Přímá volba prezidenta, horký brambor pro politiky

26. 1. 2012 / Jiří Baťa

Blížící se konec epochy vládnutí Klausem, množí se různé úvahy o možných kandidátech a do toho problém: přímá či nepřímá volba prezidenta? Politická scéna, ale i občané tuto možnost nejen zvažují, ale vede si složitá, různými směry se odvíjející debata. Na straně politiků nepanuje úplná shoda, část je pro, část proti, důvody jsou všeliké, především pak obavy, neboť s přímou volbou přicházejí návrhy, ne-li požadavky, na změnu prezidentových pravomocí. To vše komplikuje život nejen politikům, zvláště poslancům, ale také občanům. Ti totiž nevědí, čeho se chytnout, protože pokud nejsou stanovena pravidla pro funkci prezidenta, jejichž změnu požadují některé politické strany (a jiné jsou samozřejmě proti, třeba už i ze samého principu, že přímé volby nechtějí), občané jen těžko mohou, byť jen pro formu, tipovat vhodné kandidáty na tuto funkci. Přesto je v médiích občas zmínka o možných kandidátech (vzhledem k některým mimořádně "podařeným" tipům na kandidáty raději nejmenuji). Tipují hlavně politici, kteří mají své "koně" a kteří by, v klasických i přímých volbách chtěli svého kandidáta vidět na Hradčanech.

Co je však pozoruhodné, jsou obavy, které vyslovil např. Petr Pithart, který přímou volbou není nadšen. Není jediný, ale jeho výhrady či důvody, proč nefandí přímé volbě jsou zajímavé. Zajímavější o to, že to má platnost pro celou politickou scénu.

Především, podle P. Pitharta přímá volba dá prezidentovi mnohem silnější mandát, než má dnes, přesto, že by nebyly posíleny jeho pravomoci. Vychází z toho, že (kupodivu pravdivě) konstatuje, že už dnes prezidenti běžně překračují své pravomoce a vždy jim to projde. Náš lid (prý) nějaká ústava nezajímá.

Již zde bych si dovolil oponovat, neboť pan Pithart se hluboce mýlí. Lid to zajímá a velice, jenže lid, versus občané, není či nejsou pro politiky partnerem a nelibost, kterou lid ohledně překračování pravomocí a porušování Ústavy přednáší u svých poslanců, nedojde slechu v místech, kde by měly být stížnosti řešeny.

Jednak proto, že poslanci vědí, že stížnosti nebo připomínky i přes ochotu je ventilovat na půdě PS by nenašly odezvu, a potažmo také proto že vědí, že ani nejvyšší politická reprezentace nemá nejmenší důvody pro nějaké chyby prezidenta (např. "odklonění" protokolárního pera) řešit. Z toho pan Pithart usuzuje, že lid nemá zájem.

Další důvod, proč ne pro přímou volbu vidí P. Pithart v možnosti autoritativního jednání prezidenta, k čemuž dává příměr prezidenta Obamy a také Putina. Ba dokonce jde se svými obavami tak daleko, že by se nám pan prezident mohl i zbláznit v případě, že nastanou "opravdu zlé časy", které by vedly prezidenta k jednání, kterého bychom prý mohli litovat. Nechápu, proč se uchyluje k tak vyhraněným možnostem, když toto může potkat i prezidenta v současných podmínkách (ne jednou už k tomu měl pan prezident nakročeno). Čím je více imunní prezident volený současným systémem, proti prezidentovi volenému přímo?

Neméně vážným problémem je podle P. Pitharta návrh, který přišel do Senátu, tj. je jeho uvažovaná neodvolatelnost. Tím by se zrušila dnešní varianta , kdy Senát může hlavu státu žalovat a Ústavní soud jej může zbavit funkce. V případě přímé volby by to pak znamenalo, že na odvolání prezidenta by se musela shodnout třípětinová většina v obou komorách, což prý nikdy nemůže nastat a ve svých důsledcích by to znamenalo, že po dobu prezidentova mandátu by byl nesesaditelný. Jak dalece je to problém vážný, nevím, ale v každém případě k oponentuře pana Pitharta mám jednu (možná i víc) faktickou připomínku.

