Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

STÍŽNOST RADĚ ČT NA NEZÁKONNOST ODPOVĚDI GENERÁLNÍHO ŘEDITELE ČT DVOŘÁKA

Česká televize není správní orgán veřejné moci, podle Kodexu se musí její zaměstnanci chovat vždy - i na facebooku

28. 8. 2012 / Štěpán Kotrba

čas čtení 38 minut

19. 6. 2012 jsem zaslal stížnost generálnímu řediteli ČT ing. Petru Dvořákovi na porušení Kodexu České televize zaměstnancem ČT při avizování pořadu Události na sociální síti Facebook. Česká televize mi na stížnost odpověděla podle správního řádu, i když k tomu není aktivně legitimována, protože není součástí veřejné moci. Stížnost odmítla, s poukazem na přípustnost nadsázky ve zpravodajství... UFFF.

Obrátil jsem se proto na Radu ČT se stížností na generálního ředitele, ale Rada nejspíše text stížnosti ztratila, protože stížnost nezaevidovala mezi došlé. UFFF UFFF.

Celý text stížnosti na generálního ředitele, kterou Rada ztratila, přestože byla zaslána všem členům... ZDE

V původní stížnosti na zaměstnance ČT, adresované generálnímu řediteli, jsem napsal, mimo jiné:

Editor facebookového profilu Události, zaměstnanec ČT zodpověděný za prezentaci obsahem tohoto pořadu, napsal jako upoutávku na pořad Události 18. 6. 2012 v 15:55 na sociální síti facebook tento odstavec, doprovozený ilustrační fotografií tradiční řecké architektury a řecké vlajky:

" Eurozóna a celá Unie si hlasitě oddechly. Až na podruhé v řeckých volbách zvítězily strany, které chtějí pokračovat v úsporných plánech. Detaily v 19:00 na ČT1."

Po mém upozornění na komentářový charakter uvedeného příspěvku v upoutávce na zpravodajský pořad mi editor stejným způsobem v 16:43 sdělil, že:

"...jde o upoutávku či pozvánku, u kterých se určitá míra nadsázky či hodnotícího vyjadřování připouští. ..."

Domnívám se, že nepřipouští.

Faktograficky korektní bezpříznaková zpravodajská informace bez komentujících prvků, plnící bezezbytku veřejnou službu, by mohla vypadat takto:

"Politickým lídrům zemí eurozóny ubyl jeden aktuální problém. Až napodruhé v řeckých volbách zvítězila strana, která před volbami deklarovala, že si přeje setrvání Řecka v eurozóně a chce pokračovat v plnění tzv. záchranném plánu EK, ECB a MMF. Detaily v 19:00 na ČT1."

Domnívám se, že uvedené přesvědčení odpovědného pracovníka stejně jako komentářové a paušalizující prvky v upoutávce jsou nepřípustným bulvárně komentářovým posunem, navíc podbarveným silně ideologicky. Považuji tento "nadsázkový" a "hodnotící" způsob vyjadřování ve zpravodajském pořadu i v upoutávkách na něj za nepřijatelný a neodpovídající zásadám Kodexu ČT, který má stanovit zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání závazné pro Českou televizi a její pracovníky.

Jednotícím motivem formulace zásad a pravidel Kodexu, jehož existenci jako autoregulační normy předjímá zákon o ČT, se stal záměr zákonodárce přispět k rozvoji veřejné služby, kterou poskytuje Česká televize. Kodex má dle své preambule "sloužit nejenom jako vodítko pro správné rozhodování při řešení konkrétních otázek a problémů televizního vysílání, ale současně představuje závazek kvality daný divákům a veřejnosti".

Na základě programu Rady Evropy pro veřejné vysílání, ze kterého vycházejí formulace Kodexu ČT, Česká televize především "vytváří svými pořady orientační bod pro všechny členy společnosti a podporuje soudržnost společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství"..., "poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství"...

Kodex ČT v sekci 5., věnované zpravodajství, požaduje objektivitu a nesměšování zpravodajství a komentáře, zvláště ne v jedné větě.

V kapitole 5.1. Kodex požaduje, aby ČT

"divákům poskytla informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů."

Kapitola 5.6. říká, že

"ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti."

