Vzpomínáním na koncentráky demokracii nezachráníte
18. 11. 2024 / Boris Cvek
Vím, že se to nevylučuje. Zároveň lze vzpomínat na hrůzy minulého režimu a jeho oběti a zároveň lze bránit tomu, aby se něco podobného vrátilo. Nicméně není to totéž. Tím, že budeme vzpomínat a varovat lidi, že nesmějí dopustit návrat hrůz, nic nezměníme tady a dnes.
Paradoxně ti, kdo opravdu nechtějí návrat totality, tedy opravdu a vážně vzpomínají, by měli soustředit svou pozornost, s celou vehemencí a silou svého morálního přesvědčení, na to, aby demokraté dali lidem fungující a prosperující stát. Právě proto, že by měli vědět, co se stane, když se to nepodaří.
Když budete lidem ukazovat koncentráky a mučírny, jistě tím rozšíříte vzdělání a povědomí o dějinách. Ale chcete-li zachránit demokracii, musí ti lidé především žít v demokratickém zřízení, k němuž budou na základě každodenní zkušenosti loajální.
Opravdu to není v dějinách tak, a vidíme to dokonce v přímém přenosu i v kolébce západní demokracie, v USA, že by apel hodnoty demokracie a připomínání hrůz totality stačil. Řekl bych dokonce, že ti, kdo si myslí, že demokracii je možné zachránit vzpomínáním, ignorují dějiny stejně jako ti, kdo věří v placatou Zemi, ignorují zeměpis.
Vlastně žasnu nad tím, kolik energie a etického vznešena se ve veřejném prostoru investuje do minulosti, zatímco ohrožení demokracie teď a tady není tématem kromě různých analytiků, kteří ukazují pochmurná data.
Demokratičtí politici naopak vysvětlují veřejnosti, že všechno je nejlepší, jak jen může být, že tohle je ta demokracie, kterou mají milovat, a že není jiná varianta kromě návratu na východ, možná dokonce do doby koncentráků (v Rusku a Číně už jsou).
Diskuse