ANALÝZA MEZINÁRODNÍCH SOUVISLOSTÍ

Jak se rodí Putinův bumerang

6. 7. 2014 / Jan Campbell

Pro ujasnění: bumerang v tomto článku označuje dosažení právě opačného účinku, než jakého člověk chtěl a snažil se usilovně dosáhnout.

I tady jsou USA se svým postojem k přírodě, environmentalismu a všemu živému dobrým příkladem. Například vysoušení amerických bažin v době kolonialismu mělo mimo jiné za následek záplavy, užívaní prostředku DDT jako pesticidu ukládalo jedovaté látky v tělech ptáků, které je zabíjely. To bylo tenkrát.

Dnes chce USA zabít jednou ranou ne dvě, ale hned tři mouchy. To mají mimo jiné za úkol americké sankce v duetu s EU, doprovázené rozlaďujícím se chórem již několika členů EU. Úkolem je:

  1. zachránit US dollar,
  2. dostat pod kontrolu technologicky vyspělou EU a zbytek Evropy a tím
  3. vyloučit možnost zrození tzv. „velké Evropy“, EU a EAEU (vedené Ruskou federací), od Lisabonu po Vladivostok.

To poslední není posledním zbožným přáním USA a jediným obsahem balíčku sankcí.

Proto balíček obsahuje podobné, co mnohé výzkumy ve světě prokázaly. Kdyby vyvolaný strach z alternativy byl příliš silný (pro EU), pozorovatel sporu (EU a čekající) zaujme nepřátelský obranný postoj proti tomu, kdo strach vyvolává a začne hledat argumenty pro alternativu. Tento jev byl popsán také jako bumerangový efekt. Proto USA se snaží za všech okolností budit dojem neporazitelné velmoci, dojem síly a všeho-znání.

Proto balíček sankcí obsahuje malý strach, který není konkrétní, aby nezpůsobil velký strach (i samotným autorům sankcí), ale držel nás, málo vědoucí, v napětí. Nejúčinnější strach, jak praví početné vědecké studie a naše vlastní zkušenost, je malý strach.

Chování Ruské federace se odlišuje od chování USA a EU. Prezident Putin mnoho nemluví o svých plánech, nepublikuje obavy ze sankcí, jeho tým se snaží najít spravedlivé řešení na základě mezinárodního práva a dohod, realizuje humanitární pomoc v době, kdy ji ukrajinské MZV odmítá. EU a USA dávají přednost slovní finanční a poradenské pomoci, způsobující a podporující provokace ukrajinské vlády a jejich privátních armád, oba podporují DHL a Fedex formou urgentní přepravy propadlých potravinových balíčků a ochranných taktických vest.

V konceptu bumerangu musí být nepřítel vykreslen jako směšný, jako komická folklórní figurka. Tak, jak to umí Hollywood. Rusko je tak nazýváno regionální mocností, se kterou USA nehodlají bojovat. USA a EU jí mohou ignorovat i při jednáních nebo při aplikaci mezinárodního práva. Na druhé straně je EU prezentována jako velmoc. Po pravdě řečeno, ona je. Ale jenom technická a technologická, jinak je to dorůstající a pro mnohé země již nevěrohodný směšný trpaslík. Neřekne nám ani, že EU je prostředkem k dosažení cílů USA. Natož jiné pravdy.

Ruská federace se zatím nechá „bít“ sankcemi, neprojevuje agresivitu a netrpí symptomy, které se projevují při onemocnění imperialistickými ambicemi a při strachu ze smrti. Ruská duše a trpělivost jsou veliké a pověstné, obě uznávají různé kulturní hodnoty jak v minulosti, tak i v přítomnosti. My je dokonce často obdivujeme. Imperiální ambice různorodost kulturních hodnot nepřiznávají, o čemž svědčí nejenom hollywoodská kultura, hudební módy či výborný marketing anglického jazyka. Imperialismus a proto i imperiální ambice neznají ani trpělivost ani hodnotu času. Proto lze očekávat, dříve nebo později bumerangový efekt.

