ITÁLIE:

Šaškoviny Beppa Grilla zřejmě otřesou celým evropským systémem

28. 2. 2013

Od Itálie až po Británii vyvolala ekonomika sebebičování vlnu divokého populismu, s nepředvídatelnými důsledky, píše v deníku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins.

Je to senzace. Výsledky italských všeobecných voleb jsou triumfem demokracie. "Jsme bez papeže, bez vlády, bez šéfa policie," rozšířil se v úterý po Itálii po Twitteru tento výrok, oslavující příchod "punkové politiky". Výsledky italských voleb jsou protilátka - nejen proti zkorumpované italské politice, ale také proti dogmatu vládních škrtů, které nyní drží evropskou ekonomiku za krk. Jediným způsobem, jak dusící škrcení uvolnit, je prostřednictvím voleb. Blahopřejeme ti, Itálie!

Italská politika ve slepé uličce:

Beppe Grillo odmítl koaliční dohodu s levicí

27. 2. 2013

Problémy italské politiky se ve středu zintenzivnily, když Beppe Grillo, bývalý komik, jehož Pětihvězdičkové hnutí se spektakulárním způsobem prosadilo ve volbách, vyloučilo podporu vládě, kterou by utvořila centristická levice. Grillo označil jejího šéfa za "mrtvého muže" a doporučil mu, aby rezignoval.

Grillo zahrnul vlnou urážek Piera Luigiho Bersaniho, šéfa Demokratické strany, který v úterý nabídl Grillovu Pětihvězdičkovému hnutí olivovou ratolest ve snaze vytvořit reformistickou vládu. Bývalý komik to vyloučil a zdůraznil, že jeho voliči budou v parlamentě hlasovat jen o jednotlivých zákonech individuálně.

Schwarzenbergova míra odtrženosti od reality diskredituje jeho stoupence

28. 2. 2013 / Radim Hreha

Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, jehož polovina národa považuje za "noblesního kultivátora" současné politické scény, má jasno ve všem. Teda i v důvodech vzestupu KSČM. Na konferenci Komunismus včera a dnes, mj. uvedl: „Je to ale i naše chyba, že k posilování komunistů došlo, chyba těch, kteří v té či oné straně, v té či oné podobě vstoupili po roce 1990 do české politiky a podíleli se dvacet let na našem vývoji,“ uvedl Schwarzenberg.“ Předseda vládní TOP09 dodal, že je zvláštní, že komunisté posilují i přesto, že hmotně jsme se neměli nikdy lépe. (Zdroj: Novinky.cz). Své hodnotící úsudky pan kníže čerpal nejspíš z osobních zkušeností člena establishmentu, které prostě zobecnil. Hmotně se kníže (My) neměl nikdy lépe, přiznal vlastně kultivátor kultivovanému národu. Gratulujme mu.

Šaškárna s Klausovou "velezradou"

28. 2. 2013 / Boris Cvek

I když amnestii, vyhlášenou 1. ledna prezidentem Klausem, asi nikdo nečekal, byla přece jenom logickým vyústěním jeho dlouhodobých názorů na ekonomickou kriminalitu (podle Klause přece špinavé peníze neexistují) a jeho odporu k soudní moci a západnímu pojetí práva. Podle Klause existují jedině dva legitimní principy fungování státu: svobodné volby a volná ruka trhu, reálná moc je pak v rukou lidí, kteří privatizovali obrovské majetky a kteří tuto moc využívají k dalšímu rozkrádání veřejných peněz à la Rusko.

Potřeba nového paradigmatu

26. 2. 2013 / Jan Čulík

Článek Radka Tůmy autenticky vyjadřuje frustraci mnoha lidí, které současný režim v České republice dostal do velmi nezáviděníhodné situace. Znovu je v této souvislosti nutno připomenout "argument ledničky" antropologa Ernesta Gellnera, který varoval, že legitimita západních demokratických společností je vratká a závisí vlastně jen na tom, že západní demokracie produkují větší bohatství pro své občany než diktatury. Kdyby tomu bylo obráceně, bylo by velmi obtížné přesvědčit většinu občanů, že je diktatura, v níž žijí v relativním luxusu, horší než demokracie, v níž žijí v bídě. Vždycky rozhoduje ekonomická situace, Marx měl v tomto případě samozřejmě pravdu.

