Zeman mezi morálním kýčem a pokrytectvím. Povolební mediální hysterie a další politické surrealismy

2. 2. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

V normální demokracii jsou si pravice a levice rovny. V české ne. Osobně tuto skutečnost považuji za jeden z největších problémů českého politického prostředí, který z mého pohledu ukazuje na to, že předsudky prolezlá česká demokracie je v podstatě defektní.

Konec prezidentské volební kampaně se v Česku přelil do povolební kocoviny. Je skutečně s podivem, jaká vlna nenávisti a nevkusu se zvedla po tom, co Miloš Zeman vyhrál první přímé prezidentské volby v našich dějinách. Je ukázkou nejen špatného vkusu, ale také toho, že demokracie má v České republice svoje očividné limity.

Je pravda, že při prvním (a snad i druhém) zvolení Václava Klause se na veřejnosti objevily protestní placky s nápisem Václav Klaus není mým prezidentem. Ovšem tato názorová kampaň se tehdy objevovala, pokud mě paměť neklame, v jiném kontextu a za mnohem menšího zájmu ze strany veřejnosti a především médií. Nedoprovázela jí nevkusná post-kampaň médií, které chrlí nenávist vůči Zemanovi během několika posledních dní. Bulvár Aha! jí korunoval "analýzou" Zemanova zdravotního stavu, jejíž nevkusnost se pokoušel maskovat tím, že se jedná údajně o nadsázku. Jeho "analýza" byla doplněna obrázkem svlečeného Zemana v pozadí s Pražským hradem.

Drdova hysterizující politická demagogie a pravidla veřejné služby

3. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Svoboda slova není v žádné společnosti absolutní. Vždy je limitovaná zákony, dbajícími nejen na právo autora či vydavatele, ale i na práva konzumentů obsahu. Kde končí práva jednoho, tam začínají práva druhého. Nikdo nemá povinnost nechat se urážet jen proto, že autor "má právo říkat si, co chce". Nemá právo. Má právo říkat pouze to, co nepřekračuje zákonem určené mantinely.

Média veřejné služby se od ostatních médií zásadním způsobem liší. Nejsou soukromou iniciativou - podnikatelským záměrem. Existují z vůle státu (občanů), musí plnit zákonem definované role a úkoly, musí dodržovat daleko více zákonem určených pravidel ve své práci než média komerční. Proč tomu tak je? Protože rolí médií veřejné služby je poskytovat službu společnosti, nikoliv být nosičem bulvárně atraktivního obsahu proto, aby z přivěšené reklamy měl majitel zisk. Protože média veřejné služby si platíme my všichni, ať už máme jakékoliv názory. Neplatí si je jen jedna vyhraněná nátlaková skupina jako prostředek udržení svého vlivu či moci nad ostatními. Kdo to nechápe nebo nechce chápat, nemá v těchto médiích co dělat.

Základní rolí médií veřejné služby je totiž přispívat k soudržnosti společnosti, nikoliv k jejímu rozeštvávání.

Drdův předvolební "komentář" v ČRo TÉMA BL

Nerovnost pro všechny

3. 2. 2013

Šokující, zábavný devadesátiminutový dokumentární film Inequality for All (Nerovnost pro všechny) se neočekávaně stal hitem letošního filmového festivalu v Sundance. Film, kterým diváka provází americký ekonom Robert Reich, argumentuje, že americký kapitalismus fatálním způsobem opustil střední vrstvy a jen umožňuje superbohatým, abý dál bohatli.

Film v Sundance získal zvláštní cenu poroty a bude distribuován v Americe do kin. Podle recenzenta deníku Guardian jde o překvapivý a velmi zábavný film, a zásluhu na tom má právě jeho hvězda, Robert Reich.

Reich je šestašedesátiletý univerzitní profesor, který už tři desetiletí neúnavně upozorňuje na šířící se nerovnost.

Adam Drda: Nepřeji si publikovat ve stoce Britské listy

2. 2. 2013

Okamžitě odstraňte můj text z Britských listů (ten, který začíná slovy "Slíbil jsem několika lidem..."). Sebrali jste ho z facebooku, nebyl jsem o zveřejnění informován a nepřeju si, aby se jakýkoli můj článek, úvaha, zkrátka cokoli, co jsem napsal, v této internetové stoce vyskytlo.

Děkuji,

Adam Drda

Poznámka redakce Britských listů: Jsme přesvědčeni, že podle zásady Audiatur et altera pars (které Adam Drda zjevně nerozumí) je důležité, aby byly - ve veřejném zájmu - v Britských listech k dispozici protikladné názory. To je podstatou každého profesionálního žurnalismu, který nemůže vnucovat arogantně čtenářům názor, ale musí předložit protikladná fakta, pokud existují, a pokorně nechat na čtenáři, aby použil vlastního rozumu. Litujeme, že Adam Drda své názory cenzuruje, a doporučujeme čtenářům jeho text, který je na facebooku ZDE

Zmatení myslí některých českých "intelektuálů"

3. 2. 2013 / Jan Čulík

Na Britské listy se obrátil David Bartoň, který se charakterizoval jako "šéfredaktor revue Přítomnost", s argumentací, že Adam Drda má plné právo určovat, kde jeho výroky vyjdou. Je to hodně úsměvná argumentace. Pan Adam Drda zveřejnil své prohlášení na facebooku bez jakéhokoliv omezení, jeho text je přístupný komukoliv, kdokoliv ho může citovat a na facebooku sdílet. :) Je ve veřejném zájmu, aby se o něm občané dozvěděli. Jeho zveřejnění bychom v Britských listech lehce obhájili veřejným zájmem.

Představa, že udělám veřejné prohlášení a pak si budu diktovat, v kterých médiích se může objevit, je hodně směšná. Představte si, že by vystoupil v televizi třeba pan Kalousek, a pak se snažil si vymínit, že jeho prohlášení smějí publikovat jen některá média, "ta správná".

Představa "částečného zveřejnění" je hodně směšná. Je to asi jako s těhotenstvím, to také bude těžko kdy částečné.

Zmatení myslí některých českých "intelektuálů" opravdu děsí.

P. S. K námitkám, že co je zveřejněno na facebooku, prý vlastně není zveřejněno, :) se opravdu nedá dodat už nic.

Drda není Bůh

2. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Pro pana Drdu platí Kodex stejně jako pro ostatní redaktory a spolupracovníky médií veřejné služby. Kodex sepsali sami novináři - pracovníci ČRo. Není to regulační, ale autoregulační norma, která se přijetím Radou ČRo a následně Parlamentem stala právně závaznou, jak předpokládá zákon o ČRo. Je to veřejný příslib Českého rozhlasu koncesionářům všech politických názorů, který odlišuje médium veřejné služby od ostatních - komerčních. Který určuje pravidla SLUŠNĚ vedené diskuze demokratické společnosti, kterou si občané všech barev pleti či všech politických názorů platí.

Drdův komentář korektní není. Ani omylem. Je vulgární, je sprostý, je povýšený a je primitivní. Komentátora Drdu platí jak voliči pana Schwarzenberga, tak i voliči pana Zemana. Platí jej komunisté stejně jako antikomunisté. Platí jej voliči TOP 09 stejně jako voliči ČSSD nebo ODS. Platí jej věřící stejně jako ateisté. A komentátor i jeho editoři toto musí mít vždy na paměti.

ČTK na zrušení

Potvrdí vyšší soudy sebevražedná prohlášení ČTK?

2. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Podle České tiskové kanceláře nelze spoléhat na informace obsažené v jejích agenturních zprávách. Za informace obsažené v agenturní zprávě ČTK agentura dle vyjádření právních zástupců jejího vedení totiž nenese žádnou odpovědnost. Podle ČTK její agenturní zprávy postrádají jakoukoliv právní relevanci.

Degradace elit a vítězné tance zbabělců, aneb

Štvanice skončila -- zapomeňte?

2. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Nepředpokládám, že by snad Českou televizi napadlo dát odpovídající šanci třeba paní Vítězslavě Baborové, k jejíž rezignaci ochotně přispěla, a poptat se, jak se jí daří...

