Jak by lidi měli přemýšlet nad IVČRN

5. 6. 2015 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Ty otázky, které by si měla klást veřejnost v souvislosti s projektem „Islám v České republice nechceme“, jsou tyto: islám není nějaká věc, která by se dala uchopit a vyvézt pryč za hranice, islám jsou lidé, věřící muslimové – vyhostíme je, zabijeme je, donutíme je k tomu, aby změnili svou víru? Tohle jsou metody násilné rekatolizace, tak byl vyhnán z naší země Ján Ámos Komenský, když odmítl změnit svou víru, která byla v té době považována katolíky za víru zvrácenou, již je nutno vyřezat z národa jako vřed. Záleží v moderní společnosti na tom, jakou náboženskou víru kdo zastává, nebo na tom, jak se chová?

Budeme přistupovat k jednotlivcům podle toho, do jaké skupiny patří, zda jsou judaisté, muslimové, křesťané či budhisté, nebo podle toho, jak se chovají? Nese konkrétní jednotlivec, který nikdy nespáchal nic špatného, zodpovědnost za trestnou činnost jiných lidí, kteří se hlásí ke stejnému náboženství jako on? Může např. kardinál Duka za atentáty Irské republikánské armády? Ne nadarmo se německé islamofobní hnutí PEGIDA nejmenuje „Islám v Německu nechceme“, to by tam asi okamžitě čelili trestnímu stíhání, ale jmenuje se „Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu“.

Důležité je také mít na mysli rozdíl mezi náboženstvím a stranickou ideologií. Která politická strana má přes miliardu členů a funguje stovky let napříč desítkami zemí? Islám je stejně jako křesťanství staré a masové náboženství s velmi složitými dějinami. Není to ani živočišný druh, je to lidská kultura. Patří do ní např. turecký sultán Bajezid II., který v roce 1492 přijal do své země 150 tisíc židů, prchajících před španělskou inkvizicí. Muslimské Turecko také dekriminalizovalo homosexualitu už v roce 1858, mnohem dříve než Británie nebo Československo. Dnešní forma radikálního islámu povstala ze středověké ropné monarchie Saúdů a ze CIA podporovaného vzniku Tálibánu a al-Kajdy jako nástrojů pro boj proti Sovětům během afghánské války (tzv. Operation Cyclone).

A co je etnická nebo rasová příslušnost? Barva kůže, jazyk? Ještě mnohem více kultura a náboženství. V Bosně a Hercegovině se lidé se stejnou barvou kůže a jazykem dělí na Muslimy, Srby a Chorvaty. Běžně se člověk, i když třeba změní své náboženské vyznání nebo ztratí víru, cítí svázán s vírou svých předků. Když by mi někdo řekl, že katolíci jsou vrazi kvůli křížové výpravě proti albigenským, vzpomenu si na svou babičku katoličku, která přece za nic nemůže. Ať chci, nebo nechci, jsem etnicky svázaný s katolickou vírou, a to se k této víře z celé mé rodiny jasně hlásila pouze babička a mí rodiče nikoli. Kdyby celá moje rodina byla hluboce katolicky věřící, tak je to ještě mnohem silnější. Mohu jejich víru odmítnout, ale nemohu připustit, že kvůli své víře jsou zločinci. Stejně je to s muslimy.

Nebezpečné chování některých muslimů v Evropě není dáno jejich vírou, naopak jejich víra, pokud jsou hluboce věřící, jim v takovém jednání brání. Jasně to vystihují tato slova odborníka na politický islám, šéfa Orientálního ústavu, Ondřeje Beránka z rozhovoru pro přílohu Orientace Lidových novin ze 7. února tohoto roku:

„Statisticky můžeme říci, že většina muslimů v Evropě je bezproblémová. Potíže přicházejí s pocity vykořeněnosti u některých potomků imigrantů. Pokud se u nich sejde několik faktorů, zejména nevyjasněná identita, vyrůstání v sociálně vyčleněném prostředí a zejména kriminální aktivity vedoucí k pobytu ve vězení, máme problém. Právě ve vězení často dojde k procesu radikalizace do té doby zcela „nevěřících“ lidí. Podívejme se na profil hlavního strůjce útoku v Paříži: ještě před pár lety nebyl schopen určit rozdíl mezi křesťanstvím a islámem. Neuškodí zmínit výsledky řady studií – lidé podobných osudů toho o náboženství příliš nevědí, k jejich náboru do radikálních organizací vedou osobní či politické důvody. Naopak, možná zdánlivě paradoxně, podle studie, kterou před lety provedla britská zpravodajská služba MI5, silná náboženská identita zpravidla chrání před násilnou radikalizací. Náboženská oddanost zkrátka nesouvisí s radikalismem.“

0
Vytisknout
5508

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2015