Ten bude mít minimálně tři souřadnice. USA, EU a Ukrajina, nacházející se mezi adresátem sankcí, Ruskou federací a věrným sluhou, EU. Bumernagový efekt může být podobný avizovanému El Nino (Ježíšek). Ten také nezná hranice států. A jemu je také zcela jedno, jestli se mluví o Ukrajině nahlas nebo potichu, to a nebo ono. Včetně před veřejností utajované skutečnosti, že Ukrajina je vybrána USA jako prostředek, podobný DDT v době kolonizace, k dosažení logických - imperialistických cílů USA. Ruská federace považuje Ukrajinu také za prostředek. Ale v obranném smyslu a pojetí. Zde je potřeba rozlišovat chování, myšlení a řeč mezi námořní velmocí a kontinentální velmocí. Podle Obamy však jenom regionální mocností, se kterou on nehodlá bojovat a ani počítat.

Současně se na Západě oficiálně předpokládá, že Ukrajina je rebel z dobré rodiny, který se stejně jednou zařadí do demokratického společenství a bude z něj plnohodnotný člen EU. Porošenko, prezident – rezident jako mírotvorce nebo jako reformátor procesů ochuzeného uranu, může být navržen na Nobelovu cenu za mír. Jeho britská ochranka je určitě deklarovaná v účetnictví Her Majesty jako dar, pomoc a úspora financí Ukrajiny. Her Majesty vybírá ale daň z daru a darování. Nevím, zdali to Porošenko ví.

Ne, že by prezident nevěděl, co má vědet, nebo nevěřil svým Ukrajincům – bodyguardům a občanům, kterým se rozhodl sloužit a přinést mír. Jeho ochranka mi ale s ohledem na osobní zkušenost připomíná více konvoj než prezidentskou službu. Tento konvoj může v případě nutnosti nebo potřeby určitě udělat prezidentovi volnou cestu k východu, nebo k jinému vrcholu moci.

Tam se udržet nebude lehké. Udržet prezidenta – rezidenta u dnešní moci nebude lehké ani pro zkušené Brity, americké přátele, ani pro nové vedení EU. To podpisující se připravuje na cestu k zapomenutí, to nové vedení se bude muset zabývat dědictvím odcházejícího. Tak to v životě chodí. Nevím přitom všem rozjímání, zdali se bude v dědickém řízení uplatňovat nový český občanský zákoník.

Zákon(ík) sem, zákon(ík) tam, stejně se budou i nadále ignorovat všechna základní pravidla mezinárodní politiky:

  1. vojenská – kde se jedná o vítězství nebo porážku,
  2. diplomatická – kde se jedná o schopnost a vůli komunikovat a hledat kompromis, což je současně také určitá forma vítězství a prohry,
  3. humanitární – kde se jedná o soucit a pomoc (nejenom bližnímu svému).

Ne-soucit a ne-solidaritu se svými občany dokazuje jasně dnešní velice vychytralé odmítnutí ruské humanitární pomoci MZV Ukrajiny.

V tomto kontextu a pojetí se nepřetržité opakování sankcí, vyhrožování dalšími a ještě silnějšími sankcemi, a vysílání ultimát prezidentu Putinovi jeví jako pozvání dostat od něj nejenom pohlavek. Američanům-sankcionářům a jejich EU-lokajům doporočuji víkednovou lekci v hledání možných odpovědí a následků na ruskou otázku: Ты меня не уважаешь? - Ty mně nerespektuješ, nectíš? Kdo umí německy, ten si může přečíst – dočíst v Suddeutsche Zeitung.

Porošenko ví, jaká bývá odpověď Rusů na takovou otázku. Proto rychle přitakává Putinovi. A také najednou nenávidí sankce?! Světe div se! Putin se svému kolegovi divit nebude. Putin ví, že v takovém přitakávání prezidenta-rezidenta je zakamuflována silná podpora sankcí. Takže i proto očekávám, že bumerangový efekt zasáhne nejenom EU a USA, ale i Ukrajinu. Času je dost. Parlament musí parafovat asociační smlouvu v srpnu, aby byla smlouva efektivní od 1. listopadu tohoto roku. Den Všech svatých! A svatí s nimi a s námi, prosím, neopouštějte nás!

