Proč nemáme kolonie

9. 3. 2012 / Jan Kadubec

Mrzí mne, že nemáme kolonie. Jak by se nám tady dobře žilo, všechno co potřebujeme, bychom od nich odvezli, a co nepotřebujeme bychom zase k nim zavezli, dokonce by za nás i pracovali, no nebylo by to fajnové? Sluhové a služky z kolonie by nám servírovali pivo, víno, slivovici, uzené, předváděli exotické břišní tance a zpěvy... Nebo bychom mohli sedávat ve stínu lípy (podobně jako Řekové sedávali pod cypřiši či olivovníky a popíjeli ouzo) a četli si nikoliv Homéra, nýbrž Erbena, popíjeli a pojídali, prostě užívali si blaha.

Naši dřívější vládnoucí holt byli neschopní břídilové a budižkničemové -- ani jednu kolonii pro nás neobsadili a nepřinesli tam naši kulturu a bílou civilizaci a judeokřesťanskou morálku, takže my jsme se na civilizování barbarských národů nepodíleli, nemáme tudíž žádné zásluhy na pokroku a nejsme v historii zapsáni zlatým písmem za civilizační přínos. Jenom snad v Užhorodě na nás vzpomínají v dobrém. Ani tu pitomou Zemi Františka Josefa si nemůžeme nárokovat. Škoda že si ty krásně studené ledovce, o nichž bájil J. Hašek, že je pražští výčepní budou využívat k chlazení pivního moku, nárokovat nemůžeme. Ale tak je to vlastně dobře, neboť v Naardenu nám kousek Nizozemí zajistil Moravan J. A. Komenský - a my nejsme schopni se ani o místo posledního odpočinku toho velikána řádně starat.

No a protože nevlastníme žádné kolonie, trpíme komplexem méněcennosti, tedy naši vládci tím trpí, nám obyvatelům je to šumafuk. Naši vládnoucí se ovšem tento hendikep, tento velikánský nedostatek, snaží ze všech svých sil konečně napravit a chtějí se zařadit po bok koloniálních velmocí, sice budeme v rozloze vlastněných kolonií na posledním místě, ale budeme tam mezi nimi, na velikosti kolonie přece nezáleží. Vždyť z jakého jiného důvodu se naši chrabří vojáci s vynikající vojenskou technikou zúčastňují civilizačních misí v dalekém zahraničí? Už tedy vím, proč naši žoldáci bojují v Kosovu, Afghánistánu, Iráku... Konečně jsem pochopil, proč naše vlády posílají do cizích vzdálených zemí naše vojáky-žoldáky. (Ani Žižka nic nepřipojil, a jaký to byl válečník, ale naši dnešní politici chtějí být lepší než on.)

Škoda přeškoda, že jsme se nezúčastnili akce v Libyi po boku demokratických sil, vítězové nám mohli za odměnu dát k dispozici jako kolonii pár čtverečních kilometrů pouště a mohli bychom z tama dovážet písek, takových podnikatelů, kterým by se to bohatě vyplatilo, by se u nás našlo (stát by jim zajisté dotacemi a silnými finančními injekcemi z našich daní pomohl v podnikání, jak to obvykle dělá), a jaké obrovské zisky by měli, škoda že nás ti lidskoprávní demokrati nepozvali k osvobozování.

Ale v Kosovu nám za odvedené služby nic nedali, nevděčníci jedni, ba ani v Iráku nic, ale snad v budoucnu nám něco dají, snad na nás něco zbude. Předpokládám, že budeme vyzváni k soudružské výpomoci při humanitárním útoku na Írán, abychom tam zavedli svobodu, demokracii, lidská práva a dobu kamennou, a třeba nám potom dají za odměnu do užívání nějaké ty nezbombardované mešity a my Češi budeme mít právo vybírat za vkročení do mešity vstupné a tím obohatíme naši státní pokladnu. Vždyť už s tím máme zkušenosti, přece naši dva kardinálové nařídili vybírat vstupné u svatého Víta, proč by nemohli vybírat i u mešit? To by ale bohatla vlastně církev, že? Však kardinál Duka ve vojenském vrtulníku šel nejdříve obhlídnout situaci v Afghánistánu. Ale asi se mu to tam moc nelíbilo a přenechal onu záležitost ministrovi války Vondrovi, který má určitě mnohem lepší investiční záměr, byť i modrou knížku. Možná už má dopředu domluvené s velením civilizační mise, že mu dají k dispozici (k užívání menší kolonii) tři, čtyři horské vesničky, kde bude demokraticky zvolen starostou a bude mít pod palcem distribuci extraktu z makovic. Aspoň budeme mít u nás v Česku a širokém okolí sdostatek opia a naši narkomani nebudou strádat, a dokonce jednotlivé dávky by mohly i zlevnit, což od Vondry ale čekat nemůžeme.

