Rattenkrieg v Gaze: Civilisté jsou obětí bezohlednosti a cynismu obou stran konfliktu

25. 7. 2014 / Karel Dolejší

Výtka, že Hamás během izraelského ostřelování nedovoluje civilistům ukrýt se v podzemním systému tunelů, není "nesmysl", jak někteří jeho zapřísáhlí fanoušci tvrdí, ale má naprosto racionální jádro. Zatímco obyčejným Palestincům chybí přístup k zásobování elektřinou a vodou i v tom velice omezeném rozsahu, jaký je v Gaze dostupný během doby, kdy se většinou nestřílí (nenazývejme to mírem), podzemní systém Hamásu je napojen na nezávislé zdroje proudu a vybaven pojítky, která izraelský SIGINT nedokáže odposlouchávat.

Zopakuji ještě jednou, co už jsem napsal: Hamás mohl snadno zastavit probíhající izraelskou ozbrojenou operaci, nebo ji přinejmenším na řadu dní přerušit a dovolit tak civilistům, aby v době nevýslovného neštěstí získali zásoby a připravili si kryty, medicínskému personálu, aby dostal ze zahraničí zásoby léků a dalšího materiálu, atd. Stačilo souhlasit s egyptským návrhem na příměří. Hamás ho však nepřijal. Chtěl vtáhnout Izraelce do boje zblízka v systému tunelů budovaném po léta s obrovským úsilím právě za tímto účelem. Teď se dočkal. Momentálně má IDF 34 padlých. Pokud bude postupovat dále do Gazy, ztráty nepochybně dál porostou a brzy se budou pohybovat v trojciferných číslech. Ztráty všech stran za dva týdny takřka vyrovnaly všechno to, co se událo na Ukrajině od počátku dubna. Reakcí na rostoucí ztráty IDF ale bude opět nasazení větší palebné síly, tedy vyšší ztráty mezi civilním obyvatestvem Gazy.

Ne všechny vojenské aktivity extrémistů z Hamásu lze provádět z tunelů. Hamás zřizuje sklady zbraní dokonce i v budovách provozovaných OSN a palebná postavení u škol či nemocnic. Samozřejmě tak civilisty zcela vědomě vystavuje izraelské palbě. To je záměr. Buď je takové postavení špatně zranitelné palbou protivníka, nebo je protivník následně obviněn, že střílel na civilní objekt. Civilisté přitom mají sotva možnost nařídit de facto vládnoucí ozbrojené skupině, aby taková palebná postavení opustila.

Ale to vše v nejmenším neomlouvá Izrael, který bez ohledu na chování protivníka je dál vázán mezinárodním právem válečným a souvisejícími úpravami, pokud by se chtěl počítat k civilizovaným zemím. Nemůže nikdy omluvit bombardování nemocnic, střelbu na jasně označené sanitky, ani běžnou praxi ostřelování personálu poskytujícího první pomoc. A výzvy civilistům, aby odešli, ho žádného závazku nezbavují. Někteří nemohou opustit své povinnosti, např. zdravotnický personál pečující o pacienty; všichni ostatní jednoduše nemají kam jít. Izraelská hranice je uzavřena a egyptská též.

Ti kdo tvrdí, že civilisté měli možnost opustit prostor bojových operací, cynicky lžou. Civilisté mohou odejít leda do dalších míst uvnitř Gazy, kam izraelská vojenská mašinérie dorazí s celým svým hřmícím a vyjícím cirkusem o něco později. Tam bude potom ještě více osob nahuštěno na malém prostoru a vysídlenci ztratí možnost během palby vyhledat byť jen tak chabý úkryt, jaký jim mohla poskytnout vlastní obydlí.

Kdo tvrdí, že palestinští civilisté mohli přece odejít, když byli Izraelem upozorněni, žádá je nejspíše, aby si navlékli záchranné vesty a přeplavali na Kypr.

Všechny varianty příběhů o spravedlivém boji jsou lživé. Hamás cynicky kalkuluje s utrpením civilistů ve vojenských i propagandistických plánech a Izrael cynicky kašle na rozlišování mezi kombatanty a civilisty, jež mu předepisuje mezinárodní právo.

Boje nakonec dříve nebo později skončí, Izraelci se stáhnou a až do příštího nájezdu zavládne ve zničené Gaze relativní klid.

V tomto klidu by Palestinci možná měli přemýšlet o tom, že psychopatického souseda sice nevymění, nicméně lze třeba vybrat do vlády méně smrtící představitele, než fanatické kádry z Hamásu.

0
Vytisknout
3872

Diskuse

Obsah vydání | 28. 7. 2014