A velká potíž je, že pro mnoho občanů České republiky ztrácí současný "demokratický" režim legitimitu právě proto, že se jim v něm daří podstatně hůř než před rokem 1989. To je vážný destabilizační prvek. Kde jsou ty časy, kdy - začátkem devadesátých let - Václav Klaus lidem namlouval, že všichni budou za okamžik stejně tak bohatí jako západní Němci... Kam se tahle iluze ztratila? Původním argumentem českých pravičáků pro tento režim bylo, že všichni zbohatnou. Ne, že se všechno rozkrade na úkor většiny občanů.

Potíž je, že v České republice přežívá ultrakonzervativní myšlení jak na straně vládnoucí garnitury i médií, tak na straně občanů, kteří jsou politikou vládní garnitury postiženi. Vládnoucí garnitura se stále - chybně - přidržuje představy, že kapitalismus bez přívlastků je jediným možným politicko-ekonomickým systémem, navzdory varovnému vývoji ze západní Evropy i Ameriky, že se tento systém rychle rozkládá a bude nutno vypracovat alternativu.

Občané postižení politikou české vládnoucí garnitury jsou také ultrakonzervativní - domnívají se, že je prostě možné vrátit se do situace před rokem 1989, kdy bylo všeho dost. Jenže mezinárodní ekonomická a politická situace je o hodně složitější, než tomu bylo tehdy, a v nové situaci je zapotřebí vymýšlet nové řešení. Analyzovat mezinárodní situaci a vymyslet a zkoušet nové ekonomické strategie jak v současném chaosu přežít.

Potíž je, že česká vláda tohle nedělá, stará se jen o sebe a své vlastní zájmy, nebo činí hloupě ideologická rozhodnutí. Rozhodovat na základě ideologie - například dát církvím obrovský majetek - je vždycky ničivé. Už dlouhodobě mě fascinuje, že na rozdíl od lidí v jiných zemích, kteří zhodnotí situaci, ale vždycky hledají nějaké aktivní, inteligentní řešení, jak změnit její záporné dopady, lidé, kteří rozhodují v Česku, nic takového nedělají - vždycky prostě přijmou jen to nejhrubší a nejničivější ideologické řešení, jako by se nedalo nic dělat.

Má-li společnost přežít, bude nutno vzít rozum do hrsti, podívat se, jak se v krizi věci řeší chytře jinde a pokusit se tím inspirovat a hledat nové cesty. Neideologicky. Bohužel, děsivé je, že na to nemá ani česká vláda a asi na to nemají ani její ničivou politikou postižení občané. Obě strany zůstávají zaseknuté kdesi v roce 1980. Co s tím?

ČR: Chybí jakákoliv vize

28. 2. 2013 / Josef Praks

Rád bych reagoval na Váš článek "Potřeba nového paradigmatu" - myslím, že jste uhodil příslovečný hřebíček na hlavičku. Vnímám to stejně a k dalšímu vývoji v ČR jsem skeptický. Příští volby podle mne nebudou soubojem vizí a programů. Budou soutěží v porovnávání "pohnutých minulostí" - festivalem vylívání dítěte i s vaničkou.

1. březen - Svátek národního bědování

28. 2. 2013 / Karel Dolejší

Bulharská opozice dokázala využít lidové naštvanosti vyvolané vydřidušským počínáním ČEZu a s pomocí veřejných protestů svrhnout nepopulární vládu. Česká nic takového nesvede, nebo o to dokonce ani ve skutečnosti nemá zájem, a spolu s odborářským establishmentem neustále straší destabilizací, kdyby se prý něco takového jako lidové protesty nedejbože objevilo u nás. Zkuste jen párkrát naznačit, že s tímhle postojem nesouhlasíte, a dostanete nálepku extrémisty. V Bulharsku zřejmě žije extrémistů hned několik milionů.