Ministr války Vondra onen klub pašeráků bude řídit (což o to, on řídit umí perfektně, všechno řídí, ale nic nepodepisuje, takový člověk je nekriminalizovatelný), takový klub džentlmenů hned tak snadno nepochytají, a jeho přece nikdy nezavřou, ani nezastřelí, vždyť je neprůstřelný. Mám takový dojem, že pravidelně užívá ten starodávný keltský kouzelný lektvar, který způsobuje, že konzumentovi se vyhnou šípy, oštěpy i kulky. Vskutku jednoznačný politický fext, neboli zmrzlík. Tito borcové, jichž se kulka netkne, rodili se v "košilce", tj. zabaleni v plodové bláně. Tyto "nesmrtelné" likviduje toliko skleněná kulka, jinak se dají poznati jen po přirozené smrti, tělo jejich nezetlí, jenom se seschne a kosti v něm chrastí. (Aleš Česal a kol. in Utajené dějiny Čech, II. díl str. 111 a 112) Žeh ovšem i tuto šanci likviduje.

Jenomže my už jsme kolonií, takže potřebujeme sehnat nějakou podkolonii, ale jsou nějaké podkolonie v dnešním světě ještě k mání? No právě ty Vondrovy vesničky v Afghánistánu by atributy podkolonie splňovaly (s názvem Čechostán? nebo Vondrostán?).

Proč vlastně vládcové některých států vehementně vyžadovali a vyžadují ještě i dnes kolonie? Jednoduchá, naprosto zřejmá a srozumitelná odpověď zní: aby nemuseli pracovat a získali veliké bohatství. Samozřejmě se to týká pouze vládnoucí a podnikatelské vrstvy a nikoliv běžných pracujících obyvatel.

S tou prací a pracováním je to ostatně tak trošku podivné co je svět světem. Vždycky ti, co pracovali ba až těžce dřeli, nikdy se bohatství nedočkali, zato ti, co k práci ani nikdy nepřičichli, se topili v bohatství. No není to tak trochu podezřelé?

Konfucius nevlastnil nějaké závratné bohatství, patřil k takové vyšší střední třídě a jako profesi měl poradenství, před smrtí ukázal své pěstěné ruce žákům a pochválil se: Podívejte se, tyhle ruce nikdy nepracovaly. Přestože vlastnil poradenskou firmu Konfucius a spol. s.r.o., která radila jednomu knížátku tak a jinému opak, (nepovažoval to za nějaký rozpor, přece situace tam a jinde byla odlišná, všude mívali svoje "špecifiká"), také psal své geniální Hovory, takže psaní a radění (oproti dnešním intelektuálům) za práci nepovažoval. Jeho taková hlavní zásada (či rada císaři Říše Středu, vládci Podnebesí) byla následující: Pokud bude obyvatelstvo nasycené, zdravé, vzdělané, bude pracovité a bude řádně platit daně, tak císařská pokladna bude plná. Pokud ovšem bude obyvatelstvo hladové, nemocné, nevzdělané, nebude vůbec pracovité a daně řádně platit také nebude, tudíž císařská pokladna bude zívat prázdnotou. Je tedy v nejvyšším zájmu císaře udržovat obyvatelstvo ve stavu spokojenosti. Ne vždy se ovšem císařové Říše Středu řídili Konfuciem, i nastávaly zmatky, chaos a vzpoury.