Přiznám se, že jsem nějaký čas považoval blouznění jihočeských studentů o komunistické hrozbě na radnici za cosi, co mohlo způsobit infikované klíště, ale podivně bizarní hon ad hoc stmelené úderky na jednu naprosto nevinnou ženu mi brzy připomněl, že "mlčeti zlato" je rčení pro tuto příležitost krajně nevhodné. Stejně nevhodné, jako "fórek", který jsem na adresu revolučních studentů náhodně zaslechl: "Co byste chtěli od budoucích elit?" Co k tomu dodat..., snad jen: jestli to někoho inspiruje k pousmání, já to rozhodně nebudu.

Karneval bez konce

2. 2. 2013 / Karel Dolejší

Jiří Přibáň v Salonu Práva srovnává volební kampaň s karnevalem. "Ke slovu se dostávají obscénnosti a vulgarismy a obecně vládne grotesknost," popisuje autor dočasné zneplatnění sociálního řádu v tomto období. Přijmeme-li tento pohled, nelze pak ale volební kampani vyčítat prakticky nic: Ani to, že jeden z kandidátů představuje čisté simulakrum, ani to, že jiný poruší prakticky všechny myslitelné meze slušnosti. Nic z toho není vyloženě špatné, ovšem za jednoho předpokladu: Že se s karnevalem po volbách zase včas přestane a nastoupí obyčejný politický provoz.

V IDnes by se měli poučit, co je to veřejnoprávní vysílání

1. 2. 2013 / Jan Čulík

Bulvární server IDnes zuří, že Rada ČRo uznala stížnost Štěpána Kotrby proti zaujatému komentáři Adama Drdy, odvysílanému v Českém rozhlase. IDnes tvrdí, že "podstatou komentáře je subjektivnost, snaha získat posluchače pro určitý názor".

To právě ale veřejnoprávní mediální instituce nesmí dělat. Je s podivem, že v IDnes to netuší. BBC samozřejmě nevysílá žádné komentáře. Její reportéři nesmějí vyjadřovat žádný osobní politický názor.

IDnes dál tlačí protizemanovsky na pilu, čtenáři se její propagandě vysmívají

2. 2. 2013 / Jan Čulík

Práce propagandistů v deníku IDneszačíná získávat rysy zoufalství. Projevuje se to dalšími a dalšími útoky na Miloše Zemana, viz například sobotní článek "Po alkoholu Zeman ztrácí sebekontrolu" .

Jsou pracovníci IDnes skutečně takoví zoufalci, že ani neumějí dělat svou propagandu? Není jim jasné, že se protizemanovskou kampaní zdiskreditovali a pokud chtějí, aby je čtenáři brali vážně, měli by si dát pauzu? Chci-li mít možnost Zemana ve funkci kritizovat tak, aby mě čtenáři nepovažovali za absurdní vtip, měl bych se pokusit odstřihnout se od nevybíravé předvolební protizemanovské kampaně a psát aspoň čtrnáct dní o něčem jiném, než se ke kritice vrátím. Jenže oni v IDnes svému nutkavému pocitu, že musejí na Zemana útočit, prostě nemohou odolat, je to zřejmě jak droga, a výsledky se dostavují v reakcích čtenářů. Upozorňuju, že nechávám stranou otázku, zda Miloš Zeman je či není alkoholik, realita je pro IDnes zcela podružná a bohužel se ten list natolik zdiskreditoval, že i kdyby byl Zeman stokrát alkoholik, čtenáři už nebudou věřit. O Zemanovi prostě bohužel nemůže deník IDnes dnes seriozně psát. Je to škoda, protože je zapotřebí, aby i nový prezident byl kontrolován tiskem, "hlídacími psy demokracie". Jenže v důsledku toho, jak komicky se redaktoři IDnes chovají, to, co píší, ztratilo svůj společenský dopad. Volali "Pozor, vlk!" příliš často, když vlk nebyl. Takže teď je nikdo nebere vážně, i kdyby jejich varování bylo důvodné. Reakce na fórech IDnes byly vždycky především pravicové a antikomunistické, pokud jsou dnes převážnou většinou ostrou kritikou způsobu, jak IDnes píše, je něco špatně:

O údajném alkoholismu Miloše Zemana

2. 2. 2013 / Boris Cvek

Vlastně žasnu nad tím, jak mnoho lidí ohrnuje najednou nos nad údajným alkoholismem nově zvoleného prezidenta Miloše Zemana. V národě, kde je snad největší spotřeba piva na osobu na světě, kde se běžně dává v rodinách alkohol dětem a kde se lidé opíjejí snad při všech příležitostech oslav něčeho, je to velmi pokrytecké a hloupé.

Závislost na alkoholu je nemoc, vážná nemoc, není to vada charakteru. Těžký alkoholik nemůže jenom tak přestat pít, protože bez alkoholu má vážné zdravotní problémy, trpí úzkostí, nespavostí, halucinacemi, což může vést až k deliriu tremens (mnoho lidí si, myslí, že delirium tremens je stav nejvyšší opilosti, ale on je to stav vznikající v důsledku toho, když těžký alkoholik nepije) a smrti (infarkt, epileptický záchvat).

Americká armáda má vážný problém se sebevraždami vojáků

2. 2. 2013

Loni spáchalo sebevraždu více amerických vojáků v aktivní službě, než kolik jich bylo usmrceno ve válkách. Po deseti letech aktivního angažmá ve válečných zónách se Pentagon připravuje na to, že situace bude ještě mnohem horší.

Libby Busbee je si jista, že její syn William nikdy nečetl nebo neviděl Shakespearova Makbeta, ale choval se, jako by tomu bylo. Krátce poté, co se vrátil z aktivní služby v Afghánistánu, se neustále utíral ruce a pořád si je myl pod vodovodním kohoutkem. "Mami, ono se to nedá smýt," říkal jí. "Krev. Ono se to nedá smýt." Loni dvacátého března se zamkl v autě a zastřelil se do hlavy.

I v Čechách zvítězil Zeman

2. 2. 2013

Zaujal mě v Britských listech článek S. A. Hoška, zejména jeho tvrzení, že "v Čechách, sice o pár desetinek procenta, leč přece jenom zvítězil Schwarzenberg", které se mi na první pohled nezdálo pravděpodobné, píše L. Krátký.

Sečetl jsem si tedy hlasy, které MZ a KS obdrželi v Čechách a výsledek je následující:


Čechy včetně Prahy:
MZ: 1 509 492 hlasů
KS: 1 499 574 hlasů

Čechy bez Prahy:
MZ: 1 309 020 hlasů
KS: 1 110 324 hlasů

Miloš Zeman tak v Čechách těsně vyhrál i při započítání Prahy, která volila výrazně odlišně od zbytku Čech. Pokud Prahu budeme počítat zvlášť, tak Miloš Zeman v Čechách vyhrál výrazným rozdílem.

Sčítal jsem hlasy v následujících volebních obvodech: Praha, Středočeský kraj, Jihočeský kraj (s vyloučením volebních obvodů Dačice a Slavonice ležících na Moravě), Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj (s vyloučením volebních obvodů Svitavy, Jevíčko a Moravská Třebová ležících na Moravě), okres Havlíčkův Brod z kraje Vysočina a okres Pelhřimov z kraje Vysočina.

Proč je absurdní demonstrovat proti výsledkům demokratických voleb?

1. 2. 2013

Čuliku, ty jsi blb. Proč by někdo nemohl demonstrovat? ptá se čtenář, který nám napsal z emailové adresy bukac@lfhk.cuni.cz pana Josefa Bukače, MS, PhD., odborného asistenta v Ústavu lékařské biofyziky Karlovy univerzity v Praze.

Reakce JČ: Děkuji vám za zajímavý názor. V demokracii bývá zvykem, že občané respektují vůli většiny, vyjádřenou ve volbách.

Proti výsledkům demokratických voleb se normálně nedemonstruje, protože by se tím demonstranté projevili jako antidemokratičtí. Síla názoru skupinky demonstrantů totiž nikdy nemůže převážit názor národa, vyjádřeného při demokratických volbách.

Protestuji-li proti získanému mandátu, který politické strany či jiná seskupení získaly v demokratických volbách, znamená to, že jsem zastánce autoritářské vlády či diktatury, kdy si skupinka samozvaných demonstrantů osobuje právo rozhodovat o věcech, o nichž rozhodli jinak jejich spoluobčané demokraticky.

