Exekuce -- důmyslný ( a nemorální) způsob, jak ponížit a ožebračit lidi

21. 3. 2013 / Jiří Baťa

Možná trochu málo s nadsázkou, ale také možná ne zcela přesně vyjádřený způsob, kam až v současném demokratickém systému dohnaly pravicové vlády občany ČR. Dluhy byly, jsou a budou (ne jen u nás) otázka však je, za co a proč vznikají. Vnucuje se mi otázka, proč tomu nebylo za éry totality, proč pokud byly, se dluhy pohybovaly nesrovnatelně jen v řádech několika set, možná tisíců korun (na jejichž vymáhání nebyli potřeba exekutoři), zatímco dnes jde mnohdy i o miliony (u právnických osob desítky milionů). Nepochybně v tom bude i jistý úmysl či pokus o obelstění věřitele, resp. systému, nicméně těchto případů není zas až tolik ve srovnání s relativně malými dluhy, zato s ohromnými až fatálními následky. Tento fenomén má dvě roviny.

První, kdy byť s tím nejlepším a čestným úmyslem se nedaří dlužníkovi splácet dluhy a proto přichází na řadu vymáhání zaplacení pohledávky či pohledávek formou exekuce. Jde-li ještě o vymáhání nebo jednoznačné a cílené zabavení věcí nebo majetku je otázka. Druhá rovina je pak v (ne)přiměřenosti způsobu, formy, potažmo bezohlednosti (obecně) exekutory vymáhaného (zabavovaného) majetku, mnohdy ze zcela zanedbatelného dluhu. Dluhy jako neomluvitelné jednání na jedné a oprávněný požadavek na jejich vyrovnání na druhé straně, mají svou logiku. Jsou nebo byly však mnohdy vymáhány způsobem, který se zcela zjevně vymyká logice předmětné věci, neboť ne jednou překročily rámec únosnosti následků.

Případy, kdy byly zabavovány věci a majetek lidem, kteří nebyli pravými či skutečnými dlužníky a způsob vymáhání (nerespektování faktického stavu nepravého dlužníka), byly do nebe volající. Legislativní a právní záležitosti však byly nastaveny tak, že už nešlo o spravedlivé vyrovnání pohledávky mezi dlužníkem a věřitelem, ale díky pravicovým politickým a lobbistickým zájmům o cílený a nemravný byznys vymahatelů, potažmo vykonavatelů-exekutorů.

Není od věci popisovat až neuvěřitelné následky, kdy z mnohdy nepatrného dluhu cena zabaveného majetku a věcí více jak stonásobně převýšila výši dluhu. To vše, bohužel, v rámci a souladu se zákony a lační exekutoři se nijak nezabývali pomyšlení, že je to nespravedlivé, nemorální, nelidské a nejednou pro život dlužníka zcela zničující, mnohdy až na hranici možnosti dalšího normálního života. Zde se již stírá rozdíl mezi oficiálními exekutory a vymahačským způsobem kriminálního podsvětí a mafie, od kterých se ani nějaký lidský či citlivý postup nedá neočekávat.

Až na tlak veřejnosti a opozičních politiků, byly postupy exekutorů zmírněny a upraveny. Co je ovšem zajímavé, že po celou dobu tohoto novodobého nájezdnictví exekutorů na dlužníky se nikdy neprojevil jakýkoliv nesouhlas, natož protest ze strany vlády a pravicových politiků s postupem exekutorů, který v rámci exekuce uplatňovali.

Nikdy neprojevili zájem o známé skutečnosti, že exekuce probíhaly formou drancování a ponižování lidí, byť byli sice dlužníky (avšak ne vždy), ale po zásahu exekutorů se stávali jejich oběťmi. Razantnost a bezohlednost braly lidem nejen majetek, ale i dech a naháněly hrůzu. Co horší, dosud jsem se nedozvěděl relevantní vysvětlení, kam či jak byly nebo jsou přerozdělovány získané peníze ze zabaveného majetku, tedy kromě nemravných odměn právníků a exekutorů.

