Nesouhlasím s kritikou "tatíčkovství TGM"

2. 11. 2016

Noticku Borise Cveka o Masarykovi a jeho údajné tatíčkovské zaslepenosti rozdělující společnost jsem přelétl sedě pod pomníkem Garibaldiho v Nizze (Nice, francouzská Riviéra), kde se tento narodil, píše Jaroslav Vávra.

Garibaldi se svými druhy (k mé lítosti se mezi jeho mezinárodními "Garibaldini" nenachází žádný Čechoslovák, zato ale Mexikánec, Polák, Španěl, Fin aj., toť "decentně" viditelné díky bustám všech "Garibaldini" na jednom z římských vrchů jménem Gianicolo) osvobodil a sjednotil území, kteréžto jednotné po více než šestnáct staletí jako územní nebo státní celek neexistovalo, a které se od té doby nazývá Itálií, jsa veden hned několika "theoreticky reálně" neexistujícími ideami, neboť nejenže "Itálie" samotné nebylo, na jejím budoucím území neexistovala ani jednotná řeč (jenom na italské a francouzské Riviéře žije množství lokálních, odlišujících se řečí a nářečí, o čemž svědčí například dvojjazyčně vyhotovené tabule s názvy ulic), neexistoval ani italský národ; to kromě absence dalších, z tehdejšího hlediska "státotvorných" prvků.

Tyto bylo třeba nejprve stvořit, vymyslet; často bylo třeba za tímto účelem uplést takříkajíc z hovna bič, tzn. podobně jako to prováděl T.G.M. za pomoci interpretací do dějinných událostí převážně českých zemí, které se pro účel založení státu jevily jako nosné a užitečné, a které Vy nazýváte šmahem rozdělující.

Toliko také k Vaší zmínce o neexistujícím československém národě, a jeho údajné ahistorické ilusi.

Byl to v neposlední řadě pathos, formovaný, abych použil Vaší terminologie, ahistorickými interpretacemi historie od počátku antického Říma (vzpoura otroků, existence senátu apod.) nesený výroky velkých básníků a myslitelů (Dante, Petrarca atd.), z kterých byly ve velké většině vytvořeny symboly svobody a kteří byli pasováni na bojovníky proti útlaku (nikoli bezdůvodně, koneckonců všichni velcí románští velikáni byli alespoň po určitý čas vyhnanci z domova) tedy podobný způsob, jakým postupoval T.G.M. v případě "národa československého", husitství, J.A.Komenského, Českých bratří etc.

Jednalo se o ideály, které nepodmiňují a ani nepředpokládají reálný vznik existence "národa Husova a Komenského", to je dětinská představa; mohou v sobě nanejvýš nést zárodek závaznosti kladným ideálům z těchto osobností a jejich "učení" vycházejících (a historicky pro vznik státu potřebných), jsou tedy svou podstatou sjednocující.

O důvodu, proč se v případě Československa a jeho státnosti zmíněné positivní ideály později zcela "neujaly", svědčí koneckonců i Vaše noticka.

Vám imponuje T.G.M. subjektivně coby zastánce pravdy proti rozhořčenému davu, ale spojitost tohoto postoje T.G.M. s jeho a jím žitými ideály nezjišťujete, ačkoli ty jsou pro postoj a chování T.G.M. nejen za tzv. hilsneriády podstatné a základní.

K nim patří samozřejmě nejen jeho idea československého národa a Masarykův moralismus. Být Čechoslovákem, a tedy občanem společného svobodného státu, vyžadovalo v Masarykově pojetí rozhodnutí, vůli a chtění se jím stát, což zdá se po roce 1969 bylo v Československu vůlí málokomu, a po roce 1989 už skoro nikomu.

T.G.M. nešlo o stvoření národa Husova a Komenského, nýbrž o zásady, které na jejich skutečné, ale i Masarykem do nich projektovaném pozitivní interpretaci spočívaly, a byly to elementární, veskrze morální pilíře, které jsou pro funkci každého spravedlivého státu a společnosti nutné, a které v době rozhodování o nové mapě Evropy po první světové válce musely být, aby měly naději na úspěch, poplatny tehdejší doktríně o právu národů na samostatnou státní existenci, a tedy jakoby v "národním" zakotveny.