Neopouštějte nás. Proč? Protože se nebudu divit, dojde li Putinovi trpělivost s urážkami nejen jeho samotného, ale jeho vlády, státu, občanů. Nebudu se divit, když se rozhodne dát nám jeden úder. Ten první bez krve. Abychom se začali vzpamatovávat. Bez krve, ale zastrašující. Putin totiž také ví, že malý strach je více účinný, než velký strach.

Při psaní těchto řádek si vzpomínám na jedno již staré interview sportovního trenéra Putina s BBC. V něm trenér veřejnosti sdělil, že jednou z výjimečných charakteristik Putinova (sportovního) bojového stylu je schopnost se neočekávaně a rychle uklonit do různých stran, nalevo, napravo, dozadu a nebo i vedle, tím zmást soupeře a potom vítězně udeřit. Možná, že by i britská ochranka mohla požádat BBC archiv o nalezení interview a udělat s prezidentem-rezidentem Porošenkem a novým EU vedením cvičení. K oživení svých i jeho schopností.

Při psaní těchto řádek se mi současně nabízí zamyslet se i nad trpělivostí guvernéra Bank of England, Marka Carneye.

Ten měl asi před týdnem sen o tom, jaké následky mohou mít zlí bankovní duchové, v podobě stínových bank. Tito novodobí duchové mohli během dvou let, 2012 - 2013 vytvořit obří 71 bilionovou díru! V USD. Tu si vykousaly, jako to dělají tuneláři, aby se dostali až ke korytu těch tak zvaných velkých opravdových bank. Díra-tunel musí být opravdu veliká, protože vede až do Číny.

Před Čínou varoval MMF a ratingová agentura Moody's, která poslala „positiv“ dolů na „stabil.“ Elke Koenig, šéfka německé bankovní dozorčí organizace BaFin požaduje dokonce „globální pravidla.“ V USA, dáma v podobné pozici, komisařka Karla Stein (kontrolní orgán SEC) tlačí na rychlé reformy. Již tyto tři akce – reakce přesvědčivě dokazují, že tak zvaný Dodd-Frankův zákon, který přijal americký Kongres v roce 2010, prostě nefunguje. Bankéři a jejich lobbyisté byli opět chytřejší, než politici-zákonodárci. A to se rovná maltě, nutné při stavbě zdi proti bumerangům.

Ještě chytřejší-moudřejší byli talentovaní bankéři-spekulanti z Wall Street. Ti nechtějí být zazděni a proto se rychle protáhli dírou-tunelem do stínových bank k diskrétním investorům, kde jim nehrozí veřejné pronásledování, minimálně do zrození nového regulačního zákona. Jsem přesvědčen, že ale i potom budou mít naplánovaný útěk do klidnějších vod, i s pomocí šesté kolony. Takže i zde se trénuje Putinův bumerang na procházku. Ruská pátá kolona ztichla, ruská šestá, finančně-bankovní kolona mlčí podle tradice a starých zvyklostí. Peníze se přece stydí!

Nestydí se ale ve velké většině masové sdělovací prostředky. Přízeň jejich vlastníků, redaktorů, proto ani čtenářů nepatří objektivní pravdě. Přízni se netěší ani nutnost a skutečnost vysvětlit a porozumět i věcem ne přímo spojených s financemi. Na příklad co se týče kontrahentů.

USA nemyslely v minulosti a nemyslí ani dnes tolik na Ruskou federaci jako Ruská federace na USA. Masové sdělovací prostředky ignorují potřebu výkladu imperiálních ambicí USA a expansivní historie Ruska. Prostě rozumět rozdílu mezi imperialismem a expanzionismem.

