České soudy jsou také schopny rozhodovat spravedlivě

9. 12. 2013

Vážený pane Čulíku,

dovolte mi prosím kriticky reagovat na Váš dodatek k článku "Soud neměl slitování: Rodina s postiženým dítětem musí za domek zaplatit podruhé"píše soudce Zdeněk Pulkrábek.

Chápu Vaše rozhořčení nad rozsudkem plzeňského soudu. To, jakým způsobem jste je vyjádřil, však -- s prominutím -- patří do bulvárních novin. Tam je snad normou, že zprávy z veřejného života musí čtenáře za každou cenu přesvědčovat, že žije v nejhorších z možných poměrů.

O co mi jde? Poselství Vaší reakce na rozsudek jednoho soudu první instance není možné číst jinak než takto: U českých soudů se spravedlnosti stejně nedočkáte, ale máte možnost dovolat se jí u Evropského soudního dvora (spíše jste měl poškozené navést na Evropský soud pro lidská práva, což teď sice není podstatné, ale ukazuje to, jak lehce je možno v novinách psát o právnických tématech). Proč prosím rovnou předpokládáte, že české soudy nejsou schopny spor vyřešit spravedlivě? Proč nenapíšete prostě: Poškozená rodina by se měla odvolat, takový rozsudek musí přece vyšší instance změnit? Připomínám, že nad okresním soudem jsou v České republice, zjednodušeně řečeno, ještě instance tři: krajský soud, Nejvyšší soud a Ústavní soud.

A co kdyby všechny tyto tři instance daly okresnímu soudu za pravdu -- řekl byste tedy, protože je Vám to na základě zprávy z novin jasné, že jsou složeny ze samých asociálů?

Nezdá se mi, že na základě té novinové zprávy lze posoudit, zda okresní soud rozhodl správně nebo špatně (ani mi to zde nepřísluší posuzovat). V jiném článku na Novinkách je sice zmíněna jedna podstatná okolnost, zda ji však pan novinář reprodukoval správně, nemohu vědět. Laiku může unikat leccos, co má význam nejen z hlediska slov zákona, ale i z hlediska spravedlnosti.

To, co je uvedeno v samotném článku, na nějž jste odkázal, není vůbec jednoznačné, informace od jednotlivých zúčastněných vyznívají různě. Důležité každopádně je, že nejde o spor mezi poškozenými kupujícími a realitní kanceláří, nýbrž o spor mezi poškozenými kupujícími a poškozeným prodávajícím. Která z poškozených stran má zde být chráněna na úkor druhé? Představte si prosím (jen představte, jak to bylo, nevíme ani jeden), že by smlouva mezi těmito stranami neobsahovala ustanovení, že kupující mají kupní cenu složit do rukou realitní kanceláře.

Představte si prosím, že prodávajícího ani nenapadlo, že by se cena měla platit prostřednictvím realitní kanceláře. Že důvěru kanceláři nesvěřil on, ale kupující ve zvláštní smlouvě, kterou s kanceláří sami (bez prodávajícího) uzavřeli. Myslíte, že by za takových okolností měl prohrát prodávající?

S úctou

příležitostný čtenář Zdeněk Pulkrábek, soudce

0
Vytisknout
4206

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2013