AMNESTY INTERNATIONAL ČR:
V případě Romana Smetany "není prostor pro iniciaci nápravy"
13. 11. 2012 / Milan Daniel
Tisková mluvčí české pobočky Amnesty International Martina Pařízková poskytla autorovi článku "Z Lesního Jakubova na rampu s reflektory", jímž plédoval za mezinárodní podporu propuštění Romana Smetany z vězení, následující vyjádření:
An English summary of this article is in
Pro právní posouzení jsou rozhodující tři roviny. První rovina je trestněprávní, druhá je ústavní, třetí je procesní.
Předně je nutno říci, že AI nepovažuje trestní stíhání za přiměřené z hlediska aplikace zásady subsidiarity trestní represe (§ 12, zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Dle názoru AI i při naplnění skutkové podstaty TČ, bylo vzhledem na kritérium společenské škodlivosti postačující, odškodnit poškozeného v občanském řízení, případně postihnout pachatele v přestupkovém řízení.
V rovině ústavní se dle názoru AI ČR Roman Smetana výše popsaným způsobem vyjadřoval svůj názor na téma veřejného zájmu. Vzhledem k systému financování politických kampaní může jednotlivec jen stěží soupeřit s finančním zázemím politických stran a vyjádřit svůj názor obdobným způsobem jako politická strana. Roman Smetana zvolil způsob, který měl velký potenciál oslovit širokou veřejnost a vzbudit veřejnou diskusi. Jeho primárním cílem nebylo poškozování majetku, ale vyjádření svého názoru. Do konfliktu se zde tedy dostává zájem na ochraně majetku a práva na svobodu projevu. Řešení této situace je nejednoznačné. Odhadnout, kterému zájmu by dal přednost Ústavní soud nebo Evropský soud pro lidská práva, by bylo čistě hypotetické a vzhledem k procesní situaci Romana Smetany bezpředmětné.
Z procesního hlediska totiž Roman Smetana nevyčerpal všechny prostředky k ochraně práv, které mu právní řád poskytuje. Neodvolal se proti rozsudku soudu prvého stupně, tudíž je ústavní stížnost nepřípustná. Výjimkou by byla ta situace, kdy stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Toto by ovšem bylo nutné dostatečně prokázat. Z přístupu pana Smetany k trestnímu řízení není možné dovodit jednoznačný zájem na jeho pokračování před Ústavním soudem.
Za daných objektivních i subjektivních okolností není prostor pro iniciaci nápravy, jakkoli se rozsudek trestního soudu může zdát nespravedlivý.
Je pravda, že Roman Smetana skutečně nevyužil všech opravných prostředků, které mu umožňuje český právní řád. Ke své kauze totiž obecně přistupuje ne jako ke kauze trestní, ale jako k občanskému sporu. Chce se hájit sám, bez advokáta. Nejvyššímu soudu, který ve svém rozhodnutí z konce srpna t. r. nadřadil ústavní právo na ochranu majetku ústavnímu právu na ochranu svobody vyjadřování, poslal obsáhlé vyjádření, v němž své jednání poctivě vysvětloval v naději, že soudci jeho motivaci pochopí.
To se nestalo a osobně mám silný pocit, že R. S. následně ztratil důvěru ve spravedlnost a z tohoto důvodu nepodal stížnost k Ústavnímu soudu, na niž měl lhůtu šedesáti dnů. Dalším důvodem bylo možná i to, že by se před ÚS musel nechat zastupovat advokátem. Ačkoliv mu jeden velmi známý advokát nabídl své služby zdarma, z principu nabídky nevyužil.
Případ Romana Smetany je v těchto chvílích na mnoha diskusních serverech srovnáván s kauzou právě podmíněněně propuštěného "vzorného vězně" Tomáše Pitra. Zajímavou souvislost nabízí server Aktualne.cz: Pitr by mohl například objasnit, jestli Ivan Langer (manžel soudkyně Markéty Langerové, která stála na počátku Smetanovy "kauzy") vědomě pomáhal developerovi Luďku Sekyrovi ovládnout stavební společnost IPS, jak tvrdí například expolicista protikorupční policie Karel Tichý, který založil dnes již legendární spis Krakatice. Takové konstrukce ovšem nebudou soud, jenž bude posuzovat Smetanovo "maření" zajímat. Pro soudce je podstatné, zda se odsouzený chová "vzorně". Pokud vzdoruje a dělá potíže, soud mu to prostě podle práva spočítá. O spravedlnost přece nejde.
Naděje Romana Smetany spočívá v tom, že se změní poměry. Že se prezidentem třeba stane člověk, který bude na rozdíl od současné osoby na Hradě ctít spravedlnost nad formální právo a využije pravomoci dané mu ústavou. Že v této zemi budou vládnout opravdoví zástupci lidu a ne vazalové mocných "kmotrů", finančních oligarchů, či zadlužení klienti hypotečních bank závislí na svém poslaneckém platu.
Aby tomu tak bylo, je třeba, abychom na takové změně všichni programově spolupracovali.
Pozn. red. BL: Národní pobočky Amnesty International nemají pravomoci zabývat se případy případného porušování lidských práv ve vlastní zemi. Česká pobočka AI by měla předat případ Romana Smetany do Londýna, z výše uvedeného prohlášení však vyplývá, že to neudělala.
Diskuse