Ó, my se máme!

9. 12. 2013

Jestlipak se ještě pamatujete? Ti mladší se už učili z jiné čítanky, ale my jsme ještě měli Emu, která měla mísu, píše Miroslava Obermajerová.

V poslední době si na tu čítanku dost vzpomínám. Máma měla Emu, Ema měla mísu.

Co máme my teď?

Máme předsedu studentského parlamentu nymburského gymnasia, který za šest let svého studia neslyšel o Bohumilu Hrabalovi.

Máme dva policejní prezidenty. Máme ministra vnitra v demisi, který opravdu, ale opravdu za tento stav není zodpovědný, ale to, zdá se, nikoho nezajímá. A nikoho ani nezajímá, že ten jeden, když ho na místo instalovali, vykládal v televizi, že samozřejmě místo uvolní, pokud se nevina toho druhého prokáže. A taky máme představitele policejních odborů, který vykládá, jak báječný je ten současný policejní prezident, jak to všechno dobře zařídil, včetně peněz a už si nevzpomíná, že o ty peníze žádal ten odvolaný, ale protože se už schylovalo k jeho obvinění, tak je policie nedostala, aby se mohl prezentovat ten nově instalovaný.

Máme matky, které nemají peníze na to, aby zaplatily dětem oběd, ale to, zdá se, taky nikoho z politiků ani novinářů nezajímá.

Máme veřejnoprávní televizi, která nahrává soukromý hovor a čile ho transportuje do světa, samozřejmě s pokryteckým komentářem, a postižený se za to dokonce omlouvá.

Jo, a taky v té televizi jeden den slyšíme "odborníky", kteří na základě zákulisních drbů vyrábějí fantastické hypotézy, aby nám to bylo druhý den prezentováno jako na základě faktů vzniklá teorie.

Jsem ráda, že nejsem politik. Když si představím sebe v roli ministra vnitra v demisi, pana Peciny, jak zkouším po osmé odpovědět na stejnou pitomou otázku, kterou jsem tomu oslovi (televiznímu moderátorovi) již sedmkrát zodpověděla, tak bych asi ztratila glanc, a dotyčného se zeptala zda je hluchý (čímž bych dala příležitost neslyšícím ke stížnosti), nebo blbý (ti by si nestěžovali, neb jsou o své inteligenci přesvědčeni).

Tenhle pocit mívám často, ale nejvýraznější byl, když jsem sledovala svého času paní Danielu Drtinovou, jak položila otázku svému levicovému hostu a v momentě, kdy jí začal odpovídat, se k němu otočila, abych to slušně napsala, zadkem a začala se bavit se svým druhým, pravicovým hostem. Asi bych vstala, zeptala se, proč mě pozvali, když je moje odpověď na jejich otázky nezajímá, a odešla bych.

Zdá se mi čím dál tím víc, že kvalifikačními předpoklady pro pracovníky televizí - i té veřejnoprávní - se stává stupidita, křupanství, slídilství a vášeň pro bulvár. Jistě, nejsou takoví všichni, ale ti druzí nejsou tak výrazní.

Máme prezidenta, ke kterému mám sice spoustu výhrad, ale myslím si, že jeho výrok o novinářích je nezpochybnitelný. A tu štvavou kampaň proti sobě si nezaslouží. A ani Česká republika si ji nezaslouží.

Dělají z nás pitomce. Počítají s tím, že si nic nepamatujeme. Vychovávají z mladé generace hlupáky bez jakéhokoliv stínu kritického myšlení (aspoň se snaží). Udělali ze světa opravdu hnusné místo.

Jednu věc ale naše nová demokracie dokázala dokonale a musím jí to přiznat. Už mi nevadí, že jsem stará.

Měla bych toho na srdci ještě víc, ale už se mi o tom nechce psát ...

0
Vytisknout
7853

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2013