Chceme-li zmírnit negativní společenské jevy, musíme být tvrdí také k našim spojencům

12. 7. 2018 / Daniel Veselý

Svět obchází strašidlo xenofobie, populismu a explicitního rasismu a mnozí z nás dumají nad tím, jak tomuto zhoubnému fenoménu čelit a kterak zachovat liberální status quo. Vždy jsem byl přesvědčen o tom, že nejdříve je třeba analyzovat podhoubí, v němž raší zárodky našich vlastních stínů, a nikoli jen roztržitě těkat na povrchu. Jestliže nás oprávněně znepokojují národovecké, či přímo fašistické excesy v Evropě a ve Spojených státech, je nutno důrazně se ptát, proč zároveň ignorujeme šokující vztah mezi ukrajinskými neonacisty a Izraelem.

Zastávám názor, že úroveň debaty o izraelské okupaci palestinského území v českém mediálním prostředí se nachází kdesi v hluboké prehistorii, zvláště když si uvědomíme, že jsme sami na vlastní kůži pocítili jařmo německé a sovětské okupace. Izrael se v české kotlině těší naprosto výjimečnému postavení, nehledě na jeho pošpiněnou image v celém světě. Jednak je to dáno hluboce zakořeněnou tradicí masarykovského filosemitismu a jednak historickými vztahy mezi Izraelem a Československem, potažmo Českou republikou. Mnozí z nás dnes Izrael vnímají jako spolehlivou hráz proti údajně rozpínavému islámu a jsou schopni omluvit jakýkoli zločinný exces, kterého se Izraelci na okupované populaci dopustí. 

Není proto vůbec divu, že tuzemské sdělovací prostředky bagatelizují, či přímo ignorují nepohodlná fakta, jež by na Izrael mohla vrhnout špatné světlo. To ale v žádném případě neplatí pro liberální izraelský tisk.Tento týden přední izraelský deník Haarec zveřejnil závažnou informaci, podle níž izraelská vláda vyzbrojuje ukrajinské neonacisty. Desítky lidskoprávních aktivistů apelují na Nejvyšší soud státu Izrael, aby Netanjahuova vláda přestala posílat zbraně ukrajinské armádě, neboť část těchto zbraní se dostává do rukou ukrajinských neonacistů z nechvalně proslulého praporu Azov. 

Důkazy jsou nesporné. Prapor Azov na svém youtubovém kanálu zveřejnil videonahrávku, na níž se jeden z jeho členů chlubí v Izraeli vyráběnou puškou Tavor, a na svých webových stránkách publikoval fotografii jiného příslušníka, který v rukou třímá tutéž zbraň. Státní společnost Israel Weapon Industries považuje pušku Tavor za primární zbraň izraelských speciálních sil a používali ji vojáci i během nedávných protestů v Gaze.

Prapor Azov, jehož členové jsou zároveň příslušníky ukrajinských ozbrojených sil, byl na Ukrajině založen v roce 2014 po ruském záboru Krymu. „Azovští“ se nikdy netajili svou zálibou v nacistických insigniích, rasistické rétorice či popírání holocaustu. První vojenský velitel praporu Andrij Bilecky, který dnes působí jako zákonodárce v ukrajinském parlamentu, podle novináře Maxe Blumenthala sliboval, že na Ukrajině znovu nastolí čest bílé rasy, a podporoval zákony, jež by mimo zákon postavily míšení ras. „Azovští“ mají své zastánce dokonce i na české politické scéně. Europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina před třemi lety Bileckého pozval do Evropského parlamentu. Sám Štětina hrubě bagatelizuje neonacistické tendence v ukrajinských ozbrojených složkách, jež považuje za marginální, a jedním dechem osočuje ruskou propagandu, která je podle jeho mínění zveličuje.

Deník Guardian loni informoval o tom, že několik instruktorů z praporu Azov působících na vojenském táboře pro děti (sic) mělo tetování s nacistickou tématikou. Jeden z příslušníků praporu Guardianu vysvětlil, že bojuje proti Rusku, protože Vladimir Putin je Žid. „Azovští“ se podle zpráv OSN a Human Rights Watch během bojů na východní Ukrajině dopustili válečných zločinů, včetně mučení, sexuálního násilí a útoků na civilisty. Prapor Azov letos založil takzvanou národní milici, jejíž příslušníci se v těchto dnech lví měrou podílejí na rozdmýchávání rasisticky motivovaného násilí na Ukrajině. 

Ačkoli mnozí mohou namítnout, že vyzbrojování ukrajinských neonacistů Izraelem představuje politováníhodnou výjimku, není tomu tak. Jde spíše o výjimku potvrzující pravidlo. Tel Aviv prodával zbraně neonacistické juntě v Argentině, která v letech 1976 až 1983 usmrtila 30 tisíc osob včetně tisíců Židů. Neblaze proslulá je také vojenská a bezpečnostní spolupráce mezi Izraelem a fašistickými režimy v Salvadoru, Guatemale, Chile a režimem apartheidu v Jižní Africe.

Izraelské vlády sice neustále vzývají antisemitismus, přijde-li řeč na odsudek izraelských zločinů proti Palestincům, ale zároveň se systematicky podílely na prosperitě nenávistných rasistických režimů ve třetím světě. A Netanjahuova vláda kráčí ve šlépějích svých předchůdkyň, jak nyní vidíme na Ukrajině.  

Chceme-li zmírnit negativní společenské jevy, jako jsou rozmáhající se xenofobie, populismus či fašismus a neonacismus, je zapotřebí, abychom se v prvé řadě podívali do vlastního zrcadla. Nelze totiž planě rozumovat nad důvody, které vhánějí stále více osob do náruče zhoubných ideologií, aniž bychom reflektovali zlořády nacházející se přímo před našimi vraty. Je proto nezbytně nutné, abychom byli tvrdí k našim spojencům, zvláště když jejich činy přispívají k rozkvětu ostře antiliberálních nálad.  

 

0
Vytisknout
3089

Diskuse

Obsah vydání | 13. 7. 2018