Druhá kniha Miloše Zemana a dva příklady mentální úrovně českého tisku II.

20. 3. 2006 / Bohuslav Binka

Jestliže se jako přijatelný argument v politické diskusi zavede emocionální manipulace a diskreditace ad hominem a český tisk včetně "intelektuálně" laděného Respektu se na proměně podílí, nemůže se pak divit, že Miloš Zeman příležitosti využije. A v žádném případě nemá právo nad Zemanovou knihou moralizovat, neboť je bezprostředním spoluviníkem.

S článkem Erika Taberyho "Kdo vydírá Zemana -- Politické lži je třeba rozkrýt, ne jim dělat reklamu", který vyšel v týdeníku Respekt, se alespoň částečně dostáváme do sféry argumentů. Přestože i v tomto textu najdeme pasáže, které místo analýz a dokládaných interpretací prezentují sugesce, většinou Tabery pro své názory důvody uvádí. (Což je, mimochodem řečeno, oproti předchozí ukázce významný pokrok.) Přesto si dovolím Taberyho článek označit jako další příklad selhání českého novináře v kauze Miloš Zeman. Proč?

První část tohoto článku je ZDE

Podívejme se nejprve na logickou strukturu článku. Tabery říká:

Miloš Zeman je umný lhář, jehož sdělení bychom měli ignorovat, nebo ještě lépe rozkrývat motivy jeho lží. Jinak je rozbor Zemanových myšlenek zbytečný a demokratické společnosti škodlivý. Dokud lidem nebude naprosto srozumitelné konstatování, že Zeman je lhář a pomlouvač, je lépe o něm mlčet nebo rozkrývat jeho tajné motivy.

Již v této hrubé kostře Taberyho argumentu leží první problematický bod článku. Jestliže -- prozatím hypoteticky -- přijmeme fakt, že Miloš Zeman je "extremistický" "lhář a pomlouvač" zůstává otázka, jak je možné, že mu značná část lidí po tolika letech působení stále věří. Tabery viní český tisk, který podle něj Zemanovi "naivně pomáhá s propagandou", ale takový argument nemůžeme v žádném případě přijmout -- je v rozporu s realitou. Sledujeme-li období let 1998 -- 2006, vyznačuje se přístup nejdůležitějších českých tiskovin (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Týden, Respekt) i tří základních televizních programů (ČT1, Nova, Prima) vůči Miloši Zemanovi velmi negativním postojem. Novináři Zemanovi s propagandou nepomáhají, novináři se snaží proti Zemanovi bojovat. Uveďme jen několik příkladů.

A. Prozkoumáme-li archiv Mladé fronty Dnes (namátkou vybírám rok 1999), zjistíme, že naprostá většina komentářů je silně protizemanovská. Autoři jako Jiří Leschtina, Karel Steigerwald, Martin Jan Stránský či Jiří Pehe nemají vzhledem k Miloši Zemanovi jediný neutrální či pozitivní článek. Názvy komentářů jako "Lhář si polepšil" (Karel Steigerwald), "Zemanovo bezzubé pokušení", "Zemanův odkaz: Po mě třeba potopa" (Jiří Leschtina), "Je ohrožována demokracie a demokratický proces vládnutí" (Martin Jan Stránský) vcelku věrně odrážejí tendenci Mladé fronty Dnes té doby.

B. Veřejnoprávní ČT1 na přelomu let 2000/2001 (v době televizní krize) odvysílala dokument, ve kterém přirovnává Miloše Zemana (a Václava Klause) k nacistickým pohlavárům, Klementu Gottwaldovi a ruským okupantům z roku 1968! (Přepis i nahrávku dokumentu mám k dispozici). Snaha působit protizemanovsky je doložitelná též u většiny publicistických pořadů ČT1 období let 1998 - 2002. C. Samotný Respekt Miloše Zemana v letech 1998-2006 buď ignoruje nebo silně kritizuje. Ignorování lze -- s výjimkou několika protizemanovských pasáží -- prokázat v první polovině roku 2004, silně kritické je např. období vzniku opoziční smlouvy (článek "Země dvou Mečiarů" apod.).

