Mentalita otroků

7. 3. 2013 / Pavel Urban

Lubomír Brožek vyčítá premiéru Nečasovi přehnanou laskavost, ba devótnost vůči bavorskému parlamentu v podobě vyjádření lítosti (nikoli omluvy) nad koncem česko-německého soužití. Podobná devótnost ovšem není v mezistátní politice ničím výjimečným. Němečtí politici, kteří za posledních třiadvacet let přijeli do České republiky, byli podobně devótní zcela běžně. Žádný z nich přitom nepovažoval za nutné připomenout konkrétní "excesy" Čechů proti Němcům po skončení bojů. Třeba osud 265 slovenských Němců postřílených v červnu 1945 na Švédských šancích u Přerova podobně, jako byli několik let předtím postříleni obyvatelé Ležáků. S tím rozdílem, že v tomto případě děti sdílely osud dospělých okamžitě. Nejmladšímu bylo osm měsíců...

Pokud je vyjádření lítosti za minulost devótností, pak se německý prezident Gauck před Čechy doslova plazil. Navštívil totiž Lidice a omluvil se za ně. Skutečně omluvil, ne pouze vyjádřil lítost.

Kupodivu se zdá, že Němcům takováto necitlivost k nim samým přinejhorším nevadí. Snad s výjimkou hrstky radikálů, k jejichž názorům se nehlásí ani landsmanšaft.

Lubomír Brožek zmiňuje též mentalitu otroků. K ní patří i neustálé zdůrazňování skutečných či domnělých minulých křivd spojené s přecitlivělostí na jakékoli zpochybňování minulosti vlastní. Omluvit se za minulost není jednoduché (pokud ano, pak taková omluva moc velkou cenu nemá), ale svobodný člověk to unese. Je si natolik jistý sám sebou, že nepotřebuje takovouto omluvu nějak "vyvažovat". Otrok se omlouvat ani vyjadřovat lítost nebude. Kořeny jeho sebeúcty jsou mnohem mělčí a přiznání ošklivé minulosti by nemusely vydržet.

0
Vytisknout
7196

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2013