Banky jsou větším problémem než Itálie

11. 11. 2011

Silvio Berlusconi není problém. Italské výdaje nejsou problém. Ani odbory nebo benefity. Eurozóna není problém. Není to v Řecku, José Manuelu Barrosovi, Nikolasu Sarkozym nebo Angele Merkelové.

Problémem jsou banky.

Po více než dva roky evropské krize byla vina svalována z politiků na zaměstnance a centrální bankéře až po ratingové agentury. Točíme se stále dokola, jako Fiat na kruhém objezdu Champs Élysees.

Banky, na druhé straně, musely vydržet určitou kritiku, ale teď jsou z větší části mimo pozornost těch, kdo zkoumají nebezpečí hrozící zodpovědným státům Evropy (Německu, Francii a odříkavému Finsku) od utrácečů v Řecku, Itálii, Španělsku, Portugalsku a Irsku.

Jenže pokud se na věc podíváte důkladně, problém a jeho řešení nakonec padají na globální bankovní průmysl. Banky nezodpovědným úvěrováním vytvořily bublinu, která naplnila pokladny vlád a podpořila utrácení. Banky teď drží značnou část dluhopisů, které tyto státy vydaly. Banky by nejvíce utrpěly, pokud by Itálie a Řecko zbankrotovaly, nebo pokud by se finanční sanace ukázala jako nedostatečná.

Kdyby byly důsledky omezené jen na banky, mohli bychom prostě jít domů a bavit se o fotbale.

Naneštěstí jsme se dost natvrdo přesvědčili, že žijeme ve světě, kde jedna banka padne a zničí ekonomiku celého státu, kontinentu nebo dokonce celého světa. Díky tobě, Lehman Brothers Holdings Inc.

Nejde jen o selhání. Sanace bank měly podobný, pokud ne dokonce stejně silný efekt. Sanace banky paralyzovala a utlumila úvěrování. A jak víme, bez úvěru se svět netočí.

Globální regulátoři tvrdí, že po celém světě existuje kolem třicítky těchto institucí příliš velkých na to, aby padly. Třináct z nich sídlí v Evropě. Celkem jich je sedmnáct, pokud zahrnete i Británii.

Teď si představte objem státních dluhopisů, které tyto finanční firmy drží.

V polovině roku francouzské a německé banky držely řecké dluhopisy v hodnotě 90,7 miliardy dolarů. Aby byly věci ještě horší, italské a portugalské banky drží dohromady dalších 11,4 miliardy řeckých dluhů.

Teď se podívejme do Portugalska. Slábnoucí Španělsko drží v bankách i mimo ně portugalský dluh v hodnotě takřka 85 miliard dolarů. V případě Německa to je takřka 40 miliard, u Francie téměř 30 miliard.

A nakonec, Německo drží španělské dluhopisy za 180 miliard, zatímco Francie za 140 miliard. Dokonce i USA drží takřka 50 miliard, z nichž 19,5 miliardy je zahrnuto v účetnictví.

Světový finanční systém je vystaven rizikům plynoucím z evropské finanční krize. Silnější vazby znamenají větší zranitelnost.

Říká se tomu "problém státního dluhu", ale ve skutečnosti se jedná o problém bank. Bank of International Settlements konstatuje, že banky zůstávají masivně propojeny.

V grafickém zobrazení tohoto propojení, které připomíná pavoučí síť, doopravdy překvapí rozsah propojení USA s rizikovými státy eurozóny. Přímé ohrožení není tak veliké. Ale vazby amerických finačních institucí na Německo, Francii a Británii, to je něco jiného. A tyto země jsou zase zranitelné děním u slabších sousedů.

Jinak řečeno, USA stojí jen krok od plnokrevné finanční krize právě v době, kdy se teprve snaží vyhrabat ze své vlastní.

Právě proto, pokud problém chybně označujeme za problém vládní zodpovědnosti, nebezpečně se blížíme opakování téhož omylu, jehož jsme se dopustili, když jsme finační krizi označovali za "hypotéční krizi" nebo "krizi na trhu s bydlením".

Nejde o to, že tyto nálepky nesedí. Prostě se netýkají podstaty věci. Ať už jde o podstandardní hypotéku v Las Vegas nebo o italský dluhopis, zprostředkovatelem je banka. Banka je věci nejblíže a z historického hlediska nese zodpovědnost za monitoring úvěrového rizika.

Klíčové tedynení to, aby státy omezily výdaje nebo přehodnotily výhody či mandatorní výdaje vynakládané na pracující. To ovšem neznamená, že úspory nebo odpouštění dluhů nejsou důležitá věc.

Ale pokud to svět s odvracením finančních krizí myslí vážně, pak se musí regulátoři sejít a vyrovnat se s nepopiratelným faktem, že se banky staly příliš velkými, příliš důležitými, příliš závislými na vládě a příliš nebezpečnými.

Obviňovat Berlusconiho je jako obviňovat příjemce hypotéky, který nedokáže splácet. Jistě, existuje určitá míra zavinění - ale k uzavření smlouvy jsou vždycky třeba dva.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
17583

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2011