Nic proti tomu, aby za úkony byli tito lidé odměňováni, ale účtovat si za úkon toho kterého do exekuce zainteresovaného člověka tisícové sazby a odměny, kdy nakonec z nepatrného nebo nevelkého dluhu korun to dlužníka přijde na desítky nebo sta tisíce korun, je nemravné, nelidské a trestuhodné vzhledem k možným následkům dlužníka, který tím nejen přišel např. o dům nebo byt, ale byl současně zbaven lidské důstojnosti, možností normálního života svého, členů rodiny a dětí především a na dlouhou dobu traumatizován. Mnohdy také díky neúměrnosti velikosti dluhu a výše či rozsahu zabavenému majetku!

Lze sice na obhajobu toho všeho namítnout, že je to věc dlužníka, neboť měl vědět, jaké mohou být následky, pokud se stane dlužníkem, notabene s vědomím neschopnosti dluh splácet. To je sice pravda, ale nejsem si jistý, zda v případě dluhu se někdo také zajímá nebo zajímal (natož, aby to bral v potaz), jakým způsobem dotyčný k dluhům přišel.

To platí především o exekutorech, protože ty jak známo, nemusí zajímat způsob zadlužení, ti mají za úkol (za každou cenu a bez ohledu na postup, rozsah, případně následky) vymoci pohledávku věřitele zabavením majetku či nemovitosti dlužníka a to vše v souladu se zákonem (prý).

Ten zákon a příslušná legislativa jim (exekutorům) "dala křídla" pro výkon jejich činnosti (bohužel více, než by bylo žádoucí). Bezohlednost, razantnost (někdy i hrubost), neoblomnost, nezájem s cílem čím více zabaveno, čím větší hodnota, tím větší odměna. A ptám se, byl-li dluh sto tisíc a majetek byl zabaven v hodnotě 3 nebo 5 milionů, je to adekvátní pohledávce? A také se ptám, kde je zbytek (rozdíl) peněz z hodnoty zabaveného majetku, jestliže věřiteli byl vrácen dluh sto tisíc? Jistě, něco si štědře rozdělili v odměnách právníci a exekutoři a ten zbytek je kde? Nebo si snad všechno mezi sebou rozdělili všichni, kteří na exekuci participovali?

Jiný pohled na exekuce se nabízí na počet exekucí, jejich příčiny a dopady. Z denního tisku (a nejen z něj) se lze dočíst, že loni soudy nařídily 820 420 exekucí s poznámkou, že toto číslo již zaznamenává mírný pokles. Nemám a neznám přesnou evidenci provedených exekucí a ani to není důležité, ale i z tohoto čísla, které i když má znamenat jistý pokles mohu vyvodit, že za léta existence vymáhání dluhů formou exekucí by, statisticky vyjádřeno, snad každý druhý či třetí občan ČR byl postižen exekucí! To je neuvěřitelné, leč zřejmě relevantní. Jenže zajímal se někdo o příčinách, proč tomu tak je? Nebo je to (ne)logicky vzato daň z nastaveného politicko-ekonomického režimu zvaný demokracie, jinými slovy jsou to oběti, se kterými se musí počítat? Chápu, že v globále může jít o dluhy v řádu několika milionů, možná miliard, ale rozmělněných na statisíce dlužníků. Také chápu, že věřitelé chtějí své peníze zpět. Prosím, ale za takovou cenu a takovým způsobem? Notabene, není na těchto skutcích vinen i stát potažmo politici, kteří jistě jen nesledují poctivost a spravedlnost dlužníka versus věřitel, ale jsou v tom zahrnuty i osobní zájmy (kamarádů, přátel, známých atd)?

Co ovšem nechápu, že ačkoliv vlády, potažmo politici zadlužili tuto zemi v řádech několika set miliard, občané by v tomto případě měli být věřitelé. Jenže Český Absurdistán, reprezentovaný panem Kalouskem, občanům vystaví dluh (viz složenka na 124 tisíc korun, dnes 165 tisíc korun) a z věřitelů se rázem stávají dlužníci. Neskutečné, ale reálné pojetí zhovadilých politiků, jak se zbavit viny za způsobený (státní) dluh. A občané? Ti se jako pomyslní věřitelé mohou domáhat vrácení dluhů jen na "lampárně", pokud by vůbec nějaká byla!

