Fenomén informace v letošní přímé volbě

1. 2. 2013 / Jan Vašíček

"In the long run I certainly hope information is the cure for fanaticism, but I am afraid information is more the cause than the cure."

(V dlouhodobé perspektivě samozřejmě doufám, že jsou informace lékem proti fanatismu, avšak obávám se, že informace jsou více příčinou než léčbou.)

― Daniel C. Dennett

Informaci chápeme v běžném slova smyslu jako sdělení o nějakém faktu. Získaná rozličnými způsoby, pomáhá nám v každodenním posuzování, rozhodování a jednání. Existují informace, které se na dlouhou trať potvrdily či osvědčily a staly se zkušeností. Z hlediska této úvahy jsou však důležitější informace s jepičím životem, které mohou velice snadno nést silný náboj. Takto krátkodobě se snad ještě výrazněji projevuje jejich etymologií odhalená povaha in-formovat, tedy vtiskávat určitou podobu, ať už osobě, davu či situaci.

V této volbě se udály nejméně dvě věci, které se již dlouho komentují a které se budou mnohem déle analyzovat: 1. Naprostá většina médií a množství známých osobností vyjádřila podporu jednomu kandidátovi, který ale přesto prohrál. 2. Zarážející množství týchž osobností nebylo schopno respektovat výsledky demokratických voleb -- a ještě větší množství je nebylo schopno přijmout s minimální dávkou slušnosti. Jsem přesvědčen, že mezi prvním a druhým bodem existuje pevná souvislost, která se dá pojmenovat s použitím pojmu informace.

Podpora médií, která nastupovala postupně několik týdnů, se ve finále změnila v neskrytý proud nátlaku. Ať už je to nedostatkem invence domácích novinářů, či samotnou podstatou masové podpory, média se ztotožnila s prezentací kandidáta samotného, používala stejné fráze a hesla, jaké zaznívaly v oficiální kampani. Problém nastává, když si uvědomíme o jaký typ kampaně šlo -- Jan Čulík ji trefně pojmenoval jako simulakrum. Z pochopitelných důvodů nebylo možné udělat kampaň člena současné vlády jinak, neřkuli efektivněji. K široké veřejnosti tak proudily informace, které byly většinou bez pozitivního obsahu. Aniž bych chtěl Karlu Schwarzenbergovi upírat jakékoli zásluhy, kampaň kterou byl prezentován pod sebou prostě neměla nic snadno nahmatatelného.

Tento typ informace je z velké části jen sémantický, neboť je založený na významu slov, které označují abstraktní kvality. Jako takový silně vzdoruje tvrdému střetu s realitou. Proto jakmile se někomu stane taková informace vlastní, je s ní pevně spojen a těžko mu ji bude kdokoli vyvracet. Obranou proti tomu je kritické myšlení, které je s to prvotní impuls informace odrazit. V opačném případě je taková informace přijata jako zkušenost a je s ní tak i nakládáno. Dosud nezodpovězenou otázkou ovšem zůstává, jak je možné, že právě tzv. pražští intelektuálové a lidé disponující určitým formálním vzděláním projevili naprostou neschopnost reflexe. Že se tomu tak stalo, je patrné ze způsobu jakým informace dále šířili: "Podporuji proto, že je ... a ..." (čtenář doplní dvě pozitivní charakteristiky dle libosti). Něco, co mělo být argumentem, bylo jen prohlášením a stalo se "řečmi", tj. řečené se "omílá a šíří" a "opisuje stále širší kruhy a nabývá autoritativního charakteru".

Logickým vyústěním této situace je hysterie, která propukla po zvolení Miloše Zemana. Ačkoli většina mnou zpozorovaných informovaných přesvědčovala s empatickým výrazem nerozhodnuté o nutnosti volby menšího zla, ukázalo se, že ve skutečnosti šlo o volbu mezi dobrem a zlem. Nevoliči jsou najednou pokrytci, kteří způsobili své zemi katastrofu. O samotných voličích Miloše Zemana není možné nic od informovaných citovat, neboť to porušuje veškerá pravidla slušného vyjadřování -- příkladem za všechny může být autor výroku o "rudých a hnědých prasatech". Smutné je, že se ve světle těchto prohlášení u některých hlasitých demokratů a antikomunistů ukazují jejich postoje také jako pouhé informace a "řeči" (viz. reakce Revolver Revue na Jiřího Davida nebo kauza Dejdar). Je však zřejmé, že podloží tohoto protestu selhává nejen formálně, ale i obsahově: Miloš Zeman získal v druhém kole přibližně 1.5x více "nových" hlasů. Chápeme-li druhé kolo jako volbu "proti", jsou důsledky jasné.

Nyní pomalu nastává období střízlivění, ačkoliv u mnohých informace zapustily hluboké kořeny a dotyční si je ponesou jako pevně ověřené zkušenosti do dalšího občanského působení. Pro sociology a politology však nadále zůstává několik otázek podnětných pro zajímavé analýzy, např. Proč měla volba tento vliv? Proč vliv dopadl nejsilněji na mladé a "kulturní frontu"? Do jaké míry donutila kampaň některé volit "proti"?

0
Vytisknout
4105

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2013