Ta práce, matka pokroku, aneb Konec rudé mytologie

27. 2. 2013 / Karel Dolejší

Dokud česká společnost po dlouhá léta většinově žila ve stínu pravicové ideologie, bylo na místě nepouštět se do příliš zevrubné kritiky takzvaného marxismu, který byl ve vládnoucích poměrech záměrně ignorován nebo potlačován. Tradiční kritika kapitalismu tehdy coby silně menšinový směr sloužila k podpoře potřebné skepse vůči slepé víře v neregulovaný trh. Zmíněná situace se teď však postupně mění, jak ukazují nejen výsledky voleb, ale i vyvíjející se postoje veřejnosti k některým mytologickým postavám minulého režimu, jakou byl třeba Julius Fučík. Doba hájení komunistické ideologie by tedy měla všude skončit a nekritické traktování článků železné víry by nemělo být dále tolerováno.

Jednou z nejvíce mýty opředených záležitostí je takzvaná Marxova pracovní teorie hodnoty. Na toto téma dokonce vznikají akademicky fundované práce, jako by snad Marx něco takového jako pracovní teorii hodnoty někdy někde formuloval. (Kritika politické ekonomie ovšem také není "marxistickou politickou ekonomií", o nic více, než je kritika čistého rozumu "kantistickým čistým rozumem"...)

A samozřejmě, že v těsném závěsu za zmíněnou marxologickou fikcí jde ideologický postulát, že hodnoty v kapitalismu tvoří vždy výlučně příslušník vykořisťované pracujicí třídy, na kterém tedy jedině záleží.

Svět zatažených rolet

27. 2. 2013 / Marek Řezanka

Zvyknout se dá na všechno možné. Na dlouhodobě chybující registr vozidel, na důchodovou reformu, která ovšem dnešním čtyřicátníkům a třicátníkům příliš nadějné vyhlídky do budoucna nedává, na mocensky protlačenou podobu církevních restitucí, která v mnohých z nás vyvolává - eufemisticky řečeno -- přinejmenším pachuť z něčeho nekorektního a podivného.

Těžko se však zvyká na stav, kdy v době, kdy se téměř vše zdražilo a zdražuje, kdokoli z nás nedostane od státu příjem, na němž je existenčně závislý a na nějž má nárok. Argumentovat, že žena na mateřské si jistě opatří nějaký ten peníz bokem, stejně jako člověk handicapovaný, že vlastně co Čech to rentiér, tak co se tím vůbec zabývat, je směšné a nedůstojné.

Otrocká slepota, bič, cukr a jiné argumenty

27. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Není to zase až tak dávná minulost, když v červnu 2012, u příležitosti výročí vyhlazení Lidic (10. 6. 1942), přijal přeživší lidické pamětníky premiér Nečas na zahradě Kramářovy vily, a řekl jim (mimo jiné): "Je to pro mne čest, vaše životní osudy nesmíme zapomínat, musíme si připomenout, že osud Lidic a Ležáků je něco, co by mělo být mementem." A hle, opravdu nezapomněl, náš pan premiér, o pevnosti jehož slov a názorů snad nepochybuje už vůbec nikdo.

Pluralitní myšlení a jiné iluze

27. 2. 2013

Polemika s článkem Štěpána Kotrby Obecný opravník sexuálně explicitních omylů

Milí občané, něco se vám nelíbí? Tamhle je hraniční přechod.

Reakce pana Kotrby na můj článek mě velmi pobavila. Abych to uvedla na pravou míru -- koutky mých strnulých rtů, jež nekomunikují s nikým jiným než s Bohem, proběhlo lehké škubnutí. Toť úsměv v podání puritánské, impotentní a prudérní učitelky katechismu na nemravná nařknutí. Amen. Telepatické schopnosti homosexuálního pornoherce s traumatem ze smrti Ježíška byly nabourány nízkofrekvenčními vlnami anti-křesťanské zaujatosti. Musím pana Kotrbu zklamat, nejsem křesťanka (a proč je to vůbec relevantní?). Jeho RÁDOBY pluralitní přijímač dat by si měl přeladit na frekvenci naslouchání a tolerance, píše Markéta Růžičková.