Demokratická volba nemůže znamenat pašalík omezený jen časem

1. 2. 2013 / Milan Daniel

Podle Jana Čulíka znamená demokratická volba, čti volba v systému zastupitelské demokracie, že politik je během svého časově omezeného mandátu sice kritizovatelný, ale neodvolatelný. Obávám se, že právě na tom současná demokracie často selhává.

Občané ve volbách volí mj. i podle informací, které mají momentálně k dispozici. Ty jsou do značné míry ovlivněny i tím, co je jim předloženo v rámci volebních kampaní. Jestliže však během výkonu jejich mandátů vyjde najevo, že se stali obětí podvodu, mají smůlu. Pokud se dotyčný politik nedopustí fatálního selhání v podobě trestného činu, musí s ním vydržet až do konce jeho funkčního období.

To není demokracie, tedy vláda lidu. To je parodie na demokracii, kterou nám tady v Česku názorně předvádí squadrona majitelů hypoték v parlamentu nejen kolem paní Peake. Jen v systému parlamentní parodie na demokracii je možné, aby nám nadále vládla vláda, která se totálně znemožnila a má osmiprocentní (!) podporu.

Je opravdu německá energetická koncepce tak pokroková a ekologická?

1. 2. 2013 / Vladimír Wagner

V středečních Britských listech vyšel popis německého energetického přechodu pořízený podle pořadu BBC "Costing the Earth". Jeho problém je, že o reálném průběhu a plánu německé energetické revoluce nám řekne asi tolik, co reklama na prací prášek o reálných vlastnostech daného pracího prášku. Jestli Jan Čulík označoval obraz Karla Schwarzenberga v médiích jako simulakrum tak obraz německé "energiewende" prezentovaný v tomto příspěvku je jím dokonale. Pokusím se v pár bodech ukázat, jaká je realita. Pochopitelně na krátkém prostoru nelze problém prezentovat v celé komplexnosti a jde o jen o zásadní body:

Vladimír Wagner by měl varovat německé odborníky v Německu před nebezpečím ekologické energetiky

1. 2. 2013 / František Řezáč

Pane Wagnere!

Ani já, ani překlad z BBC "nepopisovaly německou energetickou koncepci", píše František Řezáč. To bychom si ani já a věřím, že ani pan Čulík, netroufli. Jenom jsme se pokusili pootevřít okno českému čtenáři někam, kde se uvažuje trochu jinak a trochu v alternativách k onomu "jedině možnému". Mnoha slovy odborníka, se kterými pochopitelně, s čímž patrně počítáte, nemůžeme polemizovat. Nicméně jste téměř na sto procent vyplnil můj předpoklad: "Pak se zachmuří a prorokují, že se to těm Němcům (Němcům, považte!) stejně nepovede a jednou přijdou k nám škemrat o elektřinu z rozšířeného Temelína..."

Z Vaší strany se, myslím, jedná o jakousi záměnu žánrů. Určitě by se, na úrovni odborníků, našla cesta, jak varovat Spolkovou republiku Německo před závažným omylem. Jeho důsledky by se patrně týkaly i nás. Poučovat novináře, který přeloží a uveřejní názor ze zahraničního média asi nebude ta pravá cesta.

Vysvětlení některých omylů Hermana Kleina

3. 2. 2013 / Vladimír Wagner

Problém s panem Kleinem ZDE a ZDE je, že se vyjadřuje k věcem, kterým nerozumí a ani se nesnaží jim porozumět, směšuje seriózní zdroje s absolutně neseriózními i úplnými nesmysly. Uvádí a odkazuje i na věci, které byly dávno vyvráceny. Je opravdu těžké vyjadřovat se ke všem jeho bodům. Nesmysl lze napsat v jedné větě, seriózní rozbor už pak vyjde nejméně na odstavec a většinou i více než na stránku. A zároveň se pan Klein přesunul dost jinam, než je téma "energiewende" a srovnání energetických koncepcí Česka a Německa. Takže bych se vyslovil jen k těm největším lapsusům pana Kleina, které je opravdu rychle potřeba uvést na pravou míru. U ostatních nechám na čtenářích, ať se podívají do seriózních zdrojů sami. Takže jen několik bodů:

Vystupme při diskusi o ekologických zdrojích a jaderné energetice z českého rybníčku

3. 2. 2013 / Jan Čulík

Fascinují mě mimoběžné diskursy. Pan Vladimír Wagner ujišťuje své stoupence, a zaštiťuje se při tom svou odborností, že jaderná energetika je prospěšná a bezpečná. Přitom, zdá se, však pomíjí aspekty, o nichž se diskutuje jinde, třeba o problémech s úložištěmi jaderného odpadu, s nemožností pojistit jaderné elektrárny i to, že důraz na výrobu elektřiny z malých ekologických zdrojů vytváří při výrobě energií ekonomickou demokracii.

Je mi líto, ale články pana Wagnera na mě působí svou jednostranností jako tisková prohlášení ČEZu, Přitom mezinárodně existuje k tomuto tématu velmi rozrůzněný, dynamický diskurs, který poukazuje na klady a nedostatky obojí strategie, jaderné i ekologické.

Bylo by velmi prospěšné, kdyby pan Wagner nehovořil pouze ke svým stoupencům v českém rybníčku, ale vstoupil se svými argumenty do skutečné debaty, na mezinárodní fórum, a například vysvětlil německé veřejnosti, proč je podle jeho názoru energetická strategie německé vlády zcela chybná. Britské listy by s velkým zájmem přinesly informace o argumentech obou stran.

Přelomový objev?

1. 2. 2013 / Boris Cvek

Na Novinkách.cz právě visí jako hlavní zpráva tohle: "Brněnští vědci našli způsob, jak léčit rakovinu, a nezatížit přitom organismus." V článku není nikde uvedeno, kde daný objev byl publikován. Pokud není publikován, neprošel nezávislým oponentským řízením a není důvěryhodný. Pokud by šlo opravdu o přelomový objev, měl by být publikován v nějakém prestižním mezinárodním časopise. Zmínka v článku je pouze o možném patentování objevu. Patentování ale není argument o použitelnosti, je to pouze zajištění si práv na zisk z objevu, pokud ten se ukáže použitelným a výnosným. Lidé si mohou patentovat vynálezy, o kterých sami dobře vědí, že nikdy k ničemu nebudou, pokud jim patentování má přinést nějakou prestiž a odměnu z peněz daňových poplatníků. Mít hodně patentů je ale samo o sobě naprosto k ničemu.

Fenomén informace v letošní přímé volbě

1. 2. 2013 / Jan Vašíček

"In the long run I certainly hope information is the cure for fanaticism, but I am afraid information is more the cause than the cure."

(V dlouhodobé perspektivě samozřejmě doufám, že jsou informace lékem proti fanatismu, avšak obávám se, že informace jsou více příčinou než léčbou.)

― Daniel C. Dennett

Informaci chápeme v běžném slova smyslu jako sdělení o nějakém faktu. Získaná rozličnými způsoby, pomáhá nám v každodenním posuzování, rozhodování a jednání. Existují informace, které se na dlouhou trať potvrdily či osvědčily a staly se zkušeností. Z hlediska této úvahy jsou však důležitější informace s jepičím životem, které mohou velice snadno nést silný náboj. Takto krátkodobě se snad ještě výrazněji projevuje jejich etymologií odhalená povaha in-formovat, tedy vtiskávat určitou podobu, ať už osobě, davu či situaci.

Velice neobjektivní prosbovýzva ke složení zbraní obou táborů

1. 2. 2013

Kdysi dávno jsem si jako malý kluk čítával z foglarovek, ukryt před nikým a s baterkou v ruce pod dekou. Elektřina sice fungovala, ale kde sehnat iluzi Stínadel? píše Vladislav Cion.

A ani na otcův vzdálený a voňavý povel "oběeed!!" jsem nereagoval. Od svých strýců, kteří v polovině šedesátých let emigrovali do "na západ" a světe div se, nikoho nemuseli podříznout, jsem zdědil spousty takových skvostů, které když začaly po čase duplikovaně vycházet v trafikách tehdejšího režimu, byl jsem naštvaný, že teď už to bude moci číst každý.... !!

