Venezuela pár hodin po Chavezově smrti

8. 3. 2013



Podívejte se na vynikající reportáž zpravodaje Channel Four News Matta Freie z Caracasu

Statisíce truchlících Venezuelanů stály frontu v ulicích Caracasu, aby se poklonili mrtvému prezidentu Hugovi Chavezovi, vystavenému v otevřené rakvi. Chavez, který zemřel v úterý, byl oblečen do armádní uniformy se svým známým červeným baretem. Náš washingtonský korespondent Matt Frei je v Caracasu.

Matt Frei: Ve Washingtonu ani v Londýně se sice zrovna nepláče, ale do Caracasu přijelo dvaadvacet hlav států na zítřejší pohřeb, včetně prezidentů Brazílie, Argentiny, Bolivie a Íránu. V šestnácti státech byl vyhlášen celonárodní den smutku na počest Hugo Chaveze a statisíce lidí mu přišly vzdát počest v rakvi. Musím říct upřímně, že jsem takovéhle intenzivní vyjadřování citů nezažil od smrti Jana Pavla II v roce 2005.

Kde dnes na světě by se utvořily takto obrovské fronty k poctě mrtvého prezidenta? Pokud se dá oddanost vedoucímu představiteli země změřit pročekanými hodinami a prolitými slzami, pak bezpochyby vítězí tato dnešní tříkilometrová fronta v Caracasu. Rose je osmdesát let a čeká tady od půlnoci. "Chavez byl láskou mého života," řekla mi. "Bolí mě duše." A na co se ona a všichni ostatní přišli podívat? Hugo Chavez, velitel, leží na katafalku ve vojenské akademii, odkud zahájil svou pouť z vesnické chudoby na světové jeviště, ve věku sedmnácti let. První se mu poklonily jeho čtyři děti. A samozřejmě jeho matka.

Venku začíná být horko a lidé popadají dech po vodě. Drtivá většina truchlících přišla z brlohů na kopcích. Tito lidé kdysi bývali na okraji společnosti, ale Chavez jim dal hlas. Levné ledničky a byty. Ve vzduchu vládnou emoce. A stačí se davu zeptat, co pro ně Chavez znamenal. A pak ustoupit. Odpověď: vlna podstatných jmen. Slova jako Důstojnost, Svobodu, Vzdělání, Zlepšenou životní úroveň. Přitomna je velká míra vzdoru. Zejména vůči zemi, kterou oni nazývají "Impérium".

Všichni v podstatě říkají, že Chavez Venezuelu zachránil od spárů Ameriky. A že se Amerika pořád ještě snaží zasahovat do venezuelské politiky. A pak je tady všudypřítomný, bedlivý pohled Simona Bolívara, symbol nezávislosti Latinské Ameriky na koloniální nadvládě. Aristokrat z osmnáctého století, v jehož duchu vytvořil Chavez svou revoluci, přejmenoval svou zemi a vedle něhož chce být pohřben. Lidé, kteří tady stojí ve frontě, jsou svědectvím jedinečné charakteristiky Huga Chavéze. Spojoval v sobě totiž několik latinskoamerických tradic: svůj demokratický populismus, jímž oslovoval chudé lidi, svůj militarismus, který se líbil armádě, své katolictví, své charisma. Ale podstatou toho všeho bylo obrovské ropné bohatství této země. A to umožnilo Hugovi Chavezovi nejen, aby byl silným politikem, ale aby štědře rozdával, jako Ježíšek.

Znamenalo to také používat směsici demokracie a zastrašování, aby se mu podařilo odebrat moc bohatým, kteří kdysi v jeho zemi vládli a kteří žijí v této části Caracasu. Podnikatel, s nímž jsem hovořil, když jsem tu byl naposledy: "Je nutno respektovat všechny mrtvé, ale ne kvůli všem mrtvým musíme plakat."

"Proč nepláčete?"

"Protože on hrozně škodil, víte. Rozdělil zemi."

A jak je Venezuela rozdělená, to jsme poznali včera večer, kdy jsme uviděli automobil, který patřil stoupenci opozice. Jeho přivítání nebylo zrovna vřelé a musela zasáhnout vojenská policie. Tento hněv je druhou stranou Chavezova uctívání, které je až na hranici mystického kultu. A zemřelý vůdce se znovu zrodil jako ikona. Jeho nástupce bude mít svou práci velmi těžkou. Velitel zemřel. Zůstává dál milován i nenáviděn, ale na kontinentu, který čekal na Spasitele, bude mít Chavez vliv i po smrti.

0
Vytisknout
5302

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2013