Kapitola 5.7. říká:

"Česká televize striktně rozlišuje mezi zprávou a hodnotícím soudem (komentářem). Zprávou se rozumí skutkové tvrzení informující o určitém ději nebo stavu. Zpráva také zpravidla obsahuje informaci o postojích hlavních aktérů události, která je předmětem zprávy. Oproti zprávě vyjadřuje hodnotící soud názory, postoje nebo pocity. Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy."

Události začínající v 19:00 jsou pořadem zpravodajským, nikoliv komentářovým. Tím je pořad Události komentáře.

Upoutávky na zpravodajský pořad musí respektovat stejná pravidla, jako sám pořad.

Formulace "celá Unie" je paušalizující domněnka, nikoliv aspekt proběhlého děje.
Formulace "hlasitě oddechly" je komentářová nadsázka, neodpovídající realitě -- navíc už vůbec ne v "celé Unii". Řecko je součástí Unie. Minimálně v Řecku existuje 40% občanů, kteří si po výsledku voleb neoddechli a výsledek voleb a závazek vítěze voleb vůči plánu SRN, EK a MMF považují za neštěstí pro jejich zemi. Ani v dalších zemích si neoddechli všichni. Vítězství pravicové strany Nová demokracie a výsledky ostatních stran ukazují, že řecká společnost je v aktuálních otázkách a způsobech jejich řešení rozdělena na dvě zhruba stejné skupiny a to není dobrá zpráva pro politickou stabilitu v této zemi. I proto vyzval vítěz voleb k sestavení "vlády národní záchrany".
Formulace "v úsporných plánech" je informace nepřijatelně paušalizující a pouze polopravdivá, neboť úspory v předvolebních plánech vítěze voleb nemusí být dodrženy, neboť potřeba sestavit vládní koalici je může silně modifikovat. O charakteru plánů vítěze voleb existuje zásadní politický spor a formulace "úsporný" je ideologicky podbarveným termínem, převzatým ze sebepropagačních vyjádření lídrů vítězné strany. V době vydání příspěvku navíc nebyl znám výsledek vyjednávání o koalici a nemohlo být tudíž známo ani vládní prohlášení, které by formulovalo reálné "plány" koalice.

Česká televize striktně nerozlišila v uvedeném případě "upoutávky" na zpravodajství mezi zprávou a hodnotícím soudem. Nezjišťovala a neověřovala přesnost skutečností, které v této upoutávce uvedla. Skutkové tvrzení informující o ději smísil redaktor s hodnotícím soudem v jedné větě. Navíc vydával pouhé domněnky za zprávu. Omezil tak mé právo na všestrannou orientaci a svobodné utváření názoru. Tím porušil čl. 5 Kodexu ČT, zprostředkovaně §2 zákona o ČT i ustanovení zákona 231/2001 Sb. v platném znění.

Generálního ředitele jsem ve stížnosti žádal, aby jako statutární orgán ČT, odpovědný veřejnosti za naplňování zákona o ČT v praxi jejího vysílání

konstatoval, že uvedený pracovník porušil ustanovení čl. 5 Kodexu ČT
uplatnil vůči zodpovědným pracovníkům v redakci zpravodajství příslušná ustanovení zákoníku práce, se kterými počítá Kodex České televize i zákon o ČT.
zajistil v mezích své kompetence, aby se uvedená pochybení -- nerespektování Kodexu ČT -- nemohla opakovat.

Příloha 1. -- stížnost adresovaná generálnímu řediteli ČT na zaměstnance redakce zpravodajství a publicistiky z 19. 6. 2012 PDF

Dne 13. 8. 2012, tedy po 54 dnech jsem urgoval nedodání odpovědi na stížnost či informace, kdy bude stížnost vyřízena.

Příloha 2: urgence stížnosti generálnímu řediteli z 13. 8. 2012 NÍŽE

Dne 15 8. 2012, tedy po 56 dnech, mi byla doručena odpověď jménem generálního ředitele.

Příloha 3: odpověď generálního ředitele na stížnost z 19. 6. 2012, 15. 8. 2012 PDF

V úvodu odpovědi generálního ředitele ČT se praví, že byla Českou televizí posuzována dle § 157 správního řádu.

