Cornell West a podvod jménem Obama

24. 5. 2011 / Chris Hedges

Obama, který vzešel z kansaského prostředí, Obama s milujícími bílými prarodiči, Obama pocházející z Hawaie a Indonésie, když se setká s nezávislými černými lidmi, kteří mají za sebou historii otroctví, s Jimem Crowem, Jane Crowovou a tak dále, je velice bojácný. Má v sobě určitý nedostatek sounáležitosti, jakousi vykořeněnost. Je to pochopitelné. - Myslel jsem, že by Barack Obama mohl nabídnout určité východisko. Ale chybí mu páteř.

KD│ Pokud by vzestup Baracka Obamy k moci byl morálním dramatem, morální filosof Cornel West by v něm představoval hlas svědomí. Rahm Emanuel, cynický produkt chicagské politické mašinérie, by byl Satanem. V prvním obraze hry by Emanuel před Obamu předestřel moc, privilegia, slávu a peníze. West by Obamu varoval, že kvalita života je definována morální odpovědností, že jeho odkaz se bude odvíjet od ochoty čelit krutému útoku korporátního státu a finanční elity na chudé a pracující muže a ženy, a že spravedlnost nesmí být nikdy obětována na oltář moci.

Možná, že v Obamově srdci tento boj nikdy nezabíral mnoho místa. Možná, že West poskytoval pouze morální nátěr. Možná, že Emanuelovo temné srdce bylo vždy temným srdcem Obamovým. Tohle ví jen samotný Obama. Ale víme, jak hra končí. West je poslán do vyhnanství jako poctivý Kent v Králi Learovi. Emanuel a nemorální podprůměr od Lawrence Summerse přes Timothyho Geithnera až po Roberta Gatese - vzpomeňte na Goneril a Regan v shakespearovské tragédii - se ujal moci. Prohráli jsme. A Obama se výměnou za falešný lesk autority stal poslušným služebníkem korporátní elity.

Nikdo tomuto tragickému úpadku nerozumí lépe než West, který pro Obamu zorganizoval 65 kampaňových akcí, věřil v potenciál změny a byl povzbuzen populistickou rétorikou Obamovy kampaně. Jako mnoho z těch, kdo vložili svou důvěru do Obamy, prožívá nyní muka toho, kdo byl podveden, zmanipulován a zrazen. Hořce označuje Obamu za "černého maskota oligarchů z Wall Street a černou loutku korporátních plutokratů. A teď se stal hlavou americké vraždící mašinérie a je na to hrdý."

"Když se díváte na společnost, vidíte ji očima těch nejposlednějších, slabých a zranitelných; musíte je milovat přede všemi ostatními, ne exkluzívně, ale přede všemi ostatními, a tak jim dát přednost," říká West, univerzitní profesor Afroamerických studií a náboženství na Princeton University. "A i v této chvíli, když je impérium v hlubokém úpadku, kultura v hlubokém rozkladu, politický systém je rozvrácen, když takřka každý je na prodej, říkáte, že vše co máte je subverzívní vzpomínka na ty před vámi, osobní integrita, snaha žít slušně a ochota žít a zemřít pro lásku k lidem, kteří trpí. To znamená občanskou neposlušnost, vězení, podporu pokrokových fór sociálních nepokojů, pokud skutečně burcují svědomí národa, jestliže z něj vůbec něco zůstalo. A právě zde se teď nacházím."

"Musím převzít určitou zodpovědnost," připouští ohledně své podpory pro Obamu ve své kanceláři obložené knihami. "Měl jsem vidět lépe."

"Měl jsem za to, že má přinejmenším určité progresívní populistické instinkty, který by se po opatrné politice senátora spolupracujícího s [Joe] Liebermanem coby mentorem mohly projevit výrazněji," říká. "Ale začalo být zcela jasno, když jsem uviděl neoliberální ekonomický tým. Při prvním oznámení ohledně Summerse a Geithnera jsem se rozčílil a řekl, 'Ó můj Bože, byl jsem skutečně hluboce oklamán.' Totéž platí o Dennisu Rossovi a dalších příslušnících neoimperiální elity. Řekl jsem si 'Byl jsem naprosto oklamán, veškerý populistický jazyk je pouhou fasádou.' Měl jsem dojem, že by mohl nechat zaznít hlasy bratrů Josepha Stiglitze a Paula Krugmana. Řekl jsem si OK, vzhledem ke struktuře omezení daných kapitalistickou demokratickou procedurou je to patrně to nejlepší, co mohl udělat. Ale přinejmenším by měl mít někoho, kdo se stará o pracující, pracovní místa a propouštění a banky, o určitý nádech demokratické zodpovědnosti oligarchů a korporátních plutokratů z Wall Street, kteří prostě dostali amok. Naprosto jsem se mýlil."

