Jaký měl být národnostní režim v Československé republice

2. 8. 2011 / Boris Cvek

JČ: Německy mluvící občané v pohraničních okresech Československé republiky, kteří ve třicátých letech podlehli Hitlerově nacistické propagandě, byli totiž českoslovenští občané a ze státu je není možno vylučovat proto, že to údajně byli jazykoví "cizáci". Zachovali se drtivou měrou vůči svému, tj. československému státu, velmi špatně, avšak historici poukazují na to, že ne všechna vina byla nutně na straně tohoto československého obyvatelstva - udělal československý meziválečný stát skutečně všechno rozumné, aby ho tato velká občanská menšina přijala za svůj? Chtěl meziválečný československý stát, aby ho německy mluvící menšina přijala za svůj?

Udělal československý meziválečný stát skutečně všechno rozumné, aby ho tato velká občanská menšina přijala za svůj? Chtěl meziválečný československý stát, aby ho německy mluvící menšina přijala za svůj?

Boris Cvek: To jsou velmi zásadní otázky. Mně se ale zdá, že chybí vůbec základní informace o vzniku Československa. Tento stát vznikl na principu národního sebeurčení (doktrína amerického prezidenta Wilsona), avšak kdyby se tak striktně posuzovali Češi, Němci a Slováci odděleně, pak by velká část nynější České republiky národnostně patřila do Německa/Rakouska - a na to se potom logicky odvolával Hitler. Aby Masaryk mohl vytvořit samostatný slovanský stát na území Čech, Moravy a části uherského království (Slovensko + Podkarpatská Rus), musel si vymyslet, že Češi a Slováci tvoří jeden národ, tzv. národ československý, který ale nikdy předtím neexistoval. Masarykův manévr spolkli na Západě, a tak vzniklo Československo. Byť čeští Němci byli formálně "československými" občany, byli to vždy čeští/moravští (böhmisch-mährisch) Němci a tvořili organickou součást českého království od dob Přemyslovců po stovky let. Tedy Henlein byl opravdu vůdcem českých/moravských (böhmisch-mährisch) nacistů.

Kdo pochybuje o tom, že místní Němci byli stejně čeští/moravští ((böhmisch-mährisch) jako místní Češi a že jejich význam pro dějiny a kulturu naší vlasti je zcela zásadní, nechť si přečte Františka Palackého "Dějiny národu českého". A nakonec bych chtěl znovu zdůraznit: Hitler a Henlein používali vůči českým Němcům stejného argumentu, jaký použil Masaryk při poněkud podvodném založení Československa, totiž principu národního sebeurčení. Československo určitě nebyl stát, kde by obrovská německá "menšina" měla možnost rozvíjet své národní sebeurčení, byl to stát pro národní sebeurčení Čechů (žádná národnost "Čechoslováků" de facto nikdy neexistovala). Pár citátů z wikipedie ZDE):

"Po 28. říjnu 1918 se tedy sudetští Němci pokusili odvolat na právo na sebeurčení vycházející z mírové politiky Woodrowa Wilsona, s tím, že by oblasti s německou většinou setrvaly v rámci poválečného rakouského státu. Sudetoněmečtí poslanci z Říšské rady vyhlásili v pohraničí separatistické celky s cílem připojit se ke vznikajícímu Německému Rakousku. Jednalo se o provincie Německé Čechy (Deutschböhmen) s centrem v Liberci a Sudetsko (Sudetenland) s centrem v Opavě, přičemž další převážně německé oblasti na jihu Čech a Moravy měly být připojeny k Horním a Dolním Rakousům, dále se měly stát součástí rakouské republiky i města Brno, Olomouc a Jihlava se svým okolím.

Československá vláda žádnou z těchto separatistických snah neuznala a začala zajišťovat československé území vojenskou operací. Sudetští Němci se uchýlili k víceméně pasivnímu odporu vůči českému vojsku, které od 31. října 1918 do 28. ledna 1919 postupně obsazovalo pohraničí. K bojům nebo krvavým srážkám docházelo pouze sporadicky, což mělo za následek ztráty na životech více jak desítky Němců.

Dne 4. března 1919 téměř všichni sudetští Němci pokojně demonstrovali za své právo na sebeurčení. Tyto demonstrace byly podpořeny jednodenní generální stávkou německého obyvatelstva. Demonstrace byly potlačeny československou armádou s 54 mrtvými a 84 zraněnými osobami.[1].

Mírová Saint-Germainská smlouva z 10. září 1919 definitivně přiřkla sudetské území československému státu a sudetští Němci tak zůstali v roli početné národnostní menšiny. Podle údajů z roku 1921 bylo obyvatelstvo mnohonárodnostního Československa složeno z 6,6 milionů Čechů, 3,2 milionů Němců, 2 milionů Slováků (kteří byli spolu s Čechy v té době často počítáni do tzv. československého národa, Čechoslováků), 0,7 milionů Maďarů, půl milionu Rusínů, 300 000 Židů a 100 000 Poláků, dále pak z Romů (Cikánů), Chorvatů a dalších etnických skupin. Němci tvořili jednu třetinu veškerého obyvatelstva českých zemí a cca 23,4 procent československé populace (čítající celkem 13,6 milionů)."

Ještě na mírové konferenci v Paříži Beneš sliboval v "Nótě o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice", že Československo bude fungovat jako Švýcarsko (což se ale nestalo a "čechoslovakismus" se stal ústavním principem nového státu):

"Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na mírové konferenci v Paříži Eduard Beneš, který předložil státníkům celou řadu memorand. Jedním z takto předložených dokumentů byla Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice, v níž Beneš přislíbil, že nově vzniklá Československá republika "zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky". Dále bylo v nótě uvedeno např. to, že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčina a že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky."

Zdroj: ZDE

0
Vytisknout
4119

Diskuse

Obsah vydání | 4. 8. 2011