§ 157 zákona 500/2004 Sb., správního řádu říká, že:

"Nebude-li tím způsobena újma žádné z dotčených osob, může správní orgán usnesením prohlásit, že vyjádření, osvědčení nebo sdělení anebo nicotné rozhodnutí, které má náležitosti jiného úkonu, je tím úkonem, jehož náležitosti splňuje, pokud byl příslušný oba předmětné úkony vydat nebo uskutečnit."

Zmocňující § 1 zákona 500/2004 Sb., správního řádu říká, že:

"Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán") "

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Kasík proti Českému rozhlasu konstatuje, že provozovatel vysílání ze zákona a ani jeho dozorčí orgány, určené z lex specialis, nejsou správními orgány, neboť instituce nevykonává výkon státní ani veřejné správy a nevystupuje vrchnostensky vůči třetím osobám. Česká televize je dle tohoto judikátu samostatným veřejným ústavem, odděleným od státu (§ 1 odst. 2 a 3 zákona o ČT) a jeho moci.

Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 182/05 je veřejnou mocí

"taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, přičemž subjekt, o jehož právech a povinnostech orgán veřejné moci rozhoduje, není v rovném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí na vůli tohoto subjektu nezávisí".

odstavec 34, 36 a 38 rozhodnutí NSS 0102 1As 100/2011 ve věci Kasík versus Český rozhlas PDF

Česká televize tedy není ani

orgán moci výkonné,
orgán územního samosprávného celku
a není ani jiný orgán, právnická či fyzická osoba, vykonávající působnost v oblasti veřejné správy

neboť působnost v oblasti veřejné správy nevykonává. Zákon o České televizi generálnímu řediteli nesvěřuje pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech nepodřízených subjektů, Česká televize nevykonává žádné činnosti v přenesené působnosti státu. Česká televize tedy není subjektem, který by byl aktivně legitimován posupovat podle zákona 500/2004 Sb., správního řádu.

Postup podle § 157 zákona 500/2004 Sb., správního řádu činí právní úkon České televize -- odpověď na stížnost stěžovatele zmatečným a soudně či jinak nepřezkoumatelným.

Česká televize je povinna postupovat způsobem, který předvídal zákon lex specialis, 483/1991 Sb. o České televizi, který zmocnil Radu České televize k předložení schválení podzákonné normy, Kodexu České televize a zmocnil ji ke kontrole dodržování jeho ustanovení (§ 8 odst. 1 písm. i) zákona 483/1991 Sb. o České televizi).

Podle nadpisu Čl. 1 Kodexu ČT je

"divák -- občan na prvním místě".

Podle článku 1.11 Kodexu se Česká televize

"zabývá každým vážně míněným diváckým podnětem či stížností a je-li uvedena zpáteční adresa, zašle na ni bez zbytečného odkladu odpověď".

Domnívám se, že 56 kalendářních dnů ode dne podání je doba, která značně přesahuje formulaci Kodexu "bez zbytečného odkladu". Standardní lhůta pro odpověď dle zákona o svobodném přístupu k informacím je u veřejné instituce do 15 dnů, lhůta při podnětu k zahájení řízení je pro správní orgán do 30 dnů. Veřejná instituce, která chce dostát své dobré pověsti, konání bez zbytečného odkladu a vstřícnosti ke svým koncesionářům, by měla maximu lhůty respektovat, i když jí ji zákon výslovně neukládá.

Povinností všech zaměstnanců České televize je dbát na dodržování Kodexu a zákona o ČT a postupovat v jeho intencích. Naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání je závazné pro Českou televizi a všechny její pracovníky a spolupracovníky, včetně externích spolupracovníků a právnických osob, dodavatelů obsahu.

"Veřejnou službou v oblasti televizního vysílání" specifikuje zákon 483/1991 Sb. o České televizi v § 2, odst. 1, když praví:

§ 2

(1) Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu (dále jen "veřejná služba v oblasti televizního vysílání").

