Chystá se Trump znovu rozpoutat válku s Íránem?

18. 5. 2026

Nejprve bychom si měli uvědomit, že obnovení války znamená přiznání, že Trumpův předchozí eskalující tah – blokáda blokády – selhal. To samo o sobě bylo přiznáním, že válka selhala. Což bylo přiznáním, že lednové válečné hrozby selhaly. Jak jsem již dříve argumentoval na svém Substacku, toto neúnavné hledání eskalujícího řešení, které by dokázalo srazit Írán na kolena, není výsadou pouze Donalda Trumpa; stalo se to charakteristickou patologií americké politiky vůči Íránu již po desetiletí.

Ačkoli vyjednavači dosáhli významného pokroku na několika frontách, jednání dosud nepřinesla dohodu, a to hlavně kvůli nesmiřitelným rozdílům ohledně zásob vysoce obohaceného uranu v Teheránu. A jak si Washington uvědomil, že blokáda má opačný účinek, objevila se nová a nebezpečná dynamika: obě strany nyní věří, že další kolo bojů posílí jejich pozici v následujících jednáních. 

Jak jsem argumentoval v četných rozhovorech v lednu, Trump dramaticky podcenil sílu Íránu, zatímco zastánci tvrdé linie v Teheránu věřili, že válka posílí vliv Íránu tím, že odhalí iluzi íránské slabosti. Podle jejich názoru výsledek konfliktu toto hodnocení potvrdil, což je činí stále sebevědomějšími – ba dokonce odvážnějšími – ohledně toho, co by druhé kolo války mohlo přinést. Bylo mi řečeno, že nový Nejvyšší vůdce patří do tohoto tábora.

Trump hodlá vést příští válku s mnohem větší zuřivostí, zatímco íránští plánovači připravují mnohem rozsáhlejší a tvrdší odvetnou kampaň, doplněnou o nové strategické cíle.

Za prvé, íránští představitelé stále častěji popisují příští válku jako příležitost způsobit maximální strategické škody Spojeným arabským emirátům, přičemž poukazují na aktivní roli Abú Dhabí v předchozím konfliktu, jeho prohlubující se a stále otevřenější partnerství s Izraelem a jeho roli při naléhání na Trumpa, aby obnovil nepřátelské akce.

Teherán se pravděpodobně zaměří na americká datová centra ve Spojených arabských emirátech, což je krok, který slouží několika účelům. Íránští představitelé tvrdí, že tyto americké technologické firmy se již staly účastníky konfliktu prostřednictvím své podpory Pentagonu. Zároveň Teherán vidí příležitost ochromit ambice Spojených arabských emirátů stát se globálním centrem umělé inteligence – a tím potenciálně podkopat konkurenci Washingtonu s Čínou v oblasti umělé inteligence.

To poukazuje na druhý charakteristický rys íránské strategie v budoucí válce. Teherán se domnívá, že Trump a jeho rodina mají finanční podíly v mnoha z těchto technologických podniků. Zaměření se na Trumpovy osobní obchodní zájmy je páka, kterou Írán během prvního konfliktu zjevně nechtěl použít, ale nyní se zdá být stále více ochoten ji využít. Logika je jednoduchá: Trump může tolerovat poškození amerických strategických zájmů, ale je velmi citlivý na hrozby vůči svému vlastnímu finančnímu impériu. Zvyšte osobní náklady pro samotného Trumpa, zní úvaha, a on se možná ukáže ochotnější zaujmout realistický vyjednávací postoj.

Za třetí, Teherán pravděpodobně projeví mnohem méně zdrženlivosti, pokud se objeví důkazy, že jiné státy Rady pro spolupráci v Perském zálivu povolují Spojeným státům nebo Izraeli využívat jejich území nebo vzdušný prostor v obnoveném konfliktu. Výsledkem by byla širší a mnohem nebezpečnější horizontální eskalace s potenciálně katastrofickými důsledky pro globální ekonomiku, pokud by byla napadena kritická energetická infrastruktura.

Za čtvrté, do hry nyní vstupuje Rudé moře. To by dramaticky rozšířilo geografický rozsah konfliktu a zároveň vyvolalo ještě větší tlak na růst již tak volatilních cen ropy.

A konečně, Teherán stále více zvažuje možnost přerušení hlavních podmořských optických kabelových sítí vedoucích pod Perským zálivem – tepen, jimiž proudí většina internetového provozu GCC, včetně finančních transakcí v hodnotě miliard dolarů. Íránští představitelé to stále častěji vnímají jako potenciální druhý Hormuzský průliv: nový mocný pákový bod schopný narušit globální ekonomiku v obrovském měřítku.

Obnovení války není nevyhnutelné. Ale když se obě strany přesvědčí, že další kolo bojů posílí jejich vyjednávací pozici, přitažlivost směřující ke konfliktu se stává nebezpečně silnou – jakkoli iracionální tato logika nakonec může být.

Celý článek v angličtině ZDE