Patří Rusko do skupiny zranitelných zemí?

18. 3. 2014 / Ilona Švihlíková

Investiční skupiny mají slabost pro krátká stručná sdělení a akronymy. Tak jako na počátku 21. století rozpoutal bouři BRIC(S), aby se posléze od roku 2009 materializoval v setkání těchto rozvíjejících se, byť strukturálně odlišných ekonomik, tak minulý rok "zabodoval" slogan "The fragile five" -- Zranitelná pětka.

Tuto pětku zemí tvoří části skupiny BRICS -- Brazílie, Indie a JAR, doplněné Tureckem a Indonésií. Jedná se o ekonomiky, které mají záporný běžný účet (v případě, že je deficit trvalý a v poměru k HDP k 5%, pak představuje strukturální defekt dané ekonomiky). Některé země navíc mají tzv. dvojí deficit (rozpočtu i běžného účtu), např. Indie. Tyto země jsou tedy zranitelné vůči přílivům a hlavně odlivům zahraničního kapitálu. Podívejme se na ně, i na Rusko, poněkud blíže. Uvedené údaje jsou převzata z aktuální tabulky trading economics.

Vybrané makroekonomické indikátory Zranitelné pětky a Ruska

Země

Růst HDP v %

Úroková sazba

Míra inflace

Deficit rozpočtu

BÚ k HDP v %

Brazílie

1,9%

10,75%

5,7%

+1,9%

-3,7%

Indie

4,7%

8,0%

8,1%

-5,3%

-4,6%

Indonésie

5,7%

7,5%

7,8%

-1,8%

-2,7%

Turecko

4,4%

10,0%

7,9%

-2,8%

-6,1%

JAR

2,0%

5,5%

5,8%

-5,1%

-6,3%

Rusko

1,2%

7,0%

6,2%

-0,5%

+4,8%

Zdroj: http://www.tradingeconomics.com/

Tváří v tvář těmto datům Vás bezesporu napadne, že u některých zemí je odliv kapitálu a tlak na depreciaci měny spíše vyvolán efektem sebesplňující se proroctví (zařazen do Zranitelné pětky -- odsouzen k zániku). V některých zemích není deficit běžného účtu nijak děsivý (spíše nižší než v ČR), hlavní je, jestli je kryt krátkodobým spekulativním kapitálem -- což by byl scénář a la Thajsko 1997. Rusko významně zpomalilo, jako např. Brazílie, a také má vyšší míru inflace, ale jako surovině silná ekonomika má běžný účet v plusu. U ropných zemí se vůbec moc nestává, aby se jejich běžný účet dostal do mínusu, leda při nějakém prudkém poklesu cen surovin, srovnatelným s pádem v druhé polovině roku 2008. Rusko se z tohoto hlediska vymyká -- to byl zřejmě i důvod, proč nebylo zařazeno jako terč do oné "pětky". Vůbec to ale neznamená, že Rusko je na tom ekonomicky dobře -- ba právě naopak, přestože růstový potenciál této ohromné země je neskutečný. Na počátku března ruská centrální banka intervenovala (11 mld. dolarů), aby rubl nevypadl z fixního pásma pod silným tlakem na oslabení. Zranitelnost Ruska je o něco menší vzhledem k jeho suverénním fondům a relativně vysokým devizovým rezervám -- ani vzdáleně se ovšem nepodobají čínským. Rusko tak je v poněkud lepší pozici než Zranitelná pětka, ovšem má do ideálu hodně daleko (a nyní neuvažujeme o různých "sankcích", jejich dopadech a protireakcích). Problémy ruské ekonomiky si vystačí i bez nich.

Na různých ekonomických serverech se od poloviny minulého roku objevují "rady", aby země zranitelné pětky provedly makroekonomické přizpůsobení -- tedy devalvovaly své měny (resp. se nebránily depreciaci) a zvýšily úrokové sazby, aby zahraniční kapitál nalákaly zpět. Měny Zranitelné pětky už významně oslabily, nejvíce turecká lira (o 24% vůči dolaru).

Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na krizi v jihovýchodní Asii, která započala v Thajsku v roce 1997 a rozšířila se jako nákaza do ostatních rozvíjejících se zemí (včetně Ruska, kde právě tato krize odstranila definitivně B. Jelcina a dosadila v té době zcela neznámého V. Putina). Kombinace devalvace a zvýšení úrokových měr nutně povede k dalšímu zpomalení uvedených ekonomik.

