Rozhlas pohotově doplňuje, policie promyšleně manipuluje

15. 9. 2011 / Radek Mikula

Jak se mohli čtenáři Britských listů včera dočíst , požádal jsem redaktora Českého rozhlasu o podání doplňující informace ke svému zajištění policií během protipalestinské demonstrace. Včera odpoledne jsme se telefonicky spojili a krátce na to se na webové stránce skutečně objevila zpráva s popisem incidentu. Ta obsahuje také toto vyjádření policejní mluvčí:

"Podle mluvčí pražské policie Andrey Zoulové muž odmítl poslechnout výzvu policie, aby svůj projev ukončil:

'Policisté proti muži použili adekvátní donucovací prostředky a předvedli ho na policejní služebnu v Bartolomějské ulici. Jeho jednání bylo kvalifikováno jako přestupek.' "

Tyto věty si zasluhují věcný i právní komentář. Během svého výstupu, uskutečněného v pauze mezi hudební a mluvenou částí programu, jsem pronesl asi tři věty, na což mi stačilo několik vteřin. Poté jsem sestupoval ze schodů a odcházel mezi přihlížející. Následoval bezdůvodný zákrok policie, který započal policista z protiextremistického oddělení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který na mne něco křičel, pak se na mne vrhl a porazil mě na zem. Vyzývat mě v tu chvíli k ukončení projevu postrádalo smysl, protože jsem ho již skončil a z místa odcházel. Ovšem i kdybych v něm chtěl pokračovat po delší dobu, nemohl bych tím narušit oficiální projevy, protože pro ty bylo používáno poměrně dost hlasité ozvučovací zařízení. Mé vystoupení však bylo tak krátké, že mě k jeho ukončení nestihli vyzvat ani přítomní pořadatelé. Účastníci, kteří nestáli v bezprostřední blízkosti ho dokonce ani nezaregistrovali, což byl také případ redaktora ČRo.

Policie tudíž nedokázala přiměřeně vyhodnotit situaci, její příslušníci jednali svévolně a policejní mluvčí se proto musí snažit vytvořit dojem, že byli vedeni nutností chránit ohlášené shromáždění před nesouhlasným projevem.

Nic takového ale zapotřebí nebylo. Narušení pořádku přinesl teprve policejní zákrok, při němž jsme si s policisty navzájem způsobili několik drobnějších poranění (pak jsme se přesvědčovali, zda netrpíme infekčními chorobami). Nejvážnějším aspektem konfliktu je ale porušování ústavního pořádku, ke kterému dochází, když policisté v takových situacích nerespektují tato ustanovení Listiny základních práv a svobod (ta je součástí Ústavy ČR):

Článek 17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Článek 19

(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

Článek 2

(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Základní povinností policistů je ochrana ústavních práv občanů. Při veškeré své činnosti jsou vázáni zákony. Především Zákonem o Policii ČR a v tomto konkrétním případě také Zákonem o právu shromažďovacím. Tak jak jim to ukládá

Článek 2

(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Je ovšem obecně známo, že zákony nemohou řešit všechny životní situace. Tam, kde dochází k nejasnostem, musí nastoupit jejich výklad. Ten ale musí být v souladu s nadřazenou právní normou - Ústavou ČR. Po upozornění právního aktivisty Tomáše Peciny, jsem nedávno prostudoval takové stanovisko ministerstva vnitra a s jistým překvapením zjistil, že se jeho úředníkům podařilo vypracovat výklad shromažďovacího zákona, který je v souladu s ústavními principy. K pojednávané problematice např. uvádí:

"Není cílem zákona ochrana shromáždění před projevy, které shromáždění nijak nenarušují, jsou pouze vyjádřením jiného názoru a jako takové jsou též pod ochranou ústavních norem. Naopak, shromáždění má sloužit k výměně projevů a výměně informací a názorů, což by nebylo možné, pokud by se nemohli sejít příznivci i odpůrci určitých myšlenek na jednom místě."

O to obtížněji je pochopitelné, proč se občané, kteří se chovají způsobem, jež odpovídá tomuto právnímu názoru, stávají cílem policejní represe. A již zcela mimo rámec zdravého rozumu je prohlášení policejní mluvčí, že občan byl předveden, jen kvůli tomu, že nechtěl ukončit svůj projev, aniž by zpochybnila jeho pokojný ráz. Lze ale s téměř úplnou jistotou odhadnout, že tato praxe bude pokračovat tak dlouho, dokud jí nezačnou věnovat pozornost sdělovací prostředky, lidskoprávní organizace a také političtí představitelé státu.