Přibližně v téže době (5. stol. před n.l.) žil u nás (myslím v Evropě) veliký Platón, který taktéž prací silně opovrhoval a ve svých velmi obsáhlých spisech se o práci vyjádřil pouze jednou a to ještě převelice stručně asi takto: Práce je určena nikoliv lidem, nýbrž mluvícímu nářadí (tedy podlidem), tak si to přejí bohové. Utrousit nějakou větičku o tom, že by "mluvící nářadí" mělo být zdravé, nasycené, vzdělané, to Velikého Platóna nenapadlo. Už zde, na úsvitu civilizace, je krásně zřetelně vidět onen diametrálně odlišný rozdíl mezi čínským a evropským postojem k práci a vlastním obyvatelům. U nás převažuje na 99 % Platónův přístup a pouze někdy výjimečně a jenom málokrát jsme se jím neřídili.

Ruce neposkvrněné prací ovšem měl i Buddha, společenským postavením princ, který i vládnutí považoval za práci, psaní zajisté taky považoval za práci, proto nic nikdy nenapsal, raději se potuloval a žebral, ale k práci se nikdy nesnížil, stejně tak i Jehošua (věřící ho nazývají Ježíšem Kristem, tedy Jehošuou Vykupitelem) nenapsal ani řádeček (je docela možné, že psát ani neuměl, neboť jediným alfabetem v jeho partě byl Jidáš, však také zastával funkci pokladníka). Dokonce ani svatý František z Assisi si ruce prací a psaním ani v nejmenším neposkvrnil. Určitě by bylo lze vyjmenovat i řady dalších, jejichž ruce byly neposkvrněny prací, ovšem už by to nebyly postavy nadobyčejně vynikajících lidí, kterými ti výše jmenovaní samozřejmě jsou, nýbrž spíše by to byla jména podvodníků a zlodějů.

Nechápu proto politickou reprezentaci (tzv. elitu) euroamerické civilizace, která se dnes řídí Konfuciovou druhou větou (a Platónem) - tedy prosazuje, aby obyvatelstvo bylo nemocné, hladové, nevzdělané, nepracovité a neplatící daně, tudíž státní pokladny zejí prázdnotou, což je ovšem logický důsledek, jak zdůrazňoval Mistr Kchung. Marně se tomuto jednání snažím přijít na kloub. Proč mají elity zájem na kolapsu naší euroamerické civilizace? Napadají mne pouze tyto eventuality:

Nejdříve musím jednoznačně odmítnout ty krkolomné konspirační teorie, že to způsobují Číňané a Rusové (a proč ne třeba Afričané, Indové a Jihoameričané, copak ti nemají zájem?), to přenechejme našim pisálkům z Blesku, Aktuálně.cz., MfDnes a LN, kteří působivě píší o snaze oněch spiknuvších se států zničit naši civilizaci, a dodávají útěšně, že se tomu určitě ubráníme a že už se odrážíme ode dna.

Spíše bych se přikláněl k teorii, že nás tak trestá Pánbůh za veškeré zločiny a zhovadilosti, které prováděla (a ještě pořád provádí) bílá rasa ve světě. Ovšem jako atheista o této eventualitě musím silně pochybovat, navíc nelze spoléhat na nějakou transcendentální spravedlnost. Jestliže ovšem elity fakt naslouchají našeptávání Boží Moudrosti a plní příkaz - znič bílou civilizaci (ona si to v podstatě i zaslouží), tož není to spíše našeptávání samotného Satana? Nebo že by příkazy Jahveho a Satana byly stejné, nerozlišitelné?

Nebo jak to ještě jinak vysvětlit? Že vládnoucí elity jsou silně dementní a až tak moc slabomyslné? Ale to snad ne, vždyť studovaly na těch nejprestižnějších univerzitách v USA.

