Je tu oprávněný hold velkému jazykovědci Chomskému, anebo jde jen o mediální bublinu kolem "levicového" komentátora politiky?

13. 6. 2014 / Miloš Dokulil

Kdekdo cítil v těchto dnech povinnost napsat něco o Noamu Chomském (s výslovností "čomski"). Vypadalo to zároveň na nesmírně prestižní a zcela jedinečnou příležitost "být při tom", když bude v ČR tento světoznámý vědec na různých místech republiky přednášet. Také se ovšem vyskytly na adresu profesora Chomského texty, že by po jejich přečtení pes od slovutného profesora kůrku nevzal (včetně jednoho zvláště kousavého textu v "Neviditelném psovi", i když nešlo o ojedinělý kritický výpad proti jeho proneseným závěrům na účet světové politiky). Kupodivu se nic závažného okamžitě nepsalo o Chomského významu pro jazykovědu. Ne že tuhle mezeru teď lze adekvátně vyplnit.

Samozřejmě že se ve druhé polovině 20. století v jazykovědné oblasti citovalo jméno Chomského stále častěji. Víme všichni "jaksi obecně", že v každém jazyce se gramatika zabývá charakteristikou slovní zásoby (její "lexikální" stránkou); dále způsoby, jak dochází k tvorbě slov (tedy "morfologií"); a samozřejmě tím, jak správně formulovat věty, neboť myšlenky vyjadřujeme ve větách (jedná se o "syntaxi"). Ne že by se gramatiky jednotlivých jazyků vzájemně kryly nebo aspoň přibližně sobě na první pohled podobaly. Čeština např. má, jako tomu je v řadě dalších jazyků, předložky; maďarština naopak uplatňuje příložky (takže třeba "do Prahy" bude maďarsky "Prágabam"). Obojí plní stejnou funkci. V čínštině nic předložkám podobného přitom neexistuje. Tolik předběžně a úvodem.

Chomsky hned v 50. letech 20. století si vytýčil jako úkol poznat gramatiky běžných jazyků, charakterizovat je, a dospět případně k zobecnění takto získaných poznatků: vytvořením univerzální gramatiky (k roku 1957). V této činnosti důsledně pokračoval celá čtyři desetiletí (1965, 1980, 1995). Teď není nutné zabývat se podrobnostmi. Samozřejmě že se musel Chomsky zabývat problematikou významu jazykových výrazů, spolu s tím, jak dojde k jejich zvukové reprezentaci. Přičemž dospěl k závěru, že při uplatňování jazyka (při sdělování informací) se paralelně podílejí dvě struktury, hloubková a povrchová. Podkladové logické schéma těchto struktur se v Chomského pojetí stále měnilo. Co zůstávalo "standardní", byla u Chomského jeho jistota, že lidský mozek disponuje jako jedním ze svých subsystémů jazykem; ovšem tak, jako kdyby lidé měli při svém vyjadřování k dispozici jakousi vrozenou univerzální gramatiku. (I když ten poslední závěr není zatím průkazný, je to zřejmě většinové stanovisko.)

Jen na jeden odstaveček odbočme do Jižní Ameriky; a k Dan(iel)u Everettovi. Tento zprvu misionář žil od roku 1978 s domorodci užívajícími jazyk pirahá. Tehdy tito lidé ještě žili bez vlivu okolní kultury. Neznali čísla, neměli výrazy pro barvy. Nerozlišovali jednotné a množné číslo. Jazykově všechno pro ně tkvělo výlučně v přítomnosti. Přitom bez nějaké formálně zjevné syntaxe. Tato zjištění byla okatě ve sporu s Chomského vizí o geneticky (a kulturně) předurčené jazykové struktuře. Když se posléze Dan Everett chtěl roku 2011 do oblasti své životní zkušenosti ještě na poslední chvíli vrátit, dříve než tam vtrhne elektřina a televize (už tam vtrhly; spolu s dalšími misionáři), už-- údajně "zásluhou" a vlivem akademického zázemí -- mu byl návrat znemožněn. Chomsky nakonec Everetta nazval šarlatánem. Everett totiž naopak než Chomsky počítá dnes s tím, že jazyk je pouze nástrojem komunikace (jako "luk a šíp"), bez vrozené struktury. (Roku 1983 Everett psal svou analýzu jazyka pirahá ještě naopak jako "chomskyánskou" gramatiku!) Dnes Everett zastává stanovisko, že pravidla pro jazyk vrozená nejsou, a vyplývají z vnější nutnosti a z daných okolností. (Zajímavý rozhovor s Everettem zveřejnil před časem Guardian, už tomu budou dva roky ZDE. --- Informace tohoto odstavce nechť každý zkusí bez emocí, ale zodpovědně posoudit sám. Další informace ZDE ZDE ZDE)

Zbývá zmínit se (opět letmo, ne-li "letměji") o Chomském jako interpretu politiky. Především ale ještě jeden odkaz na jazykovědu (jako "vědu"): v ní by měly místo osobních urážek z úst akademických či jiných autorit platit věcné argumenty. Jediný spolehlivý argument proti nějaké obecně formulované hypotéze zpochybňuje její platnost jako teorie. Pokud jde o politiku, tam jde o lidské preference, které nemají automaticky nějaké jediné možné jedno, zcela neoddiskutovatelné a autoritativně nezpochybnitelné řešení. I když může být ten, kdo to či ono stanovisko vysloví, uznávanou (či problematickou) autoritou v jiném oboru. K běžné "tradici" v politických debatách připomenu jen to, že každý z nás si jsme jisti "svou pravdou", ať jde o Krym, anebo o EU, či o zavedení eura; případně o roli Moskvy či Washingtonu ve světové politice, o té domácí politice teď nemluvě.

Návštěva Chomského v ČR by měla význam, kdyby byla orientována na jazykovědu. Že se Chomskému stala v posledním čtvrtstoletí "hadem z ráje" zrovna politika, by nemuselo být automaticky ničím senzačním, zvláště když jsou Chomského politické postoje za ta léta dobře známy (a jsou přinejmenším "nevyvážené"; anebo jen "levicové"?)... Takže se moc nedivme, jakou rezonanci ta návštěva nakonec získala... (No comment.)

0
Vytisknout
4076

Diskuse

Obsah vydání | 17. 6. 2014