Nebo, že desetiletí realizovaná americká strategie lokálních konfliktů vytváří realitu všudypřítomných amerických vojenských základen, nemožnosti vytvoření stabilní situace po vojenských intervencích a v neposlední řadě dlouhodobého oslabení potenciálních konkurentů. Nikdo nemůže dokázat, že toto platí pro Ruskou federaci. Již před sto lety byla každá třetí houska vyrobená v Evropě z rusko-carské mouky! A tu, mouku do Evropy nedovezli carští vojáci.

Kromě mouky a housky se zapomíná připomenout nejenom občanům členských států EU, ale i ostatním v čekárně EU, že Čína má již svoji regionální vojenskou obranou strategii a vojenskou regionální sílu. Ta začala dělat USA první viditelné vrásky i zdaleka a pomůže rodícímu se Putinovu bumerangu, bude-li Putin potřebovat pomoc.

EU přitom všem nechce, až na nováčky jakými jsou Polsko a Pobaltí, otevřeně sdělit svým občanům a těm v čekárně EU, že sama EU nechce mít americké vojáky a vojenské základny na svém území, že nemůže demokraticky rozhodovat ani o transatlantické smlouvě o svobodném obchodu a investicích. Natož o fundamentálních zájmech svých občanů. Pro ty, kteří jsou zvědaví na mínění Němců, prosím opět Suddeutsche Zeitung.

Problém je i v tom, že i vysoce vzdělaní, kvalifikovaní a zkušení západní ekonomové a s nimi i ekonomické fakulty vysokých škol ignorují možnost věnovat se tezi, že materiální blahobyt je ovlivňován kulturními hodnotami. V našem prostředí to platí pro protestantskou morálku, ale ne v religiózním smyslu, ale ve smyslu chování. Proto by bylo více než zajímavé mít možnost se seznámit třeba jenom s diplomovou prací, která se bude věnovat srovnání blahobytu ve vztahu ke kulturním hodnotám a chování několika společností. Jak v německé Evropě, tak i v Rusku, Asii a podobně.

Pokud si vzpomínám, tématu se věnuje a na toto téma přednáší ruský ekonom Alexandr Auzan.

S blahobytem a kulturními hodnotami je spojena prezidentem Porošenkem podepsaná asociační smlouva Ukrajiny s EU. Problém není v podpisu asociační smlouvy, ale v tom, že úspěch Porošenka a odcházejícího velení EU je jenom na papíře, a že smlouva má vrozený destabilizující faktor.

Ten by neměl být přehlédnut ani teď, kdy obyvatelstvo Ukrajiny se nebouří proto zvyšování cen a ztrátě možností pracovat a platit třeba i jednoduché léky, jak tomu bylo za éry prezidenta Janukoviče. Destabilizující faktor podepsané asociační smlouvy by neměl být ignorován ani v blízké, představitelné budocnosti. Kromě toho, že projekt a dílo mejdan-Majdan není dokončeno a požadované změny nejsou dovedeny do konce, nelze vyloučit, že po vystřízlivění západních a západně orientovaných Ukrajinců přijde nový mejdan-Majdan.

Tomu nasvědčuje příjezd batalionu „Donbass“ do Kyjeva. Batalion se chce podívat do zarudlých a oteklých očí prezidenta Porošenka. V nich viděl batalion něco, co se mu nelíbí. A chce mu jistě nabídnout pomoc. Proto rezolutně prohlašuje, že musí být konec s příměřím. To jenom na začátek. Jako ouvertura delšího procesu integrace standardů Ukrajiny do standardů EU.

Standardy EU nejsou moc v oblibě ani u ukrajinských oligarchů, ani u politiků, ani u úředníků. Integrace vyžaduje pořádek. Ten nemají ani doma u sebe. Proto nemohou být připraveni na přijetí evropského pořádku – nepořádku. Představa, že se k pořádku-nepořádku EU připojí ještě ukrajinský nepořádek, odradí všechny svaté, kteří nabízejí ochranu před zkouškou dospělosti v trpělivosti.