Domnívám se totiž, že všechny zmíněné problémy související s přímou volbou prezidenta se odvíjejí od Ústavy. Pan Pithart se zmínil, že lid nemá o ústavu zájem, ale už se nezmínil, nakolik o ni mají či nemají zájem samotní politici, když ji tak suverénně nerespektují (slušně řečeno). Ústava je výchozím bodem pro všechny ostatní zákony, z nichž se odvíjí politický i společenský život, včetně funkce prezidenta a jeho volby. Je zcela logické, že v současné džungli zákonů a manipulovanou Ústavou podle potřeb politických špiček, resp. vlády, může tento stav přivodit řadu problémů, o tom až potom.

Pozoruhodné je, že pan Pithart např. nezmiňuje bezprecedentní porušování Ústavy ČR, potažmo zákonů z ní vyplývajících, i když otevřeně mluví o překračování pravomocí prezidenta, ale vidí jiné problémy a nedostatky z tohoto stavu vyplývající. Stejně tak nezmiňuje pro samotnou potřebu přímé volby navrhnout, aby se Ústava upravila (nejlépe s vytvořením nové Občanské Ústavy) tak, aby k vyřčeným excesům nemohlo docházet.

Totéž platí o problematice Senátu a Sněmovny, s třípětinovou většinou atd. Pithart se totiž nezabývá myšlenkou, zda je Senát opravdu nutný, zda plní potřebnou funkci, zda to nejsou, vzhledem k ekonomické situaci státu, zbytečně vyhozené peníze ve srovnání s výsledky, které Senát má (tedy žalostné, výdaje za Senátu velké). Jinými slovy navrhnout jeho zrušení.

Chápu, zatím je senátorem ve vysoké senátní funkci, tak to nepřipadá v úvahu, ale při racionálním posouzení by musel dojít k závěru, že Senát je na naše poměry přepych, notabene s žalostnými výsledky. Zrušením Senátu by sice přišlo několik desítek politiků o výhodnou trafiku, ale z celospolečenského pohledu by to žádná ztráta nebyla. Naopak.

No a nakonec bych zmínil to nejdůležitější, potřebu změnit politické klima ve státě. Ani o tom ze strany pana senátora Pitharta nepadlo ani slovo. Všichni víme, jaký společenskopolitický marast v naší zemi panuje, všichni víme, jak je naše vláda zkorumpovaná, zprofanovaná, nevěrohodná, rozhádaná, nekoncepční, nekonzistentní a v neposlední řadě škodlivá, především občanům.

Jak vidět, panu Pithartovi to možná nevadí, možná to nevidí nebo nechce vidět, nebo o tom prostě nechce mluvit. A to je špatně. Na jedné straně poukazuje na negativity v případě přímé volby prezidenta, mluví v té souvislosti o problémech v PS, ale už nezmíní, kde je tzv. zakopaný pes. Nelze mu to vyčítat, takto na současnou realitu nazírají všichni politici a o to je to horší. Nezájem, politici ( v zájmu stran), mlčí!

Společnost potřebuje změnu, potřebuje změnit nezodpovědný a mnohdy zločinný politický systém, vyměnit zkorumpované politiky včetně vlády, vyvětrat Kramářovu vilu, odkud se odvíjí řada společenských problémů, nezaměstnaností počínaje, romskou otázkou konče.

To mezi tím je různorodý , pro statisíce lidí problematický, mnohdy až kritický život společnosti, na který politici reagují jenom svými arogantními reformami a úspornými opatřeními. To však občany nespasí, to je jenom o to více tlačí na dno bídy a ještě větších problémů. Všechno jde, když se chce, jen tomu vyjít vstříc! Tak může být i přímá volba prezidenta, po které občané volají.

Za stávající politické konstelace to však půjde jen sotva. Iniciativa občanů se však již pomalu, ale jistě probouzí, až přijde jejich skutečná aktivita, může být všechno jinak. Jen si přeji, aby to šlo rychle, hladce, pokud možno bez násilí a s úspěšným koncem! (Článek odkazuje k rozhovoru P. Pitharta pro Právo, 21.01.12)

0
Vytisknout
2619

Diskuse

Obsah vydání | 26. 1. 2012