Exekutoři potvrdili Marxovo učení a co z toho plyne

21. 2. 2012 / Josef Mrázek

čas čtení 4 minuty

Zákon o soudních exekutorech (120/2001 Sb.) je nepřehledný a složitý a nepřijatelně nebezpečný pro všechny občany. Jeho autoři v něm uvedli, že exekutor se řídí Ústavou ČR a platnými zákony, ale již tehdy se nedbání ústavy a ducha zákonů stávalo běžnou praxí a ústavu porušuje i sám tento zákon. Za prvních jedenáct let platnosti se stal příčinou tolika lidských tragedií a tolika nepotrestaných zločinů, jako málokterá oblast lidem škodících aktivit, lupiče a vrahy nevyjímaje. Ano, je zde i hodně obětí na životech.

Zákon totiž dává exekutorům obrovské pravomoci, přímo je zmocňuje porušovat ústavu a lidská práva a jejich obětem není umožněno dostatečně se bránit ani tam, kde je křivda nepochybná. Umožňuje okrádat chudé i bohaté a hlavně přivést ty, kteří se ještě drží docela dobře nad vodou, zcela na mizinu a udělat z nich sociálně vyloučené, bezdomovce a sebevrahy. Zakročit proti nepoctivému exekutorovi je prakticky nemožné. Srovnání následků zákroku exekutora a prohřešků hodnocených trestními sazbami je křiklavé. "Legální odměna" a náklady exekutora jsou třeba stonásobek dlužné částky a neubrání se ani ten, kdo nic nedluží. Škoda způsobená zabavením nemovitostí a jejich následným podvodným prodejem může být ještě daleko vyšší. Trest pro chybujícího exekutora, podobně jako trest za miliardovou škodu způsobenou za úplatek politikem, také žádný. Zákon přitom umožňuje exekutorovi vykazovat lupičství jako bezchybný výkon služby.

Nepřiměřené pravomoci dané exekutorům a atmosféra všeobecně trpěné zvůle mocných vedly nakonec k tomu, že byly zabavovány kvůli částkám, které postižení ani nedlužili, celé majetky a ve finále byly kvůli údajné chybě magistrátního úředníka v řádu tisíců korun opakovaně zabaveny národní památky jako Karlův most a Staroměstské náměstí. Tím dosáhlo šílenství uživatelů exekutorského zákona kritické úrovně a kvantita zhovadilosti začala vyvolávat nutnost kvalitativní změny. Konečně je jasné, že něco se musí změnit.

Je to případ, na který poukazuje, například, Marx. Nevěděl bych o tom, kdyby nebyl v polovině minulého století zaveden na všech školách povinný marxismus a kdybychom na to neměli skutečného filosofa Kosíka, který o některých zajímavostech rád vykládal místo ideologických pasáží.

Exekutoři nechtěně upozornili, že míra špatnosti se naplnila. Měli jsme si již dříve více všímat, že naše nerostná ložiska, zdroje pitné a minerální vody, náš půdní fond a naše lesy, dráhy a stavební pozemky, vodovody a kanalizace, průmyslové závody a zemědělství, školy a nemocnice, elektrárny, stavby ve městech a na venkově, to všechno, co náš národ pro veřejnou potřebu měl nebo vytvořil, je nám neprávem odnímáno. A došlo to tak daleko, že teď kdosi natáhne svou soukromou ruku a pod lichou záminkou se sápe na národní památky, které ani žádnému dlužníkovi patřit nemohou. A nikdo ho přes tu ruku ani nepraští, jen "odpovědný" ministr připustí, že odměny exekutorů by se asi mohly trochu omezit.

Závěr musí být ten, že náprava v roce 1989 se nepovedla a šli jsme dvacet dva let špatným směrem. Taková je výpověď případu exekutoři. A je potřeba dodat, že o zásadní změnu tohoto směřování se žádná ze stran, které vládly, ani nepokusila. Důvody byly programové, hloupost, nešťastné usnesení bohumínského sjezdu ČSSD a hlavně korupce jednotlivců i celých stran.

Připojili jsme se zvláště ošklivým způsobem k dlouhodobému vývoji v Evropě, a to je úpadek stranického státu. Struktura stran umožňuje, aby se stávaly obchodovatelným zbožím, a aby místo služby jako nástroj prosazování zájmů občanů prosazovaly zájmy svých majitelů. Teď jsme před zásadním rozhodnutím. Kosmetické úpravy starých stran, ani stejně strukturované nové strany, nepomohou. Je pravý čas ke vstupu občanského politického hnutí do sněmovny, jako konkurence klasických politických stran.

0
Vytisknout
17170

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2012