Kromě toho Porošenko & Co neuznávají jiné hodnoty, než své. To dokazuje i povolení zakládání a trpění privátních armád oligarchů, kteří si přivlastnili kompetenci zastupovat stát a státní armádu. Proto mohou jenom privátní žoldnéři bojovat proti svým občanům. Voják pod přísahou by to neměl dělat. I proto nevidím v představitelné budoucnosti realistickou možnost integrace ukrajinského neo-feudalismu do lidskoprávního atlantismu EU, o USA již nemluvě. I tohle posílí rodící se Putinův bumerangový efekt.

Ten posílí i skutečnost, že prezident Porošenko nemá ani patřičné plné moci, prostředky včetně finančních na udržení svojí privátní armády, vyžadující denně 6 až 9 milionů USD a tím nemá ani sílu vyvést Ukrajinu na břeh míru. Sám již minulý pátek přiznal, že není možné vrátit východ Ukrajiny do původního stavu vojenskými akcemi. Proto asi prezident nabral odvahu se dobrovolně vzdát mnoha z toho, co má. Proto bude destabilizující potenciál asociační smlouvy jenom narůstat. Tým odpovědných spolupracovníků, podpora parlamentu a občanů, peníze na ukončení revoluce se nedají při extenzivně interpretovaném marginálním vítězství ani půjčit, ani koupit, ani ukrást. EU vůdci, staří i noví, ale i Sobotkové a Zaorálkové by měli tyto skutečnosti české stresované veřejnosti - ze strachu a obav před zdražováním, znovuzrozením komunismu-socialismu (pána Ježíše-Duky našeho) a parádou ruských tanků v Karlových varech, alespoň ohlásit a ne utajovat.

Shrnuto a podtrženo to znamená, že EU se svým zkostnatělým postojem na trvání statu quo, nedovolujícímu se EU rozvíjet, ale jenom rozmnožovat prostřednictvím hospodářsky nesamostatných, v poslední době ale i prostřednictvím chudých a extrémně chudých států, ambivalentním jednáním jednotlivých reprezentantů členských zemí EU a včera odsouhlasenou strategickou agendou EU se svojí dvojsmyslností, nezachrání ani nové vedení EU, ani dočasné a nové vedení Ukrajiny od toho, aby se oba nedostaly do mlýnů USA a do mlýnu Evropské komise.

Mlýny USA melou neustále o lidských právech, jako by si tyto práva nemohl vybírat určovat a obhajovat každý stát sám. Jakoby deficit jakékoliv legitimnosti akcí USA mohl být mletím slámy -prázdných slov, přeměněn na historickou zkušenost ala America v zemích, které mají na mnoho delší tradici a zcela odlišnou historii, než mají USA. Škola Amerik stále ještě nevyškolila současné lídry USA.

Mlýny Evropské komise melou také pomalu a jistě. Bohužel ale k rozpadu EU a k radosti USA. EU si dovoluje opustit svůj Grundsatz - principy na kterých byla postavena, nahrazuje ekonomiku politikou,bere a dokonce zve do své poměrně slušně vysoce technicky a technologicky produktivní EU továrny chudé nezaměstané. Je nesrovnatelné se snažit srovnávat podmínky efektivního podnikatele s podmínkami bankrotéra.

V takovém případě ten třetí ve hře – Ruská federace, nemusí nic dělat. Stačí jenom pozorovat, jak duet atlantického a evropského perpetua mobile bude pracovat i pro blaho Ruské federace. Pracovat formou urychlené realizace organických reforem, které nahradí ty importované, neorganické, z 90 let. Také tento proces počítám k jedné z forem bumerangového efektu.

Shrnuto a podtrženo to znamená, že dnešní Ukrajině bude dána možnost se radovat ještě celých deset let z možnosti pojmenovat své alkoholické nápoje slovem koňak a šampaňské. A celých sedm let pojmenovávat na Ukrajině vyrobené sýry vlastním ukrajinským jménem. Ukrajinská kuřata a moldavský česnek zatím zůstanou doma, pro domácí potřebu a jako zbraň proti novodobému hladomoru. Radujme se, veselme se proto zatím dovezenému čínskému česneku a v blízké budoucnosti dováženým americkým kuřatům.