Hned v následujícím odstavci zákon specifikuje obsahovou náplň veřejné služby v oblasti televizního vysílání těmito slovy:

(2) Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména

a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných

informací pro svobodné vytváření názorů,

b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky,

V jednotlivých výčtových ustanoveních § 3 jsou definované technické prostředky, které Česká televize může k naplnění veřejné služby v oblasti televizního vysílání dle § 2, odst. 1 použít. Mimo jiné jde o:

(3)

(1) Česká televize naplňuje veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zejména tím, že

...

l) vyvíjí činnost v oblastech nových vysílacích technologií a služeb,

n) poskytuje veřejnosti informace a obsah podle § 2 odst. 1 prostřednictvím internetových stránek a aplikací České televize.

Veřejnosti přístupnou stránkou České televize v prostředí internetu je i stránka pořadu České televize Události, obsahově naplňovaná pracovníky České televize jménem České televize, na sociální síti Facebook.

URL stránek pořadu Události na facebooku - www.facebook.com/udalosti ZDE

Česká televize ale může, dle formulace "zejména" z uvozující věty § 3 odst. 1, naplňovat veřejnou službu v oblasti televizního vysílání i jinými, v zákoně nespecifikovanými technickými prostředky. Vždy se ale jedná o "veřejnou službu v oblasti televizního vysílání", i když nejde přímo o "televizní vysílání" dle zákona 231/2001 Sb.. Toto ustanovení zákona o ČT umožňuje České televizi využívat všech dostupných technických prostředků k šíření svého obsahu, splňujícího obsahová kritéria, které zákon na veřejnou službu klade.

Trvám na tom, že jsou pro všechny příslušné zaměstnance a spolupracovníky platné výroky kapitol 5.6. a 5.7. Kodexu ČT, které říkají, že:

"ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti."

Pokud tyto direktivy pracovníkům ČT platí, pak výrok editora facebookových stránek pořadu události při avízu pořadu jim odporuje:

"...jde o upoutávku či pozvánku, u kterých se určitá míra nadsázky či hodnotícího vyjadřování připouští. ..."

Nevšiml jsem si místa v zákoně nebo Kodexu, který by "připouštěl" "určitou míru nadsázky" nebo "hodnotícího vyjadřování" pro zpravodajství nebo informace o něm. Informace o zpravodajském pořadu je zpravodajská informace. Objektivitu, kterou divák (či čtenář informačních a obsahových stránek zpravodajského pořadu očekává od obsahu televizního vysílání, očekává stejně tak i od obsahu upoutávky i informace o pořadu, pokud to není "názor" konkrétního řečníka na pořad.

Vedoucí odboru mediální legislativy JUDr. Markéta Havlová, která na stížnost odpovídala jménem generálního ředitele ČT, argumentovala, že se formulace redaktora pohybovala "v mezích přípustné zpravodajské zkratky", "jež spolu se synekdochou patří k tradiční nástrojům české i světové žurnalistiky". To je možné, k tradičním nástrojům světové (i české) žurnalistiky patří i záměrný spin, z neznalosti plynoucí misinformace a politicky motivovaná dezinformace. Ve světové mediální teorii je kritika liberálního mediálního modelu oblíbenou disciplínou. Generální ředitel ČT (nebo jeho útvar mediální legislativy) by si mohl například nastudovat knihu amerického mediologů a lingvistů, Noama Chomského, profesora na Massachusetts Institute of Technology (MIT) a Edwarda S. Hermana, nazvanou Manufacturing Consent -- The Political Economy of the Mass Media (1988). Námětem pro dramaturgy České televize by v té souvislosti mohlo být zakoupení práv a promítání dvojdílného kanadského dokumentu Petra Wintonicka a Marka Achbara "Noam Chomsky a média -- výroba souhlasu". Poučili by se nejen diváci ČT, ale i generální ředitel.

Chomsky ve své další práci "Kontrola médií" píše

"Jedna koncepce demokracie -- demokratická společnost je ta, ve které má veřejnost

prostředky, aby se nějakým významným způsobem účastnila řízení svých vlastních záležitostí a informační prostředky jsou veřejně přístupné a svobodné. Jestliže nahlédnete do slovníku, najdete definici podobnou této.

Alternativní koncepce demokracie je ta, že veřejnost musí být zbavena řízení svých vlastních záležitostí a informační prostředky musejí být omezené a pevně kontrolované. Toto může znít jako zvláštní koncepce demokracie, ale je důležité pochopit to, že je to převládající koncepce.

....

