Zkreslující pořad České televize

28. 2. 2012 / Marek Řezanka

Dne 23. 2. se ČT 24 prezentovala od 20:00 diskusním pořadem Planeta Země 2012. Moderování se ujal Václav Moravec. Zvolený tematický blok sliboval mnohé. Mělo se diskutovat zejména o současné krizi, postihující především Evropu a USA, a to z různých úhlů pohledu a v širokém kontextu. Projekt byl velmi ambiciózní a od pohledu zajímavých témat se vyrojila celá řada, namátkou: Kam směřují lidé na planetě Zemi? Čeho má být konec a čeho začátek? Právo a spravedlnost.

Problémem však bylo, že výběr diskutujících byl pestrým pouze na první pohled.

Mnislav Zelený, Marina Čarnogurská, Miroslav Bárta, Jan Hnízdil, Libor Malý, Miroslav Šlouf, Marián Tupý, Františka Hana Garlíková, Tom Nicholson, Fedor Gál, Daniel Vazquéz, Miroslav Vlk, Tomáš Sokol, Eliška Wagnerová, Iva Skoch. To byli lidé, kteří měli hledat odpovědi na otázky typu: Jsou krize předvídatelné? Je kapitalismus v krizi? Hrozí mu zánik? Má alternativu? Kam lidé směřují a jak se krize ekonomická podílí na jiných krizových projevech, např. v krizi rodiny?

Nemohu si pomoci, ale po celé sledování pořadu mi přišlo, že odpovědi se nehledají, ale jsou lidem předávány tak, aby je uklidnily a aby lidé měli pocit, že se vše řeší a vše je v naprostém pořádku.

Hned na začátku přišla televize s průzkumem, podle něhož se většina dotazovaných osob v ČR budoucnosti obává. Ke konci pořadu pak byla přidána čísla za ochotu respondentů aktivně se na nějaké změně podílet.

Téměř čtyřicet procent respondentů se v relativně malém výběrovém šetření vyjádřilo, že žádnou takovou ochotu nemají a 32 % dotazovaných by bylo ochotno jít k volbám či pomoci finančně, jinak nic. Z toho by vyplývalo, že lidé změnu chtějí, ale chtějí, aby přišla z venku, mimo jejich vlastní vynaložené úsilí. Takové lidi nebude těžké přesvědčit o tom, že ani ta změna není zase až tak potřebná.

Jako zásadní výstupy z téměř tříhodinové debaty vidím:

1) Městské civilizace jsou odklonem od přírody, jistá krizovost je daň, kterou za tento odklon platíme.

2) Kolapsy systémů jsou nepredikovatelné a rychlé.

3) Pokud je diagnostikována vážná nemoc, není možné pokračovat v dosavadním způsobu života a jen přibrat medikaci a vyléčit se.

4) Když nebude spotřeba, nebude práce.

5) Nejedná se o krizi kapitalismu jako takového, ale o krizi sociálně demokratického kapitalismu v Evropě. Alternativa ke kapitalismu není.

6) Lidé se mají starat sami o sebe, především ti na začátku pracovní aktivity, a nespoléhat na stát.

7) Budoucnost je v Číně.

8) Na ulici se problém nevyřeší. Na internetu se lidé uchylují k agresivnímu chování. Jde o negativní jev.

9) Komunismus výrazně zdeformoval cit pro právo a spravedlnost.

10) K nevymahatelnosti práva pomáhají i soudy a jedna z potřeb lidí je potřeba férovosti.

Mnohému divákovi toto možná stačilo. Uznale pokýval hlavou, že média si konečně všimla, že konzum a peníze nejsou všechno a dokázala se na tyto jevy podívat kriticky. Už příliš neřešil, že hlavně skončila doba konzumní společnosti, že konzumní společnost se přejedla a již není v kursu. Zatím asi lidem stačí, když slyší, že se jenom nemají honit za ziskem a že je potřeba participativní demokracie, aby se více zajímali o politické dění, takže jdou spát s příjemným šimráním po těle, že ono tak zle zase není a nebude.

I když nevím, jak bylo při sledování pořadu lidem, kteří jen tak tak utáhnou rodinný rozpočet, s vyjevenýma očima a zatajeným dechem bezmocně pozorují, co se jak zdražilo a ještě zdraží a jak dostanou na výplatě ještě méně, o inflaci nemluvě. Mají-li hypotéku na bydlení a děti školou povinné, je to o to zajímavější, nemluvě o tom, vyskytuje-li se v rodině osoba zdravotně handicapovaná či dlouhodobě nemocná a vyžadující péči.

