Můj život bezdomovce: Poprvé jsem spal na hřbitově

27. 12. 2019

čas čtení 3 minuty
"Váš názor na svět se změní. Když jste chudí, všechno vám odeberou. Nejhorší je ztráta klidu."

Grafik Warwick Benjamin, 40, píše o tom, jak se stal bezdomovcem, když přestal jako odborník na volné noze dostávat pracovní zakázky

Byla to katastrofa. Bydlel jsem ve sdíleném bytě ve východním Londýně, když nám bytná sdělila, že chce ten byt zpět pro sebe. Přesně v tutéž dobu jsem přestal dostávat pracovní zakázky - pracoval jsem na volné noze jako grafik. Namísto toho, abych použil svých úspor jako kauce pro novou činžovní smlouvu, musel jsem z těch peněz žít. Rozplynuly se velmi rychle, utratil jsem je za jídlo a za ubytování. Snažil jsem se najít práci, ale nic nepřicházelo.

 

V červnu 2015 jsem se stal bezdomovcem. První noc pod širým nebem jsem strávil na hřbitově. Snažil jsem se dostat do kostela, ale byl zamčený. Lehl jsem si mezi hroby. Vlastně nespíte, jen tam ležíte a doufáte, že si vás nikdo nevšimne. Té noci jsem se velmi litoval. Prostě jsem tomu nemohl uvěřit.

Váš názor na svět se změní. Když jste chudí, všechno vám odeberou. Nejhorší je ztráta klidu. Pořád kolem vás chodí nějací lidé, pořád existuje nějaká hrozba. Nemáte žádné interní místo, kde byste mohli regenerovat. Ukradli vám váš vnitřní mír. Je to neustálý boj o přežití.

Občas mi kamarádi půjčili na jídlo pár peněz, nebo mi dovolili přespat u nich na kanapi, nebo jim hlídat dům, když jeli do zahraničí. Mít možnost se umýt a mít teplou postel strašně pomohlo. Jinak jsem se pořád opravdu snažil, abych nevypadal jako bezdomovec. Chodil jsem s ruksakem a snažil jsem se vypadat slušně. Často za celý den sníte jen jablko nebo bramborové lupínky. Nevím, jak jsem to dokázal přežít. Strašně zeslábnete.

Byl jsem bezdomovcem rok. Nakonec se mi podařilo dostat se pryč z ulice v důsledku štěstí a podpory od mých příbuzných. Mí rodiče nemají moc peněz, ale uvědomili si, jak je to se mnou špatné, a dali mi 300 liber (asi 9000 Kč). Měl jsem z toho blbý pocit, protože jsem věděl, jak obtížné je pro ně dát dohromady ty peníze. Zároveň mi kamarád pronajal pokoj za 80 liber týdně - tam jsem bydlel tři týdny, zbylých 20 liber týdně jsem utratil za jídlo - a dostal jsem konečně nějakou práci grafika na volné noze. Tím se moje situace zlepšila. Kdyby bývalo nedošlo k těmto skutečnostem najednou, býval bych zřejmě bezdomovcem po mnoho let.

Ten zážitek toho bezdomovectví mě děsivě poškodil. Jsem kvůli tomu v terapii. Kdykoliv slyším sirénu, děsím se. A to jsem byl bezdomovcem jen rok. Někteří lidé přežívají na ulici daleko déle. Opravdu netuším, jak to dokážou zvládnout.

Pořád ještě pracuju jako grafik na volné noze a občas znovu došlo k tomu, že jsem neměl práci, kdy situace byla znovu na hraně. Bojíte se, že se všechno zase rozpadne. Když jsem byl bezdomovcem, snil jsem o tom, že bych měl vlastní byt. Jsem tak vděčný, že mám vlastní bezpečné místo. Nemohu tomu ani uvěřit.

Zdroj v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
11143

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2020