O nenávistném šklebu a dvojím metru

1. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Přímá prezidentská volba měla jeden nechtěný a neočekávaný dopad -- stala se oním gogolovským zrcadlem odrážejícím stav mysli a duše českého národa. Pro celou řadu lidí z intelektuální a umělecké sféry představuje nemilé překvapení, že byli konfrontováni s něčím, co dle jejich názoru už ani neexistuje. Místo předpokládané poslušné masy konzumentů ochotně přijímajících ušlechtilý reklamní produkt určený "všem slušným lidem" se většina voličů projevila jako nevděčné bestie hlásící se ke své vzpurné české plebejské tradici, plné nezapomenutých historických traumat. Neposlechli svou uměleckou elitu, která jim s takovou chutí doporučuje to, co je pro ty hloupé konzumenty nejlepší -- od prášků na prostatu přes menstruační vložky až po kandidáta na prezidenta. A to se naši elitáři tak snažili! Mluvili, hřímali, zpívali, klipy natáčeli, ba i bajky nám psali, v nichž nás roztomile přirovnávali k houfu zajíců. Vše marno.

 9364

Česká Wikipedie není důvěryhodný zdroj

1. 2. 2013

< Čtenost Britských listů od 31.1. 2012 do 31.1. 2013

Dobrý den,

koukali jste, jak jsou Blisty uvedeny na wikipedii? ptá se Michal Tétauer ZDE a dodává: Myslím, že by to stálo za úpravu, zejména úvodní věta: "Britské listy (ISSN 1213-1792) jsou levicové, značně tendenční, internetové publicistické periodikum."

Vysvětlení Jana Čulíka: Články Wikipedie v češtině nejsou důvěryhodný zdroj. Píší je a redigují je nevzdělaní pravicoví komsomolci, kteří nemají ponětí o profesionální úrovni kritické a nezávislé novinářské práce ani moc o ničem jiném. Hodnocení Britských listů z pera anonymů na Wikipedii jsou pro ně poctou, asi jako Hřebejkova charakterizace většiny samostatně myslících českých voličů jako "hnědá a rudá prasata". Pokud někomu otevřenost a kritičnost BL vadí, je to velmi dobrá zpráva. Jestliže někdo nečte nic jiného než IDnes, těžko bude mít civilizované povědomí o světě. V britském akademickém prostředí se přirozeně odmítají jakékoliv práce, které citují jako zdroj Wikipedii, a o českých článcích na Wikipedii to platí mnohonásobně. Nikdy nepoužívám české články na Wikipedii. V mnoha článcích jsou hrubé nedostatky a články jsou ostře zaujaté, většinou totalitním neobolševickým směrem, který editoři české Wikipedie omylem považují za jediné legitimní, totiž podle nich "pravicové" vidění světa. Stejná situace je na českých stránkách facebooku a YouTube, které nejsou redigovány férově, zůstávají na nich nehoráznosti, které by v přístupnějších jazycích, než je čeština vedly k žalobám za pomluvu případě k trestnímu stíhání. Můžeme pouze varovat, aby čtenáři nepovažovali články na české Wikipedii za seriozní zdroj, ale domníváme se, že povědomí o ideologické zaujatosti českých článků na Wikipedii je dobře známo, takže to není nová zpráva.

Pro redakci Britských listů jsou směrodatné tři miliony (Google Analytics) individuálních návštěvníků, které si Britské listy každoročně otevřou. Svým způsobem z toho ale nemáme radost, protože je škoda, že tolik lidí v České republice musí hledat v Britských listech nezávislý zdroj informací.

Jako jediný český internetový deník uvádějí Britské listy systematicky zdroj svých informací už sedmnáct let. Se sílícím vlivem Britských listů očekávejte nejrůznější lži, pomluvy a manipulace. Formulace editorů článků na české Wikipedii v tomto kontextu nejsou překvapivé. Zlá vůle a zaujatost jsou zjevné. Naštěstí, jak dokazuje osud dnešních pražských médií, je takovýto přístup kontraproduktivní a vede ke ztrátě důvěryhodnosti.

Zlepšujme českou Wikipedii!

2. 2. 2013

po přečtení Vašeho článku "Česká Wikipedie není důvěryhodný zdroj" mi to nedá, abych se neozval. Vaše "vysvětlení" úvodní věty napovídá o tom, že máte jen hrubé ponětí o fungování Wikipedie, píše Martin Krč.

Úvodní věta z článku Britské listy byla zjevným vandalismem anonymního přispěvatele, který již byl, jak vidím, někým revertován. Souhlasím, že Wikipedii (a zvláště tu českou) je třeba brát se značnou rezervou, ale nelíbí se mi Vaše urážlivé komentáře na adresu Wikipedistů. Českou Wikipedii editují nebo někdy editovaly tisíce lidí a mezi nimi jsou samozřejmě různá individua. Pokud však mohu soudit ze své krátké zkušenosti, kdy jsem se sám trochu aktivněji v minulosti do Wikipedie zapojoval, jádro této komunity tvoří nadšenci, kteří velmi dobře chápou a respektují pravidla i "ducha" této encyklopedie. Vězte, že principy jako neutralita, encyklopedičnost či zdrojování článků jsou samozřejmostí, dobře zakotvenou v těchto pravidlech i v interních kritériích pro hodnocení článků.

Jen počkej, zajíci!

1. 2. 2013 / Pavel Táborský

Je zcela přirozené a žádoucí, že si lidé obvykle váží svých umělců. A nejen to, mají je rádi a důvěřují jim. Bez oboustranného vztahu diváka a tvůrce se umění snad ani nedá dělat, neboť by umělecký výkon směřoval do prázdna a rozhodně by "nenastavoval zrcadlo" vnímatelům a samozřejmě i autorům. Tato parádní fráze je kupodivu svým zjednodušeným obsahem docela pravdivá.

Bude nakonec svět podle Edisona?

1. 2. 2013

Britské listy tento týden uveřejnily několik článků o probíhajících změnách v německé energetice. V této souvislosti zaznělo i oblíbené téma o problémech, které tyto změny způsobují přenosovým soustavám. Chtěl bych proto ostatní čtenáře upozornit na poměrně významný objev, kterého bylo dosaženo koncem minulého roku v dobře známé švýcarské firmě ABB, píše Michael Volny.

Konec světa podle Edisona?

1. 2. 2013 / Jan Mrskoš

Obávám se, že po přečtení článku "Bude nakonec svět podle Edisona?" čtenář, který se moc nezajímá o elektrické systémy, bude neprávem zaveden do bájných sporů Tesla - Edison, o historickém prosazení proudů střídavých oproti stejnosměrným. Rád bych znepokojeného čtenáře (sakra, co budu teď dělat s tou mou celou elektrikou, to bude jako s těmi ekožárovkami?) uklidnil. Tak jako konec světa se nekoná po první přímé volbě českého prezidenta, tak i ne po význačném technologickém patentu, který podstatně zlepší ovládání stejnosměrných přenosových sítí.

Sýrie protestovala proti izraelskému útoku, hrozí odvetou

1. 2. 2013

Sýrie ve čtvrtek u OSN protestovala proti izraelskému náletu na své území a varovala před možnou "překvapivou" odpovědí.

Ministerstvo zahraničí povolalo zástupce sil OSN v oblasti Golanských výšin okupovaných Izraelci a vyjádřilo mu svůj protest. Stalo se tak den po náletu, který podle syrských zdrojů zasáhl výzkumné centrum a podle západních diplomatů konvoj se zbraněmi směřující do Libanonu.

Pokřivené zrcadlo intelektuálů, aneb není všechno zlato, co se třpytí

1. 2. 2013 / Jiří Baťa

Ještě do nedávna (před třiadvaceti lety) se každá "společenská vrstva" občanské společnosti prezentovala svým typickým projevem intelektu tedy, že dělník (vyučený) měl jiné postavení ve společnosti a měl rovněž jiné mravní a etické hodnoty (dnes tzv. kodex), než ta část občanů, kteří měli vzdělání vyšší, resp. vysokoškolské. Posledně jmenovaná kategorie pak byla již řazena částečně mezi pracující inteligenci či intelektuály, vzdělaní v uměleckém směru pak byli považováni za umělce, uměleckou či kulturní frontu. V tomto směru nerozlišuji občany, kteří byli činní v politice, neboť i v jejich řadách byli zastoupeni lidé od středního do VŠ vzdělání, včetně umělců.