Kinokoncert:

Cenzurovaný film, mladý Šostakovič a živý orchestr

27. 2. 2013

Tisková zpráva Českého rozhlasu

Český rozhlas Vltava a Orchestr Berg představí 4. března 2013 ve 20 hodin na mimořádném kinokoncertě originální film Nový Babylón. Sovětský snímek z roku 1929 je doprovázen živou hudbou, kterou složil tehdy třiadvacetiletý Dmitrij Šostakovič jako svou vůbec první filmovou zakázku. Film zažil zásah cenzorů, protesty orchestru i neúspěch při premiéře. Slávu získává až nyní. Koncert z pražského kláštera sv. Anežky České bude Český rozhlas Vltava přenášet do 15 zemí.

p

Delfíni v Praze -- balamutí pořadatel veřejnost nebo sám sebe?

27. 2. 2013

Akce "Delfíni v Praze" je pořadatelem stále inzerována a nadále jsou prodávány lístky, ačkoliv organizátor nedisponuje potřebnými povoleními a nemůže v žádném případě počítat s tím, že je včas získá, protože vzhledem k zákonným lhůtám to není možné. Přesto pořadatel stále uvádí, že show se uskuteční, tak bylo plánováno!

České dráhy ničí lokálky i sebe s pomocí České televize

27. 2. 2013

V minulých dnech se objevily články slibující zlevnění jízdného ve vlacích ČD na lokálních tratích. Cestující neznalý poměrů snad i zajásá, ale jako obvykle je za vším něco skryto. Následovala reportáž České televize v hlavních zprávách (online od 37:14), která vyzněla v tradičním duchu -- "nevýdělečné" lokálky, kterým je dávána poslední šance -- prostě obvyklý přístup. A "sleva" samotná -- kolik cestujících ji vlastně získá?

Jde vůbec o slevu?

Sleva bude prý o čtvrtinu. Jenže je dobré znát historii, abychom věděli, z čeho se to vlastně "slevuje". Kdysi, dávno pradávno tomu, se dalo drahou cestovati bez karet slevových za jízdné, které si mohl i obyčejný příliš nevydělávající občan dovoliti. Tak tomu bývalo drahnou dobu, dokud nepřišel velký manažer se spásným nápadem na ekonomické perpetuum mobile: Na jízdné uvalil de fakto "přirážku" 60 % pro ty, kteří nemají žádnou slevu a to původní základní jízdné ponechal jen těm, kteří si za patřičný obolus pořídili "slevu". A stalo se, pravidelní cestující nakoupili slevové karty a ostaní z vlaku utekli. Dnes, když nějakého človíčka, který "nejel vlakem 20 let", přimějete jej použít a on si koupí jízdenku, tak se mu protočí panenky a už to příště neudělá. Pokud nepojede autem, použije často i na dalekou cestu autobus, kam slevová mánie nedorazila. Později se rozdíl mezi základní slevou a plným jízdným snížil na 33 % z důvodu zvyšování "zlevněné" ceny a dočasného ponechání ceny plné. Když dosáhly poměru 75:100, zůstal tento zafixován a zvyšovaly se postupně obě ceny rovným dílem a děje se tak doposud za současného doplnění systému dalšími slevami. Samostatnou kapitolou jsou různé další slevy, které, pokud se ukázaly být oblíbenými, byly rychle zdražovány a případně rušeny. Příkladem může být kilometrická banka (zakoupených 2000 km nutných projet během půl roku s minimálním odpisem 100 km na jednu jízdu), kde se postupnými kroky stoupalo z ceny 1200 Kč až k dnešním 2100 Kč.

Celý článek na stránce Dopravní web ZDE

K hlubinnému úložišti férově

27. 2. 2013

Tisková zpráva starostů a občanských sdružení z lokalit vybraných pro hledání hlubinného úložiště jaderných odpadů

Starostové měst a obcí a dále zástupci neziskových organizací z lokalit, kde stát zvažuje umístění hlubinného úložiště radioaktivních odpadů, na svém setkání přijali text výzvy "K hlubinnému úložišti férově". V ní vyzývají představitele státu -- vlády a Parlamentu k obnově demokratického a zodpovědného procesu výběru bezpečné lokality pro hlubinné úložiště radioaktivních odpadů. Pod výzvu, kterou na setkání podepsalo 20 obcí a 14 občanských sdružení, nyní budou sbírat podporu dalších obcí a sdružení ve všech osmi uvažovaných lokalitách a teprve poté ji předají adresátům.