West říká, že se zrada projevila na dvou rovinách.

"Je tu osobní rovina," vysvětluje. "Míval jsem ve zvyku volat svému drahému bratru Obamovi každé dva týdny. Pronesl jsem modlitbu za něj do telefonu, zejména před debatou. A nikdy mi nezavolal zpět. A když jsem na něj narazil ve státním Kapitolu v Jižní Karolíně, když jsem tam pro něj vedl kampaň, byl velmi přívětivý. První věc, kterou mi řekl, byla 'Bratře Weste, cítím se tak trapně. Tolikrát jsi mi volal. Dal jsi mi tolik lásky, tolik podpory, a co z toho máš.' A já řekl 'Vím, že jsi zaneprázdněn.' Ale o půldruhého měsíce později jsem potkal jiné lidi, kteří vedli kampaň, a on jim telefonoval pořád. Řekl jsem si hm, to je trochu divné. Nemá čas, ani dvě vteřiny, aby řekl děkuji, jsem rád, že pro mě pracuješ a modlíš se za mě, ale těmto lidem volá. Řekl jsem si, že to je velmi zajímavé. A pak když byla inaugurace, nemohl jsem se svou matkou a bratrem sehnat vstupenku. To jsem si řekl, že to je velmi podivné. Jedeme do hotelu a hoch co mi vyzvedával zavazadla z hotelu vstupenku na inauguraci měl. Matka řekla, 'V tom něco bude, že tenhle drahý bratr dostal vstupenku a ty ne, za všechnu práci, kterou jsi pro něj udělal počínaje Iowou.' Museli jsme tu událost sledovat z hotelu.

"Na osobní rovině mi to říká," pokračuje West, "že bratr Barack Obama nemá smysl pro vděčnost, nemá smysl pro loajalitu, dokonce ani pro zdvořilost nebo slušnost, aby prostě řekl děkuji. Máme si na tuhle manipulativní machiavellistickou orientaci zvyknout? To byla osobní rovina."

Ale byla tu též zrada na politické a ideologické rovině.

"Jak se objevovala oznámení o nominacích," vysvětluje, "začalo být docela zřejmé, že to bude nově příchozí, v mnoha ohledech podobný Billu Clintonovi, který si přeje uklidnit establishment tím, že přivede osoby, které se mu líbí, a že jsme dostali prezidenta, který občas používal populistický jazyk, aby ospravedlnil centristickou neoliberální politiku, jakou jsme viděli za oportunisty Billa Clintona. V zásadě se stal jakousi černou tváří DLC [Democratic Leadership Council]."

Poslední osobní kontakt Obamy s Westem se uskutečnil před rokem na shromáždění Uran League, kde, jak říká West, mě Obama "zatratil". Po projevu, který propagoval přízeň, jakou jeho administrativa věnuje koncesovaným školám, přišel k Westovi, který seděl v první řadě.

"Hned po projevu šel rovnou ke mě, přede všemi," říká West. "Nechal mě, aych si to užil. Řekl, 'Měl by ses stydět za to, že říkáš, že nejsem progresívní. To se na víc nezmůžeš? Kdo si myslíš, že jsi?' Usmál jsem se. Potřásl jsem mu rukou. A sestra křičela nazpátek, 'Nemůžeš takhle mluvit s profesorem Westem. To je doktor Cornel West. Kdo si myslíš, že jsi?' Když takhle mluvíte s prezidentem, můžete skončit ve vězení. Měli byste se ovládat. Přál jsem si dát mu facku."

"Bylo to tak neuctivé," pokračuje, "tak se mi to nelíbilo. Rahm Emanuel už mě, spolu s dalšími levičáky, za naši kritiku prezidenta nazývá 'Fucking retard'."

Valerie Jarrettová, která je poradkyní prezidenta, Westovi telefonovala kvůli stížnosti na jeho kritiku Obamy. Jarretová byla zvlášť rozrušena, když West vloni v rozhovoru řekl, že v Michelle Obamové nachází značnou porci Malcolma X a Elly Bakerové. Jarrettová mu řekla, že jeho komentář nebyl pro první dámu zrovna lichotivý.

"Řekl jsem, že ve světě, v němž žiju, v tom který autorizuje mou realitu, je Ella Bakerová vznešenou postavou. Když říkám, že je v Michelle Obamové dost z Elly Bakerové, je to kompliment. Může to brát, jak se jí zlíbí. Mohl bych jí říci pardon, že jsem urazil, ale řeknu pravdu. Je absolventkou práv na Harvardu a Princetonu a je činná v oblasti dětské obezity a pracuje s rodinami vojáků. Proč nenavštíví věznici? Proč nestráví nějaký čas ve špatné čtvrti? To je to, z čeho vzešla, ale ona tohle neudělá."