Většina lidí je vedena pouze emocí a pudem. Ti z nás, kteří mají logické uvažování, mají vytvořit nezbytné iluze a emocionálně silné zjednodušení, aby udrželi prosté naivky více méně ve směru kurzu. Toto se stalo podstatnou součástí současné politické vědy. Ve dvacátých letech a počátkem třicátých let Harold Lasswell, zakladatel moderního oboru komunikací a jeden z vedoucích amerických politických vědců vysvětlil, že bychom neměli podlehnout "demokratickému dogmatismu" o lidech, kteří jsou nejlepšími soudci svých vlastních zájmů. Protože nejsou."

Noam Chomsky: Kontrola médií PDF

Jsem demokratický dogmatik. Přiznávám, že vnímám občany jako nejlepší soudce svých vlastních zájmů A jsem zastánce veřejné služby bez politických spinů, neobjektivity a nevyváženosti. Česká televize je veřejnou institucí -- má být veřejně přístupná, svobodná, nezávislá na vnějších tlacích, má se vyjadřovat nezaujatě, s respektem ke všem stranám sporů. A veřejností má být kontrolováno, zda dodržuje zásady, kvůli kterým existuje a kvůli kterým její činnost veřejnost platí.

Nicméně přejděme od abstrakt politické a mediální teorie ke konkrétnu české mediální praxe: nevšiml jsem si v Kodexu ČT, že by se synekdocha považovala za "skutkové tvrzení informující o určitém ději". Stejně tak jsem si nevšiml, že by informace o pořadu (či upoutávka na pořad) byla Kodexem hodnocena po stránce obsahové jinak, než sám pořad. Není. Naopak. Formulace "...striktně rozlišuje...", "...musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou..." a "...není přípustné..." hovoří ve prospěch imperativního vymezení bezpříznakového a nekomentovaného zpravodajství.

Strohost formulační neutralitu a bezpříznakovost považuje například Kodex BBC pro zpravodajství za striktní normu a etický imperativ pro všechno zpravodajství.

Spíše mám dojem, že si odpovědí na stížnost generální ředitel ČT odmítá přiznat, že "Česká televize má máslo na hlavě" (synekdochické vyjádření "zpravodajskou zkratkou made in ČT", že pracovník zpravodajské redakce ČT udělal chybu). Namísto odmítnutí stížnosti měl dle mého názoru uznat chybu a "posypat si hlavu popelem" (synekdochické vyjádření přiznání viny redakce ČT).

Zajisté vnímáte ten formulační rozdíl...

V odpovědi na stížnost je uvedeno, že Česká televize poukazuje na formulace zákona 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání, "který striktně rozlišuje v základních pojmech mezi pořady a dalšími částmi vysílání, kam patří i upoutávka na pořad".

JUDr. Havlová v odpovědi na stížnost uvádí, že

"ustanovení Kap. 5.1 Kodexu ČT se vztahuje na zprostředkování informace ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech a nikoliv v upoutávkách. V Kap. 5.7. je sice uvedeno, že Česká televize striktně rozlišuje mezi zprávou a hodnotícím soudem, nicméně máme za to, že uvedené ustanovení se vztahuje k vysílání pořadů".

Tak za prvé: zákon 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání se opravdu zabývá -- na rozdíl od zákona o České televizi -- pouze rozhlasovým a televizním vysíláním. Takže nelze použít. Zejména proto, že jako norma lex generalis se nezabývá ničím jiným. V tomto případě situace upravena přímo § 2 odst. 1 zákona 483/1991 Sb. o České televizi, který vyjmenovává, co vše je "veřejnou službou televizního vysílání" České televize. Stížnot nebyla vedena na neplnění ustanovení zákona 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání, ale neplnění Kodexu ČT -- potažmo zákona o ČT.

Za druhé: Ačkoliv se tři odstavce (článek 5.1, 5.3 a 5.14) zmiňují o "pořadech", většina kapitoly 5 Kodexu se zmiňuje o obecných obsahových pojmech "zpravodajství" a "publicistika". Konstruovat z uvedení slova pořad ve třech odstavcích z osmnácti, že je celá kapitola věnována pouze televizním pořadům, a ne obecné formulaci "veřejná služba televizním vysíláním" dle definičního paragrafu 2. odst. 1 zákona a preambule Kodexu, je účelově matoucí a eticky nepřijatelné.