Politická zvůle, která dala zelenou soudům a exekutorům vymáhat dluhy až na úroveň ztráty lidské důstojnosti a existence, stejná politická "reprezentace" nasekala (a seká nadále) dluhy, kterými zatížili miliony věřitelů-občanů ČR! Kdy zde nastoupí eskadra exekutorů, aby těm, co dluhy nasekali zabavili majetky, jako to dělají u těch nebohých občanů, kteří se do dluhů dostali mnohdy právě díky vládě a jejím politickým čachrům? Na to už zákony, potažmo legislativa nepamatují. Jediné, co lze proti tomu dělat, je požadovat odstoupení koaliční vlády a pravicové politické mafie s tím, aby již přestali škodit a tím i dál zadlužovat a ožebračovat stát a občany. Protože to byla tato, resp. předchozí pravicová vláda v čele s ODS, dnes jim sekunduje TOP09 s Kalouskem v čele, kteří prosadili všechny tyto postupy proti lidskosti.

Zde není a ani nemůže být žádná omluva. To nelze svalovat na to, že je to součást demokracie, takové manýry nemají s principem demokracie nic společného. Naopak! Poznatky z jiných také demokratických států (SRN, USA, VB, Švýcarsko a jiné) jsou šokující, protože jsou mnohem civilizovanější, sociálnější, ohleduplnější a také mnohem spravedlivější což dokazuje, že všechno jde i s lidským přístupem.

Také tam vládnou pravicové či konzervativní vlády a kdyby si naše vláda vzala příklad z USA, musela by se hanbou propadnout, jaké tam mají zákony o exekuci ve srovnání s tím, co máme u nás. Jakkoliv se naši "potentáti" rádi přimykají a své zraky otáčí k USA (když se jim to zrovna hodí), pak v tomto případě vzor USA je pro ně nežádoucí! Vládu zajímaly jiné efekty -- pod záminkou spravedlnosti a práva dát vydělat právníkům, advokátům a exekutorům, ochránit své přátele, kmotry a známé. Občan je nezajímá.

Lze jen s nadějí očekávat, že nová vláda a noví politici budou tyto nemravnosti a nepravosti řešit tak, aby v případě dluhů a jejich vymáhání (jedno, zda fyzické nebo právní osoby) bylo zastoupeno právo, spravedlnost a sociální ohleduplnost. Zrušením soukromých exekutorů exekutorské mafie je třeba takříkajíc "utnut tipec" a nahradit je soudními (tedy státními) vykonavateli s přiměřenou kombinací motivace a kontroly. Nepochybně za nutné úpravy stávající legislativy.

To by mělo zajistit morální, lidský a spravedlivý přístup v případech dluhů, ke kterým je mnohdy dohnala ne lidská chamtivost nebo neodpovědnost, ale bezmoc a bezvýchodnost v životní situaci, do které je dostala politika pravicových vlád a jejich nenasytných a neodpovědných politiků tipu Kalouska, Nečase, Drábka (dnes Müllerové), Hegera, Peake, Schwarzenberga, Gazdíka, ale i dříve Julínka, Šnajdra, Bendy, Vidíma, Šťastného a celé řady dalších.

Smutným konstatováním však zůstává fakt, že útrapy mnohých, kteří si prošli exekutorským peklem, jim nikdo a nijak nenahradí. Šrám na duši těchto lidí, potažmo na demokracii jako takové, zůstane i nadále. Jejich dluhy, jakkoliv byly relevantní, byly v mnoha případech posvěceny, resp. způsobeny politikou vlád. Že spravedlnost je slepá a bezpráví má v naší "demokracii" ještě stále zelenou, není třeba zdůrazňovat.

0
Vytisknout
4530

Diskuse

Obsah vydání | 21. 3. 2013