"Myslím, že můj drahý bratr Barack Obama má trochu strach ze svobodných černochů," říká West. "Je to pochopitelné. Jako mladý bratr, který vyrůstal v bílém prostředí, oslnivý africký otec, se vždycky musel obávat toho, že se stane bílým mužem s černou kůží. Vše co po kulturní stránce zná je bílé. Je stejně tak člověkem jako já, ale to spočívá v jeho kulturním uzpůsobení. Když se setká s nezávislým černým bratrem, je to děsivé. A to se týká i bílých. Když bílý bratr potká svobodného, nezávislého černého muže, musí být zralý, aby skutečně plně čelil tomu, co uslyší. Je v tom napětí, vzhledem k historii. Ale lze to překonat. Obama, který vzešel z kansaského prostředí, Obama s milujícími bílými prarodiči, Obama pocházející z Hawaie a Indonésie, když se setká s nezávislými černými lidmi, kteří mají za sebou historii otroctví, s Jimem Crowem, Jane Crowovou a tak dále, je velice bojácný. Má v sobě určitý nedostatek sounáležitosti, jakousi vykořeněnost. Je to pochopitelné."

"Nejlépe se cítí mezi bílými a židovskými muži z vyšší střední třídy, kteří si o sobě myslí, že jsou velice elegantní, velice inteligentní a velmi efektivní v získávání toho, co chtějí," říká West. "Má dva domovy. Má svou rodinu a všechny výzvy, které z toho plynou, a ten druhý domov. Larry Summers ho tak zmátl, protože je tak chytrý. Získal konexe uvnitř establishmentu. Přijímal mě. Je to tahle mazanost, tato zkomolená oslnivost, která dráždí a stimuluje bratra Baracka a způsobuje, že se cítí jako doma. Z toho jsem velmi smutný."

Byla to možná poslední šance Ameriky postavit se hamižnosti oligarchů a korporátních plutokratů z Wall Street, vyvolat vážnou diskusi o veřejném zájmu a společném dobru, na nichž je založen každý demokratický experiment," naříká West. "Zbavujeme se všeho demokratického, co v nás bylo. Eskalace třídní války proti chudým a dělnické třídě je prudká. Stále více a více pracujících je demoralizováno. Omrzel je život. Léčí se z toho sami. Obracejí se jeden proti druhému. Dělají obětní beránky z těch nejzranitelnějších, místo aby konfrontovali ty nejsilnější. To je naprosto lidská reakce na paniku a katastrofu. Myslel jsem, že by Barack Obama mohl nabídnout určité východisko. Ale chybí mu páteř."

"Dovedete si představit, že by Barack Obama nastoupil do úřadu a záměrně vzdělal a poučil americký národ o podstatě finační katastrofy a o tom, k jaké chamtivosti docházelo?" ptá se West. "Kdyby nám řekl, jaké mechanismy zodpovědnosti je třeba zavést, kdyby se soustředil na majitele domů spíše než na sanaci investičních bank a zapojil se do masivní tvorby pracovních míst, mohl v zárodku udusit pravicový populismus lidí z Tea Party Movement. Mají pravdu, když říkají, že vláda je zkorumpovaná. Velký byznys a banky převzali vládu a hluboce ji zkorumpovali."

"Snažíme se říkat pravdu, a ta pravda je zraňující," říká West. "Je to pravda, která jde proti vypaseným lžím mainstreamu. Tím že tuto pravdu říkáme jsme se stali tak nepřizpůsobenými vítězící nespravedlnosti, že se Demokratická strana stává víc a víc nejen zbabělou a nehybnou, jakou byla už dříve, ale skrznaskrz také spoluviníkem některých nejhorších věcí v americkém impériu. Nemyslím, že bych s dobrým svědomím mohl někomu doporučit, aby hlasoval pro Obamu. Kdyby nakonec došlo k tomu, že bychom měli kryptofašistické hnutí a jediné, co by nás od něj dělilo, by byl Barack Obama, pak bychom měli dupnout na brzdu. Ale měli bychom vážně uvažovat o kandidátech třetích stran, o třetích formacích, o třetích stranách."

"Naší poslední nadějí je vyvolat mezi spoluobčany demokratické nepokoje. To znamená zvednout hlas, velmi nahlas a silně, přinést svědectví, individuálně i kolektivně. Tavis [Smiley] a já jsme hovořili o občanské neposlušnosti, počínaje způsoby, jak bychom se oba dostali do vězení, abychom přitáhli pozornost k situaci lidí ve věznicích, ve čtvrtích ovládaných gangy, v chudých bílých komunitách. Nesmíme se nikdy vzdát. Nikdy nesmíme dovolit, aby byla naděje eliminována nebo zadušena."

Celý článek v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5927

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2011