Vzkaz dárcům finančních příspěvků pro Britské listy

28. 1. 2013

Vážení dárci,

někteří z vás nás v posledních dnech požádali o potvrzení vašeho finančního daru pro Občanské sdružení Britské listy pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Bohužel jsou ty maily nedohledatelné ve víru stovek emailů, které jsme obdrželi v souvislosti s prezidentskou volbou. Nemáme žádné administrativní zaměstnance a potvrzení vydává šéfredaktor, který to prostě nestihl a zpětně už to nedohledá. Prosím tedy s omluvou dárce, kteří potřebují daňové potvrzení, aby nám napsali znovu.

Finanční příspěvky na provoz Britských listů potřebujeme, máme-li zachovat v českém prostředí tak potřebný jejich nezávislý hlas. Přispět lze například na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Další podrobnosti ZDE

Děkujeme.

šéfredaktor.

"Bolševická čistka" ve výborech zastupitelstva

1. 2. 2013

tisková zpráva Hnutí pro Prahu 11

V závěru 19. jednání zastupitelstva městské části Praha 11 dle návrhů zastupitele Gabriela, 1. místopředsedy ODS Praha 11, provedla koalice radničních stran ODS, ČSSD, PP, za asistence reprezentanta KSČM, personální čistku ve výborech zastupitelstva. Tato čistka se zaměřila pouze na členy zastupitelského klubu Hnutí pro Prahu 11 (HPP 11): všichni členové tohoto klubu byli vyloučeni, a to ze všech výborů.

Ať žije Darwin!

31. 1. 2013 / Karel Dolejší

Dopadlo to přesně tak, jak se dalo očekávat. Jihočeská radní Vítězslava Baborová po extrémním nátlaku demonstrujících studentů "ze zdravotních důvodů" rezignovala. Karlovarský radní Václav Sloup, politruk obhajující střílení do lidí, ale zůstává na svém místě. Poučení? Piš, barde, demonstruj. Zbavíš se komunistů, se kterými se dá snadno vyžít, avšak zůstanou ti, s nimiž se žít nedá. Situace v tomto státě se bezpochyby výrazně zlepší.

Proti výsledkům demokratických voleb se nedemonstruje, ať jsou zvolení politikové jakkoliv "nemožní"

31. 1. 2013 / Jan Čulík

V hodnocení skandálního "svržení" radní Baborové protidemokratickými demonstranty v jižních Čechách jsem nucen jít dál než Karel Dolejší. V demokratických volbách zvolené politické strany mají mandát jmenovat radními, koho ony uznají za vhodné, a není možné, aby se toto demokratické rozhodnutí většiny snažily zvrátit antidemokratické skupinky. Obávám se, že není možno rozlišovat mezi radní Baborovou z jižních Čech ani radním Sloupem v karlovarském regionu. Jmenování těchto lidí na základě demokratického mandátu není možné kádrovat. Je docela pravděpodobné, že paní Baborová je dobrá, nepolitická odbornice na školství, kdežto pan Sloup normalizačním politrukem, který se nepoučil. Marná sláva, opakuji, pokud to pomalejším mozkům nedochází: Ti lidi byli jmenováni do funkcí na základě DEMOKRATICKÉHO MANDÁTU, slyšíte? Není naprosto možné ani jednoho z nich kádrovat.

Dovedete si představit, že by třeba v Londýně demonstrovaly skupinky proti volebnímu vítězství komické postavy Borise Johnsona (který, ač mladší, svým zmateným vystupováním hodně připomíná Karla Schwarzenberga) prostě proto, že se jejich členům zdá Johnson příliš "pravicový" nebo naopak "levicový"? Nebo Tonyho Blaira nebo Davida Camerona? Politika ve funkci mohu samozřejmě následně kritizovat, pokud se mi nelíbí, co ve funkci dělá, ale nemohu zpochybňovat jeho demokratický mandát!! Ve volbách promluvil lid a dal zvoleným stranám mandát. Tečka. Proti tomu není žádný argument a není rozdílu mezi paní Baborovou anebo panem Sloupem. Oba byli jmenováni do funkce na základě DEMOKRATICKÉHO MANDÁTU, o tom není sporu. Může se nám to nelíbit, v tom případě musíme v příštích volbách zajistit, aby se strana, s jejímž rozhodnutím nesouhlasíme, k moci už nedostala.

Moralizování v politice je směšné. Proč? Protože těžko argumentovat proti většině, která má zjevně jiný názor než my. Měli jsme je přesvědčovat před volbami demokratickou diskusí, zjevně se nám to nepodařilo, ale proti DEMOKRATICKÉMU MANDÁTU nemůžeme nic dělat.

Dva texty

31. 1. 2013 / Lenka Procházková

Dobrý den, pane Čulíku,

v příloze posílám dva texty, které už byly zveřejněny jinde, ale mám s nimi potíž. Ten první pod návem "Podlehl český národ kultu osobnosti?" uveřejnily Parlamentní listy před druhým kolem prezidentských voleb. V předvečer voleb jsem začala dostával e-maily od některých bývalých disidentů a přátel Karla Sch., v nichž vyjadřovali úžas nad tím, co jsem to napsala. Posílali si můj text mezi sebou a souběžně mě o tom informovali.

Nevím zda a kam to plánují vést, ale pokud něco plánují, byla bych ráda, kdybyste dodatečně ten komentář o kultu osobnosti zveřejnii i vy, aby ho četlo víc lidí, zkrátka, aby byl znám v autorizované podobě.

Druhý komentář si objednaly Literárky. Nazvala jsem ho "Krajina po bitvě". Redakce titulek vynechala (bez mého vědomí). Tím dle mého celý článek ztratil původní význam. Budu ráda, pokud uznáte za vhodné jej zveřejnit. S tím, že jej otiskly Literární noviny 1. února vedle textu Jiřího Dědečka pod společným názvem "Vítězové a Poražení").

S pozdravem

Lenka Procházková

Podlehl český národ kultu osobnosti?

31. 1. 2013 / Lenka Procházková

Někdejší kult TGM nám dnes připadá směšný. Ale v dobách, kdy vznikl, povzbuzoval a tmelil národ. Masarykovy sochy a pamětní desky, rozseté po celé republice, vyjadřovaly vděk a úctu, ale současně také evokovaly pocit stability nového suverénního a demokratického státu, v němž církev a šlechta ztratily výsadní postavení. Portréty prezidenta, který se o vznik státu zasloužil, žily s lidmi i v jejich domácnostech. Obce, kudy Masaryk projížděl prezidentským vlakem a městečka, kde na pár minut vystoupil na perón, se na tu chvíli připravovaly dlouho a kronikáři ji pak zvěčnili jako událost.

Komentář pro Literárky

Krajina po bitvě

31. 1. 2013 / Lenka Procházková

Výsledek přímých prezidentských voleb vnímají mnozí jako vítězství republiky. Už se ale nedovíme, zda by v případě prohry Miloše Zemana byly ideje, na kterých suverénní, demokratický a sekulární stát vznikl, skutečně ohroženy. Dosavadní politické činy Karla Schwarzenberga a také některá jeho vyjádření v průběhu kampaně sice ukázaly, že tento kandidát necítí a nectí smysl českých dějin, ale je možné, že po složení přísahy by se přeorientoval. Většina Čechů i Moravanů však na zázraky už nevěří, a tak i mnozí občané, kteří ve druhém kole původně hlasovat nechtěli, se nakonec rozhodli jít na jistotu a volit Miloše Zemana.

