Chodíval k nám, chodíval...

1. 1. 2014 / Petr Lachnit

... z kanceláře písař. Měl klobouček na stranu, jako ňákej císař. Znovu a znovu mi znějí v uších slova této lidové písničky, když sleduji chování lidové strany během koaličních jednání. Priority jejího volebního programu se najednou krčí v pozadí. Vpředu se tyčí nárok na post ministra zemědělství.

Těžko lze uvěřit, že lidovecká strana je jediná, kdo může zaručit českým zemědělcům dobré podmínky v příštím období, stejně jako uvěřit, že to chápe jako neopominutelný závazek vůči svým voličům.

Ze všech stran stále slyším úvahy, že lidové straně nejde o nic jiného, než o rozhodující vliv Pozemkového úřadu na rozsah církevních restitucí. Pozemkový úřad totiž spadá právě pod ministerstvo zemědělství. Nevěřím tomu. Tolik cynismu by totiž volební úspěch (tím návrat do Poslanecké sněmovny skutečně je) strany neunesl. Nevěřím, že by byla nějaká politická strana ochotná vyměnit svou perspektivu za jedno jediné funkční období. Ledaže...

Pro lidoveckého ministra zemědělství bude neskutečně obtížné chovat se v otázce vydávání nemovitostí podle restitučních požadavků tak, aby na něm neulpěl ani stín podezření. Ani ustavení sociálně demokratického náměstka ministra, odpovědného za činnost Pozemkového úřadu, totiž ministra nemůže zbavit odpovědnosti.

Nerozumím proto, proč lidová strana tolik riskuje ztrátu přízně svých voličů. Proč chce být za každou cenu stranou na jedno použití. Nerozumím tomu. Ledaže...

Z hlediska uvažování představitelů lidové strany získávám pocit, že jsou si jisti věrností svých příznivců až za hrob. Nerozumím, proč ignorují valnou většinu volebních analytiků, kteří vesměs tvrdí, že tvrdé jádro voličů KDU-ČSL nestačí a nebude stačit k překročení pětiprocentní hranice nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny. V letošních volbách do Poslanecké sněmovny dostala totiž lidová strana neočekávaný dárek: řada pravicových voličů, znechucených chováním ODS nebo TOP 09, neměla příliš na výběr, pokud se přes všechny nepříznivé aspekty chtěla voleb účastnit. Vybrali si lidovou stranu ne jako svého favorita, ale jako nejmenší zlo v pravicové nabídce. Nevím, proč se lidová strana domnívá, že tito voliči jí navždy zůstanou.

Tito voliči totiž převážně nebrali v potaz více než velkorysý přístup lidové strany k církevním nárokům. Proč to nevnímali? Jednoduše proto, že církevní restituce hrály ve volebním programu této strany zcela okrajovou roli. Je naivní se domnívat, že lidé zkousnou všechno. Tady neplatí, že kdo se jednou upsal ďáblu... Nepodepsali vlastní krví, jenom vhodili svůj hlas do příslušné urny.

Přímo bezelstně působí označení ministerstva kultury jako jakéhosi neplnohodnotného postu. To slyšíme od představitelů strany, která se pořád ohání kulturou, kulturní tradicí, nutností návratu ke kulturním hodnotám. KDU-ČSL je stranou, která se často ohání tradicí. Tradice zavazuje. A já si při té příležitosti maně vzpomínám na chování této strany ve všech předchozích koaličních vládách, kde se účastnila. Zatím jsem nenabyl pocit, že tentokrát to bude jinak.

Chodíval k nám, chodíval, z kanceláře písař. Měl klobouček na stranu, jako ňákej císař. Vzpomínáte? Ta písnička ale dál pokračuje slovy: poposedni holka, poposedni na kraj lavice. Já bych poposedla, ale svalila bych se. Doufám, že si nebudou vyjednavači obou dalších koaličních stran odsedávat až na kraj lavice.

JUDr. Petr Lachnit je 1. zástupce starosty MČ Praha 5 za ČSSD

0
Vytisknout
2915

Diskuse

Obsah vydání | 3. 1. 2014