Kalouskova tupost a zasviněná stoka, aneb o utnutí Ištvana, o Zemanovi, Rusku i mnohém jiném

24. 7. 2013 / Štěpán Kotrba

rozhovor pro Parlamentní listy. Ptal se Jaroslav Polanský.

"Bez dodávek plynu a ropy a zanedlouho i uhlí můžeme diskutovat o demokracii akorát u táboráku z českých lesů. To je geopolitická danost."

Nejvyšší soud zasáhl do vyšetřování kauzy "trafikantských" exposlanců ODS a hlasitě se rozezněly dva tábory: Skupina pravicových politiků a komentátorů žádá zákrok proti Ivu Ištvanovi, druhý tábor rozhodnutí Nejvyššího soudu napadá. Jak lze číst dvojí ohlasy na výrok NS?
Ze strany potenciálně potrefených hus je kdákání pochopitelné. Jásání považuji za předčasné. Osobně výrok NS považuji za šílený a protiústavní. Chápu ale úmysl ústavodárce zamezit šikaně poslanců za jejich politické postoje, ať už si jako občan o nich myslím cokoliv. Jestliže NS osvědčil, že diskuze nabízející a přijímající "trafiku" je součástí standardní politiky a "projevu" poslance, pak se ptám, na základě čeho tak NS činil. Nabízí se mi jediná odpověď. Na základě vlastní zkušenosti soudců, kteří své funkce také dostali "za něco". A to je alarmující domněnka.
Ivo Ištvan se nevzdává a dává najevo, že zkusí najít prostor, jak v kauze pokračovat. Může se mu to podařit? Jak máme chápat situaci ve vyšetřování celé velké "trojkauzy" Nagyová po výroku NS a propuštění všech zadržovaných z vazby?
Pokud prezident, ministryně spravedlnosti ani senátoři neuspějí u Ústavního soudu s námitkami, bude nejspíš na řadě lid, který je zdrojem moci státních institucí a redefinice Ústavy na ulici. A to nejspíš násilnou formou. Takhle začínají všechny revoluce... Že někdo nedomyslí míru rozporu mezi spravedlností a právem. Pak teče krev. A nedivil bych se, kdyby tekla krev aktivistů všech "mainstreamových politických sil". Protože lidi už mají dost všech.
Co dál po takovém kroku, to ovšem neví nikdo.
Přímá volba prezidenta byla varováním pro všechny, že přímá demokracie vede k "překračování" tradičních mocenských rámců, takže přímou volbu poslanců ani většinový systém už nikdo nabízet nebude. Parlamentní kultura se kšeftováním zprofanovala, spasitelé v podobě různých veverek se neosvědčili a jiný demokratický scénář není.
Jedinou stabilizující mocí může být policejně armádní převrat, který nastolí znovu silnou moc spolu s odpovědností, a to formou zrušení mnoha právních předpisů. Bohužel v rámci diktatury -- třeba "osvícené" a elementární spravedlnosti rozsáhlým zatýkáním doteď nepostižitelných. A požene celý státní aparát k odpovědnosti ne nepodobné té za "totáče" třeba v Ostravě. Krajský tajemník KSČ na Ostravsku Mamula byl svou tvrdostí pověstný...
Nedávno jste hovořil o tom, že snaha TOP 09 získávat body útoky na Zemana ve smyslu "ochrana demokracie", "putinský režim" atd. nemá příliš šance na úspěch. Co tedy říci k tomu, že Schwarzenberg a Kalousek tento trend ještě stupňují (srovnání s Hitlerem, Gottwaldem atd.)?
Tupost. Větší, než si myslíte. Bezmocnost tváří v tvář nadcházejícím volbám a jejich předpokládanému výsledku. Slabota vlastních programových východisek. Nic jiného za "mobilizací" nehledejte...
Erik Best v pondělí vyslovil názor, že Kalousek nebude chtít předčasné volby, neboť se bojí ztráty imunity - nikoliv však kvůli Ištvanovi, ale ze strachu, že Jan Fischer na něj něco "objeví" na Ministerstvu financí. Obává se oprávněně?
Pokud jsem informován, obává se oprávněně. Žádost o vydání měla být směřována i na něj. To, že "zatýkačky" dostaly "stopku", je stav dočasný.
