Jaké postavení má vlastně homosexualita ve společnosti?

6. 6. 2011 / Jiří Baťa

čas čtení 3 minuty

Herci Lukáši Vaculíkovi se dostalo zadostiučinění, když Nejvyšší soud uznal zprávu bulvárního časopisu Pestrý svět, podle kterého je herec homosexuál, za vymyšlenou. Soud rozhodl udělit časopisu pokutu 300 tisíc korun a veřejnou omluvu. U soudu se totiž prokázalo, že všechny údaje v článku byly nejen vymyšlené, ale nikdo nevěděl, kdo článek napsal, nikdo neznal zdroje, na kterých byly informace postavené.

Jak z dalšího vyplývá, šlo o zvlášť závažný zásah do soukromí herce, neboť "Informace o žalobcově homosexualitě jsou dehonestující, snižující jeho čest, důstojnost a zasahující do jeho soukromí, respektive i do intimní sféry jeho života", rozhodli soudci. Z obecného hlediska to lze plně pochopit, konec konců komu by bylo milé, kdyby o něm někdo psal něco, co není pravda, tím více ho veřejně označil za homosexuála.

Již méně však logické (i když v souvislosti s. L.Vaculíkem pochopitelné), je společenské hodnocení, které mělo L. Vaculíkovi uškodit. Naše společnost přijala existenci homosexuality mezi lidmi jako rovnocenné postavení ve společnosti (mohou uzavírat manželství, resp. partnerství apod.) s výjimkou (zatím), že nemohou (pokud se nemýlím) adoptovat, či jinak vychovávat děti.

Rozhodnutí, resp. zdůvodnění soudu tedy vyvolává jisté rozpory mezi realitou statutu homosexuálů ve společnosti, jejich rovnoprávnost a postavení, jakož i jiné práva. Naproti tomu soud ve svém rozhodnutí uvádí, že mj. případná homosexuální orientace L. Vaculíka by byla dehonestující , snižující jeho čest a důstojnost atd.

Znamená to tedy, že všichni homosexuálové, resp. lesby se nacházejí v postavení dehonestujícím, snižující jejich čest a důstojnost? Myslím si, že nikoliv, neboť vzpomenu-li řadu významných osobností, notabene veřejného, kulturního, ale i politického života (jmenovat netřeba), kteří mají takovýto "společenský defekt" pochybuji, že by jim to přivodilo jakoukoliv újmu ve společenském postavení. Což samozřejmě neznamená, že celá společnost je ztotožněna s touto realitou, naopak, je řada lidí, kteří mají k této orientaci značné výhrady.

V případě L. Vaculíka soud podle mne posouzení nepravdivé informace o jeho homosexualitě pojal až příliš liberálně, aniž by vzal v úvahu skutečný stav postavení ostatních homosexuálů ve společnosti. Ani bych se nedivil, kdyby některý z nich proti takovému nikoliv rozsudku, ale zdůvodnění vznesl protest a žalobu. Osobně se domnívám, že soud měl uznat tyto informace za nepravdivé, vymyšlené a tedy škodlivé s tím, že by se ve svém zdůvodnění zdržel zhodnocení, jak výše uvedeno. Pokuta a omluva je, podle mého soudu, v pořádku. Bulvár už mnohdy neví, jak na sebe přilákat pozornost a píše "zaručené zprávy a informace, převzaté z agentury JPP" (jedna paní povídala). Dopady takových zpráv a informací na osoby, jichž se to týká, pak pro ně mohou být skutečně mnohdy vyloženě škodlivé. A nemusí jít jen o zmíněnou homosexualitu.

Tímto nechci zlehčovat osočení L. Vaculíka ze strany bulvárního časopisu, ani rozhodnutí soudu. Jistě to pro něj je, jak zmiňuji, dostatečné zadostiučinění. Jen se mi nezamlouvá to zdůvodnění soudu, které může být (a jistě je) pro L. Vaculíka uspokojující, nicméně v pohledu na tzv. čtyřprocentní menšinu to může být naopak do jisté míry rovněž dehonestující.

Poznamenávám, že výše uvedené je otázka pohledu. A já to vidím takto.

0
Vytisknout
8875

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2011