Václav Klaus, aneb není všechno zlato, co se třpytí

7. 3. 2013 / Jiří Baťa

V souvislosti s odchodem Václava Klause z postu prezidenta mne napadlo pouvažovat nad Václavem Klausem jako takovým. Nyní, po kauze s amnestií, byť zatím není ještě výsledek žaloby podané senátory k Ústavnímu soudu konečný, se V. Klaus prezentuje jako člověk dotčený, který byl nepochopen, bylo zpochybňováno jeho právo na uplatnění a rozsah amnestie a že tedy i žaloba na něj podaná je irelevantní. Dokumentuje to svými slovy: " Jsem plně přesvědčen o tom, že o mé skutečné činy nebo přečiny, nebo nedobré činy v této žalobě Senátu opravdu nejde. A dokonce mám podezření, a to je skoro to nejsmutnější, že to ti senátoři dobře vědí. Já jsem spíš smutný z toho, kam mohla naše politika klesnout. Jak je možné, že se politický střet převádí do této roviny, kam politický střet a politická odlišnost názorů nepatří." No, nebyl by to V. Klaus, aby si své jednání, potažmo posouzení a rozhodnutí Senátu nevykládal po svém. I zde se výrazně projevuje Klausova originalita, ne-li "genialita". Nechci mu ubírat na intelektu, přesto nelze nevidět zastínění jeho přirozené (případně získané) inteligence nemalou dávkou ješitnosti, nekritičnosti, velikosti jeho ega (a snad i ducha), která vyúsťuje až do rozměrů kultu osobnosti. Že však na jeho osobu, resp. počin s udělenou milostí může být zcela diametrálně rozdílný (dle mého relevantní) pohled, dokládají názory západoněmeckých deníků, které se otevřeně vyjádřili k amnestii V. Klause:

Deník Süddeutsche Zeitung:  "Důvodem žaloby je skandální masová amnestie, kterou neochvějný konzervativec vyhlásil na Nový rok a která osvobodila mj. řadu údajných finančních akrobatů a velkopodvodníků. Zkrátka přišli nejen desítky tisíc vkladatelů, kteří tím ztratili právo na náhradu škody, nýbrž všech deset milionů občanů země...neboť svrchovaný akt zvůle je tnutím do základu právního státu."

Die Welt: "Žaloba pro Klause je studenou sprchou. Žaloba pro velezradu je v ČR jediný způsob, jak pohnat hlavu státu před soud, i kdyby mělo jít jen o záležitosti týkající se zanedbání nebo zneužití úřadu."

I tyto názory dokumentují, že podiv a nepochopení jeho amnestie veřejností a politickými odpůrci (Senátu) není na místě a snaha o zjednodušování či pozitivaci amnestie je od něj opravdu, ale opravdu falešná.

Při pohledu na jeho (pohříchu jen bohužel "pozitivní") životopisná data, nemusí člověk dlouho pochybovat o jeho "velikosti" a geniálnosti (http://www.klaus.cz/clanky/2470). Při střídmém a reálném posouzení údajů a dat, které provázejí jeho životní dráhu politika, se nelze ubránit dojmu ne-li přesvědčení, že jeho velikosti bylo značně (zvenčí) napomáháno. Je poněkud nad reálnými možnosti člověka vykonávat tak vysoké funkce a při tom se zabývat věcmi, které jdou mimo rámec výkonu funkce a jeho vlastní činností. Kterýkoliv člověk zapojený do pracovní aktivity má zcela jistě omezený prostor pro soukromou činnost zvláště, je-li zainteresován na postech, kterými V. Klaus prošel. Zcela jiný prostor má člověk, žijící tzv."na volné noze", jiný prostor má ministr, předseda vlády či předseda PS. Není pochyb o tom, že ne vždy je ta která funkce zcela či úplně časově využívána, to ale neznamená, že ocenění V. Klause na nejvyšších úrovních je logické a relevantní. Jen pro dokreslení geniality: V. Klausovi se dostalo za jeho dosavadní politické činnosti více jak 50 čestných doktorátů, více jak 40 mezinárodních cen, 8 řádů (včetně toho posledního od Gašparoviče) a vyznamenání domácí a zahraniční provenience. Není pochyb o tom, že to dodává člověku jako je Klaus pocit nadřazenosti, výjimečnosti, velikosti, geniálnosti a z toho vyplývající ješitnost, egoismus, nedostatek sebereflexe, odtaženost od reality, krátkozrakost a nekritičnost.

Václav Klaus, při ukončení své mise na postu prezidenta ČR zcela jistě vidí a hodnotí svou osobu především na tomto postu, byť na své "zásluhy" ve funkcích předchozích je zcela jistě dostatečně hrdý! Nicméně už jeho výše uvedený názor na události kolem amnestie nasvědčuje, že není či spíše nechce přiznat své pochybení zvláště v kritickém čl. II amnestie, které vyvolalo nevoli nejen mezi občanskou veřejností, ale i mezi politiky a senátory zvlášť. Jakkoliv mohl s pokorou projevit chybu, omyl, nedomyšlenost či jiný důvod nesprávného rozhodnutí, vinu přičítá jiným , kteří tím prý sledují očernění jeho prezidentské činnosti v důsledku střetu politických názorů a odlišností, které podle něj do této situace (kauzy) nepatří. V jeho vystupování nelze nalézt špetku sebekritiky, přiznání či uznání pochybení, což si lze vysvětlit i tak, že by musel zdůvodňovat detaily, které by neměly spatřit světlo světa.

