FRANCIE:

Ministr Juppé sní s otevřenýma očima

3. 10. 2011 / Josef Brož

Prezidentský sen 2012? I tak by se dala v krátkosti nazvat ambice Alaina Juppého, o němž kdysi prezident Jacques Chirac prohlásil, že je pravděpodobně "nejlepším z nás". Juppé byl generálním tajemníkem prochirakovského Sdružení pro republiku (RPR), ministrem zahraničí, později také premiérem. V současnosti zažívá Juppé velký návrat na výsluní.

Kdo by to byl řekl koncem roku 1996, kdy ve Francii vrcholila vzpoura proti jeho reformám?

Nynější ministr zahraničních věcí ve vládě Françoise Fillona byl na sklonku 90. let vnímán jako symbol cynické technokratické politické moci, člověk chladný a veskrze arogantní. Kdo by si to kdy býval myslel, když o několik let později, v únoru roku 2004, zaznělo obvinění ze zpronevěry finančních prostředků, že může být jednoho dne vnímán jako horký kandidát pravice na prezidenta? Jakkoliv se tento krutý verdikt změnil na "pouhý rok", Juppé ztratil na prahu svých 60. narozenin všechno: své město Bordeaux, prestiž i politickou perspektivu.

Je to nyní jeho triumfální návrat. Tři roky je totiž už zpátky, nejprve opět starostou v Bordeaux, ve Fillonově vládě nastoupil jako ministr obrany a po skandálu s Michèle-Alliot Marieovou na počátku "arabského jara" se vrátil na Quai d'Orsay.

Za pět let čtyři prohry

Mluví se o tom již nějaký čas, v poslední době o tom promluvily i výzkumy. Zatímco nynější prezident Nicolas Sarkozy má u Francouzů jen podporu 21%, jeho ministr Juppé je se svými 26% nejlépe situovanou osobností na kandidaturu pravicové Strany lidového hnutí (UMP), vládnoucího uskupení, které ostatně Juppé sám zakládal.

Zdá se to být ovšem také velký revanš chirakovců, vůči nimž Sarkozy vystoupil -- na počátku nového desetiletí v předzvěsti své kampaně roku 2007 -- svými proslulými výroky o "konci nehybnosti". Velké naděje, které se Sarkozym spojovala široká třída středo-pravo-extrémních sympatizantů a hlavně voličů, je nyní v troskách. Činí ho zodpovědným nejen za stav země, ale i za sérii politicko-kriminálních afér, které v tomto podzimu vyplouvají na povrch. V mnoha z nich figuruje Sarkozyho jméno.

I uvnitř zdánlivě jednotné široké pravice se už o nominaci Sarkozyho nahlas pochybuje. Dokladem je i neskrývaná ambice Juppého, ale i čerstvý ústup "centristického kandidáta" Jean-Louise Borlooa, který se ještě před půl rokem snažil o vytvoření středové strany, aby se nyní znovu přiřadil zpět k Sarkozymu a jeho "prezidentské většině". Není to "ústup z moudrosti", ale vlastně ze zoufalství. Pravicová většina za posledních pět let ovšem sklidila čtyři voličské prohry. Pluralita bere za své, i když Borloo hrál trochu centristického krtka u Francoise Bayroua, rivala z minulých prezidentských voleb.

Ministr Juppé sice také opakuje, že Sarkozy je "přirozený kandidát", ale vnáší do své úvahy značnou pochybnost, když k tomu ještě mnohovýznamně poznamená, že "mohou nastat okolnosti, které způsobí, že - ..." A na otázku, zda má nějaký sen: "Ano, já sním dokonce i s otevřenýma očima," potvrdil v pořadu Des Paroles et des actes na France 2.

O tom, jaké ty okolnosti budou, se jistě brzy přesvědčíme. Zda Sarkozyho popularitu zachrání jeho choť Carla, jež má k dnešnímu dni svůj porodní termín, je už ale jen ve hvězdách. A co se děje ve vzduchu? "Ve vzduchu je cítit konec režimu," napsal na titulní stranu svého posledního vydání týdeník Le Point.

0
Vytisknout
3360

Diskuse

Obsah vydání | 4. 10. 2011