Fašismus je všude na pochodu. A je to Trump, kdo udává tempo

20. 1. 2024

čas čtení 5 minut
 
Útěšná domněnka, že Donald Trump je nepříjemná, ale pomíjivá americká úchylka, která často zaznívala během jeho prezidentství v letech 2017-21, je po jeho drtivém vítězství na volebním shromáždění v Iowě minulý týden těžko uvěřitelná jako nikdy předtím. Za současného stavu je Trump na nejlepší cestě získat třetí republikánskou prezidentskou nominaci v řadě a případné druhé funkční období v Bílém domě, píše Simon Tisdall.

Širší, celosvětový obraz je ještě znepokojivější. Trump zdaleka není výjimkou z pravidla, ale odráží, posiluje a popularizuje regresivní globální trend směrem k autoritářským, totalitním, diktátorským, nacionalistickým a nábožensky, etnicky a kulturně majoritním formám pravicového vládnutí.


Zjednodušeně řečeno, fašismus je opět na pochodu - a liberální demokracii hrozí, že bude pošlapána pod jeho loupeživými botami. Je to jen nepříjemný zádrhel, přechodná fáze? Nebo je to předzvěst začátku postdemokratické éry?

Iowa připomněla, že Trumpova nihilistická antipolitika snadno překračuje hranice států, které tak rád opevňuje. Má téměř univerzální a přesvědčivou přitažlivost mezi těmi, kdo nedůvěřují svým politikům nebo se jimi cítí zrazeni. Trump ztělesňuje velkého muže, národního autoritáře, který přísahá, že bude bránit a podporovat malého člověka.. Na oplátku požaduje neomezenou moc a věrnost diktátorovi.

Je to staro-nová dohoda století: bezpečnost, uniformita, konformita a společenské potvrzení dominantní většiny na úkor občanských svobod, právní odpovědnosti, nezávislých médií, rozmanitosti a práv menšin. Tento model se uplatňuje nebo se prosazuje od Pekingu, Moskvy a Dillí po Káhiru a Buenos Aires, přes Řím, Paříž a Berlín.

Anglický konzervativní filozof John Gray ve své knize The New Leviathans (2023) rozvíjí obecnou teorii úpadku demokracie. Tvrdí, že západní představitelé a spisovatelé se bohužel mýlili ve své "groteskní představě", že ukončení studené války v letech 1989-91 předznamenalo trvalý triumf svobodných společností a volného trhu "na konci dějin".

Místo toho se v Rusku, Číně a dalších zemích objevily mocné pravicové diktatury, které svět táhnou zpět do chaotického "přírodního stavu", který poprvé popsal Grayův předchůdce ze 17. století Thomas Hobbes. "Enklávy svobody přetrvávají, ale liberální civilizace založená na praxi tolerance odešla do historie," píše Gray.

Vůdci jako Trump, Si Ťin-pching a Vladimir Putin ve skutečnosti staví na Hobbesově ústřední myšlence neomezené svrchované moci (Leviatan), aby mohli kontrolovat a řídit životy občanů, nikoliv je pouze chránit a bránit, tvrdí. "Cílem dnešních neototalitních států je zbavit své poddané břemene svobody ... Noví Leviatani jsou inženýři duší."

Gray sice připouští, že cesta vpřed není zcela zpátky do černého, ale mýtus o neúprosně postupující progresivní tendenci je podle něj rozmetán. "Svět budoucnosti bude podobný tomu minulému, s nesourodými režimy, které na sebe budou vzájemně působit ve stavu globální anarchie."

Ruští voliči, kteří Putina podporují, se v mnohém podobají americkým trumpovcům v tom, že oceňují charisma před charakterem, dávají přednost autoritáři před člověkem mužem práva a zavírají oči před korupcí a lží. Rusko však není a nikdy nebylo plně demokratické. Jeho příklad spíše odpuzuje, než přitahuje.

Čínská komunistická strana představuje pro západní liberálně demokratickou tradici větší problém v tom, že aktivně šíří svůj státně kapitalistický model na mezinárodní úrovni a zároveň tvrdě kontroluje životy lidí a pěstuje jednotnou národní kulturu a identitu - jak na vlastní kůži vědí Tibeťané a Ujgurové. Gray přirovnává čínskou společnost pod Siovým vedením k Panoptikonu Jeremyho Benthama, obrovskému imaginárnímu vězení, kde je všudypřítomný invazivní dohled.

"Enklávy svobody" se stále drží, ale jejich zdi jsou obléhány. Indie podléhá vládě jednoho muže, svedená netolerantním hinduistickým nacionalismem Naréndry Módího. Izraelská demokracie se v současnosti sama rozkládá. V Africe se množí převraty. V Evropě se Emmanuel Macron, francouzský prezident, minulý týden snažil podpořit národní projekt proti sílící krajně pravicové vlně.

V Německu, Itálii a Maďarsku probíhá (nebo se přiznává) podobný boj proti oživujícímu fašismu. A to do té míry, že se německý kancléř Olaf Scholz připojil k pouličním demonstrantům, aby vyzval k odporu proti straně Alternativa pro Německo, která je zaměřená proti migrantům a spojená s nacisty. Ve Spojeném království odcizení a anachronický volební systém mění volby v komedii.

V těchto zemích bitva ještě neskončila. Chybí však jednota záměru. Stejně jako v USA jsou parlamentní a veřejné instituce slabé a zdiskreditované. Pokud se Američané, jako jsou návštěvníci volebního shromáždění v Iowě, relativně prosperující a zajištění, nepostaví za demokracii a neodmítnou její podvratné a rozvratné nepřátele, jaká naděje zbývá pro ostatní?

Pod temně klesající oblohou nastává postdemokratický věk.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
4592

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2024