Problém je, že tyto typické rady nejen situaci zhoršují, ale hlavně vůbec nechápou, o co zde skutečně jde v situaci, o které N. Roubini hovoří jako o "minibouři." Podobně jako v roce 1997 MMF během několika měsíců obrátil o 180 stupňů -- nejprve chválil vlády asijských tygrů druhé vlny za vzornou politiku, aby ty stejné vlády za propuknutí finanční krize stavěl odpovědné za zcela chybnou (!) makroekonomickou politiku, tak i dnes je snaha říci, že Zranitelná pětka "nesplnila své domácí úkoly." Je pravda ,že turecká ekonomika zrovna nevyniká stabilitou a vysoký deficit běžného účtu odráží i její duální strukturu. Indie má inflaci nejen kvůli systému dotací paliv, ale hlavně kvůli zemědělskému sektoru, který pod neoliberálními politikami Indie trpí (a s ním trpí i miliony indických zemědělců, kteří se dostanou do drápů obchodníkům s modifikovanými semeny). Brazílie by bezesporu mohla prosazovat razantnější ekonomickou politiku, jenže zkrátka D. Rousseffová není Lula da Silva (bohužel, patří se říci). Jenže toto vše je jen malá součást celé hry.

Problém spočívá v dynamice globálních financí. Globální finanční toky vytvářejí (periodicky) nestabilitu, řečeno mírně. Ve vyspělých zemí to jsou nejčastěji bubliny, v zemích semiperiferie pak finanční krize. Světem se neustále potuluje obrovské množství likvidity, která čeká, kam se vrtnout. Klíčovou roli, podobně jako v roce 1997, hraje americká monetární politika. Její změny dokáží ovlivnit /pozměnit směr globálních finančních toků. Zmínky FEDu o postupném oslabování kvantitativního uvolňování mohou převést finanční toky z rozvíjejících se trhů zpět na trh americký. Nejde tedy jen o provedení (někdy skutečně nutných, viz Indie) strukturálních změn ve Zranitelné pětce. Problém je skutečně globální a je nutné ho řešit globálně. Není normální, že se světem potuluje obrovské množství likvidity (hovoříme o bilionech dolarů), které se splašeně, dle efektu stáda, přemisťují za kombinací vysokého výnosu a nízkého rizika. Vysoká kapitálová mobilita je destruktivní, neboť žádná ekonomika nedokáže pojmout rychlé obrovské přílivy, ani odlivy. Druhý problém je role FEDu, dopady jehož opatření jsou globální, ale není za ně nesena globální odpovědnost. I při vědomí toho, že ekonomika je dnes silně provázána, máme systémově důležité země, jejichž kroky ovlivní nejen je samotné, ale celkové ekonomické prostředí.

Znovu se ukazuje, jak předvídavá byla tzv. Stiglitzova zpráva z roku 2009, která byla sice v rámci OSN projednána, ale na její závěry dnes nejspíš padá prach. Právě tato zpráva totiž neomezenou kapitálovou mobilitu nejen kritizovala, ale také navrhovala řešení, včetně Panelu expertů a nových organizací pro hlubší makroekonomikou koordinaci, ovšem nikoliv na bázi tzv. závodu ke dnu.

Bez viny ale nejsou ani země BRICS. Kdyby pokročily s finanční architekturou banky BRICS, tak jak už bylo diskutována na summitu před dvěma roky, mohla situace vypadat jinak. Zdá se ale, že ostatní země nechápaly návrhy čínského guvernéra Čou jako prioritu, a také proto se i jednání o bance BRICS táhnou tak dlouho. Jistě by takováto banka nebyla schopná vykompenzovat masivní odlivy zahraničního kapitálu, ale jako nová struktura by měla podstatně větší váhu, než "jen" dohody o vzájemném placení v čínských yuanech.

Pravidelné zprávy MMF už řadu let hovoří o tom, že rozvíjející země se nemohou oddělit do vyspělého světa (decouple). Jenže je to přesně naopak: rozvíjející se země by se měly co nejvíc postavit na vlastní nohy a vytvářet vlastní alternativní struktury. Řada z nich má vysokou míru úspor (i kritizovaná Indie) a značný potenciál pro další rozvoj.

Ekonomická situace, ve které se nacházíme, není normální. Zatímco centrální banky (FED, Bank of Japan) provozují masivní kvantitativní uvolňování, hrozí spíše deflace, než inflace. Vyspělé země kombinují rekordní zadlužení s extrémně nízkými (až k nule) úrokovými sazbami. Navzdory všem oficiálním prohlášení o boji vůči daňovým únikům, zveřejnil UNCTAD, že tzv. SPE (special purpose entities), které pomáhají přemísťovat finanční toky do offshorových center a daňových rájů, rekordně vzrostly a že přes ně prochází až 600 miliard dolarů ročně. Neustále se zvyšuje počet území, která nabízejí daňové výhody. Extrémně se zvyšuje nerovnost uvnitř vyspělých zemí -- v takové míře, že ohrožuje nejen sociální smír, ale i celkové fungování ekonomiky.

Zranitelná není jen "pětka", ať již s Ruskem či bez něj. Zranitelný je celý tenhle šílený ekonomický systém.

0
Vytisknout
12418

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2014