Rusové sotva pomohou se svržením Asada. Mají strach z toho, co bude následovat

25. 6. 2012

To je hlavní důvod, proč má Rusko malou motivaci zříci se podpory svého dlouholetého spojence, syrského prezidenta Bašára al-Asada. Když došlo na otázku odstranění Asada, ruská pozice byla během setkání Putina s Obamou zcela evidentní.

"A co pak?", odpověděl prý Putin. 

Kromě vlastní ruské strategické aliance se Sýrií má Moskva několik naléhavých obav. Za prvé, ruská pozice je spojena s pozicí ostatních členů skupiny BRIC (Brazílie, Indie a Číny) - které se rozhodly napravit globální nerovnováhu sil. Sýrie se v tomto úsilí stala frontovým státem. Státy BRIC trvají na tom, že Syřané musejí vyřešit svou krizi s minimální intervencí, což vylučuje zvnějšku vynucenou změnu režimu. 

Za druhé, vnější mocnosti požadující svržení Asada jsou ti samí intervencionisté, kteří pod pláštíkem humanitární intervence vyvolali chaos v Libyi. Rusové hluboce litují, že souhlasili s rezolucí Rady bezpečnosti, která vedla k rozpadu Libye, a zajdou dost daleko, aby zabránili opakování téhož scénáře v Sýrii. 

Za třetí, plíživý vliv salafistické opozice a dokonce zahraničních džihádistů dělá Rusům, kteří si pamatují vlastní zkušenost s těmito elementy v Afghánistánu a obávají se potenciálního šíření mezi vlastní muslimskou komunitu, pokud se Sýrie zhroutí, značné starosti.

Jenže i když byli Rusové v podpoře samotného Asada vysloveně vágní, dnes je nepravděpodobné, že by se snažili jeho pozici podkopat, především kvůli nepředvídatelnosti toho, "co pak". 

Zbigniew Brzeziński tvrdí, že konflikt v Sýrii je "obtížný vnitřní problém, který dosud nedosáhl velkých rozměrů" a varuje před jeho změnou v "globální problém". 

A to z toho důvodu, že po patnácti měsících krize a zmatků dosud čekáme, až se objeví schopná domácí nebo zahraniční syrská opozice, která nabídne detailní politický itinerář. Bez věrohodné alternativy k Asadovi se Sýrie může rychle změnit v selhávající stát s rozsáhlým dopadem na region i za jeho hranicemi. 

Rusové tvrdě prosazují Annanův plán OSN jako "jediný scénář, který je k dispozici". Tvrdí, že Sýrie potřebuje urgentní deeskalaci násilí - pod dohledem pozorovatelů OSN - bezprostředně následovanou autentickým procesem politického vyrovnání, na jehož konci budou moci Syřané rozhodnout o osudu svého prezidenta. 

Rusko uznává nebezpečí militarizace a zahraniční intervence a snaží se uchovat možnost "domácího řešení". A jak ozbrojený konflikt eskaluje, jeho motivace pomoci svrhnout Asada bude dále redukována, nikoliv podpořena. 

Rusové dnes o odstranění Asada neuvažují - jejich válečné lodě v syrských vodách to ukazují jasně. Rusko draze zaplatilo za poučení, že vnucená změna režimu není řešením - je to obyčejně začátek něčeho mnohem horšího. Vzpomeňte si na Libyi. Na Afghánistán. Rusové se z těchto lekcí poučili. 

Podrobnosti v angličtině: ZDE