Zastavení globálního oteplování je neřešitelný úkol

17. 10. 2018

čas čtení 5 minut
Pokud dosud existovaly nějaké pochybnosti, nyní by měly být pryč. "Řešení" problému globální změny klimatu může být pro lidstvo neřešitelným úkolem, napsal Robert Samuelson. Takový je závěr poslední zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), agentury OSN pověřené monitoringem globálního oteplování.


Pokud neprovedeme drastické omezení emisí skleníkových plynů (oxidu uhličitého, metanu a dalších), varuje IPCC, čelíme budoucnosti v podobě rapidně rostoucích teplot, které zničí prakticky všechny korálové útesy světa, zesílí sucha a zvednou mořskou hladinu. Potřebujeme jednat ihned, pokud ne dříve.

IPCC tvrdí, že emise je třeba ze současné úrovně do roku 2030 snížit o 45 % a prakticky zrušit do roku 2050. To by udrželo předpovídaný nárůst globální teploty ve srovnání s počátkem 19. století na 1,5 stupně Celsia. Vyhnuli bychom se nejhorším důsledkům globálního oteplování.

Není jasné, jak by to šlo udělat. Skutečností je, že globální uhlíkové emise rostou, místo aby klesaly. Dnešní emise jsou asi o 60 % vyšší než v 90. letech, uvádí Světová banka.

Existují nejméně tři překážky pro agendu IPCC.

Za prvé, nemáme technologie k omezení a nakonec odstranění emisí z fosilních paliv (ropa, uhlí a zemní plyn). Jistě, solární a větrná energetika pokročila, ale dosud zajišťuje jen malý díl celkové světové spotřeby, asi 4 %. Elektrická vozidla problém neřeší, protože zemní plyn a uhlí jsou konečným zdrojem většiny spotřebovávané elektřiny.

Za druhé, i kdybychom měli technologie k nahrazení fosilních paliv, je pochybné, zda bychom k tomu měli také politickou vůli. Demokracie nebo diktatura, každý režim má problém uložit okamžitá omezení ve prospěch budoucích, hypotetických společenských zisků. Voliči se děsí zdražení benzínu a vytápění, které tvoří součást většiny navrhovaných řešení globálního oteplování. Omezilo by to poptávku po fosilních palivech a podpořilo investice do náhrad.

Nejjasnějším důkazem amerického politického zaujetí proti budoucnosti představuje přístup k systému sociálního a zdravotního zabezpečení. Po dekády víme, že stárnutí populace významně zvýší výdaje na tyto programy. Co jsme udělali, abychom se připravili na nevyhnutelnou budoucnost? Mnoho ne.

Nakonec, pokud nerealisticky předpokládáte, že dnešní vyspělé společnosti vedené USA zmíněné překážky překonají, není jasné, zda chudé a rozvíjející se země budou příkladu následovat. Tyto země reprezentují nejvyšší nárůst poptávky po fosilních palivech, když se snaží o zvýšení životní úrovně. Čína je již největším světovým zdrojem emisí oxidu uhličitého, již produkuje takřka dvakrát tolik, co Spojené státy.

Ekonomický a populační růst zvyšuje poptávku po energiích. Vezměte například klimatizační zařízení. Na světě je dnes 1,6 miliardy takových zařízení, tvrdí Mezinárodní energetická agentura. Do roku 2050 se tento počet může ztrojnásobit na 5,6 miliard. Lidé ve vyspělých společnostech se klimatizace nevzdají a lidé v chudších zemích se nevzdají šance si ji užít. Velká část budoucí poptávky přijde ze tří zemí - z Číny, Indie a Indonésie.

Co se dá dělat?

Možná že nic. Zdá se, že to je volba mnoha Republikánů a Trumpovy administrativy, která odstupuje od Pařížské dohody o snížení emisí. Trumpovo nepřátelství není tak šílené, jak se zdá. Pokud potlačení globálního oteplování je tak těžké, jak tvrdíme, pravděpodobnou reakcí je série polovičatých opatření, která globální oteplení příliš neovlivní, ale oslabí ekonomický růst. Skutečným cílem politika je vykřikovat, že "něco udělal", zatímco vše co skutečně udělal bylo, že nás obalamutil. Trump toto stádium přeskakuje.

Mé vlastní preference jsou složitější a podřízené všem výšeuvedeným nedostatkům. Postupně bych uvalil vysokou daňovou sazbu na fosilní palivo (ne 10 - 15 %, ale zdvojnásobil, nebo možná ztrojnásobil bych cenu), abych odradil od využití fosilního paliva a podnítil využití nových zdrojů energie. Kromě toho některé daňové výnosy by snížily rozpočtové deficity a zjednodušily daň z příjmu. Pokud bychom měli štěstí, mohlo by dojít k opravdovému průlomu: Možná k pokroku v elektrických bateriích nebo skladování energie. To by zlepšilo možnosti využití větrné a sluneční energie.

Avšak existují i rizika. Lze tvrdit, že taková politika, nehledě na nepopulární zdanění energií, by znamenala triumf naděje nad zkušeností. Ve jménu boje s globálním oteplováním bychom mohli podnítit spoustu energetických nesmyslů.

Boj s globálním oteplováním je vznešený, ale je také mnohem těžší, než by vyplývalo z rétoriky. Pokud bychom snížení emisí skleníkových plynů mysleli vážně, mohli bychom přijmout důkladné válečné pravomoci, které opravňují vládu k provádění změn. Nebo bychom mohli přijmout celosvětovou depresi jako způsob, jak omezit emise skleníkových plynů.

Samozřejmě, nic z toho ve skutečnosti nepadá v úvahu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
11401

Diskuse

Obsah vydání | 19. 10. 2018