Vede cesta z krize k totalitě -- tedy k rudé nostalgii?

27. 2. 2013

Opravdu chceme návrat totality? Opravdu vzpomínáme s láskou na dobu komunismu? Autor článku Rudá nostalgie? pan Radek Tůma si stěžuje, že si nejsme rovní. Je třeba připomenout, že i za komunismu si byly někteří rovnější. Klientelistický systém byl skoro stejně dokonalý jako dnes, jen se v něm netočilo tolik peněz. Korupce v podobně minimálně "lahvinky" nebo "správného známého" byla naprosto běžnou záležitostí a pokud jste neměli ty správné známé, mnohé výdobytky komunismu jako vlastní bydlení, auto nebo nadstandardní zákroky ve zdravotnictví pro vás znamenaly přinejmenším dlouhé roky čekání. Stejně jako dnes i komunismu měl svých horních deset tisíc. Byli jimi zejména zelináři, řezníci, pumpaři, ředitelé rekreačních zařízení kde se dalo šmelit s valutou a tak by se dalo pokračovat. Zatímco obyčejný plebs byl odkázán na centrálně řízenou výrobu, která byla centrálně řízená tak, že téměř vše zajímavé bylo "úzký profil" a tudíž bylo problematické to sehnat, těchto horních deset tisíc nakupovalo v Tuzexu zahraniční kapitalistickou produkci, upozorňuje Václav Novák.

Oskary pro CIA

27. 2. 2013 / Daniel Veselý

Letošní filmové Oskary jakoby potvrzovaly hagiografickou podobu dějin USA. Cenu akademie za nejlepší film převzal režisér a herec Ben Affleck za snímek Argo, natočený podle skutečné události (tento snímek získal celkem tři ocenění, také za adaptovaný scénář a střih). Film pojednává o dramatické operaci CIA vedoucí k vysvobození šesti amerických rukojmí v Íránu po svržení šáha Páhlavího v roce 1979. Nicméně ve snímku se vyskytují omyly a vyložené nesmysly. Organizace, jež je na plátně vylíčena jako benigní a dobrotivá síla, se přitom na destabilizaci Íránu podílela a podílí celá desetiletí. Samotní Íránci vnímají Oskara za nejlepší film, který jeho tvůrcům za ovací ve stoje předala Michelle Obamová, jako "reklamu pro CIA". Aby toho nebylo málo, tak podle nejmenovaného zdroje hodlá prezident Obama na březnové schůzce informovat izraelského premiéra Netanjahua o záměrech týkajících se napadení Íránu letos v červnu.

Devalvace slov a hysterie v panické situaci

27. 2. 2013 / Karel Dolejší

Vzhledem k tomu, že světlo na konci českého tunelu nevidět, začíná společnost, zdá se, stále rychlejším tempem propadat panice - a přitom přicházet o jazyk, který ještě dokázal normálním způsobem sdělovat. Máme tu už jen hysterické výkřiky: "Fašista" je pro některé každý, kdo kritizuje nectnosti a problematické personální vazby Miloše Zemana, "lůza" pro jiné zase každý, kdo naopak Zemana volil. A teď ještě navrch k tomu "genocida".

Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty

27. 2. 2013 / Jiří Bátěk

Toto jsou slova našeho prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Otázka k zamyšlení: Máme již, po 23 letech od pádu komunismu, v republice převážnou část demokraticky smýšlejících občanů? Zkusme si uvést několik příkladů.

"Vynikající zkušenost: skoro 50% obyvatelstva dospělo k vysokému stupni kulturní a společenské vyspělosti", když volila K. Schwarzenberga. Tak nám píše Jan Berwid-Buquoy, prý historik a politolog (!), ve svém blogu.