Plné znění příslušné pasáže stanoviska odboru bezpečnostní politiky MV k některým otázkám zákona 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (ShrZ):

Vyjadřování odlišných stanovisek, narušování shromáždění

Během výkonu shromažďovacího práva běžně dochází k tomu, že na protest vůči oznámenému shromáždění přijdou na shromáždění občané vyjádřit svůj nesouhlas, a to buď ve formě individuálních protestů nebo jako další shromáždění, které bývá mnohdy neoznámeno (v takovém případě postup viz výše).

Není cílem zákona ochrana shromáždění před projevy, které shromáždění nijak nenarušují, jsou pouze vyjádřením jiného názoru a jako takové jsou též pod ochranou ústavních norem. Naopak, shromáždění má sloužit k výměně projevů a výměně informací a názorů, což by nebylo možné, pokud by se nemohli sejít příznivci i odpůrci určitých myšlenek na jednom místě. Pokud jednotlivec nebo skupina osob pouze stojí byť i třeba v místě, kde probíhá shromáždění, má transparenty s nápisy vyjadřující nesouhlas s oznámeným shromážděním, diskutuje s ostatními, nicméně žádným zásadním způsobem jinak nenarušuje shromáždění, nejde o přestupek neoprávněného vniknutí na shromáždění (§ 14 odst 2 písm. e) ShrZ) ani o přestupek rušení výkonu práva shromažďovacího (§14 odst. 2 písm. f) ShrZ). Naopak, vyjádření opačných názorů je plně chráněno v rámci realizace svobody projevu, jde tedy o realizaci ústavního práva. Pouhé stání jednotlivce nebo skupiny osob je tedy naprosto legitimním vyjádřením jiného názoru, což je základním kamenem demokracie.

Obecně lze konstatovat, že se takováto osoba nedopouští žádného přestupku, není zde obvykle ani důvod pro prokazování totožnosti podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. a) zákona o Policii ČR. Situaci na místě je třeba pečlivě vyhodnotit, nezpochybňujeme oprávnění policie vyzvat k prokázání totožnosti v závislosti na konkrétním průběhu protestu.

Chráněným zájmem je nerušený výkon shromažďovacího práva před projevy, které by jej mohly narušit či znemožnit. Takovým jednáním může být např. hlasité rušení projevů píšťalkami, sirénou mající za cíl znemožnit poslech projevů, házením vajíček, rajčat apod. Tímto jednáním již dochází k aktivnímu narušování výkonu shromažďovacího práva jiného a takovéto jednání je třeba důsledně postihovat.

Takovýmto jednáním může dojít mj. k:přestupku podle § 14 odst. 2 písm. f) ShrZ -- bránění ve splnění účelu shromáždění;

v případě vulgárních projevů, nápisů na transparentech může dojít eventuálně rovněž k souběhu s přestupky podle § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích -- vzbuzení veřejného pohoršení, nebo podle § 49 odst. 1 písm. a) nebo c) -- přestupek proti občanskému soužití -- ublížení na cti nebo hrubé jednání, např. vyhrožování újmou na zdraví

Rovněž by mohlo dojít k páchání trestné činnosti, mj.

k trestnému činu podle § 179 trestního zákoníku -- porušování svobody sdružovací a shromažďovací, trestnému činu výtržnictví podle § 358 trestního zákoníku.

Poklidné protesty osob nebo skupiny osob jsou možné, dané osoby se nedopouští přestupku pouhým držením transparentů vyjadřující odlišné názory, byť s nimi ostatní nemusí souhlasit. Většinou tak půjde o ústavně konformní výkon svobody projevu. Dotčena však samozřejmě není odpovědnost za případné přestupky nebo trestné činy, k nimž může eventuálně dojít, pokud bude shromáždění aktivně narušováno např. velmi hlasitým hlukem, vyjádření protestujících budou vulgární, bude docházet k verbálním deliktům apod

Zdroj: ZDE

0
Vytisknout
6014

Diskuse

Obsah vydání | 16. 9. 2011