Stáří kontra peníze

9. 5. 2011 / Jiří Baťa

Ačkoliv se toho kolem odchodu do důchodu napsalo, jak se dnes říká "hafo", stále není problém stanovení "oficiálního" limitu, tj. roku odchodu do důchodu vyřešen. Nad celým problém totiž, na úkor lidského bytí a žití, převažuje fenomén peněz. Je to sice z pohledu státu, který důchodce vyplácí důchodovými dávkami dost podstatné, ale nemělo by to být rozhodující.

Nedávno jsem někde četl zprávu o výsledku studií nějakých odborníků, kteří se zabývali otázkami ideálního věku odchodu do důchodu. Pokud si vzpomínám, jejich výsledky nebyly nikterak světoborné, nicméně to zásadní vyslovili zcela jasně: samotný věk není rozhodující.

S tímto názorem, alespoň já, souhlasím. Jde totiž o to, zda lze jakoukoliv hranici věku pro odchod do důchodu použít jako universální. Snad budete se mnou souhlasit, že nikoliv. Jenže právě o to se snaží naši reformátoři, protože v jejich rovnici jsou dosazena pouze čísla, představující peníze. Nikoliv faktory, jako např. zdravotní stav, druh práce, sociální zázemí, rodina, finanční možnosti z předchozích výdělečných let adepta pro odchod do důchodu a hlavně výhledový (prognózovaný) stav a možnosti společnosti a potažmo stav světa za 20 až 40 let !

Svět je neustále v pohybu a události posledních let, měsíců a dnů to jen potvrzují. Ve světě zdaleka nepanuje klid z let druhé poloviny dvacátého století, pokud pomineme jisté politické a vojenské napětí z dob studené války a železné opony. Což je však s událostmi, jako jsou povodně, globální oteplování, tsunami, výbuch sopky či zemětřesení v Japonsku etc., diametrálně odlišné. Pánové zcela opomíjejí zásadní výhledy (možnosti) o stavu naší společnosti a její populace za zmíněných 20 až 40 let! Mají vůbec nějakou představu, jaká za tato léta bude politická, ekonomická, sociální, zdravotní, ekologická a populační situace či stav ve společnosti, ve světě nemluvě? Samozřejmě že to neví, on to totiž neví na 100% nikdo, ale oni se tváří, že to ví, že zřejmě všechno bude a půjde jako dnes a hlavně podle jejich plánů. Dost troufalé sebevědomí, nicméně nezodpovědné, sobecké, ne-li trestuhodné! Doba dvaceti až čtyřiceti let je totiž strašně dlouhá doba na to, aby ani ti nejlepší prognostici byli schopni vynést resumé, za který by mohli dát ruku do ohně..

Jestliže reformátoři Kalousek a Drábek dělají propočty v rámci důchodové reformy při výpočtech odvodů na důchodový fond s tím, že dnešní stav tohoto účtu je v katastrofickém stavu (čípak asi vinou?) a je nutné jej restruktualizovat, pak se jejich zájmy (prý v tom nejlepším smyslu slova) točí jen ve smyslu zabezpečení financí na výplatu důchodů za 20-30 let, příp. ještě dále. Že v tom nejsou ty nejčistší úmysly, není nutné zdůrazňovat, to dokazují jejich úmysly a záměry se zavedením soukromých penzijních fondů.

Přesto, že nerad slyším věštění z koule, nemohu nepřipustit (a mladou generaci předem lituji), že si v nejbližších dvaceti, třiceti letech mnoho klidu neužijeme. Nejen doma, ale i ve světě. Svět totiž nemá ty nejsvětlejší vyhlídky na klidné a pohodové časy a myslím si, že je třeba s tím počítat. Někdo může namítat, že pesimismus není na místě. Prosím, ale na druhé straně stejně tak nelze oplývat optimismem. Jinými slovy, je nutné počítat se vším, být připraveni na všechno. Konec konců strach či obavy jsou normální lidské vlastnosti, a že existují už i nyní svědčí opatření německé vlády v úmyslu uzavření několika jaderných elektráren. Můžete to být sice z důvodů, jak se říká: "strach má velké oči", ale zřejmě dávají přednost jistotě před možnou katastrofou. Pokazit rozhodně nemají co.

Výše uvedené názory se, myslím, ne příliš rozcházejí s realitou. Tuto realitu však nejspíše pochopí střízliví a racionálně uvažující lidé na rozdíl od vládních reformních fanatiků, kteří dnes, obrazně řečeno, vidí především prázdnotu důchodového fondu (stejně jako u jiných rozpočtových položek) a proto vedeni " ušlechtilou" myšlenkou zabezpečit tento fond dostatečným finančním krytím za dvacet, třicet či více let, budují své plány na nemorálních, sobeckých a bezohledných základech, které zcela postrádají současnou realitu, potřebnou dávku sociálního cítění a solidaritu s budoucími důchodci.

Mohu se ovšem ve své úvaze mýlit. V tom případě je ovšem potřeba na jejich konání pohlížet z úhlu, kterému se říká amorální kalkul! Lze se proto i domnívat, že se jejich myšlenky mohou ubírat z pohledu jistých osobních obav z budoucnosti. A tak pokud k tomu (ještě) mají příležitost, chtějí si "krýt záda" a vytvořit si rezervy a za tím účelem vytváří fantasmagorické teorie a návrhy na reformy, které jim budou vyhovovat více, než těm, kterým je určena. Pak je pro ně pochopitelně jedno, jestli občan-důchodce za dvacet, třicet let bude schopen pracovat do 70 či 72 let, jak si to oni představují. Mám-li být hodně skeptický pak si nelze nepoložit otázku: budeme (rozuměj lidstvo) zde ještě za oněch 20,30, či 40 let?

Vím, že se najdou oponenti tohoto názoru. Pak nechť mne a ostatní přesvědčí o opaku, v čem nemám pravdu nebo v čem se mýlím. Dosud totiž jakákoliv "iniciativa" současných koaličních reformátorů (stejně jako reformátorů dřívějších) nás občany nepřesvědčila, že kromě bezmezného úsilí o zabezpečení (získání) financí do státního rozpočtu jsou jejich úmysly ty nejpoctivější, nejlepší a nejpotřebnější občanům této republiky, potažmo zda jsou v souladu s poslaneckým slibem, který dali při nástupu do svých funkcí. Vidina peněz a moci, stranické, lobbyistické a kmotrovské zájmy jsou přece jenom silnější, než čestnost, poctivost a morálka. Podle toho také vypadá "práce" koaliční vlády, jejichž výsledkem jsou totálně zfušované (pro ně ale nejspíše výhodné) návrhy reforem, z nichž ta důchodová se jim podařila obzvlášť! Nevěšme hlavu a buďme optimisty! Třeba se to zlé v dobré obrátí. Ale měli bychom tomu také nějak pomoci, nemyslíte?

0
Vytisknout
3436

Diskuse

Obsah vydání | 9. 5. 2011