Václav Klaus, prznitel národa i jeho jazyka

20. 6. 2011 / Daniel Strož

Prezident republiky Václav Klaus se na všechny strany chlubí knihou, která mu byla předána k jeho sedmdesátinám. Nejde v ní o nic víc, než o podlézavé vyjadřování řady jeho domácích nohsledů a těch několika zahraničních postaviček, jimž něčím zaimponoval. Budiž mu to dopřáno; nechť je opět na chvíli ukojena Klausova chorobně narcistní a ješitná povaha. Prezident by však ten svazek neměl nazývat německy "Festschriftem", nýbrž pěkně po česku Oslavným sborníkem, hovoří-li k českým občanům. A to tím spíše, obává-li se (viz rozhovor v Nedělním Blesku), že by se prý Česká republika mohla v EU "rozpustit jako kostka cukru v kávě".

Nejen, že si Václav Klaus nějak neuvědomuje, že právě on sám byl tím, kdo do té "kávy" republiku jako tu kostku cukru vhodil; ještě se cynicky podivuje tomu, že "rozpouštění pokračuje velmi rychlým způsobem". A právě toto má společné s generacemi potentátů, kteří tu vládli před ním. Připomeňme si pouze údiv těch, kteří byli u moci do roku 1989. Zvrat pro tuto sortu lidí přichází vždycky nečekaně, je to jakýmsi nepsaným pravidlem.

Při nedávné návštěvě Plzně projevili tamní občané o prezidenta -- snad demonstrativně -- minimální zájem. Jedním z toho mála osob před plzeňskou radnicí byl otec dítěte v kočárku, jenž k němu nahlas pronesl, aby to Klaus slyšel: "Dobře se podívej, to je on, to je ten, co rozkradl republiku. Tak si ho tady prohlédni, ať víš, až ho budou soudit."

Od posledního lámání páteří a charakterů uběhlo v této zemi oněch začarovaných plus minus dvacet let. Těm příštím, kteří půjdou brzy cinkat do ulic, bude chybět už i chrup. V Klausově státě jim mezitím ani na amalgámové plomby peníze nezbudou, a tak si zuby dají raději vytrhnout. Pouze to uhradí zdravotní pojišťovna. Revoluční dav, vyvolávající šišlavě svá hesla. Svět se bude mít zas na co dívat!

0
Vytisknout
5560

Diskuse

Obsah vydání | 22. 6. 2011