V ČR vydají v překladu každý nesmysl

12. 8. 2018


V knize, která pojednává s docela velkým množstvím historie Evropy, nenašel Boris euroskeptik potřebu poučit se o podrobnostech. Chorvatsku, sděluje nám konverzačně, v meziválečných letech "vládl jakýsi hnusák Ustaša" (nevládl), a v meziválečném období "došlo ve východní Evropě k vlně komunistických povstání" (nedošlo). Palác Cecilienhof v Postupimi, píše Boris svým nepořádným způsobem, "byl původně zamýšlen pro nějakou méně významnou větev Hohenzollernské dynastie" (nebyl - byl postaven pro korunního prince, dědice německého trůnu). Johnson si myslí, že vztahy v německém průmyslu před rokem 1914 byly charakterizovány "spoluprací mezi dělníky a šéfy" (nebyly). Hitler neplánoval usmrtit invalidy, jak tvrdí Johnson: většina invalidů v Německu třicátých let byli váleční veteráni. Němci nedobyli Stalingradu: Johnson v této knize tvrdí, že dobyli.


Viděl jsem nedávno reklamu v pražském metru na české vydání knihy Borise Johnsona Faktor Churchill. Co všechno se dnes v ČR neprodá (parafrázuju výrok maminky Miriam Šimákové nad strašným kafem ve filmu Nuda v Brně). Kniha je naprostý otřes, s mnoha falešnými údaji a historickými nepřesnostmi, jak na to ve sžíravé recenzi upozornil Richard J. Evans, profesor historie z Cambridgeské univerzity. Kniha přispívá k šíření fake news - k údajné "větší slávě" jejího autora.  No, nekoupili byste to? (JČ)



Boris Johnson, jak prohlašuje podtitul této knihy, pevně věří, že "historii tvoří jednotlivé osobnosti, velikáni". Nezajímá se o podrobnosti složitých vzájemných dopadů sil v historii a jednotlivých lidí. Vnímání jemností není to, čeho by Boris Johnson byl schopen. Winston Churchill sám, vlastnoručně, píše Johnson "zachránil naši civilizaci". Churchill "vynalezl britské letectvo a tank". Založil sociální stát (i když tady trochu Johnson přiznává, že trochu přispěl i Lloyd George). Všechno toto, argumentuje Johnson, zpochybňuje to, co Johnson vidí jako "módu posledních několika desetiletí odepsat "takzvané velikány" jako "umělé bubliny na obrovských vlnách historie společnosti". Příběh Winstona Churchilla je "naprosto zdrcujícím argumentem, odhalujícím, že takový postoj je nesmysl. Byl to jen sám Churchill, který způsobil veškeré změny."

Marxisté, píše Johnson, jděte a udavte se svými argumenty. Až na to, že to nejsou jen marxisté, kteří argumentují, že na historii mají dopad širší hospodářské, sociální, kulturní a dokonce i ideologické síly. Každý, kdo má čas nebo energii na to, aby zmáčkl dvě klávesnice na počítači a vyhledal si tam na Wikipedii výrazy "tank" "britské královské letectvo RAF", "sociální stát" nebo třeba i jen "druhá světová válka", bude svědkem toho, jak Borisova přehnaná tvrzení mizí v mraku nepohodlných faktů.

Churchill si nevymyslel, jak tvrdí Boris, výraz "železná opona" pro bariéru mezi Sověty ovládanou Evropou a západní Evropou. Tento výraz poprvé použili nacisté - především jejich ministr propagandy Joseph Goebbels. Ani si Churchill nevymyslel výraz "střední Východ". Ten vytvořil r. 1902 americký námořní myslitel Alfred T. Mahan.

Na mnoha místech v této knize autora opouští schopnost uvažovat historicky. Charakterizuje lidi, jako byl Hitler, jako "malé", i když jeho výška, 173 cm, přesně odpovídala průměrné výšce mužů v Evropě v té době, a charakterizuje Churchilla jako "viktoriánského whiga", i když postoj whigů ke státu v zákonech, jako byl britský chudinský zákon z r. 1834 byl naprosto odlišný od Churchillova. Odkazy na současné televizní seriály, jako je Downtown Abbey, patří k mnoha faktorům, které zajistí, že tato kniha bude mít velmi krátký život. Boris píše kriticky o mimomanželských aférách Edith Aylesfordové, dámy ze společnosti koncem viktoriánské éry. "No, víte, oni se tehdy tak chovali," dodává. Nejen tehdy, milý Borisi.

Johnson nepoměřuje politickou strategii ani myšlenky pozorně ani precizně. Když se mu nelíbí, odmítá je jako "blbost", (následuje seznam dalších hovorových urážek), jejich zastánce a praktiky jako "šílence", "ubožáky", atd., atd. Kniha obsahuje množství opravdu trapných metafor.

Kniha působí, jako by ji Boris diktoval, ne psal. Celou dobu slyšíme Borisův hlas: je to, jako kdybychom byli zahnáni do rohu v aristokratickém klubu a tam do nás celé hodiny hučel Bertie Wooster (karikatura zdegenerovaného aristokrata v knihách od P.G. Wodehouse). Ten manický styl ochromuje myšlení, nestimuluje ho. Přítomna je obrovská arogance. Kniha se inzeruje jako pokus vzdělat "mladé lidi", avšak obracet se na ně z výšin arogance toho nemůže dosáhnout.

V knize, která pojednává s docela velkým množstvím historie Evropy, nenašel Boris euroskeptik potřebu poučit se o podrobnostech. Chorvatsku, sděluje nám konverzačně, v meziválečných letech "vládl jakýsi hnusák Ustaša" (nevládl), a v meziválečném období "došlo ve východní Evropě k vlně komunistických povstání" (nedošlo). Palác Cecilienhof v Postupimi, píše svým nepořádným způsobem, "byl původně zamýšlen pro nějakou méně významnou větev Hohenzollernské dynastie" (nebyl - byl postaven pro korunního prince, dědice německého trůnu). Johnson si myslí, že vztahy v německém průmyslu před rokem 1914 byly charakterizovány "spoluprací mezi dělníky a šéfy" (nebyly). Hitler neplánoval usmrtit invalidy, jak tvrdí Johnson: většina invalidů v Německu třicátých let byli váleční veteráni. Němci nedobyli Stalingradu: Johnson v této knize tvrdí, že dobyli.

Boris se zoufale snaží distancovat Churchilla od myšlenky evropského sjednocení. Vyhledal si proto mírně skepticky antievropský Churchillův výrok z vrcholu jeho imperialistického nadšení ve třicátých letech, aby ochromil Churchillovu podporu evropského sjednocení v padesátých letech. Současná politika záporným způsobem zasahuje do této knihy i jinými způsoby.

Každý, kdo uvažuje, proč Boris tuto knihu napsal vidí, že jde o kandidaturu na šéfa Konzervativní strany. To, že Johnson napsal knihu o Churchillovi, může znamenat, že Borise začnou lidi brát vážně. Konec konců, píše Johnson, Churchill "hovořil v krátkých, úderných anglosaských větách", byl to "podvratný slon" v Konzervativní straně. "Vybudoval si kariéru jako vysoce placený novinář." "Nebyl to žádný levičák." "Nikdy nezkazil žádný mejdan." "Byl neuvěřitelně optimistický" a jeho vyjadřovací styl byl "jak lidový, tak originální". Byl "zosobněním něčeho zásadního v britském národním charakteru - a to byla jeho trvalá, sebejistá výstřednost".

Kohopak nám to všechno má asi připomínat?


Kompletní článek v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
1895

Diskuse

Obsah vydání | 14. 8. 2018