A když jsme u Fischera, co říci k jeho osobě a vyjádřením na téma sponzorských milionů?
Fischer se ještě neobává. Ale nejspíš by se obávat měl... Nebo myslíte, že odposlechy znají stranickou příslušnost? Sociální síť klientů a sponzorů politiky, ve které se pohyboval a pohybuje, je víceméně uzavřená. A vzhledem ke kapacitě monitorování celých řetězců známostí bych se divil, kdyby někde neuvízl také...
Miloš Zeman rozjel jednání k získání podpory Rusnokově vládě, v ČSSD podle pozorovatelů sílí hlas "haškovců", kteří Rusnokovi chtějí dát důvěru. Jak nyní vypadá šachovnice důvěry/nedůvěry Rusnokově vládě, jak si vede Zeman a čeho bychom si v příštích týdnech měli všímat?
Sobotka se projevil jako neschopný šachista. Nerozlišuje figury. Ani ve vládě, ani ve své vlastní straně. Namísto strategického myšlení taktizuje a kroutí se jak žížala na háčku. Nepochopil snad ani na sjezdu v Ostravě, že Miloš Zeman má ve vedení sociální demokracie víc příznivců, než kdy měl on sám. V Ostravě jsem byl. A mimo osmi lidí z Lidového domu, Dienstbiera a několika jeho příznivců Milošovi aplaudovali ve stoje všichni. Sobotka stále ještě nepochopil, že Asociace krajů je jedinou strukturou v ČSSD, která vládne a nekecá. To politika hejtmanů dělá politické výsledky pro lidi, ne politikaření ve sněmovní žvanírně.
Podle mých informací se navíc zbláznil Dienstbier a začal vyjednávat s Kalouskem.
Miroslav Kalousek v posledních dnech do partie se Zemanem vložil kartu zájmů ruské společnosti Lukoil, které uplatňuje vůči českému státu. Pakliže byste Vy měl českému čtenáři stručně předestřít svou verzi mezinárodních souvislostí střetu Zeman x TOP 09, respektive Zeman x česká pravice, co byste napsal?
Napsal bych, že rusofobie je mrtvá. Velká šachovnice dnes neleží v Atlantiku, ale na stepích Sibiře a v železnici do Vladivostoku. Česká republika se nestane po Havaji 52. státem USA. Leží v Evropě a Evropa je součástí Euroasie. Jaderná letadlová loď Harry Truman, která nyní míří do Perského zálivu, do Prahy nedopluje a u Karlova mostu nezakotví. Ropovod do Česka nevede z Texasu, ale z Ruska.
Rusko se během Putinovy ekonomické konsolidace vykašlalo na moderování roztříštěné evropské politiky, diskuzi s EU a NATO ponechalo strategickým jaderným silám a s ekonomickou diplomacií se obrátilo do Asie. Efektivně a bez vyčerpávající věčné diskuze o lidských právech. Kdysi jsem na téma asijské cesty Ruska diskutoval s nynějším zahraničně politickým poradcem prezidenta Hynkem Kmoníčkem na půdě Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů. To byl Kmoníček ještě náměstkem ministra zahraničí.
Shodli jsme se, že Rusko přes kulturní afinitu k francouzskému impresionismu, parfémům a baletu nic neztratí, pokud svou pozornost od Evropy odvrátí a svůj ekonomický zájem přesune na ekonomickou spolupráci s Čínou a Indií.
Stalo se. Šanghajská organizace spolupráce je toho důkazem -- z "Šanghajské pětky" se stala "Velká šestka". Pozorovatelský status v ní navíc získaly Írán, Indie a Pákistán. Tři pětiny velikosti Eurasie, skoro 2 miliardy obyvatel, čtyři země v jaderném a kosmickém klubu. Většina světových ropných a plynových zásob, většina zásob drahých kovů, většina zásob vzácných zemin. Jednací řečí ŠOS je ruština a čínština...
Commonwealth se rozpadá, Británie možná přijde o Skotsko. Systém založený na neokolonialismu a "humanitárních válkách" je dnes erodován zevnitř. Tyto geopolitické pravdy nepopřelo ani bohaté Německo a Schröder se po odchodu z kancléřství jal budovat strategické partnerství Berlína s Moskvou, ne s Washingtonem či Bruselem. A pomohl Severnímu proudu (plynovodu Nord Stream). Tak jedná státník, který rozumí geopolitice. Alternativa v podobě "euroamerického" projektu Nabbucco už není. Ztroskotala na nevůli německých bank financovat americké politické trucpodniky. Bankéři vyhodnotili Rusko jinak než česká zkorumpovaná pravice a pražští požírači hamburgerů s colou.
