Ani pirátsky, ani ústavně vždycky nesporná cesta nevede!

22. 6. 2011 / Miloš Dokulil

Ne že by záměr Pirátské strany týkající se internetových stránek s herní náplní měl narazit na vážné potíže třeba jen proto, že strana má název poněkud stimulující představu o aktivitách směřujících mimo legalitu. Na druhé straně brát automaticky Ústavu za vyčerpávající a kompletní zdroj k vždy právně konečným a nesporným závěrům také dobře nelze. Život a jeho možná právní interpretace jen zřídka vykazují takovou přímočarost a jednoduchost. Pochopitelně tím svérázným "peškem", který chodívá okolo, jsou jisté zájmy, které tím či oním přístupem k právní analýze konkrétního záměru sledují jak obhájci, tak kritikové.

Na začátku úvahy o internetu nutně zajisté bude zásada svobodné výměny informací. Asi také není nutné moc připomínat, že ani v případech, kdy dílčí anonymita webové sítě umožňuje dokonce kriminální počínání, nemusí být vůbec snadné dopátrat se adresy, odkud pramení podvod či jiné protiprávní jednání. Internet samozřejmě nezná žádné státní či jiné hranice. Také Listina základních práv a svobod nesmí být jen nějakým cárem papíru nebo přímo záminkou k obcházení těchto práv. Jenže: není zároveň dobře možné vyhlašovat jakékoli "právo" zcela obecně, když jím mohou být některé subjekty neúměrně zvýhodněny a jiné naopak 'bez přijatelné ochrany znevýhodněny! Každé konkrétní "právo" má své aplikace, při nichž jednotlivé subjekty nemusí být nutně vůči jeho naplnění v naprosto stejném vztahu.

Provozovatel her, včetně těch hazardních, uskutečňovaných na internetu, zřejmě v sídle svého podnikání také z něho platí nějaké daně. Pokud ale dostává platby také ze zahraničí, do tohoto zahraničí zřejmě žádné zdanitelné příjmy nevykazuje. Přitom gamblerství je návykovým počínáním, s nemalou řadou doprovodných negativních důsledků. Jde tu o ruinování mezilidských vztahů, získávání zdrojů pro sázení také mimo legální cesty, a tímto počínáním si může gambler navíc i ničit své zdraví (od kouření po alkohol a tvrdší drogy). Případné léčení takových lidí také není zadarmo. A kde na to brát peníze? Jenom od daňových poplatníků? Sice nelze porovnávat pornografii (včetně dětského porna) a gamblerství, ale kupodivu (?) u pornografie bylo riziko "liberalizace" při šíření na webové síti poměrně brzy vzato v úvahu jako počínání mimo zákon. Kupodivu signatáři petice "Internet bez cenzury" pravděpodobně hned nezvážili, jakou Pandořinu skříňku chtějí otevírat ještě víc, než už je, a to v nemálo problematickém směru. Copak už dnes nemáme nejvíc heren (a asi i zastaváren) na hlavu na světě? V zájmu svobody podnikání (ať už povolované Ministerstvem financí či jiným orgánem) se nám v Česku rozbujelo něco, co z dopuštění "liberálních" institucí jako mor dnes rozežírá naši společnost...

0
Vytisknout
2885

Diskuse

Obsah vydání | 23. 6. 2011