Dlouhodobě nezaměstnaní měli být upozorněni, že pro ně je tento pořad nevhodný a může jim způsobit zdravotní komplikace. Pro ně rada, že se nemají honit za ziskem a naopak se musí postarat sami o sebe, měla takříkajíc cenu zlata. Štěstí měli v tomto případě bezdomovci, kteří televizi ani internet nemají, a tak, přežili-li mrazy, infarkt z výstupu některých pozvaných je nesklátil.

Starat se o sebe je jistě dobrá a záslužná věc. Ale musí být zaštítěna určitým prostředím, prostředím právního státu a fungující demokracie. Jak se má ale například o sebe postarat handicapovaný člověk, kterému vezmou možnost pracovat v chráněných dílnách a tím i jeho lidskou důstojnost?

Jak se mají o sebe postarat důchodci, kteří celý svůj život přispívali na důchodové spoření?

Jak se mají o sebe postarat studenti, nad nimiž visí Damoklův meč školného a bludný kruh splácení půjček na studium, případně splácení hypotéky, rozhodnou-li se chtít bydlet a pomýšlet na rodinu? Jak se o sebe mají postarat lidé bez zaměstnání, kteří mají vysokou kvalifikaci i chuť pracovat, jenom ta místa jaksi nejsou? Jsem přesvědčen, že toto doporučení jako lék současné krize nebylo vůbec domyšlené.

Když se pan Marián Tupý rozpovídal o tom, jak současný kapitalistický systém v žádné krizi není, že se jedná toliko o krizi zaplevelení kapitalismu čímkoli sociálním a že asijské a jihoamerické ekonomiky (pokud se v nich prosadí kapitalismus) budou tahouny tohoto systému, zatoužil jsem slyšet i jiné ekonomické teorie.

Jenže ani paní Ilona Švihlíková ani Markéta Šichtářová do televize pozvány nebyly. Stejně, jako divák neměl možnost dozvědět se něco o rizikové společnosti dnešních dnů od sociologa Jana Kellera.

Milan Valach by jistě k alternativám ke kapitalismu měl co říci, ale tím by porušil obraz dokonalého tabu, že nic takového není a co na tom, že průmyslová družstva alespoň na úrovni lokální existují, že přibývají, že přibývají zejména v USA a že mají i dobré výsledky.

Z televizních obrazovek jasně zazářilo, že vše, co nás obklopuje, stojí na kapitalismu.

Minimálně v naší republice to pravda není, protože nás obklopuje i řada věcí vybudovaných za tzv. reálného socialismu -- a jsou s těmi kapitalistickými výdobytky v naprosté symbióze.

Škoda, že před kamerami nebyl nikdo, kdo by se vyjádřil k nepředpověditelnosti systémových kolapsů. Jenomže probírat v televizi otevřeně Marxův vědecký rozbor kapitalistických začátků by mohl někoho pohoršit, tak se egyptolog Bárta omezil na konstatování, že kdo analyzuje faktory umožňující vznik určitého systému, pochopí i faktory vedoucí k jeho zániku. Když měl tyto faktory identifikovat v případě kapitalismu, téma se zamluvilo.

Tak, jako ve filmu je často kladná postava vyvažována nějakou zápornou, bylo zřejmě velmi pečlivě vybíráno, kdo bude pozván jako kritik stávajícího řádu. Pokud možno někdo dostatečně mediálně vypraný a zprofanovaný a u lidí neoblíbený, aby se s jeho slovy ztotožnilo co nejméně lidí. Nakonec se této cti dostalo Miroslavu Šloufovi.

V závěru pompézního představení se objevily ještě známé tváře Veroniky Žilkové a Agáty Hanychové, aby bylo lidem jasné, jak má vypadat fungující rodina a představení skončilo. Bez soli a omastku, s divnou příchutí zameteného pod koberec. Řada témat se nakousla, žádné se ale nějak nedojedlo až po ohryzek, na jádro se nedostalo ani omylem.

Jediné, co zaznělo k jakýmkoli hnutím ve světě, bylo, že ve Španělsku jsou na tom mladí lidé hodně špatně a že jsou často nezaměstnaní. V případě spisu slovenských tajných služeb Gorila padlo toliko konstatování, že korupce na Slovensku (a nejen tam) je patrně systémová a propracovaná do detailů a že lidé jsou již apatičtí, protože si uvědomují, že jak pravicové, tak levicové strany na tomto stavu participují. Opět, lidé, kteří se aktivní práci v různých hnutí věnují řadu let, jako např. Václav Novotný z Ne základnám, raději pozváni nebyli.

Lidé zasažení pravomocemi exekutorů na vlastní kůži asi příliš potěšeni slovy právníka Tomáše Sokola nebyli. Slučování exekucí není jednoduché a kdo třeba třikrát jel na černo, žádným andílkem nebude, tak co s ním.

Trochu více pochopení pro lidi s exekucemi v zádech měla Eliška Wagnerová.