Za třetí: hned první věta preambule Kodexu ČT zní:

"Zákon o České televizi předjímá přijetí Kodexu, který má stanovit zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání závazné pro Českou televizi a její pracovníky."

To je jednoznačný odkaz na formulaci základního definičního § 2 odst. 1 zákona 483/1991 Sb. o České televizi, kerý se vztahuje na veškerou činnost, konanou za peníze koncesionářů, které jsou určeny pouze na plnění veřejné služby. Pokud cokoliv Česká televize činí, musí činit v mezích Kodexu. Nadpis Čl. 5 zní: "Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice" nikoliv "Péče o informace v televizním vysílání pořadů zpravodajských a aktuálně publicistických".

Domnívám se, že výklad požadavku objektivity při naplňování veřejné služby je v souladu s úmyslem zákonodárce i s formulací Preambule Kodexu nutno chápat v plné šíři plnění veřejné služby Českou televizí. Ve všech formách, všemi možnými způsoby a technologiemi.

Formulace vedoucí odboru mediální legislativy JUDr. Havlové o tom, že "porušení Kodexu zaměstnanci redakce zpravodajství.... působících v oblasti nových médií... nelze považovat za porušení Kodexu České televize" považuji za arogantně urážlivý a naprosto popírající smysl veřejné služby televizním vysíláním, tak jak jej specifikuje Kodex i zákon.

Žádám proto Radu České televize, aby s ohledem na

procesní zmatečnost (nepřijatelné použití § 157 zákona 500/2004 Sb., správního řádu),
věcná pochybení v úsudku o objektivitě (chybné hodnocení inkriminovaných formulací), ale i
špatnou právní kvalifikaci (odkaz na zákon 231/2001 Sb. ; chybné posouzení povinností ČT generálním ředitelem v oblasti zpravodajství a při "šíření dalšího multimediálního obsahu" dle § 2 odst. 1 jako "informací... prostřednictvím internetových stránek... České televize" dle § 3 odst. 1. písm. n) zákona 483/1991 Sb. o České televizi, vymezující rozsah uplatnění Čl. 5 Kodexu ČT)

prohlásila odpověď generálního ředitele ČT Petra Dvořáka prostřednictvím JUDr. Markéty Havlové za zmatečnou, nedostatečnou a zrušila ji.
konstatovala, že takto nekvalitní odpověď na stížnost snižuje právní vědomí stěžovatele, obyvatele České republiky, ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona 483/1991 Sb. o České televizi
vlastní stížnost, adresovanou původně generálnímu řediteli, spolu s upřesněními v tomto textu posoudila v mezích své vlastní působnosti jako stížnost na generálního ředitele, kryjícího svým vyjádřením porušení Kodexu a zákona o ČT zaměstnanci ČT, rozhodla v souladu se svým oprávněním dle § 8 o její důvodnosti a své rozhodnutí pečlivě zdůvodnila v souladu s požadavky § 7 odst. 4 os odkazem na § 8 odst. 1 písm. h), včetně zveřejnění stížnosti spolu s jejími přílohami jako přílohy ke svému usnesení
přijala vhodné opatření usnesením k jednoznačnému výkladu stávajícího Kodexu tak, aby nemohlo docházet k výmluvám zaměstnanců či generálního ředitele, že "na ně se Kodex nevztahuje".
přijala vhodné opatření usnesením, kterým by důrazně doporučila generálnímu řediteli dodržovat maximální lhůty pro odpověď na stížnosti 30 dnů a obdobné pravidlo přijala pro svou komunikaci se stěžovateli,
zahájila veřejné připomínkové řízení k stávajícímu znění Kodexu s cílem jeho budoucího zpřesnění, modernizace a striktnějším formulacím zejména v oblasti objektivity, emocionální i politické bezpříznakovosti a teritoriální pestrosti zpravodajství, názorové vyváženosti aktuální, zejména politické publicistiky a komentářů; neutrality moderátorů diskusních pořadů a názorové vyváženosti hostů a přizvaných odborníků, používání průzkumů veřejného mínění a infografiky, ilustračních záběrů, účinkování zaměstnanců a spolupracovníků na komerčně-propagačních a politických akcích třetích stran, chování zaměstnanců a spolupracovníků na veřejnosti, včetně jejich osobních profilů na sociálních sítích -- s dostatečně dlouhým časovým horizontem pro veřejnou diskuzi i následné vypořádání připomínek koncesionářů a zainteresovaných stran.