Nešlo o nic jiného, než o znázornění historické existence a souvislostí s tím, co v evropském historickém vývoji bylo v Čechách, na Moravě a Slovensku positivní, a o zviditelnění po období tři sta až osmi set let jako útvar samostatně neexistujícího státního uskupení, s nárokem na jeho sebeurčení.

V písemnostech T.G.M. (Budování státu např.) se také podobné premisy, které Vaší replikou o "národě Husově a Komenského" evokujete, vůbec nenajdou.

Při pečlivé recherchi historických faktů by se Vám pak nemohl přihodit ani nanejvýš trapný lapsus tvrzení o "celkem kultivované katolické tradici rakouské" (Co to prosím vůbec má být? Jak může totalita jedné doktríny být "celkem kultivovaná"? Ve své zvrácenosti a là De Sade?), která ve své tradici "kultivovaně" bez skrupulí po celou svou existenci likvidovala všechny své odpůrce.

Možná ale jste měl onou poměrnou kultivovaností na mysli její pozdější částečné upuštění od likvidací neposlušných, a jejich následné "jen" vysídlování za účelem podrobování osídlováním a tedy "pouhé" kolonisace území východních pro Svatou Říši Římskou (známé jako přes tisíc let trvající Drang nach Osten, i nejen za kterýmžto účelem Vídeň ležící východně od Prahy byla Římem před touto skoro po celé dějiny církve římské její disposicí preferovaná), anebo snad kultivované poddanství s církevním požehnáním, které v uherské části Říše padlo fakticky až Maďarskou Republikou Rad?

Celkem kultivované je Vám tmářské zpátečnictví irracionalismu počínaje pronásledováním a zákazy projevů rozumového myšlení Komenskému, Erasmovi, Keplerovi, Koperníkovi etc., ale i písemností Descarta, Pascala atd., a podřadnou rolí ženy ve společnosti konče? O tom, kde, jakým a koho přičiněním "moderní společnost" a "pokrok" vůbec vzniknout mohly, netřeba se zmiňovat; stačí si osvojit znalosti dějin Evropy, především protestantské, protikatolické, Českých Bratří, Luthera, Calvina; to jen na okraj k Vaší poznámce o "celkem umírněné kultivovanosti církve katolické" v tehdejším Habsburgském panství.

Ani podle filosofa Patočky nešlo Masarykovi o budování národa Komeniova a Husova, nýbrž o začlenění zprvu národa, později demokratického státu, na základě znázornění a zviditelnění jejich "pozitivna" do nosných, elementárních, obdobných hodnot společenství evropských jako celku.

To je podstatná, základní zásluha v budování státu Masarykem snahou o positivní hodnoty, kladně a hrubě kontrastující kupříkladu ve srovnání k nedávným reedicím staro-nových samostatných států otevřeně klerikálně-fašisujících a k nejtemnější barbarské vlastní historické tradici se hrdě hlásících v Chorvatsku, na Slovensku (které aktuálně představuje vrchol absurdity vyjádřením nezávislé existence státní vlajkou s klerikálně-fašistickým "hákovým křížem" církve svaté katolické na této, a zároveň to symbolu vlastní původní ne-státnosti v podobě cejchu historické maďarské standarty pro Horní Maďarsko, tedy skrze tento znak nechtěně masochistickým ztělesněním osmi století trvající vlastní poroby), obdobně na Litvě, v Estonsku, Lotyšsku, na Ukrajině...

Ideje a ideály univerzálního humanismu nejsou nosné samy o sobě, ty musí být z přesvědčení o jejich správnosti, pravdivosti, spravedlnosti a praktické funkcionality žity. Nemohou tedy ani rozdělovat, ani selhat, tak jako selhaly nevírou v ně a v sama sebe spolu s většinovou neschopností je prakticky uskutečňovat veškeré státy Česko-Slovenské "pomasarykovské", potažmo jejich obyvatelé, dodnes nechápající pojmy státnosti, sociálna, především pak ale postrádající vůli být občany, jejímž nejabsurdnějším vrcholem je oslava neexistujícího státního útvaru k 28.10., tedy zvrácený hold vlastní zradě na ideálech vlastního původního samostatného státu jeho nynějším jakýmsi zbytkem čehosi.

Buďte zdráv,

s úctou J. Vávra, Menton, France, 31.10.2016

0
Vytisknout
3731

Diskuse

Obsah vydání | 3. 11. 2016