Na pokraji útesu

2. 8. 2011 / Karel Dolejší

Ještě než bylo slavnostně dosaženo kompromisu ohledně zvýšení amerického dluhového stropu, Paul Krugman napsal:

Ale Republikáni právě demonstrovali ochotu riskovat finanční kolaps, pokud nedostanou vše, co si přejí jejich nejextrémnější členové. Proč bychom měli očekávat, že budou příště rozumnější?

Ve skutečnosti budou Republikáni jistě povzbuzeni způsobem, jakým Obama setrvale reaguje na jejich hrozby. Kapituloval loni v prosinci, když prodloužil platnost Bushových daňových škrtů; kapituloval na jaře, když hrozili, že vyřadí vládu z provozu; a teď kapituloval ve velkém před hrubým vydíráním ohledně dluhového stropu. Možná jsem v tom sám, ale vidím tu opakující se vzorec.

Ať už se dál kolem amerického státního dluhu bude dít v jednotlivostech cokoliv, v jádru jde především o to, že výpadek poptávky způsobený splasknutím hypotéční bubliny a s ním souvisejícím koncem masivního zadlužování amerických domácností už nebude nadále kompenzován výdaji ze státní kasy. Spíše tušené a sociálně konstruované oživení americké ekonomiky se tedy nadále již nekoná.

A protože USA jsou co do poptávky stále ještě centrem světové ekonomiky, dotkne se tato situace velmi výrazně také ekonomik závislých na exportu na světový trh. Mezi ně určitě patří i Česká republika, která coby subdodavatel Německa už aktuálně čelí tlaku na snižování cen svých komodit (závod ke dnu je tažen mimo jiné snahou Berlína hledat si levnější subdodavatele v Rusku), a pokud se tento tlak v souvislosti s odbytovými obtížemi dále zostří, což se zdá logické, nebo pokud se dokonce německá ekonomika sama dostane do obtíží, bude se přednostně propouštět právě v ČR. Protože současně budou Češi nepochybně platit stále více za dovážené suroviny a potraviny, na něž si z velké části vydělávají subdodávkami pro německé exportéry orientované na americký trh, je celkem zřejmé, jaké růžové vyhlídky české spotřebitele čekají...

K všeobecně zřejmému faktu, že se politické formace stále více mění v jakási detašovaná PR oddělení velkého byznysu, v České republice přistupuje ještě i skutečnost, že za posledních cca 20 let se země v důsledku doktrinální ekonomické politiky polistopadových vlád na světových trzích ocitla v ekonomicky prekérním a více méně nevýhodném postavení, jemuž napříště chybí jakákoliv dlouhodobá perspektiva.

Přes všechno výše uvedené ovšem budeme nepochybně dále masírováni vládní propagandou, podle níž je česká ekonomika sama o sobě v nejlepším pořádku a je potřeba "pouze" snižovat její zátěž v podobě fisku.

Jestliže se však v této situaci opravdu soustředíme na slaměného psa rozpočtových výdajů, jestliže se spor dál povede jen a jen o to, zda se má škrtat nebo spíš investovat, místo aby byla formulována koherentní národní ekonomická strategie, nikam se nedostaneme.

Zejména pokud svět stojící na pokraji útesu zaškrcením americké rozpočtové štědrosti právě učinil rozhodný krok vpřed...

0
Vytisknout
5565

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2011