Kardinál Vlk si zase posteskl nad stavem, kdy komunisté údajně v lidech zdeformovali cit pro právo a spravedlnost. Měl samozřejmě na mysli případ církevních restitucí.

I tady citelně chyběl nějaký fundovaný oponent, nejlépe paní Lenka Procházková, u níž je naopak cit pro právo (spravedlnost ponechme stranou, pro tu má vyvinutý cit možná ještě silněji) vyvinut silně. Chce jenom, aby bylo zřejmé, že církve dostanou to, na co mají nárok, a ne to, na co tento právní nárok nemají. A neváhá na ty, kdo podle ní právo porušují, podat žaloby k soudu.

Nejde však pouze o to, že chyběly názorové protipóly k probíraným tématům. Na některá témata, která by opomenuta při probírání krizového stádia určitého systému chybět neměla, vůbec nedošlo.

Nerozebírala se kupříkladu mezinárodní situace a hrozba válečných konfliktů, kde by své jistě mohl říci politolog Oskar Krejčí.

Mlčelo se o hrozbě fašizace Evropy, jejímž symbolem bylo postřílení desítek mladých lidí v Norsku a jež výrazně bobtná v Německu. Ale nejen tam. Stále více se do oficiálních politických projevů v České republice dostávají názory lidí, které hraničí (či už tuto hranici překročily) s potlačováním práv jedince či skupiny osob.

Jako příklad by mohl být uveden novinář Adam B. Bartoš, jenž ve svém výlevu proti Janu Krausovi a jeho časopisu překračuje míru toho, co by právní stát měl tolerovat. S kým se tento člověk stýká a na koho má vazby, by bylo kapitolou samo o sobě a o české společnosti by to nic příjemného nevypovědělo.

Součástí každé krize je vedle ekonomického vývoje i vývoj demografický. Ovšem ani na jeho rozbor nedošlo.

Pokud již nějaké zahraniční jméno zaznělo, jednalo se o G. Sorose a jeho "krizi nedostatečného pochopení". Jména J. Stiglitze či S. Žižeka zůstala v jeho stínu. Problematika fiskálního paktu se rovněž neprobírala, i když je pro vývoj Evropské unie klíčová. Jedná se totiž o to, zda se projekt jednotné Evropy udrží (a že je zde mnoho hráčů, jimž by se líbil její rozpad), ale především, na jakých základech se udrží.

Jít cestou současné (chce se mi dopsat "bratrské") "pomoci" Řecku, je dle mého krokem k rozpadu EU, neboť takový krok znamená v důsledku demontáž sociálního státu a demontáž středních vrstev. A na těch stávající systém v Evropě a v USA stojí.

Samostatným tématem mohl být vztah člověka k životnímu prostředí. Ale zřejmě si v televizi nechtěli popudit hlavu státu, která je na toto téma velmi háklivá.

Velmi zajímavé byly vybrané i hlasy "lidu" v Kanadě a Rusku, které si zasloužily přímý přenos. Dozvěděli jsme se například, že "obyčejní lidé" krizi nepociťují, či že kapitalismus jako jediný fungující systém v krizi není.

Pořad České televize mi bohužel celkově připadl jako nevyvážený a nic nového nepřinášející. Ale i tak díky za něj. Naznačil totiž, kde jsou limity současného systému pro diskusi, co povoleno říkat je a o čem se raději mlčí.

V zájmu hledání oněch faktorů, jež kdysi přispěly k vzestupu kapitalistického systému, a jež ho v současnosti potápějí, by pro příště bylo na místě uspořádat debatu s názvem: Alternativy ke kapitalistickému systému a přizvat alespoň některé z osobností, u nichž jsem si posteskl, že mi citelně chyběly, a nejenom mně (J. Keller, I. Švihlíková, T. Fiala, M. Valach, O. Krejčí či L. Procházková).

Pak se možná bude mluvit o tom, na co a jak se připravit. Zatím jsme byli uklidněni, že systém nekolabuje a že se na nic zlomového připravovat nemáme. To vše v předvečer protestu studentů a v době, kdy kauzy Promopro, Drobil či nově Rampula a další spí poklidným spánkem spravedlivých.

Na závěr už pouze shrnu účastníky pořadu a jejich hlavní teze:

Mnislav Zelený, etnolog a cestovatel: Už dávno nevidíme harmonii vesmíru a přírody, a nekopírujeme ji. Městské civilizace jsou odklonem od přírody.

Marina Čarnogurská, sinoložka: Čína se jako důležitá civilizace udržela od nejstarších dob dodnes jako jediná. Obchodní kruhy nemají vládnout. Mají vládnout lidé, kterým záleží na celém podnebesí. Čína by nám mohla být vzorem, i když má také potíže.