Zaujatost Českého rozhlasu proti Zemanovi je systémová

31. 1. 2013 / Adam Votruba

Překvapilo mně, že Štěpán Kotrba (přinejmenším částečně) se svou stížností na komentář Adama Drdy. Poté, co jsem si ho přečetl, soudím, že nijak zásadně nevybočuje z celkově tendenčního vysílání Českého rozhlasu. Například na ČRo6 byla odvysílána v sobotu debata o prezidentské volbě, kde se všichni diskutující shodli na tom, že vyhrál horší kandidát, lidový bavič, lhář a notorický alkoholik, nemluvě o řadě dalších komentářů v pořadu Názory a argumenty.

Mezi nimi mě zaujal odstavec z příspěvku Karla Hvížďaly, kde se autor snad snažil navodit dojem nestrannosti tím, že utrousí kritickou poznámku i na adresu Schwarzenbergovy předvolební kampaně. Použil zde výraz simulakrum, který převzal od Václava Bělohradského. (To, že toto slovo bylo v tomto kontextu nejdříve použito na Britských listech Janem Čulíkem, Hvížďala neuvádí.) Význam, v jakém bylo slovo simulakrum použito, však dezinterpretoval, protože ho vztáhl pouze na využití pankáčského motivu v kampani. Zatímco Schwarzenberg se dopustil pouze tohoto úsměvného prohřešku, Miloš Zeman a jeho tým se podle Karla Hvížďaly neštítili žádné odpornosti. Cituji:

"Kampaň prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga si vypůjčila prostředky anarchistické a punkové subkultury, což působilo úsměvně. Václav Bělohradský napsal, že podzámčí volí pankáče ze zámku a označil to za simulakrum. Kampaň druhého kandidáta Miloše Zemana byla naproti tomu skoro od samého počátku odporná, protože používala podlé a velmi nízké podpásové argumenty nebo sebevědomě pronášené lži jak o rodině protikandidáta, tak o jeho úmyslech či třeba o opoziční smlouvě."

Zdroj: ZDE

Kupředu, hnědá

31. 1. 2013 / Marek Řezanka

Studenti, protestující,

oslovuji Vás, pobouřen vývojem situace ohledně paní Baborové:

Vítězslava Baborová před několika dny uvedla, že útoky na ni a její blízké se stupňují. "Jsou vedeny v osobní a neférové rovině. Ohrožují nejen mě, ale i mou rodinu," uvedla paní Baborová. "Jsem jenom žena, která neunesla fašizoidní nátlak, a z vyčerpání jsem skončila na antidepresivech."

Jsem tímto stavem nadmíru znepokojen. Znepokojen z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že došlo k nebezpečnému precedentu. Člověk zvolený v demokratických volbách byl naprosto nedemokratickými metodami štvanice dohnán k rezignaci, navzdory vůli většiny přítomných voličů.

Proč propadají někteří mladí lidé tak lehce manipulaci?

31. 1. 2013

Vážená redakce BL, rád bych se s Vámi podělil o zážitek, který mě doslova šokoval. Úvodem předesílám, že se jedná o vyprávění mé kolegyně, se kterou spolupracuji mnoho let, vážím si jí pro její vlastnosti a nemám nejmenší důvod pochybovat o její pravdomluvnosti. Vzhledem k tomu, že jsem se jí nesvěřil se svým úmyslem sdílet její osobní zkušenost se čtenáři BL a tudíž nemám její souhlas, nebudu uvádět její jméno. Zda uznáte můj příspěvek za publikování hodný je samozřejmě na Vašem uvážení, píše Petr Stanislav.

Paní kolegyně pracuje ve školství jako kuchařka, její manžel je technik a žijí normálním způsobem života společně se svými třemi dětmi. Platy nemají horentní, žijí z toho, co vydělají, nejsou žádní restituenti ani akcionáři, prostě by se dalo říci -- střední vrstva.

Nejstarší dceři je 24 let, studuje soukromou VŠ, obor lidské zdroje a počátkem roku odevzdala svou diplomovou práci. A o tu právě jde.

Širší pohled na naši současnou krizi:

Riziko nové feudalizace proti možnosti demokratičtějšího a rovnějšího uspořádání

31. 1. 2013 / Rudolf Převrátil

Prezidentské volby vyvolaly ostřejší politickou polarizaci naší společnosti než dříve, protože se volilo masově a nakonec jen ze dvou možností. Ostřejší také proto, že pokročilo dál ekonomické a sociální štěpení české společnosti, které se přirozeně promítá do politiky. Je únavné, jak se v povolebních debatách probírají většinou druhotné nebo nepodstatné věci, až by člověk nad tím mávl rukou, kdyby tyto debaty neměly tak groteskní a zahanbující složku, jakou je propírání špinavého prádla vítěze příznivci poraženého. Vypovídá to hodně o mentálním stavu takzvané elity české společnosti. To ale nebude předmětem této úvahy.

Dokážeme je zastavit?

31. 1. 2013 / Milan Daniel

Není pochyb o tom, že antikomunisté na jihu Čech vnímají rezignaci Vítězslavy Baborové na funkci radní v Jihočeském kraji jako dílčí vítězství, které je povzbudí k dalšímu "spravedlivému" boji.

Snažím se pochopit názory učitele Martina Rosochy, studenta Štěpána Hellera a jejich soudruhů. Tvrdí, že nebojují proti jednotlivým osobám, ale proti zvrácené ideologii, kterou tyto osoby reprezentují. Co ale reprezentovala paní Baborová? Její ztotožnění se s komunistickou ideologií klade důraz na princip sociální spravedlnosti. Její představa optimalizace jihočeského školství vycházela z potřeb regionálního hospodářství, kladla důraz na vzdělávání v technických oborech, kde chybí od kvalifikovaných dělníků až po střední a vyšší technické pozice odborníci. To není ideologický, ale sociální, resp. praktický postoj.

Republika srabů

31. 1. 2013 / Jiří Jírovec


Málo slušnejch lidí, žije mezi náma
povzdechla si včera večer moje máma
kde jsou, kde jsou, kde jsou, kam se poděli
odstěhovali se nebo umřeli.

Vytrženo z písně Jiřího Dědečka

V mediích se občas mluví o elitách. Ve skutečném životě ovšem vidíme toliko sraby, kteří si na elitu hrají, ale to nestačí, aby mohli vystupovat jako morální autorita.

Je ovšem pravda, že slovo elita je vyprázdněné a jako výplň nastupuje celebrita. Náplň peněženky či výstřihu se lépe prodává než myšlenka.

Klause Češi přežili, přežijí i Zemana

30. 1. 2013 / Petr Uhl

Před druhým kolem prezidentské volby koloval po Praze takový vtip: Sociální demokrati se modlí, aby vyhrál Schwarzenberg. ODS s Klausem se zase modlí, aby vyhrál Zeman. A KDU-ČSL je v pohodě a je ráda, že se všichni modlí. Po volbě se říká, že si jí polepšila KSČM, jejíž rétoriky Zeman využíval. Ale i ta se ho teď bojí. Stranické hledisko, jež volbu opravdu rozhodlo, nebude ale nyní po volbě společnosti stačit, aspoň ne té její části, která chce ovlivňovat chod státu v dalších letech, nebo aspoň bránit obratu k vládě pevné ruky. Právě toto riziko vidím v každé přímé volbě, a ve zvolení Zemana více, než by tomu bylo v případě Schwarzenberga.

Deflexe místo reflexe, výtky místo sebekritiky

30. 1. 2013 / Karel Dolejší

Vousatý vtip z dob minulého režimu si střílel z politické propagandy, která odvádí pozornost od vlastních prohřešků a nedostatků zuřivým vytrubováním chyb protistrany. Pro srozumitelnost uvádím vtip celý.

Američan: Kolik je v SSSR průměrný plat kvalifikovaného dělníka? Sovět: A vy zase bijete černochy!

Jde o klasický příklad eristického argumentačního manévru známého jako red herring, tedy odvedení pozornosti od podstaty sporu. A ještě přesněji řečeno strana, která je argumentačně v úzkých, falešně ospravedlňuje své chyby tím, že ukazuje prstem na druhého.

Tento manévr teď to, co u nás samo sebe považuje za levici, až na nečetné výjimky předvádí na pozadí právě skončených prezidentských voleb.

Následky zveřejnění "inzerátu proti knížeti" v Blesku?

