Sýrie, aneb Jak se Česká republika opět před celým světem zesměšnila

5. 10. 2015 / Karel Dolejší

Většina českých politiků a nemalá část médií nadšeně a nekriticky přivítala ruskou intervenci v Sýrii. Dlouho dopředu plánovaný projev Miloše Zemana na Valném shromáždění OSN právě začínající ruskou intervenci podpořil a dokonce došlo i na nesmyslné spekulace, že zásah povede k ukončení války podpisem mírové dohody v Praze ZDE. Mezitím je ovšem jasné, že intervence dosáhla přesného opaku: Syrská opozice politický proces "podpořený" ruskými nálety jednoznačně odmítla ZDE.

Když pominu obecnější otázku, jaký dávají nebo nedávají smysl nálety v Sýrii vůbec (o tom jinde), je namístě rozlišovat, kdo koho vlastně v Sýrii bombarduje. Turecko například si zaslouží stejnou kritiku jako Rusko, protože obě země pod zástěrkou boje proti "islámskému státu" zahájily ve skutečnosti útok na úplně jiné ozbrojené frakce - Turci na Kurdy z organizace PKK, Rusové na všechny možné umírněnější frakce syrské opozice dislokované severně od Damašku.

Je možno vést dlouhé debaty, zda bombardování "islámského státu" je vhodná strategie, nebo nikoliv. Těžko ale můžete uvažovat o porážce nějakého protivníka, když útočíte na někoho jiného. Takový případ se sotva hodí za předmět nějaké rozsáhlejší diskuse.

Tak jako Turecko sprostě lže, že jeho cílem je zničit militanty z "islámského státu", stejně sprostě lže i Rusko, které se podle britských zdrojů o "islámský stát" zatím stará celkem 5 % všech leteckých útoků, jež provedlo ZDE. A ještě i tento údaj je zpochybňován nezávislou OSINT analýzou ZDE.

Protože ruská intervence syrský konflikt skutečně eskalovala a s největší pravděpodobností jej prodlouží ZDE, aniž by mohla vést k porážce islamistů a jejich "chalífátu", je kritika intervence plně namístě, tak jako v kterémkoliv jiném podobném případě.

0
Vytisknout
3813

Diskuse

Obsah vydání | 6. 10. 2015