Tlak na otevřenou zahraniční intervenci do Sýrie se stupňuje

24. 2. 2012 / Daniel Veselý

Jak jsme se mohli z masových sdělovacích prostředků dozvědět, razantní ukončení občanské války v Sýrii v Radě bezpečnosti OSN pravděpodobně překazili dva významní světoví hráči. Představitelé západních zemí ostře kritizovali ruské a čínské veto rezoluce Rady bezpečnosti OSN odsuzující zločiny syrské vlády, aniž by se vůbec namáhali pochopit okolnosti, jež tyto dva státy k vetování rezoluce vedly. Nehledě na zřejmý geopolitický kalkul Moskvy a Pekingu -- Rusko a Čína ve zmiňované rezoluci viděly také ohrožení svých vlastních zájmů i zájmů v jejich blízkém zahraničí. Tak se stalo v případě rezoluce RB OSN o zřízení bezletové zóny nad Libyí, jejíž implementace vedla k vyhrocení tamní občanské války, násilné změně režimu a celkové destabilizaci země (na území Libye v současnosti operuje 500 militantních skupin, podle zpráv Amnesty International v tamních věznicích dochází k úmrtí zatčených osob a rozmáhá se otřesné mučení, ve vězeních je bez obvinění zadržováno 8 500 osob atd.) i několika sousedních států, de facto eliminovala ropné zájmy Číny v Libyi. Jak by se americkým ropným společnostem líbilo, kdyby je čínská letecká kampaň nevratně vypudila z Libye, aby zde Čína zabezpečila své ropné pohledávky? Tak nevkusné otázky si přece nemůžeme klást, protože západní země systematicky pro stromy nevidí les.

Problém spočívá v tom, že Spojené státy a jejich spojenci nejsou schopni uznat, že neexistují jen jejich strategické zájmy, ale rovněž zájmy klíčových hráčů nacházejících se v sousedství Středního východu. Jinými slovy, ruské a čínské veto lze chápat jako potenciální hráz proti hegemonistickým plánům západních zemí včetně Izraele na strategicky důležitém Středním východě. Rusko a Čína využily svého práva v Radě bezpečnosti a vetovaly rezoluci, již by bez hnutí brvou vetovaly Spojené státy -- ostatně přední a notorický eliminátor většiny rezolucí RB OSN -- kdyby se nacházely v obdobné pozici. Ruská diplomacie se bez úspěchu snažila předejít další eskalaci bojů v Sýrii. Rusové se pokusili o zprostředkování dialogu mezi syrskými opozičníky a syrskou vládou a také podpořili návrh Mezinárodního výboru Červeného kříže, aby bylo v Sýrii každý den vyhlášeno dvouhodinové příměří nutné pro vytvoření humanitárních koridorů, aby se k civilistům mohla dostat základní pomoc.

Nelze samozřejmě nekritizovat ruskou vojenskou a diplomatickou podporu Asadova režimu a nepohlížet na ruské diplomatické snahy s patřičným nadhledem a vědomím, že partner Moskvy páchá válečné zločiny; nicméně Rusko si chce v syrském přístavu Tartus podržet strategicky důležitou námořní základnu ve Středozemí. Moskva navíc dává najevo nechuť plně se zaplést do konfliktu v Sýrii. Kritikové ruského přístupu k občanské válce v Sýrii by si na druhou stranu měli uvědomit, že USA zásobují místní represivní teokracie a diktatury vojenskými zásilkami v neporovnatelně vyšší míře než Moskva Damašek. Bílý dům má vojenské základny v Turecku, Saúdské Arábii, Kuvajtu, Spojených arabských emirátech, Bahrajnu, Ománu, Pákistánu či v okupovaném Afghánistánu -- kde se v současnosti nachází 450 amerických základen a výsep. To jen pro informaci a letmý přehled o rovnováze sil na Středním východě.

Nutno je uvést, že čelná představitelka exilové opoziční Syrské národní rady (SNC) Basma Kudmániová návrh Červeného kříže na každodenní vyhlášení krátkého příměří a vytvoření humanitárních koridorů příkře odmítá a naopak prosazuje zahraniční vojenskou intervenci do Sýrie coby jediné možné řešení. Americký specialista na Střední východ Juan Cole, který čerpá informace z regionu v arabštině, považuje vytvoření humanitárních koridorů za nemožné. Cole odmítá zásobování Syrské osvobozenecké armády (FSA) zbraněmi ze zahraničí (FSA taky nepostupuje v rukavičkách) a na svém blogu se vyslovuje pro shazování zásilek vody, potravin a léků z bezpilotních "humanitárních letounů" civilistům v obléhaných městech. Expert na Střední východ a vydavatel online deníku Syria Comment Joshua Landis, jenž se rovněž staví proti zahraniční intervenci, konstatuje, že i samotná sankční politika Západu ubližuje spíš obyčejným Syřanům než Asadově režimu. Landis vnímá problém také ve vyzbrojování opozičních sil, protože dle jeho mínění neexistuje jistota, koho vlastně vyzbrojovat, a poukazuje na přílišnou rozdrobenost syrské opozice (na syrská bojiště se z Iráku přesouvá i fantómická Al-Kajda). Landis se obává, že by se v Sýrii mohl opakovat irácký scénář, tedy vypuknutí etnického konfliktu, který by mohl zahrnovat vlnu vražedných represálií ze strany syrské opozice proti Asadovým stoupencům a syrským menšinám. Landis říká, že násilná úmrtí v dnešním Iráku dosahují téměř takové míry jako v Sýrii. Řešením by podle něj mohla být zahraniční podpora opozice, pokud by ale šlo o homogenní entitu.

Jak vidno, nebyly zdaleka vyčerpány veškeré diplomatické a nenásilné možnosti řešení syrského civilního konfliktu, jako tomu nebylo ani v případě Libye v loňském roce. Nicméně mezinárodní právo vyžaduje aplikaci všech nenásilných forem řešení na různé krize a k použití síly se má sáhnout až poté, co byly všechny tyto snahy naprosto vyčerpány. To však není případ Sýrie ani předchozích "humanitárních intervencí" uvedených v perexu článku, kde -- jako podle stejné šablony --nastolování pořádku v režii západních států způsobilo víc škody než užitku. Rány jsou ještě nezhojené a situace v těchto zemích je po létech stále výbušná.

Tento pátek, 24. února, se má americká šéfka diplomacie Hillary Clintonová v Tunisku setkat se zástupci ze 72 (80) zemí na schůzce "přátel Sýrie", kde se budou řešit další postupy týkající se krize v Sýrii. Podle izraelského zpravodajského serveru DEBKAfile se nejvyšší přestavitelé Spojených států, Francie, Velké Británie, Turecka a Itálie chystají projednat plány k provedení vojenské intervence do Sýrie. Jelikož je nemožné získat v RB OSN mandát k provedení intervence, bude pravděpodobně "ospravedlněn" platformou "přátel Sýrie" sestávající z 80 států světa. Není vyloučeno, že tragická smrt dvou západních novinářů může být zneužita jako záminka k dalšímu "humanitárnímu dobrodružství" s předvídatelnými následky.