30. 1. 2013

Podle serveru centrum.cz bude mít inzerát napadající pana Karla Schwarzenberga v Blesku následky. Vydavatelství Ringier Axel Springer se prý věcí již začalo zabývat. Byla údajně podána trestní oznámení na neznámého pachatele. Inzerát, podle kterého měl prezidentského kandidáta podporovat Bernd Posselt, podal advokát, přičemž zatím není jasné, zda tak učinil sám za sebe či zda jednal na základě pokynu svého klienta, jehož totožnost není známa. Vítězný kandidát se od inzerátu distancoval, nicméně řada podporovatelů Karla Schwarzenberga (a možná i další občané) o jeho prohlášení pochybují, píše právník, jehož totožnost je redakci známa.

Zpráva o tom, že by zmíněný inzerát měl mít následky, vypadá na první pohled triviálně a nevyvolává žádné zvláštní obavy ani naděje. Následky, o kterých se na zmíněném serveru píše, by ale mohly významně přesahovat pouhý postih dotyčného advokáta či jeho klienta, eventuálně přiznání přiměřeného zadostiučinění panu Schwarzenbergovi. V extrémním případě a při splnění nebo zdánlivém splnění několika podmínek by těmi následky mohlo být až vyslovení neplatnosti voleb prezidenta republiky soudem.

MEZITÍM V NĚMECKU: ÚPLNĚ JINÝ SVĚT

Německá energetická revoluce

30. 1. 2013

Kráčím po hlavní ulici v německé vesnici Feldheim, na první pohled nevýrazné vesnici jižně od Berlína. Ale nedaleko hlavní silnice stojí čtyřicet nebo padesát větrníků. Je tu instalace na výrobu bioplynu, spalovna dřevěných třísek a solární park. Tato vesnice vyrábí 140x více energie, než jí spotřebuje. V mnoha ohledech je to model pro energetickou politiku celé Evropy, říká reportér pořadu BBC Costing the Earth, který se vysílal v britském rozhlase v úterý.

"Německo se rozhodlo téměř úplně restrukturalizovat svůj energetický průmysl. Do roku 2022 zlikvidujeme veškeré své jaderné elektrárny. Budeme vyrábět větrnou energii, solární energii, vodní energii a energii z bioplynu," vysvětluje Peter Altmaier, německý konzervativní ministr životního prostředí, který má blízko ke kancléřce Angele Merkelové a je sílící hvězdou politické pravice v Německu. Organizuje "Energiewende" - restrukturalizaci celého energetického průmyslu. Na projektu se účastní velké německé firmy, jako je Mercedes, Siemens a Bosch.

Sprostý útok na Jiřinu Bohdalovou

30. 1. 2013

Na facebooku se začaly šířit upravené fotografie nahé (!) Jiřiny Bohdalové ve společnosti Miloše Zemana, atd. Bude pražská intelektuální obec protestovat proti zostuzování staré paní? To by snad měla, bez ohledu na její politické postoje? Zkritizují to Lidové noviny, IDnes a Respekt? Určité civilizační hodnoty zastáváme všichni, ne? A některé věci se prostě nedělají. (JČ)

DOZVUKY PREZIDENTSKÉ KAMPANĚ

Rada Českého rozhlasu uznala stížnost na propagandistický komentář Adama Drdy

30. 1. 2013 / Štěpán Kotrba

Bohužel nezbývá než uznat, že stížnost Štěpána Kotrby na povolební glosu Adama Drdy vysílanou na Rádiu Česko je opodstatněná, konstatoval v písemné podobě ředitel Centra zpravodajství ČRo Tomáš Pancíř. A Rada ČRo, která jinak zamítá stížnosti koncesionářů na nevyváženost a propagandističnost některých pořadů Radiožurnálu či Rádia Česko jak na běžícím pásu, nemohla rozhodnout jinak. Rada seznala stížnost na glosu Adama Drdy jako oprávněnou. Český rozhlas zároveň přiznal, že se stěžovatelem vede konzultace o pravidelném monitorování a analýze objektivity a vyváženosti vysílání svých stanic. Rozhlas sdělil, že mimo "externisty" Drdy podle interních předpisů postihl zejména osoby zodpovědné za nasazení příspěvku do vysílání - zodpovědného editora Rádia Česko a šéfredaktora Sochora. Ten, ačkoliv usiloval o post zpravodaje v New Yorku, odchází nakonec zcela z Českého rozhlasu a jde dělat šéfredaktora reklamního časopisu Marketing a média.

Autor stížnosti je ovšem nucen odpověď Rady ČRo ve zdůvodnění výroku (nikoliv v samotném výroku) odmítnout jako nedostatečnou a neodpovídající podání, zároveň neodůvodněnou, neboť se nezabývala meritem stížnosti - porušením jednotlivých ustanovení zákonů.

Oč šlo?

Válečný hrdina a šlechtic politik

30. 1. 2013 / Pavel Táborský

Bajky a pohádky jsou v poslední době ve značné oblibě. Vysvětlovat s ohledem na poznatky literární vědy, historie a komparatistiky, proč se i starším lidem zamlouvá poetika pohádkových příběhů, bude zdánlivě jednoduché, ale s ohledem na stálou funkčnost množství archetypů zároveň i složité. Touha po spravedlivém vyústění hlavního motivu sváru dobra se zlem bude asi základem tohoto milého vztahu k folkloru, náročnost vlivu jednotlivých kultur a jejich vývoje budou patřit k otázkám složitějším.

V Kalouskově zájmu je vládnout co nejdéle

30. 1. 2013 / Boris Cvek

Objevují se teď různé spekulace na téma, zda TOP09 svým nečekaným ultimátem koaličním partnerům, kdy požaduje pro klausovskou ODS nepřijatelný vstup do fiskálního paktu EU, usiluje o předčasné volby. Samotný odpor ODS proti vstupu do něčeho, co má v zásadě stejnou myšlenku jako Nečasem prosazovaná "finanční ústava", je směšný. Jediným opravdovým odpůrcem fiskálního paktu je zřejmě odcházející prezident Klaus a jediným opravdovým důvodem pro odpor ODS k fiskálnímu paktu je infantilní strach z Klause, který ODS již mnohokrát uškodil. TOP09 zřejmě zkouší, zda ODS konečně ztrácí svůj ustrašený postoj ke Klausovi.

Zaostalá země

30. 1. 2013 / František Řezáč

Moc děkuju BL za přeložení a uveřejnění informace o pořadu BBC o energetické revoluci v Německu, píše František Řezáč. Kdo sleduje německá média a do Německa jezdí, to sice ví už dávno, jenže většina české veřejnosti, včetně politiků, to jaksi nebere na vědomí. Pokud jim to člověk tlumočí, přiblble a nevěřícně se usmívají. Pak se zachmuří a prorokují, že se to těm Němcům (Němcům, považte!) stejně nepovede a jednou přijdou k nám škemrat o elektřinu z rozšířeného Temelína.

Některé formy zaostávání České republiky jsou zcela zjevné, například na železnici a rozeznatelné pouhým okem - kvalita tratí, komfort a rychlost vlakových souprav. To pozná i pitomec, pokud už se vypraví za západní hranici.

Odborníci odhadují časově toto zaostání na několik desítek let. V jiných oborech je to zatím méně zjevné, ale jednou se české zaspání naplno projeví. Opravdového vlastence jímá hrůza, když si vzpomene, jak čeští průmysloví podnikatelé a zakladatelé, Škoda, Křižík, konec konců Baťa, uměli využívat svých pobytů v Německu, Francii, Americe k tomu, aby svému národu zpřístupnili nejnovější technologie a svým poctivým podnikáním jej drželi na špici vývoje. Dnes máme místo Škodů a Křižíků Kožené, Krejčíře a knížete Schwarzenberga, který odpůrce jaderné energetiky nazývá magory...

Karel Schwarzenberg není mediální manipulací

30. 1. 2013 / Anthony Tun

Díky Britským Listům už vím, že Karel je zlý, nemá nás rád a neexistuje

Navzdory vítězství pana Zemana, si lze na BL nadále přečíst různé trefné politické komentáře, které v menší či větší míře otevírají populaci oči ohledně mrzké (ne)osobnosti Karla Schwarzenberga. Otázkou je, zda vůbec lze akceptovat fakt, že pro část voličstva dobře si vědomé nedostatků KS, včetně jeho působení ve vládě, majetků, stáří, původu, vzdělání, vyjádření ohledem dekretů, radaru, korupce, internetových smluv, nesrozumitelnosti jeho řeči, manželky ve Vídni či údajných skrytých restitučních a světovládných agend, vždy bylo, je a bude toto nedokonalé simulakrum přijatelnější pro roli prezidenta než pan Zeman.