Jenže odcházející Václav Klaus nebyl jen 10 let prezidentem, byl rovněž straníkem, zakladatelem a předsedou (později jen čestným) ODS, prošel ministerskými i předsednickými posty jak ve sněmovně PS, tak ve vládě. Rekapitulace či analýza jeho působení v této době sebou nese řadu velmi negativních jevů a skutečností, o kterých se v záplavě jeho velikášství z prezidentování záměrně a účelově nemluví, neboť by to nutně muselo snížit jeho úroveň, úspěchy a pověst, kterou tak urputně hájí či o kterou tak usiluje. Zdaleka ne všechno lze u V. Klause hodnotit pozitivně, ba dokonce jsou věci či případy a události, které by mohly až příliš "otřást" domácí scénou. Tato kapitola jeho politické činnosti a života je však na zcela samostatné pojednání, nemluvě o tom, že jde o dokumenty jeho (nikoliv vždy čistého a čestného) stylu práce politika a jeho veřejné politické činnosti z počátku devadesátých let m.s. Taktně se (dosud) mlčí o průběhu rozdělení federativního Československa, kuponové privatizaci, tunelování, záhadných sponzorech a sarajevském atentátu, tedy ve věcech, ve kterých V. Klaus hrál hlavní roli.

Pravda, jakkoliv bychom tyto případy s jeho účastí mohli vidět skrze mříže vězeňské kobky, přesto nebo navzdory tomu, se V. Klaus, díky svéráznému pojetí "české" demokracie, dostal až na post prezidenta. A to ve své knize "My, Evropa a svět" tvrdí, že máme čím dále méně svobody a demokracie. S tímto tvrzením bych rozhodně nepolemizoval, protože snad zcela výjimečně má v tomto V. Klaus pravdu jen s tím rozdílem, že jeho samotného se to vůbec,ale opravdu vůbec netýká.

O V. Klausovi však také víme, jaký byl a je euroskeptik, jak bez skrupulí "fušoval" klimatologům do řemesla, čehož výsledkem byla kniha "Modrá, nikoli zelená planeta". Prostě jeho genialita nezná hranic. Zvláště pozoruhodným dílem je jeho jedna z posledních knih, která nese název " Spor o amnestii". Pozoruhodná v tom, že ačkoliv byla amnestie vyhlášena s účinností 2. ledna 2013, již dne 24.1. 2013 je na světě zmíněná kniha, kterou vydal Institut Václava Klause spolu s Centrem pro politiku a ekonomiku jako sborník textů. Jak je v předmluvě uvedeno, část A této publikace obsahuje plný text dílčí amnestie vyhlášené prezidentem republiky Václavem Klausem s účinností 2. ledna 2013. V části B jsou přetištěny novinové rozhovory a televizní prohlášení, která prezident učinil v souvislosti s vyhlášením amnestie a následnými politickými reakcemi. Část C obsahuje texty různých autorů, kteří se vyjadřují k problematice právě vyhlášené amnestie, a to nejen v rovině právní, ale i mediální, filozofické, politologické či historické. Udivující je rychlost, s jakou byl tento dokument vydán, jak rychle bylo reagováno na názory celého spektra lidí, kteří se k amnestii vyslovili. I zde je patrna Klausova výjimečnost, protože během tří týdnů sestavit a vydat takový dokument není pro obyčejného autora zas až tak běžné.

Stručně a jasně řečeno, z postu prezidenta odchází genius, ikona, filozof, myslitel, vědec, politik, spisovatel, světoběžník, klimatolog, milenec, sportovec a vyhlášený tunelář --milionář (snad jsem nic nezapoměl). Jakkoliv se může osobnost V. Klause jevit v očích některých jeho zastánců a stoupenců vice než pozitivně (jak dnes TV Nova uvedla, existuje žena, které drží hladovku na protest podání žaloby ze strany Senátu a je ochotna i pro V. Klause umřít -- Blahoslavení chudí duchem...neboť oni nevědí, co činí), z mého osobního pohledu však není V.Klaus člověkem, kterému bych měl vzdávat hold. Přínos z jeho činnosti pro stát a občany byl menšinový ve srovnání s tím, co po sobě negativního zanechal z dob počátků devadesátých let. Tam jsou totiž kořeny všeho špatného, čím dnes společnost prochází a na co doplácí především obyčejní občané. Byl-li kdy Václav Klaus demokrat, pak zpočátku pro svou partaj, později již jen sám pro sebe. Stát byl pro něj způsob a prostředek, jak se z (podezřele) obyčejného ekonoma prognostického ústavu stal státník alias genius (!). Jen doufám, že nebude nikdy a nikde existovat podobný citát, jenž se váže k T.G. Masarykovi ("Zasloužil se o stát"), ledaže by tam bylo: Nezasloužil se o stát, však zasloužil by nas...!".

Takže Václave Klausi: " Sbohem a šáteček..."!

0
Vytisknout
5320

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2013