Přijměme tedy, alespoň prozatímně, tvrzení, že novináři Zemanovy myšlenky "naivně nepropagovali" a zkusme si znovu zodpovědět položenou otázku. Jak je možné, že Miloš Zeman přes silnou kritiku většiny novinářů zůstává, alespoň pro část veřejnosti, autoritou?

První možná odpověď zní: protože česká veřejnost, či alespoň její významná část, je natolik hloupá a zlá, že jí Miloš Zeman vyhovuje. (Uvedenou interpretaci se pokusím odmítnout ve třetí části naší série.)

Druhá možná odpověď říká: Miloš Zeman je velmi moudrý a schopný politik, který přes nepřízeň tisku dokázal uskutečnit množství pozitivních věcí a proto si uchovává vysoký kredit. (I u této odpovědi si ověření pravdivosti ponechám na třetí část naší úvahy -- na analýzu samotné Zemanovy knihy.)

A konečně třetí odpověď říká: Zodpovědnost za úspěch Miloše Zemana paradoxně nese český protizemanovský tisk, který způsobem svého boje vytvořil prostředí, ve kterém se lidem typu Miloše Zemana daří. Jinými slovy: Není to nikdo jiný, než čeští novináři (resp. jejich významná část), kdo svojí neschopností nebo neochotou porazit Miloše Zemana pouhou silou argumentů bez manipulací a neférových prostředků vytvořili prostředí, ve kterém není pro Miloše Zemana roku 2006 těžké uspět. Nevěříte?

Erik Tabery píše:

"čtenář jeho (myšleno M. Zemana) publikací je vystaven koncentrované, profesionálně vystavěné lži ... Zeman píše jako zkušený dezinformátor vyškolený na kurzech StB ...".

Jenže ať již Zeman ve své knize takto píše či nikoliv, daleko dříve stejnou metodu použil protizemanovský bojovník Jiří Leschtina. Cituji z článku z roku 1999:

"Do vyklizeného prostoru jistě vtrhne Miloš Zeman a na zasedání ÚVV rozehraje další ze svých demagogických exhibicí, plnou emocí a urážek ...že si členové ÚVV, vyděšeni mírou intrik a špíny..." .

Rozhodně se tímto způsobem proti novinářské etice prohřešila ČT1, když v souvislosti s Milošem Zemanem! odvysílala:

"Ohlédněme se zpátky a vzpomeňme chvíle naší nedávné historie, kdy se manipulace s veřejně prezentovanými informacemi vyznačovala podobnými metodami, jichž jsme právě dnes svědky. Psal se rok 1945. Rozhlas volá o pomoc ... Vyzrálá propaganda jim přešla za dob panování Adolfa Hitlera do krve ..."

Rozhodně podobným školením museli projít novináři Respektu, když Miloše Zemana a Václava Klause přirovnali k Vladimíru Mečiarovi či Alexandru Lukašenkovi. Pro mne je přirovnání k Adolfu Hitlerovi, Alexandru Lukašenkovi, Vladimíru Mečiarovi či emocionální sugesce klasickým případem profesionálně vystavěné lži a dezinformace.

Jestliže se jako přijatelný argument v politické diskusi zavede emocionální manipulace a diskreditace ad hominem a český tisk včetně "intelektuálně" laděného Respektu se na proměně podílí, nemůže se pak divit, že Miloš Zeman příležitosti využije. A v žádném případě nemá právo nad Zemanovou knihou moralizovat, neboť je bezprostředním spoluviníkem.

A můžeme se vrátit k Taberyho článku. Dva základní argumenty, které Tabery jako důkaz lží Miloše Zemana prezentuje, souvisí s aférou Olovo a akcí "Internet do škol".

Začněme Internetem do škol. Tabery píše:

"Premiér uvádí, že jeho kabinet toho hodně udělal pro modernizaci školství. ... která odstartovala již úspěšným projektem ... Eduarda Zemana Internet do škol... Kdo si pamatuje, že u tohoto projektu bylo z výběrového řízení vyhozeno pět firem z marginálních důvodů, aby zůstal jen Český Telecom ve spojení s firmou AutoCont On Line? Kdo připomíná, že tento případ stále šetří policie ...?"