O výsledku projednání stížnosti a vašem rozhodnutí mne prosím informujte ve lhůtě, obvyklé dle přístupu k informacím dle zákona 106/1999 Sb.. Odpověď preferuji v elektronické podobě na adresu XXXXXX@XXXXXXXX.

Štěpán Kotrba

XXXXXXXX

150 00 Praha 5

XXXXXX@XXXXXXXX

Příloha 1 stížnosti na generálního ředitele:

Petr Dvořák

generální ředitel

Česká televize

Kavčí hory

Praha 4

V Praze dne 19. 6. 2012

Stížnost na neobjektivitu upoutávky na zpravodajství

"Eurozóna a celá Unie si hlasitě oddechly. Až na podruhé v řeckých volbách zvítězily strany, které chtějí pokračovat v úsporných plánech. Detaily v 19:00 na ČT1."

Po mém upozornění na komentářový charakter uvedeného příspěvku v upoutávce na zpravodajský pořad mi editor stejným způsobem v 16:43 sdělil, že:

"...jde o upoutávku či pozvánku, u kterých se určitá míra nadsázky či hodnotícího vyjadřování připouští. ..."

Domnívám se, že nepřipouští.

Faktograficky korektní bezpříznaková zpravodajská informace bez komentujících prvků, plnící bezezbytku veřejnou službu, by mohla vypadat takto:

Kodex ČT v sekci 5., věnované zpravodajství, požaduje objektivitu a nesměšování zpravodajství a komentáře, zvláště ne v jedné větě.

V kapitole 5.1. Kodex požaduje, aby ČT "divákům poskytla informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů."

Kapitola 5.6. říká, že "ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti."

Kapitola 5.7. říká: "Česká televize striktně rozlišuje mezi zprávou a hodnotícím soudem (komentářem). Zprávou se rozumí skutkové tvrzení informující o určitém ději nebo stavu. Zpráva také zpravidla obsahuje informaci o postojích hlavních aktérů události, která je předmětem zprávy. Oproti zprávě vyjadřuje hodnotící soud názory, postoje nebo pocity. Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy."

Události začínající v 19:00 jsou pořadem zpravodajským, nikoliv komentářovým. Tím je pořad Události komentáře.

Upoutávky na zpravodajský pořad musí respektovat stejná pravidla, jako sám pořad.

Formulace "celá Unie" je paušalizující domněnka, nikoliv aspekt proběhlého děje.
Formulace "hlasitě oddechly" je komentářová nadsázka, neodpovídající realitě -- navíc už vůbec ne v "celé Unii". Řecko je součástí Unie. Minimálně v Řecku existuje 40% občanů, kteří si po výsledku voleb neoddechli a výsledek voleb a závazek vítěze voleb vůči plánu SRN, EK a MMF považují za neštěstí pro jejich zemi. Ani v dalších zemích si neoddechli všichni. Vítězství pravicové strany Nová demokracie a výsledky ostatních stran ukazují, že řecká společnost je v aktuálních otázkách a způsobech jejich řešení rozdělena na dvě zhruba stejné skupiny a to není dobrá zpráva pro politickou stabilitu v této zemi. I proto vyzval vítěz voleb k sestavení "vlády národní záchrany".
Formulace "v úsporných plánech" je informace nepřijatelně paušalizující a pouze polopravdivá, neboť úspory v předvolebních plánech vítěze voleb nemusí být dodrženy, neboť potřeba sestavit vládní koalici je může silně modifikovat. O charakteru plánů vítěze voleb existuje zásadní politický spor a formulace "úsporný" je ideologicky podbarveným termínem, převzatým ze sebepropagačních vyjádření lídrů vítězné strany. V době vydání příspěvku navíc nebyl znám výsledek vyjednávání o koalici a nemohlo být tudíž známo ani vládní prohlášení, které by formulovalo reálné "plány" koalice.

