Vážení odpůrci kapitalismu!

17. 11. 2011 / Petr Uhl

Poprvé v životě přicházím na protestní manifestaci ve smutečním oblečení. A poprvé také oslovuju shromážděné jako odpůrce kapitalismu.

V Praze vychází už šest let kulturně-politický časopis A2, dnes čtrnáctideník. Vyznačuje se systémovou kritikou poměrů v zemi, v Evropě a ve světě, kterou přináší z pozic antiautoritářských -- promiňte mi ten starodávný slovník. Nedávno mi položila redakce A2 otázku: Představují pro vás hnutí hledající alternativy k stávajícímu neoliberálnímu uspořádání reálné východisko z krize?

(Projev přednesený ve čtvrtek v Praze na Staroměstském náměstí)

Odpověď je asi snadná -- jistěže, v mnoha zemích světa, kam dosud neolibrální upořádání společnosti proniklo, lze východiska z krize, ať už tím slovem myslíme cokoliv, hledat a nacházet. Neoliberalismus a neokonzervatismus, který zachvátil společnost českou, britskou a v menší míře i další země Evropy, hlavně východní, je překonatelný i prostředky samotné tržní ekonomiky.

Na otázku v této podobě se mi odpovídá snadno. Dejme se dohromady a postavme se na odpor k arogantní demontáži sociálního státu, braňme tradiční nástroje sociální solidarity -- tedy svobodnou činnost odborů, svobodu slova a spolčování, rozhodování v referendech, povinné soudní řízení s pachateli zločinů; zrušme také ochranu všech údajů, které beztrestnost umožňují.

Česká republika není ale množinou 10,5 milionu autonomních a navzájem izolovaných jedinců. Je to společenství, spojené velkým množstvím sociálních, kulturních, a politických vazeb, a teprve díky těmto vazbám se jednotlivec projevuje jako socializovaná osoba, jako homo politicus, jako občan.

Nenechme se zahnat do soukromí:

Položíme-li si ale otázku časopisu A2 šířeji, tedy Je překonání kaptalismu nutnou podmínkou k překonání současné krize?, tu musím odpovědět, že nevím.

Stejně jako v roce 1989, kdy jsem -- zjevně nedostatečně a neúčinně -- akcentoval všechny sociální, solidární a lidskoprávní postupy rozvoje tehdejší společnosti, žádný recept nemám.

Dnes jsem ale přinucen se nad tím zamýšlet znovu.

Na této antikapistalistické cestě stojí významná otázka. Máme se na tuto cestu dát pomocí stávajících či pozměněných levicových politických stran, nebo jen ve spolupráci s nimi, anebo zcela nezávisle na nich, ba proti nim? Zatím jsem si vybral onu prostřední cestu.

0
Vytisknout
5835

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2011