Pořád nerozumím tomu, proč někdo chce zruinovat Evropu, jaký to má a bude mít smysl? Zánik Evropy prorokovalo mnoho filosofů a historiků, ale ani jednoho nenapadlo, že konec proběhne tímto způsobem, že příčinou bude ekonomické zhroucení nejvýkonnější a nejtechničtější a nejtechnologičtější ekonomiky světa. A takhle snadno se zhroutí, to je neuvěřitelné. Měli jsme takové obrovské možnosti a šance, nevyužili a promarnili jsme je.

Nebo že by barbarský nájezd na Evropu způsobili bankovní nenažraní lupiči? Kdepak, přece by nebyli tak pitomí a ničili si zahrádku (Evropu, ten balkón Asie s výhledem na Atlantik!) z které mají dlouhodobý užitek a obrovsky výnosný prospěch. V bankách to tedy nebude, vždyť ani Číňané o naše banky nestojí -- banky si nechejte, ty my nechceme, o ně nemáme zájem, bohatě nám stačí ty naše kontrolované komstranou, vašim bankám zajisté můžeme půjčit, to jo, ale musí to být podložené hmotnými statky, třeba energetikou, nerosty apod., jinak ani ň!

Ale přece jen existuje jedno racionální a docela logické vysvětlení: Všimli jste si, že do čela mnoha postkomunistických republik se dostali, spíše byli dosazeni, umělci? Dramatici, divadelníci, spisovatelé, hudebníci, (pseudo)filosofové? Vzorem byl asi Reagan -- holywoodský herec, kolik toho ten dokázal, tak proč by u nás nemohl tutéž roli plnit třeba Havel, v Polsku bratři Kačinští - slavná dětská filmová dvojice. (V Polsku navázali na tradici, dříve měli už Paderewského a kam on to Polsko nasměroval, to nebylo moc vhodné, že? Raději se měl držet klavíru, v tom byl skutečný velmistr.) V pobaltských státech snad v každém byli v čele hudebníci.

Ale jako úplně nejvhodnější se ukázali divadelníci-komedianti, obdivovatelé absurdního dramatu, kteří vzali popřevratové společenské a politické záležitosti jako umělecké absurditou překypující divadelní představení.

Starosti a běžné problémy obyčejných lidí jsou pro umělce naprosto nezajímavé, banální, však se o ně taky vůbec nezajímají, jako správní umělci se zabývají vyššími ba vysokými až převysokými záležitostmi. Mají smysl pro gradaci, to nejlepší ponechají na závěr a ten bude skutečně ohromující, no jak to v divadle vždycky bývá (Visí-li v prvním jednání na stěně puška, v posledním jednání se z ní určitě vystřelí, říkával Čechov), to nejlepší se v každé hře nechává na závěr, na konec představení. Absurdní divadelní kus se blíží ke svému rozuzlení, k absolutně úspěšnému závěrečnému dějství, což bude samozřejmě vrcholem absurdnosti. Černý scénář se naplní, není síly, která by se postavila na odpor a změnila nastavený chod budoucích událostí, funkce státu se vypaří, zmizí, nastane situace, kdy už nebude kde a co krást a loupit, a tak servisní třída si půjde vzájemně po krku, což už také vidíme na vlastní oči, pro nás dole to bude velice zajímavé a bude toho plná televize, hlavní náplní televize je to už dnes, hlavní obsah vysílání se dá shrnout na to, jak jeden gang politiků zničil, vystřílel druhý gang, aby za pár let (či už jenom pouze měsíců) byl pohlcen třetím gangem. Oligarchie už totiž finance nepotřebuje, už má všechno zlato světa ve svých rukou a ty rvačky mezi servisní třídou bude pozorovat se zájmem a se stejnou radostí a potěšením jako my dole, je to mnohem zajímavější než protesty milionů kráčejících poklidně v ulicích velkoměsta, ty jsou k smíchu, nikdo je nebere vážně.

Závěrem divadelního představení zatleskáme hercům-aktérům za vynikající výkony při provedení kolapsu Evropy, historici a filosofové se málem přetrhnou v popisu geniálně zahraných absurdit, za vynikající herecké výkony dostanou prestižní ceny a režiséry a autory odměníme Nobelovou cenou za mír (na hřbitově). Konečně!

Opona.