Vidím hned dva problémy Taberyho argumentace. Za prvé konstatování:

"bylo ... vyhozeno pět firem z marginálních důvodů"

musí přece doprovázet alespoň náznak, proč máme zmíněné důvody považovat za marginální, jinak se jedná o hodnotící soud bez argumentů. U výběrového řízení musíte splnit i formální a marginální požadavky, abyste mohli uspět. Za druhé Zeman se ve své knize -- sice v jiné pasáži, ale přece -- zmiňuje o ocenění, které česká vláda za "Internet do škol" získala od Evropské unie.

Chce-li Tabery "Internet do škol" v Zemanově podání kritizovat, musí se vyrovnat se všemi jeho argumenty, nikoliv pouze uvést svůj pohled na jejich jednu vybranou část. Tím samozřejmě neříkám, že pravdu má Miloš Zeman.

Říkám pouze, že argumentace Taberyho je nedostatečná a nedbalá. Ještě průkaznější je neschopnost či neochota Taberyho vyrovnat se se Zemanem na argumentační rovině v následující pasáži:

"Zeman ale není žádným nezávislým glosátorem společenské scény, Zeman je extremistický politik značně nejasných ambicí a cílů, které by měl tisk spíše rozkrývat a vážit..."

Zajímavá interpretace, jenže důkaz Zemanova extremismu v celám článku chybí.

Za velmi problematickou, i když z jiného důvodu, považuji také argumentaci, která se týká akce Olovo. Tabery ve zmíněné části článku píše:

"Autor (Miloš Zeman) překvapivě nemá na mysli Šímu, nýbrž Zdeňka Šarapatku, který našel na Úřadě vlády jako jediný odvahu Olovo prozradit a zveřejnit informaci, kdo je jeho opravdovým autorem. Zeman píše jako zkušený dezinformátor vyškolený na kurzech StB."

Argument by měl svou váhu, pokud bychom mohli Zdeňkovi Šarapatkovi jako původci většiny informací týkajících se aféry Olovo důvěřovat. Jenže to podle mého laického názoru skutečně nelze. Nejde o to, co proti Šarapatkovi uvádí Miloš Zeman.  Připočtu-li k tomu však, že byl poradcem Miloše Zemana a poté Stanislava Grosse! a konečně to, co řekl v rozhovoru právě pro týdeník Respekt (dvě citace za všechny:

"Mám hodně zajímavých informací, které mají i dlouhodobější hodnotu. Čekám jen, kdo dá lepší nabídku. Jsem tu a "na prodej";"Pokud jde o prověrku, na můj post není žádná zvláštní potřeba, a kdyby ano, klidně o ni zažádám. Asi by ji nebyl problém získat, protože na Úřadu vlády si neustále podávali dveře různí lidé z Národního bezpečnostního úřadu, který prověrky udílí.")

musím se sám sebe ptát -- opravdu se proti politickému či názorovému odpůrci mohu spojovat s lidmi tohoto druhu? A jsou "lidé na prodej" skutečně natolik důvěryhodní, abych je byl ochoten používat jako zdroj svých informací a argumentů?

Jenže to je právě pro přístup většiny publicistických odpůrců Miloše Zemana typické. Nevadí jim spojení se Zdeňkem Šarapatkou, který -- odhlédnu-li od intelektuální úrovně jeho odpovědí -- prokazatelně není člověkem, kterému můžete věřit. Nevadí jim, že nepoužívají argumenty, ale sugestivní obrazy. Hlavně, když zasáhnou protivníka.

Připomíná mi to sportovce, kteří vytrvale porušují pravidla hry a pak si stěžují, že se hraje bez nich. Jenomže i ve veřejném prostoru platí, buď budeš hrát podle pravidel, nebo si nestěžuj, že je druzí nedodržují. Nelze vytrvale místo argumentů házet bláto a pak si stěžovat, že jste vytvořili bahnité monstrum. Když se hází bláto, bahnitá monstra vznikají zákonitě. Otázkou zůstává, zda si to alespoň někteří z novinářů mohou uvědomit. Uvidíme.

Shrňme si: Podle Erika Taberyho je Miloš Zeman extremistický politik, pomlouvač a lhář, který nestojí za rozbor. A můžeme přejít k analýze samotné knihy Miloše Zemana.

(Dokončení příště)

0
Vytisknout
6646

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2016