Přesto přichází na pozadí jeho vlastního nedávného, nešťastného pokusu o uchvácení moci. Jeho navrhovaný zákon, pod záminkou boje proti ruskému vměšování podřizující NABU a SAP jeho generálnímu prokurátorovi, vyvolal nebývalé občanské protesty a spustil poplach v evropských metropolích. Ursula von der Leyenová žádala vysvětlení; německý ministr zahraničí  Johann Wadephul stroze konstatoval, že to „brzdí ukrajinskou cestu do EU“; Švédka Maria Malmer Stenergardová vznesla „vážné otázky“. Zelenskyj ustoupil a nezávislost úřadů obnovil, ale narativu již bylo ublíženo. Hrdina-prezident, obdařený rozsáhlými válečnými pravomocemi, na okamžik odhalil sklony k autoritářské kontrole, které se příčily jeho obrazu demokratického Davida proti Putinovu autoritářskému Goliášovi.

Zde spočívá nepříjemná paralela s titány naší minulosti. Uctíváme Winstona Churchilla, právem, jako nezdolného ducha, který vzdoroval nacistickému Německu. Jeho projevy byly z oceli, jeho odhodlání nezlomné. Přesto ten samý Churchill dohlížel na katastrofální rozhodnutí s hlubokými morálními důsledky. Bengálský hladomor z roku 1943, umocněný válečnou politikou přidělování zdrojů, kterou řídil jeho válečný kabinet, vedl k úmrtí odhadem tří milionů Indů. Jeho bezcitné výroky bagatelizující utrpení – otázky, proč Gándhí ještě nezemřel, obviňování Indů, že se „množí jako králíci“ – odhalují děsivou lhostejnost k lidskému utrpení mimo evropské bojiště. Jeho imperialistický pohled na svět, hluboce zakořeněný v představách o rasové hierarchii, neladí s jeho obranou svobody v Evropě. Byl současně spasitelem demokracie a nezměněným imperialistou. Hrdinství bylo nepopiratelné; stejně tak i morální selhání.

Zelenskyj není svým rozměrem ani historickým kontextem Churchill, ale dynamika válečného vedení, která zastírá nedostatky a umožňuje pochybení, rezonuje. Vzpomeňme na Charlese de Gaulla, ztělesnění francouzského odboje. Po osvobození poškodily odkaz vůdce Svobodných Francouzů jeho panovačný styl a brutální metody používané během alžírské války, včetně mučení. 

Nebo generála George S. Pattona, brilantního, agresivního velitele spojenců, jehož genialita na bojišti byla vyvážena jeho neskrývaným antisemitismem (dokonce činil odpudivá prohlášení naznačující, že nacismus byl přirozenou reakcí na židovské chování) a politicky katastrofálním fackováním vojáků v šoku. Jejich vojenská zdatnost byla nezbytná; jejich osobní předsudky a autoritářské sklony byly zhoubné.

Ukrajinský případ je obzvláště dojemný a vrstevnatý právě proto, že v něm jde  o hodně. Zelenskyj vede národ bojující o přežití + o evropskou budoucnost definovanou právním státem a transparentností. Ukrajina se v žebříčku vnímání korupce Transparency International pohybuje kolem 105. místa – jde o strukturální chorobu zděděnou po desetiletích postsovětské kleptokracie. NABU a SAP, instituce vzniklé z postmajdanovské poptávky po odpovědnosti, byly v tomto boji životně důležitými, byť stále ohrožovanými nástroji; loni dokonce poslaly za mříže šéfa Nejvyššího soudu. 

Ohromný tlak totální války – obrovské sumy proudící na zbraně, potřeba rychlých nákupů, centralizace moci, existenční strach – však vytváří živnou půdu pro korupci a pokušení odsunout nepohodlný dohled stranou. Zelenského počáteční instinkt držet protikorupční orgány na uzdě, ať už byl zabalen do jakýchkoli bezpečnostních argumentů, zrcadlil tuto nebezpečnou válečnou logiku: účinnost nad odpovědností, kontrola nad systémem brzd a protivah. Byla to cesta, která přímo ohrožovala ukrajinské evropské aspirace, jak si Brusel okamžitě uvědomil. Poselství EU, předané von der Leyenovou a opakované představiteli jako český ministr zahraničí Jan Lipavský, bylo jednoznačné: podpora není „neohraničenou směnkou“.

Protesty, které vynutily Zelenského obrat, jsou tedy stejně významné jako samotný korupční skandál. Signalizují odhodlání ukrajinské občanské společnosti nedopustit, aby válka za evropské hodnoty zničila tytéž hodnoty doma. Jde o pozoruhodný akt vlastenectví uprostřed běsnění. 

Zelenskyj nyní čelí dvojí frontě: proti ruským okupantům a proti endemické korupci, která oslabuje jeho národ zevnitř a ohrožuje jeho evropskou budoucnost. Jeho nedávné kroky – ponechání nezávislosti NABU a SAP, odvolání úředníků – naznačují, že nebezpečí chápe. Ale pochopení a trvalý závazek jsou dvě různé věci.

Historie nenabízí dokonalé válečné hrdiny. Churchillův rasismus a bezcitnost, Pattonův fanatismus, de Gaullův autoritářský rys – to jsou stíny, které provázejí světlo jejich nepostradatelného vedení. Zelenskyj, bývalý komik a nyní globální symbol odolnosti, se nyní pohybuje v tomto zrádném terénu. Skandál s drony a jeho vlastní pokus omezit protikorupční úsilí jsou krutou připomínkou, že svatozář válečného vůdce se snadno pošpiní. 

Přežití Ukrajiny nezávisí jen na porážce Ruska na bojišti, ale také na tom, zda Zelenskyj prokáže, že jeho závazek vybudovat stát prostý korupce, která jej tak dlouho sužovala, je stejně neochvějný jako jeho vzdor vůči Putinovi. Svět, a co je důležitější, ukrajinský lid pochodující ulicemi Kyjeva, žádá jak hrdinu, tak reformátora. 

Historický soud, jak dobře věděl Churchill, je jen zřídka jednoduchý, ale vždy je pronikavý. Zelenského další kapitoly rozhodnou, zda jeho odkaz bude, stejně jako u těch nedokonalých obrů před ním, odkazem brilantního vzdoru tragicky podkopaného právě těmi slabostmi, které přísahal překonat.