Paul Krugman v New York Times:

Volební výsledky v Itálii jsou první známkou rozkladu evropské stability v důsledku škrtů

27. 2. 2013

Mario Monti, který skončil v italských volbách čtvrtý, byl vlastně jen prokonzulem Německa, jehož úkolem bylo vnutit už churavějící italské ekonomice finanční škrty. Evropští politikové totiž dnes považují škrty za jedinou možnou strategii dobré pověsti. To by bylo v pořádku, kdyby škrty fungovaly - jenže ony nefungují. Zastánci škrtů nejsou ani rozumní, ani realističtí. Chovají se stále více hystericky a jsou stále větší obětí svých utkvělých představ.

Sicílie se ve volbách vzepřela proti mafii

26. 2. 2013 / Giorgio Cadorini

Italské předčasné parlamentní volby z 24. a 25. února (viz denní tisk) zaznamenaly nadějnou změnu: na pětimiliónové Sicílii voliči dali najevo, že věří v aktivní demokratickou účast jako cestu změny proti mocenskému systému mafie.

Sice volební účast klesla z 75% na 65% (kolik těchto chybějících hlasů bylo v minulých volbách koupeno mafií?), ale první stranou se stalo občanské Pětihvězdičkové hnutí (H5H -- kolem 30% hlasů), kdežto předchozí vítěz z roku 2008, pravicová populistická strana Lid svobody vedená Silviem Berlusconim (LSvo), klesl z 46% na 26% hlasů. Pokles zaznamenal i třetí hlavní hráč na politické scéně, středová Demokratická strana, a to z 25% na 18% hlasů. H5H se utváří teprve 4 léta, takže se minule neúčastnilo. Před čtyřmi měsíci, v říjnových regionálních volbách, získalo H5H polovinu dnešních hlasů, přesněji 18%.

Ještě výmluvnější je srovnání mezi výsledky voleb pro Senát a pro Komoru zástupců (dolní Camera dei Deputati). Protože smějí do Senátu volit občané až od 25 let věku, kdežto do Komory volí občané už od svých 18 let, lze ze srovnání vyvodit postoje nastupující generace. H5H získalo v Senátu 29,50% hlasů, v Komoře 32,67%, tedy o 3% více.

Poznámky k politické části předvolebního programu nastupujícího prezidenta

27. 2. 2013 / Stanislav A. Hošek

První přímé volby prezidenta využil Miloš Zeman k tomu, aby vypracoval a zveřejnil svůj program. Je vyvěšen na webu a má název Co navrhuji pro budoucnost České republiky. U nás je obvyklé, že předvolební program publikují politické strany. Jaký má vliv na voliče, se ale studuje málokdy. Kandidáti na prezidenta fakticky svůj program dosud nemívali, takže voliči asi Zemanův z větší části vůbec neznají. Jelikož považuji předvolební programy za tresť přesvědčení každého politického subjektu, pokusím se v tomto textu nad Zemanovým trochu zamyslet. Zeman si je vědom malých možností své funkce, proto celému programu, s jistou cudností, dává punc návrhů, nikoliv toho, co bude prosazovat.

Václav Žák: Politici a ústava

27. 2. 2013

Ústava byla připravována narychlo před rozpadem státu a tak se jako přirozené východisko jevilo obrátit se pro inspiraci k ústavě první republiky. Prvorepubliková ústava byla vcelku logicky navrženým dokumentem: měla podobnou konstrukci jako ústavy konstitučních monarchií. Prezident byl hlavou státu. Platnost všech jeho aktů byla podmíněna spolupodpisem předsedy vlády nebo příslušného ministra, který podpisem přebíral za prezidentův akt odpovědnost. To se přirozeně interpretovalo tak, že rozhoduje vláda a prezident má symbolickou funkci. To je konstrukce zcela v souladu s logikou ústav. Základním účelem ústav je omezit arbitrární moc. Jak by tedy mohl rozhodovat někdo, kdo za svá rozhodnutí nenese odpovědnost? -

Už během kampaně se expremiér Zeman chystal na to, jak bude ovlivňovat politiku. Prý prezident není oleandrem v rohu. Omyl. Neodpovědný prezident tím oleandrem být má. Jinak totiž nemůže být prezidentem pro všechny, ani pro těch dolních 10 milionů.

Celý komentář: ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

36649