Miroslav Bárta, egyptolog: Kolapsy jsou nepredikovatelné a rychlé. Zanikávají stávající struktury a vznikají nové. Nemocný systém nelze reformovat. Je důležité znát, jak konkrétní systém vznikl. Faktory, jež stály u zrodu systému a jeho rozvoji, později zapříčiní jeho pád. Manipulace veřejným míněním vnímám jako rizikový faktor přežívající dodnes. Kdo rozumí technologii moci, obstojí v každém systému.

Jan Hnízdil: Systém rozvíjejí lidé určitých vlastností (individualisté, sobečtí a arogantní lidé). Nelze žít stejným způsobem a vyléčit se. Nelze polykat k uzdravení prášky a zachovávat stávající nezdravý životní styl -- a uzdravit se. Paralelní vztahy mají neblahý vliv na lidskou psychiku. Úzkostmi a depresemi trpí nejméně 30 % populace ČR, půl milionu z nich se léčí. Antipsychiatři tvrdí, že i ty nejvážnější duševní choroby jsou životní strategií člověka na podmínky, které nejsou k životu. Problém je v tom, jak se medicína aplikuje. Nemoc není ve vzduchoprázdnu, ale v nějakém sociálním prostředí. Realita rozpadu tržního systému se projevuje na krizi rodin a partnerských vztahů.

Libor Malý, podnikatel: Přestal jsem věřit v moc peněz. Vše je otázka víry v peníze jako platidlo. Když přestaneme spotřebovávat, přijdeme o práci. Je zřejmě utopií, že když každý něco bude dávat, bude to lepší společnost, ale něco na tom je.

Miroslav Šlouf, politik: Doba minulá byla lepší, co se týče mezilidských vztahů.

Marián Tupý, analytik, Cato Institut: Rusko se může stát součástí "západního světa". Toto, co pozorujeme, není krize kapitalismu, ale sociálně demokratického kapitalismu. Kapitalismus v Asii funguje dobře. Čína je druhou nejvyspělejší ekonomikou na světě. Problémy "západu" nejsou problémy trhů, ale problémy regulovaných trhů. Proti kapitalismu neexistuje žádná alternativa. Vše, co nás obklopuje, je výsledkem kapitalistické produkce. My všichni jsme zodpovědní za stávající stav společnosti.

Františka Hana Garlíková, zaměstnankyně T. Bati: Podstatné je propojení teorie a praxe. Musíme se postarat sami o sebe, hlavně mladí lidé musí. Radikální změna není na místě. Není zde dostatečná podpora soukromému podnikání.

Tom Nicholson, novinář, věnuje se spisu tajných služeb, Gorila: Korupce na Slovensku byla propracovaným systémem, bez ohledu na politickou příslušnost politiků.

Fedor Gál, sociolog: Na ulici se problém nevyřeší. Problémy vidím následující, problém financování politických stran a potřebu změny volebního zákona. Řešením je participativní demokracie. Rodiče dnešních kolaborovali s minulým režimem, a tento odkaz jim předávají.

Daniel Vazquez, student, hispanista: Revoltující jsou ve Španělsku hlavně mezi mladými. Je zde značná nezaměstnanost těchto lidí. Nemůžeme kontrolovat, jak zástupci jednají poté, co byli zvoleni.

Miroslav Vlk, kardinál: Je málo cítění pro právo a pro spravedlnost. Lidé se v otázce restitucí neptají, kde je právo.

Tomáš Sokol, exministr spravedlnosti, advokát: Spravedlnost je chápána individuálně, lidé si vykládají spravedlnost podle svého. Slučování exekucí není jednoduché. Na deformaci zákonů se podílejí také poslanci.

Eliška Wagnerová, místopředsedkyně Ústavního soudu: Zákony jsou produkovány filosofií utilitarismu. K nevymahatelnosti práva pomáhají soudy. K lidské potřebě patří férovost. Soud má mít jistou dávku pro porozumění.

Věra Jourová, podnikatelka: Systém pro toky evropských peněz měl být nastaven tak, aby se nekorumpovalo. Výsledkem však bylo, že jsem z korupce byla obviněna já, která se podílela na jejím zamezení.

Iva Skoch, dopisovatelka Newsweeku a Global Post: Napsala knihu o manželstvích v různých kulturách. Všímá si krize rodiny v různých prostředích. Srovnávala situaci v Japonsku a v polygamních společnostech, jako například v některých afrických islámských zemích.

George Soros: Krize nedostatečného pochopení (Alchymie financí). Lídři nerozumí tomu, co se děje. Lídři odmítají změny a nemají vizi. Německá Bundesbank je hlavním viníkem krize. Ekonomie jako věda selhala. Ekonomie ignorovala rozdíl mezi přírodními a společenskými vědami. Lidské bytosti mají svá pravidla, jejich chování není předvídatelné.

0
Vytisknout
17181

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2012