Bez dodávek plynu a ropy a zanedlouho i uhlí můžeme diskutovat o demokracii akorát u táboráku z českých lesů. To je geopolitická danost.
Takže diskuze o energetické bezpečnosti Česka a jeho ekonomické prosperitě se nevede proti Rusku, ale s Ruskem. To je strategický geopolitický axiom.
Diskutovat ovšem může stěží jen malé Česko, diskutovat a jednat musíme jako Spojené státy evropské. I kdyby to měly být Spojené socialistické státy evropské. S jedním investičním prostředím -- daněmi i sociální politikou. A jednat musíme na půdorysu staré dobré RVHP. Tam a v zemích BRICS je odbytiště pro průmyslovou výrobu celé Evropy a řešení krize a tam by se měla orientovat česká zahraniční politika. Na rozdíl on "panevropského" knížete Schwarzenberga to Jan Kohout ví. Fašistický projekt Panevropy je pohřben pod ruinami Berlínské zdi. Ví to Jan Kohout, Miloš Zeman, Jan Kavan a ví to i Lubomír Zaorálek. Snad. Pokud to neví Sobotka s Dienstbierem, je mi jich líto.
Euroatlantický "val" a spojenectví s USA jako "hráz proti komunismu" byl mýtus bipolárního rozdělení studené války. Dnes je to jedovatá stoka plná dluhů nenažraných bankéřů, nesplněných slibů evropských vlád a politického marasmu. Jedovatá stoka, která zasvinila valnou většinu zemí "staré" Evropy, ale kupodivu měla na "postkomunistické" země minimální vliv. USA jsou už dlouho na pokraji bankrotu, Detroit je jen začátek. Čína má bilion dolarů rezerv a neví si s nimi rady, do USA je ovšem investovat nehodlá. Myslím, že čínští plánovači vědí víc než Nečas či Kalousek.
Evropa má holý zadek a už má plné zuby sobeckých amerických korporací i daňových rájů. A je jen otázkou času, kdy tyto nadnárodní giganty tvrdě zdaní v místě jejich činnosti a zdaní i spekulativní převod kapitálu Tobinovou daní. Stejně tak jako tak odřízne v pudu sebezáchovy před toxickými globálními operacemi i americké bankéře. Například Francie už vyjádřila svou podporu plánu 15 opatření, předložených OECD k zabránění daňových úniků velkých nadnárodních společností, jako je Google, Apple a Amazon. USA nemají čím odpovědět.
Ta samá hrozba studené ekonomické války je i v otázce naprosto neudržitelné patentové politiky a autorských práv, životně důležitých pro rozvoj vědy, kosmického i zbrojního průmyslu. Čínská cesta se ukazuje jedinou možnou, v opačném případě nemá Evropa světu co nabídnout. WTO se nejspíš velmi zredukuje a jako obrana proti globalizačnímu dumpingu se vzápětí zdaní mezistátní (zejména lodní) doprava.
Na úroveň připravenosti na výzvy 21. století se stačí podívat do americké NASA , kde už léta scházejí kosmické nosiče a recyklují se tam technologie půl století staré nebo hi-tech hračičkáře z DARPA. Ti si hrají s robůtky pro kybernetickou válku, ale přelom století stále ještě nevyprodukoval nic, co by mělo stát u zrodu 5. Kondratěvovy dlouhé inovační vlny technologického i ekonomického vzestupu.
Ruská Sibiř je prázdná, a přitom plná surovin i ekonomických příležitostí. Ruský výzkum i investiční síla, evropské technologie a management, čínské a indické pracovní síly a spotřební zboží jsou schopny oživit globální ekonomiku. USA se příliš vyčerpala válkami a rolí světového četníka -- bez výsledku.
0
Vytisknout
9129

Diskuse

Obsah vydání | 24. 7. 2013