O intelektuální poctivosti
19. 1. 2015 / Boris Cvek
Stále častěji musím v poslední době uvažovat nad hodnotou, kterou považuji za jednu z nejvyšších, totiž nad intelektuální poctivostí. S hrůzou zjišťuji, že mnozí lidé zřejmě ani netuší, co by mohla „intelektuální poctivost“ znamenat. V prvé řadě si myslím, že to je určitý druh emoce, že to není nějaké očištění se od všech emocí ve jménu „čistého rozumu“. Na druhou stranu je to právě ta emoce, která nás varuje před snadností našich emocí být „na té správné straně“.
V prvé řadě se intelektuální poctivost projevuje zvláštním pocitem, že jste jaksi v menšině proti sám sobě. Člověk si totiž, zejména v mládí, vytváří identitu prostřednictvím osobních vazeb na určité prostředí, jehož názory sdílí. Tím v tom člověku vzniká něco jako většina, něco jako samozřejmost, co se opakuje a potvrzuje opakováním. Tato většina nemá pravdu v tom smyslu, že by se nad tou pravdou opravdu přemýšlelo, ale v tom smyslu, že je to prostě většina. Brání se humbukem, floskulemi, rozhořčením, ale když přesto dáte prostor druhým stranám, menšinám, a začnete cítit úzkost a stud nad svými samozřejmými postoji, jste na pokraji intelektuální poctivosti.
Musí to být emoce, protože to stojí mnoho úsilí, mnoho zavilosti se s tím vším vypořádat. Problém je v tom, že nejde přepnout z jednoho názoru na jiný, vyměnit minulou většinu za jinou většinu, jedny kamarády za druhé. S intelektuální poctivostí člověk není dobrým členem žádné party, neboť je sám v sobě menšinou a dívá se s podezřením na každý humbuk, který se chce tvářit jako pravda. Možná vede k určité osamělosti, ale není větší samoty než tam, kde není vnitřní život, kde se člověk redukuje otroctví většině a okolí.
Přitom, jak už jsem řekl, nejde o nějakou většinu početní, jde o většinu uvnitř člověka – takže někdo s nějakou výchovou může být sám uprostřed cizí společnosti a o to více lpět na své výchově, o to více být uvnitř zabetonovaný s většinovými názory z doby svého mládí, o to více být fanatikem, oč je více pohlcený a citově vyčerpaný svým strachem a svou samotou.
Diskuse