K pozadí konfliktu v Mali

30. 1. 2013 / Daniel Veselý

Aktuální krizi v Mali je možné vnímat i jako souběh jiných dějů, jež jí předcházely. Prvním je údajné vytvoření islamistické hrozby na Sahaře a v Sahelu alžírskou zpravodajskou službou a Pentagonem, která měla ospravedlnit přítomnost Spojených států v regionu. Druhým je vojenská intervence NATO v Libyi, jež destabilizovala nejen Libyi, ale celý region, a představovala katalyzátor krize v Mali. Washington hodlá prostřednictvím afrického velitelství americké armády AFRICOM ovládnout kontrolu nad černým kontinentem a jeho nerostným bohatstvím a redukovat zde masivní čínské investice a čínský vliv obecně.

Izrael zaútočil na Sýrii

30. 1. 2013

Izraelské letectvo v noci zaútočilo na vojenský konvoj v Sýrii, nedaleko libanonských hranic severně od okupovaných Golanských výšin. Zprávy o přeletech libanonského území upřesnily západní diplomatické a bezpečnostní zdroje.

Izraelské zdroje odmítly zprávy komentovat.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Sýrie: Izraelská letadla bombardovala vojenské výzkumné středisko u Damašku

30. 1. 2013

Podle velení syrské armády izraelské bojové letouny ve středu narušily syrský vzdušný prostor a bombardovaly vojenské vědeckovýzkumné centrum v Džamráji nedaleko Damašku.

Izraelské letouny přiletěly ze směru severně od hory al-Šejk v přízemní výšce a pod úrovní radaru, bombardovaly výzkumné centrum a unikly. Při útoku zahynuli dva zaměstnanci a pět jich bylo zraněno.

Syrská strana popírá informace západních zdrojů, že terčem útoku byl vojenský konvoj.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Politický surrealismus českých prezidentských voleb

29. 1. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

V rámci současných materialistických společenských hodnot se určitá část Čechů stydí za to být voličem levice, protože volit levici je jako "být socka".

Je to něco podobného jako jezdit MHD. Volit pravici je pro některé součástí jakéhosi zcela falešného sebeprojektování a sebestylizování, které takovým lidem dodává pocit příslušnosti (a imitace) k těm "lepším lidem".

Miloš Zeman byl přetransformován do ztělesnění plebsu (či slovy některých členů vlády lůzy), který je vulgární, hrubý, arogantní a nekulturní, a to i přesto, že po celou dobu ukazoval, že je velmi sečtělý, vzdělaný a celkově dobře informovaný.

Surreálnost kampaně se projevila v minimálním a jenom okrajovém zájmu o samotný politický program a skutečné politické zásluhy a schopnosti obou kandidátů.

Při poslední debatě na České televizi se ukázalo, že Karel Schwarzenberg nemá co nabídnout - mimo opakování floskulí a obecných frází, doplněných prázdnými vtipy, nebylo možné zjistit (jako ostatně po celou dobu jeho kampaně), jakým způsobem chce funkci prezidenta vlastně vykonávat.

Redakce Britských listů čtenářům doporučuje tuto další vynikající analýzu prezidentských voleb i celkové české politické situace.

Prezidentské volby skončily a na jejich skutečné, objektivní hodnocení bude nutný časový odstup. Pro všechny ty občany, kteří si od voleb slibovali náznak zlepšení a vkládali naděje do občanských kandidátů nebo do Jiřího Dienstbiera, stranického kandidáta, který podle mého názoru měl potenciál ke změně politického stylu, byl výsledek prvního kola zklamáním. Tyto volby ukázaly, že většina českých občanů stále nepovažuje hledání změny za nutnost a že dává přednost zavedeným a etablovaným politikům, nutně zatíženým politickou minulostí. Problémy přerostlého politického klientelismu, korupce a nakonec ani budoucího směřování české společnosti se nestaly hlavním tématem prezidentských voleb.

Intelektuální sebevražda Revolverem

Dvě minuty nenávisti podle intelektuální revue

29. 1. 2013 / Bohumil Kartous

Totalitní myšlení, které je založeno na jednoznačném výkladu reality a na agresivním odmítání alternativy, se od toho svobodného a sebereflexivního odlišuje tím, že realitu přetváří a popírá i na vzdory hmatatelným faktům. Jsem skoro zděšen tím, že šéfredaktorka Revolver Revue, což má být intelektuálně a umělecky založený časopis, vykazuje prokazatelné tendence k tomu myslet totalitárně.

Stejně jako Milan Daniel jsem si přečetl rozhovor Jiřího Davida pro Českou pozici a docházím ke stejnému závěru: Jiří David velmi přesně poskytl estetickou, sémiotickou i politickou analýzu předvolební kampaně, s důkladností a erudicí vysoce převyšující český mediální standard. Velmi pregnantně vystihuje podstatu událostí.

Zkušenost z divadla Hybernie

29. 1. 2013 / Petr Pokorný

Nejprve bych rád pogratuloval vítězi prvých přímých prezidentských voleb p. ing. Miloši Zemanovi (dále M.Z.). Jeho vítězství o 10 procentních bodů v této Republice, ovládané finanční mafií a z velké části soukromými zahraničními médii a po více jak dvouměsíční masírovací kampani, je skutečně rozhodné. Ale volby skončily a nyní by mělo nastat uklidnění -- tedy alespoň v demokratické společnosti. Bohužel se ukazuje, že asi nejsme demokratickou společností, anebo nejsme slušní lidé. Celá volební kampaň a zvláště II. kolo to jen ukazovalo. Kdo je agresivní, bylo vidět v předvolební kampani a co je horší i nyní, kdy už je po volbě.

Volební hlasy pro Schwarzenberga za pivo

29. 1. 2013

To, jak média u nás straní jen panu knížeti je už nehoráznost. Všude se teď rozmazává inzerát, který vyšel v deníku Blesk, je tomu dáván prostor v médiích, vyzýváno k připojení k žalobě apod. Ale to, že na straně pana knížete došlo k podobné nehoráznosti v den voleb, nechce nikdo z médií slyšet ani medializovat, píše Jarmila Pavlicová.

V první den voleb jsem jako členka volební komise podala oznámení na policii ČR na č. 158, že mám důvodné podezření na porušování volebního zákona. Oznámila jsem, že u nás v Mohelnici, okres Šumperk, je na jedné z restaurací vylepen plakát, že každý, kdo bude volit pana knížete, dostane zdarma pivo, ovšem musí přinést volební lístek pana Zemana, aby dokázal, že ho nehodil do urny.

Jan Hřebejk: "Rudá a hnědá prasata táhla lháře a demagoga na Hrad"

29. 1. 2013

O prezidentských volbách a etice se píše a mluví už několik dní, píše Jiří Švejda. Diskutuje se křupanství, lidská spodina, chudoba duše i inteligence, urozená a intelektuální noblesa i jasně daná morální převaha. Výrokem tohoto období je pro mne osobně zhodnocení výsledků voleb, které pronesl režisér Hřebejk v sobotním večerním zpravodajství televize Prima z pražské Lucerny. "Rudá a hnědá prasata táhla lháře a demagoga na Hrad."

Koho tím myslel? Všechny Zemanovy voliče? Nebo snad pouze ten jejich necelý půlmilion, který přehlasoval druhého kanidáta?

Označil tak Zemanův volební štáb? Nebo své kolegy a kolegyně, kteří Zemana veřejně podporovali? Způsobila to hysterie? Nebo hluboce zažitý pocit osobní nadřazenosti?

Myslím si, že dokud se pan Hřebejk neomluví, vyřazuje se ze společnosti byť jen řekněme normálně slušných lidí.

Tuto glosu z Britských listů opsaly a mírně rozšířily První zprávy - bez udání zdroje ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

110959