Laura Lucie Vedeyová: Víc trestat rasismus i krádeže

20. 4. 2012 / Pavel Pečínka

Bydlí v Praze, do Čech přišli její předkové z Maďarska a Slovenska. Už od základní školy měla Laura Lucie Vedeyová kamarády tak půl na půl, Romy i Čechy. A oba světy ji provázely i v dalších letech. S dětstvím i školou si přece jen spojuje pár nepříjemných situací: "Ono vždycky se najde nějaký hlupák, kterému nesedíte jen proto, že vypadáte trošku jinak. Proto bylo někdy těžké najít si české přátele". Brzy se vše ale usadilo: "Ve třídě jsme byli celkem tři Romové a nemůžu říct, že bysme zažili nějaké výraznější konflikty mezi Čechy a Romy".

Ani žádnou jazykovou bariéru Laura nakonec ve třídě řešit nemusela, spíš naopak. Mnohem vybroušenější než romštinu má češtinu. "Romsky občas doma mluvíme, ale spíš jen tak z legrace, protože romštinu nijak zvlášť dokonale neumíme," vysvětluje dívka, jejíž fotografie by směle mohly konkurovat některým známým tvářím ze světa modelingu.

Když se po základní škole Laura rozhodovala, co dál, vybrala si střední obchodní školu - hlavně proto že se na ni hlásila její nejlepší kamarádka. I zde potkala několik Romů. Teprve jako středoškolačka se setkala s něčím, co připomínalo diskriminaci. "No, nebylo to mířené přímo na mě, ale spíš na moje romské spolužačky. Naše třídní učitelka je ztrapňovala a ptala se jich před celou třídou, jestli si už byli rodiče vyžebrat dávky na úřadech," vzpomíná se znechucením. Studium jí to ale neotrávilo, škola ji bavila, hlavně dějepis a matematika.  Otec Laury pracuje u českých drah a matka je kosmetičkou. Rodina nepatří k těm početným jako u většiny Romů, Laura má jen jednu sestru. "Bohužel se nestýkáme, je starší a bydlí s otcem," vysvětluje.

Jaké má Laura záliby? Asi nikoho nepřekvapí, že focení, a to oboustranně. Ráda se nechá fotit a sama taky ráda vezme fotoaparát do ruky. "Jo, nějaké nabídky na focení jsem už měla,"  říká jakoby nic, ale série fotek na jejím facebooku ukazuje, že těch dokončených nabídek bylo asi víc a že nefotili žádní hochštapleři.

Co se týče hudebních stylů, dává mladá Romka přednost před romskou klasikou hlavně americkým interpretům. Na otázku, jestli nemá někdy pocit, že romské soubory jakoby často stály na místě a svůj repertoár jen opakovaly, přikyvuje: "Ano, souhlasím, zdá se mi někdy že  všechny ty romské písně a tance a jiné věci se nemění."

Čte dívčí časopisy co jsou běžně k mání, v žádném romském souboru nepůsobí. "No rozhodně mi je blíž hip hop než techno," říká zásadově. Na diskotékách bychom Lauru mohli spatřit velice často, a to v pražských klubech Radost, Duplex nebo Zlatý strom. Jak říká, tam ale neměla nikdy potíže, nikdo ji neurážel kvůli etnickým rozdílům.

"Je zbytečné dělat speciální časopis pro romské dívky, máme stejné zájmy jako české a jiné dívky, tak proč vytvářet speciální časopis jen pro nás?" reaguje trochu udiveně na otázku, jestli by se podle ní hodil pro mladé Romky nějaký jiný časopis, který se dnes nevyskytuje.   Časem by Laura ráda založila rodinu, uvažuje o dvou dětech.

Předtím by ale toho ráda co nejvíc procestovala, hlavně tam, kde pálí slunce. "Hmm, no Egypt, Mexiko, a taky bych chtěl vidět New York," vypočítává nahlas...

Váží si těch osobností, které nezapomínají při svojí slávě na ostatní. Například? "Třeba Angelina Jolie, protože pomáhá opuštěným dětem a nemocným lidem po celém světě. Z Romů to bude asi zpěvák Rytmus, protože i když ho hodně lidí nemá rádo, ukázal, že i obyčejný Rom něco dokáže a že může být vzorem nejen pro Romy, ale i pro Čechy a Slováky. Myslím si že hodně pro Romy udělal Vojtěch Lavička," vypočítává.

Laura říká, že se ráda o někoho stará, její dětský sen byl stát se zvěrolékařkou. "Ale tady by mě bavilo pracovat s dětmi," směje se. Zatím zkoušela dělat servírku. Nejde podle ní o špatnou práci, ale nechtěla by to dělat jako stálé zaměstnání.

"Vyhovuje mi české prostředí, ale i to romské -- prostě pokud jsem ve slušné společnosti tak na národnosti nezáleží. Nemám nic proti romským tradicím, ale už tu žijeme spousty let, tak preferuju víc ty české," objasňuje pražská Romka.

Rozdíl mezi českou a romskou rodinou tolik nepozoruje: "Vidím tam víc podobností, ale je pravda, že Romka většinou zůstává v domácnosti a stará se o děti a o obživu se stará manžel, kdežto v české rodině že pracují oba".

Lauře se ale moc nelíbí to dělení na "gádže" a Romy nebo černé a bílé: "Jsme přeci lidi a jediný rozdíl je že někdo je tmavší někdo světlejší. Bylo by asi nejlepší a hodně by se změnilo, kdyby Romové dostali podobné pracovní nabídky jako Češi. Pokud nemají vzdělání, tak by měli mít právo udělat si rekvalifikační kurzy."

Proto, aby se zlepšila situace mezi Romy a Čechy, zvýšila by Laura tresty za rasistické činy, ale taky za krádeže. "Vina je na obou stranách a už to začíná být nesnesitelné. Proto bych si přála, aby se lidi spolu naučili žít tak, jak to funguje i v jiných zemích," zakončuje dívka, jejíž fotky si každý snadno zapamatuje...

Vychází v Romano hangos  2/2012ZDE

0
Vytisknout
4305

Diskuse

Obsah vydání | 20. 4. 2012