Česká televize striktně nerozlišila v uvedeném případě "upoutávky" na zpravodajství mezi zprávou a hodnotícím soudem. Nezjišťovala a neověřovala přesnost skutečností, které v této upoutávce uvedla. Skutkové tvrzení informující o ději smísil redaktor s hodnotícím soudem v jedné větě. Navíc vydával pouhé domněnky za zprávu. Omezil tak mé právo na všestrannou orientaci a svobodné utváření názoru. Tím porušil čl. 5 Kodexu ČT, zprostředkovaně §2 zákona o ČT i ustanovení zákona 231/2001 Sb. v platném znění.

Vážený pane generální řediteli,

Domnívám se, že výše uvedené porušení Kodexu ČT je neoddiskutovatelné.

Domnívám se, že bylo umožněno absencí respektu vůči této podzákonné normě u zaměstnanců redakce zpravodajství ČT, absencí editoriálních mechanismů a výrazem arogance vůči divákovi / čtenáři jako obecnému projevu firemní kultury "nepostižitelnosti" v této redakci.

Žádám Vás proto, abyste jako statutární orgán ČT, odpovědný veřejnosti za naplňování zákona o ČT v praxi jejího vysílání

konstatoval, že uvedený pracovník porušil ustanovení čl. 5 Kodexu ČT
uplatnil vůči zodpovědným pracovníkům v redakci zpravodajství příslušná ustanovení zákoníku práce, se kterými počítá Kodex České televize i zákon o ČT.
zajistil v mezích své kompetence, aby se uvedená pochybení -- nerespektování Kodexu ČT -- nemohla opakovat.

O výsledku projednání stížnosti a vašem rozhodnutí mne prosím informujte ve lhůtě, obvyklé dle přístupu k informacím dle zákona 106/199 Sb.. Odpověď preferuji v elektronické podobě na adresu XXXXXX@XXXXXXXX.

Štěpán Kotrba

XXXXXXXX

150 00 Praha 5

XXXXXXXXXX

Příloha stížnosti:

fotodokumentace inkriminované stránky pořadu Události na facebooku ZDE

Příloha 2 ke stížnosti na generálního ředitele

Datum:	13.8.2012 (19:38 CEST)
Od:	Štěpán Kotrba XXXXX@XXXXXXXXXXX
Komu:	petr.dvorak@ceskatelevize.cz
Bcc:	XXXXX@XXXXXXXXXXX
Předmět:	urgence stížnosti z 19. 6. 2012

Vážený pane generální řediteli,

dovoluji si urgovat stížnost na porušení Kodexu redaktorem redakce zpravodajství, zaslanou Vám 19. 6. 2012.

Dodnes -- a to je skoro dva měsíce, nebylo o stížnosti rozhodnuto ani jsem nebyl informován, jak bylo se stížností naloženo. I když zákon výslovně neuvádí lhůty k odpovědi, má se obecně za to, že jsou u veřejných institucí totožné s orgány veřejné správy.

Upozorňuji vás, že koncem týdne budu za naprostou ignoraci mé stížnosti, kterou jste měl prověřit a rozhodnout o ní, psát stížnost na Vás osobně, a to Radě ČT.

Vaší povinností je dbát na dodržování Kodexu a zákona o ČT zaměstnanci České televize. Naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání je závazné pro Českou televizi a její pracovníky. Podle nadpisu Čl. 1 Kodexu je divák -- občan na prvním místě. Podle článku 1.11 Kodexu se Česká televize zabývá každým vážně míněným diváckým podnětem či stížností a je-li uvedena zpáteční adresa, zašle na ni bez zbytečného odkladu odpověď.

Kodex je závazný i pro vás, neboť i vy jste pouhým zaměstnancem ČT. Jelikož stížnost byla adresována Vám osobně, Vaší povinností bylo bez zbytečného odkladu odpovědět. Dva měsíce jsou doba víc než dostatečná na formulaci "bez zbytečného odkladu". Standardní lhůta u veřejných institucích je 30 dní.

S pozdravem

Štěpán Kotrba

doručovací adresa XXXXXXXXX, 150 00, Praha 5.
Preferuji odpověď elektronickou formou na adresu XXXXX@XXXXXXXXXX