Když "synáček" vypráví... Françafrique znovu plně ožívá

14. 9. 2011 / Josef Brož

Sám o sobě mluví jako o "synáčkovi". Rozhovorem pro Journal du Dimanche odpálil advokát Robert Bourgi mediální bombu, z níž vychází Francie -- zvláště ta, založená Charlesem de Gaullem roku 1958, tedy V. republika, jako zkorumpovaná -- a to do nejvyšších pater.

Večerník Le Monde se ve svém hlavním editorialu ptá: Banánová V. republika?

O víkendu se stal Bourgi, advokát libanonského původu, velkou mediální hvězdou. Osobně totiž, podle svého vlastního svědectví, nosil do Elysejského paláce kufříky nadité miliony -- přímo od afrických diktátorů. A byl velmi vítaným hostem.

Navázal tím mimochodem na dávnou tradici...

Foccart, Monsieur Afrique

Říkávalo se mu Monsieur Afrique. Řeč tu ale není o advokátu Bourgim, ale o postavě, která patří dnes už do čítanek. Monsieur Jacques Foccart (1913-1997), postava spjatá především s érou generála Charlese de Gaulla (odbojovou, ale i tou poválečnou), byl klíčovou osobností po ztrátě francouzských kolonií. Když na něj Bourgi vzpomíná, působí téměř dojatě.

Foccart byl "mužem stínu" nejen toho dlouhého de Gaulla, na kterého za jeho života mířilo několik atentátníků, ale i některých afrických převratů, za nimiž při svých misích, více či méně, Foccart stál. V jeho kanceláři defilovala "celá francouzská Afrika". Díky němu se k moci dostali státníci, o nichž dnes Francie velmi nerada slyší: například jistý Omar Bongo (Gabon), Robert Mugabe (Zimbabwe), maršál Mobutu Sese Seko (Kongo) nebo donedávna Laurent Gbagbo (Pobřeží slonoviny).

Půvab Foccarta, zpravodajce tělem i duší, nespočíval pouze v jeho úzkých vztazích ke generálu de Gaullovi, ale v legendární skutečnosti, že jeho služeb využívali hned čtyři další francouzští prezidenti (pravicoví, ale i levicový): Georges Pompidou, Valéry Giscard d'Estaing, François Mitterrand a naposledy také Jacques Chirac.

Žák svého mistra?

Uprostřed Chiracova primátorského mandátu došlo k setkání, na které nemůže advokát Bourgi zapomenout. Když Foccart v závěru svého života definitivně opouštěl místo poradce pro Afriku, vyplnil ono "temné místo" právě on, nadějný elév Robert Bourgi. "Vzpomínám si na jednu větu svého mistra," vzpomíná dojatě Bourgi v pondělním rozhovoru pro RFI: "Roberte, je lepší být vlivným mužem, než mužem moci."

V těchto slovech mu nemohl nedat za pravdu. A ve všech rozhovorech, které za ten čas poskytl, se Bourgi jako vlivný muž představuje. Každý mu kdysi (a je tomu tak v některých případech dodnes) tykal, ale někteří se k němu už nechtějí znát, zejména ti, kteří se stali v jeho očích lidmi, co ho ponížili.

Nechtějí se jím špinit ani nyní, protože jeho řeči se podobají žumpě špíny. Není bez zajímavosti poslouchat jeho orientální příběhy, když popisuje včetně citací, kolik zavazadel plných peněz přinesl z Afriky do Elysejského paláce.

Byl u toho většinou prezident Jacques Chirac a jeho pravá ruka -- kancléř a později ministr zahraničních věcí Dominique de Villepin. Oba ho žalovali za difamaci. Bývalý prezident Jacques Chirac, který minulý týden trpěl ztrátou paměti, podal žalobu, ironicky podotýká Bourgi. De Villepin jeho "svědectví bez důkazů" označil za "povídačky".

Koho ale příběhy tisíce a jedné noci -- k předávání zavazadel docházelo zejména o víkendu a v podvečer -- nedostihnou, můžeme jen hádat. "Je mi ctí být přítelem prezidenta republiky. Je mi ctí být přítelem a mít důvěru Clauda Guéanta, ministra vnitra. Je mi ctí být přítelem a mít důvěru Françoise Fillona, premiéra a některých dalších členů vlády," říká. Popírá ovšem, že by měl u Sarkozyho nějakou funkci.

Pár dní před dalším stáním aféry Clearstrem, do níž byl de Villepin zapleten, vypráví Bourgi, kterak se před ním mluvilo o Sarkozym. "Zmlátíme skrčka," měl říct Dominique de Villepin, když připravoval soupisku bankovních účtů, podle nichž měl dostat Sarkozy peníze za prodej fregat na Tchajwan.

Hlavním důvodem je ale podle něho fakt, že ho už dlouho "trápilo svědomí" a chtěl ukončit tyto praktiky, o nichž se dvacet pět let jenom povídalo. Připojil k tomu tedy své svědectví. Například o tom, jak Chiracovu prezidentskou kampaň v roce 2002 financoval prezident Laurent Gbagbo. "Při velkém předávání jsem byl očekáván jako Ježíšek," vzpomíná na ten čas. Při předávání peněz od jiného diktátora, Omara Bonga z Gabonu, byly domluveny i přezdívky. Bongo říkal Bourgimu "fiston" (synáček), on sám mu říkal "papa" (tatínek).

V rozhovoru pro rádio Europe 1 upřesnil, že předal Chiracovi a de Villepinovi osobně kolem 20 milionů dolarů. Neříká to všechno jenom tak -- je samozřejmě k dispozici justičním orgánům.

***

Ve Francii právě dnes vychází v nakladatelství Fayard kniha s názvem: La République des mallettes (Republika zavazadel) známého spisovatele Pierra Péana, který již dříve zavařil nejednomu francouzskému politikovi -- včetně Mitterranda, o jehož fašizujím mládí napsal v polovině 90. let knihu Une jeunesse française (Francouzské mládí, 1994).

V ní se právě advokát Bourgi také na několika stránkách objevuje. Jak říká Péan, jeho příběh je ale pouze "stromem, který by neměl zakrýt celý les". Ten les se jmenuje: Alexandre Djouhri, osobní poradce ministra vnitra Clauda Guéanta a prezidenta Nicolase Sarkozyho, stejně jako Dominiqua de Villepina. Jenom tento "stínový muž" měl dostat za prodej Airbusu do Libye 12 milionů.

Francie je se nyní ocitá v horké fázi kampaně před prezidentskými volbami v květnu 2012. Zmíněný Monsieur Bourgi byl před časem Sarkozym dekorován jako "velký služebník Francie", připomíná Le Monde. Není malých služeb...