Shrnuto a podtrženo to znamená, že export Ukrajiny do EU, a import Ukrajiny z EU, které v roce 2013 tvořily 13,8 miliard euro, respektive 23,9 miliard euro, se budou měnit. Jak? To ukáže čas a rodící se (Putinův) bumerang.

Ten se rodí i jinde. Na příklad ze South streamu. V něm Rakousko dokazuje, že EU jednota je pouze na papíře, ale ne v realitě. Ten se také rodí z přiznání odcházejícího komisaře EU pro energetiku Ottingera, který potvrdil závislost EU na dodávkách z Ruské federace. Ten se rodí z dokázaného tlaku USA, tlaku velmoci na jednoho z nejchudších členů EU, Bulharsko. Tento tlak může vést mimo jiné k dalšímu rozkolu v EU.

Bumerangový efekt se rodí s pomocí francouzských Mistralů a vojenských učitelů, přednášejících ruským vojákům, jak zacházet s Mistralem – lodí a ne mistrálem – větrem. Bumerangový efekt se rodí na hromadě odposlouchávacích skandálů, včetně toho nejnovějšího, polského. To ale není jenom skandál s odposlouchávání(m) pro ty, kdo umí poslouchat a číst mezi řádky. Bumerangový efekt se rodí na rozhodnosti a opožděném strachu ze spolupráce německých orgánů se společností Verizon. Tato společnost možná ještě má (ale určitě nedávno měla) své velké sídlo v Ostravě a malou buňku na Příkopech. Němci již nebudou prodlužovat smlouvu s Verizonem, která konči v roce 2015. To čeká i britský Colt, bratr Verizonu nebo alespoň jeho blízký příbuzný-vzdálený krásný pár: Verizon-Colt.

Putinův bumerang se také rodí za asistence německých vojenských a politických analytiků, kteří avizují nutnost zvýšení vojenských nákladů. To pro Němce-smrtelníka v jednoduché němčině znamená zvýšení daní. A zvýšení daní rodí strach. Malý nebo velký? Vše ukáže čas.

Putinův bumerang se také rodí za pomoci plánů Švýcarska a Číny. Tyto dvě země se rozhodly založit ve Švýcarsku Renmimbi hub. (renmimbi je převoditelný juan – pozn. red.) Z něho se nechá lépe pozorovat euro a USD a orientovat se v Evropě.

V neposlední řadě se rodí Putinův bumerang za pomci vědy a jejího objektu sledování. Na začátku to byl Gen UGT8, lépe řečeno mutace tohoto genu. Jihokorejští vědci-borci zjistili, že malá změna tohoto mutovaného genu dovoluje lépe, to jest čistěji zpívat, než jsou toho schopní mnozí jiní. A tak se rozhodl francouzský hudební skladatel, Olivier Calmel, napsat smyčcový kvartet nazvaný Music for a Gene. Ve středu, 2.7. byla premiéra v Ženevě. Nedozvěděli jsem se ale, zda-li, a kolik z těch sedmi vět, Dědictví, Chromozomy, Dvojitá spirála (Doppelhelix), Gen, Genetický kód, Diverzita a Sequenze lidé-návštěvníci (po)rozuměli.

Putin to bude mít jednodušší než komponista Calmel. K porozumění i za oceánem bude stačit jedno slovo, nebo jedna věta.

Stačí jedno slovo: Давайте! Může to být na začátek třeba jenom povolení k zakládání a činnosti privátních ruských armád. Podobné těm americkým příkladům. Hybridní války jsou přece již denodenním jevem na vedlejším 100 miliardovém dolarovém bojišti hybridních válek. Proč by se proto Putin nemohl účastnit boje ve volném stylu ve svobodném světě. Proč by Putin měl být pasivním při dělení takového koláče, když je ve formě a má podporu vlády, parlamentu a velké většiny občanů.

Bude-li po jednom slovu následovat věta nebo souvětí z mnoha slov, těžko si představit, kdo a jak zastaví růst mladého Putinova bumerangu.

Kdo zná, kdo ví, ať napoví!

0
Vytisknout
8485

Diskuse

Obsah vydání | 8. 7. 2014