Sicílie se ve volbách vzepřela proti mafii

26. 2. 2013 / Giorgio Cadorini

Italské předčasné parlamentní volby z 24. a 25. února (viz denní tisk) zaznamenaly nadějnou změnu: na pětimiliónové Sicílii voliči dali najevo, že věří v aktivní demokratickou účast jako cestu změny proti mocenskému systému mafie.

Sice volební účast klesla z 75% na 65% (kolik těchto chybějících hlasů bylo v minulých volbách koupeno mafií?), ale první stranou se stalo občanské Pětihvězdičkové hnutí (H5H -- kolem 30% hlasů), kdežto předchozí vítěz z roku 2008, pravicová populistická strana Lid svobody vedená Silviem Berlusconim (LSvo), klesl z 46% na 26% hlasů. Pokles zaznamenal i třetí hlavní hráč na politické scéně, středová Demokratická strana, a to z 25% na 18% hlasů. H5H se utváří teprve 4 léta, takže se minule neúčastnilo. Před čtyřmi měsíci, v říjnových regionálních volbách, získalo H5H polovinu dnešních hlasů, přesněji 18%.

Ještě výmluvnější je srovnání mezi výsledky voleb pro Senát a pro Komoru zástupců (dolní Camera dei Deputati). Protože smějí do Senátu volit občané až od 25 let věku, kdežto do Komory volí občané už od svých 18 let, lze ze srovnání vyvodit postoje nastupující generace. H5H získalo v Senátu 29,50% hlasů, v Komoře 32,67%, tedy o 3% více.

Italské volby posílají další dobrou zprávu taky ze severu země. Xenofobní populistická Liga severu (Liga), přišla o polovinu podpory, z 8% na 4% hlasů na celostátní úrovni. V Benátsku a Piemontu (asi 10 miliónů obyvatel) ztráta dosahuje 60% hlasů oproti předchozím parlamentním volbám. Také Liga patří do koalice, kterou vede Silvio Berlusconi.

H5H je občanským hnutím, které má své první začátky v politických vystoupení na náměstích, která absolvoval Janovan Giuseppe Piero Grillo, oblíbený komik s uměleckým jménem Beppe Grillo. Beppe Grillo získal obrovskou popularitu vystupováním v televizi už v osmdesátých letech, před deseti lety otevřel vlastní blog. Právě propojením televizní slávy a internetových sociální sítí dokáže oslovovat milióny italských občanů a před čtyřmi lety se rozhodl založit občanské hnutí.

Osobně se domnívám, že jeho nástup na politickou scénu inspiroval pozdější zrod českých Věcí veřejných (VV), které hlásaly i podobná hesla, především všeobecnou snahu zbavit se dinosaurů a dostat do parlamentu obyčejné lidi místo profesionálních politiků. Obrovský rozdíl mezi VV a H5H je v tom, že kdežto byly VV plánovitě vybudovány podnikatelským subjektem, H5H vzniklo postupně mravenčím aktivismem.

Na začátku s hnutím zacházely sdělovací prostředky jako s výstřelkem televizní hvězdy, a proto mu daly široký prostor. Postupem času si uvědomily, že hnutí komunikuje alternativními cestami a že ho nedokážou ovlivnit. Nakonec H5H navrhlo omezení veřejné finanční podpory sdělovacím prostředkům (už mnoho let ovládaným Silviem Berlusconim, jednak díky jeho soukromému monopolu vybudovanému penězi pocházejícími z nekalých švýcarských bankovních účtů, jednak díky postavení italského premiéra) a většina z nich přešla do protiútoku. Bylo to příliš pozdě, H5H až ostentativně nepřizpůsobuje harmonogram akcí potřebám televizních štábů, nezajišťuje novinářům švédské stoly při tiskových konferencích, dokonce i oslavy celonárodní volebního vítěství úzce vynahradilo aktivistům. Totiž H5H tradiční sdělovací prostředky už nepotřebuje.

Na chvilku se vrátíme na srovnání mezi H5H s českými VV. Na rozdíl od VV, které vedle proklamovaných hesel měly vlastní podnikatelský záměr, H5H žádný politický program jakým směrem spravovat stát nemá. Na celostátní úrovni získalo tak obrovský úspěch (25%), že teď vzniká problém: nehodlá se zúčastnit vlády a tím ostatní seskupení si nedokážou sama zajistit stálou parlamentní většinu.

V podstatě H5H obsadilo místo, které podle volebních předpovědí mělo patřit kandidátce nově vytvořené premiérem Mariem Montim. Jeho neúspěch (8,5% hlasů) připomíná odůvodněně volební osudy českého Jana Fischera. Oba vystupovali jako odborníci na ekonomickém poli s vazbami na bankovní svět a ani jeden z nich nepřesvědčil voliče, že nezastupují ve skutečnosti jiné zájmy a že zrovna banky jsou schopny v této době nabídnout kladné řešení krize.

Stejně překvapuje nespolehlivost volebních předpovědí, a to nejen v Montiho případě, ale vůbec v těchto italských volbách. Jedním vysvětlením je konkurence mezi institucemi zjišťujícími veřejné mínění, která je nutila stlačit ceny tolik, že následně ušetřili v počtu pozorovaných vzorců i v pečlivosti sběru údajů. Dalším vysvětlením je možnost, že voliči skutečně tentokrát přemýšleli víc nezávisle. Stali se tím méně předvídatelní a v mnoha případech změnili osobní dlouhodobé preference.

K zamyšlení je možná podnítil i složitý italský volební systém posledních let, který vznikl, aby nutil občany soustředit hlasy do větších stran. Mnoho voličů si však stejně našlo způsob, jak nehlasovat pro zkrystalizovaná mocenská uskupení ,a výsledkem byl stejně pat, který odráží stav italské společnosti. Během posledních dvaceti let Itálie opakovaně měnila volební systém, ale rozdělení do jenom dvou politických postojů s následným střídání u moci se nekonalo a naopak politická pluralita trvá. Volební systém sám klidné fungování vlády nezajišťuje.

A volby italských občanů žijících v České republice? Zatím výsledky nejsou ještě k dispozici, takže zatím se musí počkat.

Zdroje citovaných údajů (zaokrouhlených autorem článků): Radio Popolare, La Stampa, Il Sole 24 Ore, italské Ministerstvo vnitra.

0
Vytisknout
3729

Diskuse

Obsah vydání | 28. 2. 2013